Strašidýlko Stráša hasí průšvihy společně s Alenou Mornštajnovou

Foto: Se svolením Jaroslava Fikoty

Popisek: Alena Mornštajnová

Strašidýlko Stráša hasí průšvihy. To je název jedné dětské knihy a jistě může vyvolat zájem a překvapení nejenom u dětských čtenářů.

Já byl překvapen o to více, že její autorkou je Alena Mornštajnová, kterou jsem si nikdy s dětskou literaturou nespojoval. Inu, život je plný zajímavých překvapení.

Alena Mornštajnová vystudovala angličtinu a češtinu na univerzitě v Ostravě. Velkou část života pracovala jako překladatelka a učitelka angličtiny. Svou první knihu Slepá mapa psala 10 let. Následoval Hotýlek. Její třetí román Hana, který vyšel v roce 2017, pak způsobil skutečnou senzaci. Následovaly romány Tiché roky (2019), Listopád (2021) a Les v domě (2023). Roku 2018 vydala v nakladatelství Albatros svou první knížku pro děti: Strašidýlko Stráša. Psaní této knihy vnímala jako terapii, neboť následovalo po dokončení Hany. Další knihou pro děti Aleny Mornštajnové byl Teribear – tajemství modré krabice, jenž v roce 2022 vznikl ve spolupráci s Nadací Terezy Maxové. Jen o několik měsíců později vyšla Kapka Ája. Vánoce v Šípkové ulici (2024) jsou tak čtvrtou knihou Aleny Mornštajnové, jež je určena dětskému čtenáři. Pak následovala kniha Modrá planeta (2024) a pokračování dobrodružství malého strašidla pod názvem Strašidýlko Stráša hasí průšvihy (2025).

Paní Mornštajnová, copak vás přivedlo až do hájemství dětské literatury?

Dětské knihy pro mě představují změnu, odpočinek od vážnějších témat, která jsou v mých textech pro dospělé. Knihy pro děti dovolí naplno rozvinout fantazii, vrátit se do světa dětství, kdy nic nebylo nemožné a život se před námi rozprostíral jako nepopsaná mapa a zdál se nekonečný.

Nová kniha je vlastně pokračování předcházejících dobrodružství strašidýlka Stráši. Kde se vzalo, tu se vzalo strašidlo. Tak odkud se to strašidýlko vynořilo?

Strašidýlko je postavička, kterou můžete tvarovat úplně podle vlastní fantazie. A tak jsem vymyslela strašidlo, které se bojí i zvuku vlastního jména. Jmenuje se Bubu, ale když na něj někdo zavolá, poleká se a uteče. Proto mu začnou říkat Stráša. Ale během první knihy se ukáže, že vůbec není zbabělé, jen lekavé. A ve druhé knize Stráša zjišťuje, jaké strašidlo vlastně je. Vyzkouší si profesi vodníka, trpaslíka, čerta a dokonce i víly – a nakonec zjistí, že je… Ale to už bych prozradila moc.

Některé knihy chtějí pouze pobavit. Jiné poučit a třeba také pobavit. Jak tomu je v tomto případě?

Chtěla jsem napsat knihu, která bude především laskavá. Ale protože se ve mně pokaždé probudí učitelka, vsouvám do knih i něco, co by mělo dítě podprahově pochopit a třeba se i něco naučit. Například v knize Strašidýlko Stráša hasí průšvihy je to odlišnost. Stráša začne chodit do lidské školy, ale tak úplně tam nezapadne, protože se najdou spolužáci, kterým prostě vadí, že je jiný než ostatní. I s tím se děti setkávají a já jsem chtěla, aby se na odlišnost podívaly z obou stran – z pohledu těch, kdo potíže dělají, i toho, kdo je má.

Kolik knih pro děti jste vlastně napsala?

Teď jsem se musela zamyslet! Stráša byl první, pak přišla Kapka Ája, tedy kniha, ve které se kapka vody ztratí při školním výletě, pak medvídek Teribear, který hledá domov v lese, cirkuse, zoologické zahradě a nakonec ho najde na nečekaném místě. Ve Vánocích v Šípkové ulici onemocní Ježíšek a v Modré planetě putujeme s dětmi po různých zemích a díváme se, jak se dětem žije jinde. Třeba holčičce v Keni nebo chlapci na ostrově Tuvalu. Podle mě není špatné dětem připomenout, že jsou i země, kde škola nebo jídlo nejsou samozřejmostí. A pak přišlo další Strášovo dobrodružství. Takže pokud dobře počítám, tak šest knih pro děti.

Strašidýlko ilustrovala Galina Miklínová, kterou všichni známe díky Lichožroutům. Jak jste se dostala ke spolupráci právě s ní?

Přála jsem si ji, v Albatrosu se jí zeptali, jestli má čas a prostor knihu ilustrovat. Galina si text přečetla a řekla, že pokud nespěcháme a počkáme několik měsíců, ráda se knihy ujme. Nevadilo mi čekat a vyplatilo se. Galina udělala knihu skvěle. Zvolila nápaditý prvek, milé, ale ne kýčovité postavičky a dodala knize osobitou atmosféru.

Na různé pohádky a dětské knihy vzpomínáme někdy s hrůzou a někdy s dojetím celý život. Které knihy jste měla ve svém dětství ráda vy?

Příběhy Astrid Lindgrenové, ale i české pohádky – ty klasické i třeba Ladovy. Četla jsem Kocoura Mikeše, Čapkovy pohádky, milovala jsem Říhovu Dětskou encyklopedii. A protože jsem z Valašska tak i Gabru a Málinku Amálie Kutinové. To je klasika. Byla jsem nadšená čtenářka – a pokud mi to čas dovolí, jsem jí stále.

Mohou se rodiče a především jejich ratolesti těšit na další příběhy Strašidélka Stráši?

Zatím další pokračování v plánu nemám, ale nikdy neříkej nikdy… Knihy pro děti chci ale psát i nadále.

Nedávno skončil Svět knihy Praha. Jak jste si ho užila?

Strávila jsem na veletrhu tři dny. Pro mě je veletrh čas setkávání s kolegy i čtenáři, příležitost mluvit o tom, co máme všichni rádi – o knihách. Pokřtila jsem tam dětskou knihu Stráša hasí průšvihy a román Čas vos. Byly to radostné dny, jako ostatně vždy.

Takže tam proběhl křest nového románu Čas vos. Můžete nám o něm říci něco více?

Čas vos je román o hledání cesty ke spokojenému životu. Tentokrát jsem zvolila pozvolnější tempo, které se stupňuje s tím, jak čtenář odhaluje minulost obou hlavních hrdinů a zjišťuje, co je udělalo takovými lidmi, jakými dnes jsou. Jeden recenzent napsal krásnou větu, u níž mě mrzí, že jsem ji nevymyslela já, protože přesně vystihuje to, co jsem chtěla románem říct. Zněla přibližně takto: Čas vos je jako poklidně plynoucí řeka, pod jejíž hladinou se skrývají ostré kameny. Ano, přesně takový je život mých postav.

Závěrem se zeptám na vaše další tvůrčí plány.

Kniha Modrá planeta se dětem i jejich rodičům hodně líbila, takže teď píšu další – tematicky zaměřenou – druhou část. A začala jsem si dělat poznámky a rešerše k další knize a najednou jsem zjistila, že už to vlastně nejsou poznámky, ale začátek románu.

Vložil: Jiří Kačur