Byla jsem vděčná, že jsem mohla ve fiktivním světě svého příběhu najít útěchu, dokonce naději, říká americká spisovatelka

Foto: Jake Chessum

Popisek: Ann Napolitano

Letos přineslo nakladatelství Metafora českým čtenářům překlad románu Ahoj Krásko známé americké spisovatelky Ann Napolitano. Tato rodinná sága a příběh velké lásky ze současného Chicaga, vzdávající poctu románu Malé ženy od Louisy May Alcottové, je kniha roku 2023 podle The Washington Post a The New York Times; získala i doporučení Baracka Obamy... A my vám přinášíme rozhovor s její autorkou.

Ann Napolitano je americká spisovatelka, která získala titul MFA na New York University a posléze vyučovala tvůrčí psaní na Brooklyn College, na New York University i v rámci programu Gotham Writers Workshop. Hned její prvotina z roku 2004, Within Arm’s Reach (Na dosah ruky), byla úspěšná a v roce 2014 se dočkala i divadelního zpracování. Její o něco pozdější titul z roku 2020, Milý Edwarde (Dobrovský, 2021), se okamžitě stal bestsellerem The New York Times a má se podle něj prý točit seriál pro Apple TV+.

V březnu roku 2023 Ann Napolitano vydala svůj zatím poslední román Ahoj krásko (Hello Beautiful), který se vzápětí stal ve Spojených státech hitem – knihou roku a bestsellerem podle The New York Times, The Washington Post a dalších celostátních periodik. Oprah Winfrey ho zařadila do svého prestižního Oprah´s Book Club, produkční společnost Baracka Obamy podle něj natáčí seriál pro Netflix. Rodinný příběh z Chicaga skládá hold legendárnímu románu Malé ženy a je považován za jeho novodobého nástupce.

Ann Napolitano žije v Brooklynu se svým manželem a dvěma dětmi.

Rád bych využil tuto skvělou příležitost a pohovořil si s vámi nejenom o vašem posledním románu Ahoj krásko, ale také o životě ve Spojených státech. Musím se přiznat, v první reakci na vaši knihu jsem si v duchu nejdříve řekl: Aha, zase nějaký další tuctový román pro ženy. Ale rychle jsem musel změnit názor a uznat, že Ahoj krásko je zkrátka výborný román, navíc úspěšný jak v USA, tak v České republice. Jeho český vydavatel nakladatelství Grada připravil další dotisk. Můžete mi prosím říct víc o své skvělé knize i tom, jak vznikla?

Ahoj krásko jsem začala psát na začátku pandemie v srpnu 2020 a nikdy jsem nic nenapsala tak rychle. Jedním z důvodů, proč píšu, je snaha porozumět sama sobě i světu kolem a to se tenkrát zdálo zvlášť nezbytné: kvůli covidu jsme byli zavřeni doma a já jsem se ze všech sil snažila, aby se mí dva synové cítili v bezpečí, ačkoli se mi to moc nevedlo, a právě mi zemřel otec. Byla jsem vděčná, že jsem mohla ve fiktivním světě příběhu Ahoj krásko najít nějakou útěchu, a dokonce záblesky naděje. Hluboce jsem se vcítila do smutného malého chlapce jménem William Waters, který chodil hrál basketbal jen proto, aby byl mezi lidmi, i do silných, vášnivých a nerozlučných sester Padavanových, které vpadly do příběhu i do Williamova života. Během psaní jsem začala cítit, že mohu uzdravit jak sebe, tak Williama, když budu mít tyto sestry tak plné života stále na očích.

Zcela nabíledni je jistá podoba mezi vaší knihou a slavným románem Malé ženy od Louisy May Alcottové. Je to shoda čistě náhodná?

Nechystala jsem se napsat poctu Malým ženám. Dokonce jsem si ani dlouho neuvědomovala, že mě Malé ženy při psaní inspirují, dokud se asi tak uprostřed první verze nezačaly sestry Padavanovy přirovnávat k sestrám Marchovým. Když se to stalo, nemohla jsem uvěřit, že jsem to spojení neviděla dřív. Vytvořila jsem rodinu se čtyřmi silnými sestrami, které si byly neuvěřitelně blízké, a osamělého mladého muže, který do jejich rodiny vstoupil. Podobnost se sestrami Marchovými a Lauriem tu byla, jen jsem ji neviděla. Když píšu, často bývám překvapená, že moje dílo je moudřejší než já. Malé ženy jsou jedna z mých oblíbených knih, na nichž jsem vyrostla, a evidentně mě nikdy neopustily.

Údajně se podle vaší knihy již natáčí seriál.

Ahoj krásko má nabídku na televizní zpracování, ale k natáčení je to ještě dlouhá cesta (pokud k němu vůbec dojde). Uvidíme!

Inspirovala jste se při psaní knihy nějakými skutečnými událostmi?

Čtyři sestry Padavanovy mají předlohu ve skutečných sestrách, které jsem znala v mládí. Tyto sestry (bylo jich šest) měly každá mírně odlišnou verzi stejného obličeje a dohromady vypadaly mnohem víc samy sebou, než když byly zvlášť. Fascinovaly mě a chtěla jsem zjistit, jestli dokážu svým psaním tenhle druh magického sesterství zhmotnit.

Druhou reálnou skutečností z mého vlastního života byl můj strýc, který žije v Chicagu. Když jsem byla malá, posílal mi vždycky pohlednice a začínal je pokaždé stejným oslovením: Ahoj krásko. Moc se mi líbil pocit, který ve mně ten pozdrav vyvolával, a rozhodla jsem se, že Charlie Padavano bude těmito slovy zdravit své dcery. Umístit děj příběhu do Chicaga mi přišlo správné, protože jsem tohle město vždycky vnímala jako tak trochu magické místo, kde se mohou dít zázraky.

Jakým způsobem píšete? Někteří spisovatelé mají svoje rituály. Někdo píše na psacím stroji, jiný musí psát naboso.

Obvykle píšu denně – sedm dní v týdnu – ráno. Ale jsem flexibilní. Někdy je v životě fofr a já psaní věnuji jen půlhodinu nebo píšu v autě, zatímco čekám na syna, až mu skončí fotbalový trénink. Když jsem se stala matkou, což už je sedmnáct let, uvědomila jsem si, že nemůžu trvat na přesném načasování rituálů a rutiny. Když mám čas, píšu.

Podle vaší knihy Drahý Edwarde již jeden seriál vznikl. Jak to vlastně funguje? Účastnila jste se natáčení anebo se pouze podepíše smlouva s filmovým studiem a vy již dále nemáte nárok zasahovat do podoby výsledného díla?

Na adaptaci knihy Drahý Edwarde na filmový scénář jsem se nepodílela – velice si vážím spisovatele Jasona Katimse (mimo jiné autora seriálů Světla páteční noci nebo Famílie), takže mě zajímalo, jak si ten příběh představuje. Navštívila jsem natáčení a pak jsem byla na premiéře v Los Angeles a celkově to pro mě byla radostná zkušenost. Jsem moc šťastná, že moje kniha byla zfilmována.

Které americké autory máte ráda?

Propána, těch je tolik! Uvedu první, kteří mi přišli na mysl, ale určitě přitom na některé zapomenu: Ann Patchettová, Colson Whitehead, John Irwing, Lauren Groffová, Toni Morrisonová, Hanif Abduriquib, Anthony Doerr, Elizabeth Stroutová, James McBride a Madeline Millerová.

A co světová literatura? Která díla jsou pro vás srdeční záležitost?

Opět, je jich příliš na to, abych je tu mohla všechny vyjmenovat. Tak alespoň někteří z nich: Hamnet od Maggie O’Farrellové, The Island of Missing Trees od Elif Shafakové, Amerikána od Chimamandy Ngozi Adichieové, Intermezzo od Sally Rooneyové, Atlas mraků od Davida Mitchella, Trýzeň a touha od Meg Masonové, The Safekeep od Yael van der Woudenové a Medvědín od Frederika Backmana.

Lidem mimo Ameriku může připadat zvláštní, jaká událost se dělá z toho, že si Ahoj krásko vybrala do svého knižního klubu moderátorka Oprah Winfrey. Můžete mi vysvětlit, proč má její volba takový význam?

Oprah založila svůj knižní klub v roce 1996, kdy měla v celonárodní televizi nesmírně populární odpolední pořad. V mnoha ohledech právě ona vytvořila koncept knižního klubu, kdy si hodně lidí najednou přečte nějakou knihu a pak o ní diskutují. A díky tomu, že je Oprah tak neuvěřitelně populární, její široká základna fanoušků si knihu, kterou ona vybere, skutečně koupí a přečte. Oprah ve Spojených státech zdemokratizovala beletrii: kniha, kterou vybere do svého knižního klubu, má mnohem širší čtenářský dosah, než by mohla mít jinak.

Spojené státy jsou obrovská země, kdepak tam žijete?

Bydlím v Brooklynu v New York City.

New York je u nás dobře známý i díky mnoha filmům a televizním seriálům a pro někoho může působit, snad mylně, jako nepříliš přívětivé místo. Mohla byste našim čtenářům doporučit nějaké příjemné kavárny, antikvariáty nebo knihkupectví?

V New Yorku je rozhodně mnoho úžasných knihkupectví, která mohu doporučit! Na Manhattanu jsou třeba McNally Jackson, Strand (které je obrovské a má své kouzlo) a Three Lives & Co. A v Brooklynu mám moc ráda Books Are Magic a Community Bookstore.

Co vám v poslední době udělalo radost?

Nedávno jsem dostala běžecký/chodicí pás, na němž mohu během psaní pochodovat (velmi pomalu). To mi dělá velkou radost. Také mám v pracovně tapetu s květinovým vzorem, která mi vyvolává úsměv na tváři.

V poslední době sledujeme, jak se americké politické elity odvracejí od liberálních hodnot, které jsme si se Spojenými státy vždy pevně spojovali. Nejde pouze o zahraniční politiku. Stále silnější hlas opět mají zastánci velmi konzervativních hodnot. Jak se tyto změny projevují třeba v postavení žen a jejich právech?

To, co se děje v důsledku kroků naší současné vlády, je velmi špatné jak pro ženy, tak pro lidi jiné barvy pleti než bílé a pro lidi z LGBTQ komunity. Práva jsou rozmetávána. Je to neuvěřitelně demotivující.

Máte nějaká témata, ať už politická či kulturní, která vás znepokojují a s nimiž byste třeba ráda něco udělala? Domníváte se, že spisovatelé mají moc měnit věci k lepšímu?

Chci, aby náš svět byl mnohem lepším místem, než je dnes. Chci, aby lidé mohli žít důstojně, a je jasné, že ve chvíli, kdy jsou jim odebrána jejich práva a nejen ta, to není možné. Jsem velmi znepokojená, přestože vím, že mé znepokojení evidentně ničemu nepomůže.

Na druhou stranu věřím, že umění dokáže lidi změnit. Krásný román, hra nebo obraz mohou člověka probudit k jeho vlastnímu životu. Mě osobně velké umění zasáhlo, inspirovalo a dovedlo ke změně. Také se domnívám, že je důležité a cenné dát umělcům prostor, kde by se mohli vyjádřit k takovým otázkám, jako je například směřování vývoje situace v Gaze. Hluboce obdivuji spisovatelky jako Sally Rooneyovou a Arundhati Royovou za jejich aktivismus.

Létáte do Evropy? Jaký máte ke „starému kontinentu“ vztah?

Můj manžel je Angličan, takže můj hlavní vztah se starým kontinentem jde přes Spojené království. Každý rok zde pravidelně navštěvujeme rodinu. Po Evropě jsem už trochu cestovala, ale doufám, že v budoucnu k tomu budu mít mnohem větší příležitost.

A co Praha a Česká republika?

Moc ráda bych se tam jela podívat, ještě jsem tam nebyla.

Plánujete napsat další knihu?

Ano, zrovna pracuji na novém románu, který je o třech rodinách žijících na stejné ulici a také o stromech, které tu ulici obklopují.

Vložil: Jiří Kačur