Klaunagedon. Strach z klaunů ještě nikdy nebyl tak povznášející

Foto: Se svolením nakladatelství Carcosa (stejně jako obálka v textu)

Popisek: Klaunagedon

RECENZE: Bojíte se klaunů? Pokud ano, dá se to vcelku snadno pochopit. Jsou divní. Samozřejmě, Kingovo TO je jenom jedno. Co se týče filmů, v poslední době je velmi oblíbený sadistický Art ze série Terrifier. Úspěch letos slavil horor Klaun v kukuřičném poli, natočený podle knižní předlohy. A pak tu jsou skutečné zrůdy, jako třeba John Wayne Gacy. Důvodů milovat klauny zkrátka vlastně najdeme jen velmi málo, pokud vůbec nějaký. Proto není žádným překvapením, že vznikla žánrová antologie, ve které právě klauni hrají tu nejdůležitější úlohu – děsí.

Klaunagedon vyšel péčí skvělého žánrového nakladatelství Carcosa. Kniha s velmi sympatickou obálkou obsahuje 29 povídek od 30 autorů, které dal dohromady editor Kenneth W. Cain. Jména autorů pravděpodobně nepoučenému českému čtenáři nejspíš nebudou příliš známá, pár povědomých zde ale přece jen objeví. Ze svého strachu se vypsal třeba Adam Cesare, autor právě výše zmíněné předlohy Klauna v kukuřičném poli, která vyšla i u nás. Je tu také Clay McLeod Chapman (u nás vyšel jeho román Požírači dichů), nebo V. Castro (románové přepisy Snyderova veledíla Rebel Moon nebo román ze světa Vetřelců Vasquézová), největším lákadlem ale bezpochyby je jméno Grahama Mastertona a jeho parťačky Karoliny Mogielské. A nezklamali – jednak je jich povídka nejdelší a jednak je dobrá. Ale jsou tam i lepší. O jejich překlad se postarala renomovaná jména – Petr Kotrle, Milan Pohl, Richard Podaný, Roman Tilcer nebo Milan Žáček. A předvedli opět velikou parádu.

Třicet povídek vás možná může odradit, ale Klaunagedon má jen čtyři stovky stran, takže z toho vychází, že příspěvky v něm jsou krátké – a skutečně, převážná většina povídek se vejde do rozpětí deseti až dvaceti stran, některé jsou ještě kratší a málokterá delší – což je sympatické. A ještě sympatičtější je, jak dobré jsou. A ty nejkratší jsou vůbec nejlepší. U žádné z nich jsem si neřekl, že by tahle mohla být delší nebo naopak kratší, překvapivě jsou všechny tak akorát. Jak stojí v doslovu, jde o povídky. A je jich hodně, takže každému sedne něco jiného. A v tom je síla antologie. S těmito slovy Kevina Kangase vskutku nelze nesouhlasit. Zaujalo mě taky, že přestože všechny povídky mají jednotné téma – tedy ty klauny – vlastně jsou tematicky poměrně rozmanité a najdeme tu opravdu zajímavé a originální nápady, třeba hned v první povídce Prázdní roní bílé slzy -  a nebudu vám samozřejmě prozrazovat, co to je. Co už tak dobré není, je fakt, že až příliš mnoho povídek směřuje k naprosto totožnému závěru, takže když už poněkolité narazíte na tutéž pointu, už to zkrátka tak nevytrhne. 

A protože jde o antologii, je samozřejmostí i rozdílná kvalita jednotlivých příspěvků. Vyloženě špatný naštěstí není žádný, ale těch průměrných či lehce nadprůměrných už je dost. A pak je tu velká část těch, které jsou skvělé. V kmize najdeme skutečně nádherně děsivé a mrazivé kousky jako Eskamotéři, Počmáranec nebo Sériový klaun o vyšetřování záhadné vraždy či Klaunské kolegium o mladíkovi, který se rozhodne vyučit se na klauna. Vynikající je i Opravdu výjimečný hoch (pokud hledáte opravdovou variaci na TO, je to to) a dost možná vůbec nejlepší je Pan Křupinka, celý psaný formou chatové konverzace – velmi úderná a nepříjemná jednohubka. Výtečná je i povídka o první lásce a příběh z natáčení populárního dětského pořadu, naopak velmi rozporuplně může působit na první pohled do sbírky nezapadající sci-fi varianta na Vetřelce, právě tenhle kus ale pracuje s celým tím klaunským problémem společně s první povídkou sbírky nejzajímavěji. Inu, jako celek za to tahle kniha rozhodně stojí... 

… takže pokud trpíte coulrofobií, tahle sbírka vám s jejím překonáním rozhodně nepomůže. Pokud ale hledáte sympatické (a velmi dobré) žánrové čtení na dobrou noc, rozhodně s Klaunagedonem neváhejte! 

Děkuji nakladatelství Carcosa za recenzní výtisk (vznáším se a vy budete taky!). Dávám 70 %.

Vložil: Tomáš Mysliveček