„Děsivě velkolepý“ dinosaurus doslova znamená strašný ještěr

Foto: Se svolením Vladimíra Sochy

Popisek: Vladimír Socha

ROZHOVORY NA OKRAJI: Tak mne zaujaly úmysly firmy Colossal Biosciences, o kterých jsem se dočetl kdesi na internetu. Pomocí genetických veletočů se prý pokusí naklonovat mamuta. Nu, a když to půjde u mamutů, proč by to časem nešlo u dinosaurů. Kdo viděl Jurský park, ten ví, že znovu vytvářet praobyvatele zeměkoule není dobrý nápad.

V březnu vyšla kniha Návrat dinosaurů od Vladimíra Sochy, který patří k velkým popularizátorům paleontologie a přírodních věd. Pojďme se ho tedy zeptat, jak to s tím Návratem dinosaurů je.

Vladimír Socha je absolventem Pedagogické Fakulty Univerzity Hradec Králové (2008, titul Mgr.) a Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (2023, titul RNDr.). Mezi lety 2007 až 2015 pracoval jako pedagog (učitel na 2. stupni ZŠ), od roku 2013 pak trvale působí také jako odborný pracovník (lektor) na Hvězdárně a Planetáriu v Hradci Králové. Zároveň se dlouhodobě věnuje četným aktivitám zaměřeným na popularizační, přednáškovou a literární činnost. V současnosti je autorem dvacítky vlastních knižních titulů s tematikou dinosaurů a pravěku, devíti brožurek s tematikou pravěku i astronomie a v neposlední řadě vystupuje v médiích a přispívá do několika populárně-naučných periodik.

Pane Socho, myslíte si, že lidstvo časem dospěje až k vytváření dinosaurů a zakládání nějakých zábavních parků, kde budou pobíhat tyranosauři?

Vzhledem k mnoha zajímavým novým objevům a technologiím se to může zdát reálné, optimismus ale bohužel není na místě. Nikdy totiž nezískáme tak kvalitní vzorek původní DNA, aby z ní bylo možné skutečného dinosaura naklonovat. Můžeme snad vytvořit jakési hybridy mezi dnešními ptáky a dinosaury, ale pravé „neptačí" druhohorní dinosaury nejspíš nikoliv.

Každopádně bychom k takovému počínání potřebovali patřičně obsažné genetické sekvence pravěkých plazů. Je vůbec reálné je někde získat?

To právě možné není – podle jedné odborné práce z roku 2013 se například DNA organismů v jantaru rozkládá už v řádu tisíciletí. Zatím nejstarší identifikovaný vzorek pravěké DNA z Grónska má „pouze" 2 miliony let. Dinosauři už tu ale nejsou (nepočítáme-li ptáky) celých 66 milionů let.

Každopádně různé dinoparky obývané maketami dinosaurů svědčí o zájmu širší veřejnosti právě o ty různé stegosaury či iguanodony. Jak si ten zájem vysvětlujete vy?

Dinosauři jsou dlouhodobě ikonami populární kultury, v podstatě plní úlohu jakýchsi mytických draků z mýtů a bájí, přitom ale reálných – dělí nás od nich jen pohádkově dlouhá doba. A samozřejmě imponují nám jejich rozměry, podivné tvary, různé bizarní tělní přívěsky apod.

Nu, a o čem tedy vlastně Návrat dinosaurů je?

Popisuje a podrobně mapuje vloni uplynuvších dvě stě let od jejich vědeckého objevení. Kniha je rozdělena na osm kapitol po 25 letech, které čtenáři přiblíží a osvětlí postupný vývoj našeho povědomí o této fascinující skupině pravěkých plazů.

Jen tak na okraj. Kde se vlastně vzalo slovo dinosaurus?

Vymyslel ho v roce 1841 britský přírodovědec Sir Richard Owen (poprvé ho ale písemně použil o rok později, tak se uvádí spíše ten pozdější rok). Doslova to znamená „strašný/děsivý ještěr/plaz". Owen sám je ale vnímal jako „děsivě velkolepé", a to i z evolučního hlediska. Všiml si totiž, že byli z pohledu anatomie vyspělejší než dnešní plazi jako jsou krokodýli nebo ještěři.

Tak mne napadá, že nebýt toho asteroidu, který dinosaury vyhubil před desítkami milionů let, tak bychom tady patrně nebyli a Zemi by možná obývali nějací inteligentní dinosauři. Co myslíte?

Je to určitě možné, ale evoluční pochody nelze nijak odhadovat a hypoteticky rekonstruovat. Je ale pravda, že pokud by dinosauři před 66 miliony let nevyhynuli, naši vývojoví předkové ze skupiny primátů by se nejspíš vyvíjeli mnohem pomaleji. Možná bychom se objevili až o miliony let později, nebo bychom se také nemuseli vyvinout nikdy.

Co vás přivedlo k zájmu o tyto podivuhodné pravěké obratlovce? Obrázky Zdeňka Buriana?

Ano, v dětském věku asi 3 až 5 let jsem se zahleděl do obrázků Zdeňka Buriana i do pohyblivých trikových scén filmu Cesta do pravěku a byl jsem pravěkými světy zcela pohlcen a fascinován. To bylo ještě v 80. letech, takže před onou slavnou vlnou „dinománie", vzedmutou filmovými Jurskými parky (od roku 1993) a poté Jurskými světy.

Vývoj poznání této větve života jistě dnes vypadá jinak, než vypadal třeba před sto lety?

To v každém případě, změny v pochopení evoluce dané skupiny, ale i jejich fyziologie, anatomie, ekologie apod., to vše se nesmírně posunulo. Dnes už dokonce dokážeme rekonstruovat barvu některých dinosaurů, jejich pravděpodobné hlasové projevy, texturu kůže a tvar nebo velikost vnitřních orgánů i mnoho dalšího. To by si vědci před stoletím většinou nedokázali ani představit.

Kolik knih s dinosauří tématikou jste napsal?

Už je to zhruba dvacet titulů, navíc devět brožurek (mini-knížek) a několik spoluautorských titulů. První kniha mi vyšla v roce 2009 a od té doby jsem vlastně nevynechal ani jeden rok (kromě dvou let, ve kterých mi vyšla jen brožurka). Prostě mě to stále baví a mohu provozovat na trochu vyšší úrovni už to, co jsem dělal jako malý školák – tedy poučuji ostatní o dinosaurech.

Kterou knihu byste doporučil nějakému začínajícímu mladému paleontologovi?

Pokud to nějaký chlapec nebo dívka školního věku myslí s paleontologií vážně, pak bych určitě doporučil přečíst co nejvíc titulů, a zároveň co nejširší možný okruh literatury (dle jejich možností a schopností) - samozřejmě zejména knihy o pravěku a paleontologii, ale například také o geologii, biologii, zeměpisu, dějinách vědy, nebo to asi nejméně oblíbené – o chemii a fyzice. Z mé skromné literární dílny pak samozřejmě může posloužit kterýkoliv titul.

Jaké jsou vaše plány pro nejbližší budoucnost?

Jsem zaměstnaný otec dvou dětí, takže v dohledné době určitě nepadá v úvahu třeba nějaká zahraniční expedice za fosiliemi nebo něco podobného. Určitě chci ale dál psát knihy a články, přednášet veřejnosti, vystupovat v médiích a dle možností i jinak nadále popularizovat nádhernou a fascinující vědu, kterou je paleontologie.

Čtenáři si ode mne mohou přečíst články na internetu, například na mém blogu Dinosaurusblog.com, jsem také aktivní na sociálních sítích a články mi vycházejí například také v časopise ABC nebo (občasně) 100+1 ZZ a dalších.

Vložil: Jiří Kačur