Bataille byl jeden z prvních, kdo na nerozlučnost filozofie a prózy poukázal, říká jeho překladatel

Foto: Se svolením Jakuba Zítka

Popisek: Jakub Zítko

ROZHOVORY NA OKRAJI: Ten podivuhodný protiklad či kontrast mezi krásou přírody a naprostou ubohostí, kterou dosti často předvádíme pod nebeskou modří oblohy, mne vždy udivoval, znepokojoval a rozčiloval. Nedávno vyšla v nakladatelství Malvern kniha Nebeská modř, kterou ve třicátých letech minulého století napsal originální francouzský myslitel a spisovatel Georges Bataille. Román vyšel ve Francii teprve v letech padesátých a jeho překlad, zprostředkovaný našim čtenářům Jakubem Zítkem, teprve nyní. Jak to s tou Nebeskou modří je, se tedy zeptáme přímo muže nad jiné povolaného, tedy přímo pana překladatele...

Jakub Zítko je doktorandem oboru Sémiotika a filosofie komunikace na FHS UK. Tamtéž vystudoval magisterský obor Elektronická kultura a sémiotika. Ve své práci se zabývá převážně filosofií Georgese Bataille, přičemž se soustředí na koncepty komunikace a komunity.

Proč jste si zvolil k překladu právě Nebeskou modř?

Vlastně to byla shoda více náhod. Bataillovi se při svých studiích věnuju už řadu let a když jsem poprvé narazil na Nebeskou modř, naskytla se zrovna příležitost ji přeložit. Bylo to v době, kdy jsem se nad různými texty potkával se svojí kamarádkou Stanislavou Skřičkovou-Jírovcovou, která mi v té době dávala lekce francouzštiny. Začali jsme tak na rukopise pracovat spolu. Jakub Hlaváček z nakladatelství Malvern naše úsilí posvětil. Nakonec jsem na překlad zůstal sám.

Co se však samotné novely týče, od první chvíle mě fascinovala. V rámci ostatních Bataillových próz mi připadala v něčem jiná. Zaujal mě její styl, autobiografické prvky, politické otázky, ale také třeba její délka a narativní struktura, která i přesto, že se obecně jedná o dílo krátké a narativně nepříliš rozvinuté, představuje u Bataille skutečně výjimku (společně s L'Abbé C. jsou to jeho nejdelší prózy). Novela Nebeská modř je zároveň poměrně populární mezi bataillovskými badateli. Z mého pohledu je výsledkem nesmírně zajímavého období Bataillova života, a právě to byl také jeden z důvodů, proč jsem k překladu vybral právě ji.

Co vás oslovuje na myšlení Georgese Bataille?

Bataille mě především zajímá jako filosof. To se však v jeho případě s literaturou a jeho prozaickými texty nijak nevylučuje. Bataille byl v zásadě jeden z prvních, kdo na nerozlučnost těchto dvou disciplín poukázal. Ve své dizertaci se zabývám jeho pojetím komunikace, kterým se snažil ohledávat možnosti a vzájemnou propustnost mezi těmito dvěma světy. Literatura pro Bataille představovala útočiště nevědění, excesu, který nějak spojuje autora a čtenáře. U filosofie je tomu naopak, představuje systém vědění, tedy uzavřený celek, v rámci něhož jsme schopni zřetelně rozlišovat a poznávat svět a samy sebe. V literatuře Bataille nacházel možnosti, jak z této tíživé situace vědění uniknout. Neustále však opakoval: „Je třeba řád a je třeba exces.“ Oscilace mezi těmito dvěma rovinami je ostatně jedním z témat Nebeské modři.

Čtete také jiné francouzské autory? Kdo vás poslední dobou zaujal?

V poslední době čtu spíše klasiky. Nedávno jsem se pustil do Zolova románového cyklu Rougon-Macquartů. Časově je to sice časově trochu náročnější, ale řekl bych, že to za to opravdu stojí. Každopádně nedávno jsem narazil na fascinující psychoanalytické novely, které až do své smrti v roce 2013 psal Jean-Bertrand Pontalis. Všechny se pohybují na hranici teoretického pojednání, autobiografie a fikce. Bohužel žádná z nich dosud nebyla přeložena. Hodně jsem teď také četl Raymonda Queneaua. Ten mi dlouhodobě připadá jako jeden z nejzajímavějších autorů 20. století.

Batailleovo dílo zanechalo stopu ve francouzském intelektuálním prostoru a ovlivnilo i další tamější intelektuály. Koho na příklad?

Bataille měl mimořádný vliv, možná tím podivuhodnější, když uvážíme, že nebyl „profesionálním“ filosofem. Častokrát se zmiňují jména Michela Foucaulta, nebo třeba Jacquesa Derridy, Bataillovo jméno se však objevuje v textech takového Étienna Balibara, nebo Pierra Machereyho. Dále pak ovlivnil také třeba psychoanalýzu. Našli bychom nesčetně autorů, kteří se Bataille hojně dovolávají, například Élisabeth Roudinesco nebo již zmiňovaný Jean-Bertrand Pontalis.

Jaký je váš vztah k Francii a její kultuře? Jezdíte tam?

V rámci svého studia jsem zavítal do Paříže, kde jsem nějaký čas strávil v Národní knihovně (kde Bataille celý život pracoval a kde se nyní nachází jeho archiv). Můj poslední studijní pobyt jsem absolvoval na konci minulého roku v Lille. Právě Lille bych také vřele doporučil. Nádherné vlámské město, skvělá univerzita, muzeum a pozoruhodná historie, včetně té literární (v okolí se odehrává děj Zolova románu Germinal. Ze své návštěvy v Lille také podává zprávu Victor Hugo, která se později stala jedním z východisek Bídníků).

Vedle překládání se zabýváte čím?

Zaobírám se teď především dokončením doktorského studia. V dohledné době musím odevzdat dizertační práci. Kromě studia se věnuji práci na zahradě jako zaměstnanec pražské VFN.

No vida. Elektronická kultura a sémiotika. Můžete nám obsah tohoto oboru poněkud šířeji osvětlit?

Jedná se o magisterský studijní program při FHS UK. Jeho nadstavbou je poté doktorské studium Sémiotika a filosofie komunikace. Vymezení oboru je poměrně široké. Od literární vědy, sémiotiky, přes filosofii, mediální studia, až po lingvistiku. Protože obor nabízí všechny tyto možnosti, je poté na konkrétním studentovi, jakým směrem se rozhodne ubírat.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Plán je jasný – dokončit doktorandské studium. Co se však překladu týče, před nedávnem jsem se pustil do poměrně obsáhlého díla Alexandra Kojèva Úvod do četby Hegela. To zabere přinejmenším pár let…

Vložil: Jiří Kačur