Detektivka dává prostor pro zápletky opředené tajemstvím, říká držitelka Magnesie Litery

Foto: Se svolením Ilony Dobrovolné

Popisek: Ilona Dobrovolná

Detektivka Prokletí rodu vyšla roku 2022. Roku 2024 vyšlo Panoptikum pana Perkinse, za kterou roku 2025 získala Ilona Dobrovolná Magnesii Literu.

Musím se přiznat, že mne název knihy upřímně překvapil. Perkins, panoptikum a zábavní park kdesi u Prahy, kde se téměř o sto třicet let později ve zpustlém areálu bývalého panoptika našla kostra s prostřelenou lebkou. Tak jsem si řekl, že se na to vše zeptám přímo autorky.

Ilona Dobrovolná se narodila v Brně, kde také vystudovala mediální studia a žurnalistiku na Masarykově univerzitě. Místo novinářské profese se ale nakonec rozhodla věnovat autorské tvorbě a jako fanynka detektivních příběhů si zvolila právě tento žánr. V roce 2021 se umístila v literární soutěži nakladatelství MOBA, a díky tomu vyšla o rok později její první kniha s názvem Prokletí rodu.

Kromě psaní ve volném čase ráda cestuje, věnuje se sportovnímu šermu a samozřejmě čte dobré knihy.

K ceně vám co nejsrdečněji gratuluji. Nemohu si pomoci, ale musím říci, že váš výkon je opravdová „jízda". Teprve druhá detektivka a hned nato prestižní cena. Byla jste oceněním překvapena?

Já jsem byla překvapená, už když se kniha dostala do širší nominace. V kategorii detektivka tady porota vybrala šest knih. To už mi samo o sobě připadalo jako velký úspěch a vůbec jsem v té chvíli netušila, že bych se mohla dostat až do finále a nakonec cenu získat. Takže to určitě bylo velké a zároveň velmi příjemné překvapení.

Proč jste se rozhodla psát právě detektivky?

Je to můj oblíbený žánr v podstatě už od dětství, kdy jsem ráda četla dětské detektivky a dobrodružné romány, ve kterých samozřejmě nešlo o žádné velké zločiny, ale vždycky se tam luštila nějaká záhada. A tento druh literatury mě baví dodnes jako čtenářku i jako autorku.

Líbí se mi, že detektivka dává prostor pro nevšední příběhy a zápletky opředené tajemstvím. A že autor a čtenář spolu vlastně hrají takovou hru – jeden musí důmyslně ukrývat stopy a druhý je odhaluje.

O čem vlastně Panoptikumje?

Příběh knihy se odehrává ve dvou časových rovinách. Ta první nás na konci devatenáctého století zavede do zábavního parku, kde mimo jiné působí i panoptikum – podnik, ve kterém vystupují lidé s různými fyzickými anomáliemi. Jedna z osob je zavražděná a vousatá žena Ada se následně snaží odhalit vraha.

Druhá dějová linka se odehrává v současnosti, na stejném místě. Zábavní park je dávno zavřený a zchátralý a při pokusu o rekonstrukci místa najdou dělníci kostru s prostřelenou hlavou. Přijíždí sem doktor historie Ben, který má za úkol rozluštit, co se v parku kdysi odehrálo. Obě časové roviny se přitom střídají, takže čtenáři mají k dispozici jak poznatky Ady, tak Bena.

Vycházela jste při jeho psaní ze skutečných historických souvislostí?

Prvotní inspirací mi byl článek o tropické zahradě, která vznikla na konci devatenáctého století u Paříže. Měla sloužit k prezentaci exotických rostlin, ale mimo ně tam byli jako atrakce vystavováni i domorodí obyvatelé z kolonií. Zahrada samozřejmě časem zanikla a zbyly po ní jen ruiny.

To mě inspirovalo k vytvoření příběhu, který se bude odehrávat na jednom místě, ale v různých časových obdobích – tedy v době, kdy bylo místo živé a v době, kdy už je opuštěné, nicméně stále tu zůstávají otisky někdejších událostí.

V mojí knize jsem zábavní park přesunula z Francie k Praze, takže hlavními hrdiny nejsou lidé z kolonií, ale právě z panoptika. Ta byla v devatenáctém století také velmi oblíbenou atrakcí.

Jaké jsou vaše oblíbené detektivní romány?

Mám ráda severské detektivky, jmenovitě třeba trilogii Milénium od Stiega Larssona. Ale snažím se číst co nejrozmanitější knihy, nejen detektivky. Jsem fanynkou mimo jiné i fantasy, což je žánr, ve kterém se také často objevuje moje oblíbené tajemno.

Obě vaše detektivky jsou tak či onak propojeny s minulostí a historií. Zápletka té první Prokletí rodu je čistá fikce?

Ano, tady je příběh vymyšlený, žádná historická inspirace za ním nestála. Je o novinářce, která se z Prahy přestěhuje na maloměsto a trochu proti své vůli skončí v malinké redakci místních novin. Když za záhadných okolností zemře její kolega, rozhodne se pátrat po tom, co se stalo. Zjišťuje, že kořeny současných událostí leží v minulosti. Staré pověsti a příběhy, které v knize figurují, jsem si vymyslela, i když by se podobné nejspíš daly najít i v realitě.

Chystáte další knihu?

Další kniha už je dopsaná a pracuje se na korekturách, aby mohla na podzim vyjít. Jmenuje se Kletba japonského náhrdelníku a v roli detektiva v ní tentokrát vystoupí profesionální kriminalista major Knot, kterému bude pomáhat jeho asistentka Emma. Děj se odehrává v současnosti, i když nějaké střípky minulosti se tam opět mihnou. Ústředním motivem příběhu je starožitný náhrdelník. Z Japonska jej přiveze mladý cestovatel, který je následně zavražděn. Šperk poté putuje z ruky do ruky a ukáže se, že každý nový majitel se ocitá v ohrožení života...

Léto je tady. Jaké máte plány?

Já jsem si letos část dovolené vybrala už na jaře. V červnu se ještě chystám do Francie. Většinu léta ale budu asi ve volném čase psát nebo chodit někam na výlety, což je mimo jiné skvělý způsob, jak načerpat nějakou novou inspiraci.

Vložil: Jiří Kačur