Dvacet let jsem stříhal a lepil, teď už je to Photoshop, říká o svém novém bez nadsázky veledíle Miroslav Huptych

Foto: Se svolením Miroslava Huptycha

Popisek: Miroslav Huptych

ROZHOVORY NA OKRAJI: Zvyky, obřady a slavnosti u různých národů světa je skvostným dílem, a to v mnoha ohledech. Obsahem, ilustracemi v podobě koláží výtvarníka, básníka Miroslava Huptycha, který ilustroval mnoho knih a třeba také Labyrint světa a ráj srdce Jana Amose Komenského z nakladatelství Práh, která získala v roce 2019 ocenění Magnesia Litera v kategorii „Nakladatelský počin roku“.

Miroslav Huptych, básník, aforista, výtvarník, arteterapeut. Publikoval šest básnických sbírek a knížku aforismů Hodinky s ohňostrojem. Vybral a uspořádal dvě knihy lidových pověr, léčebných návodů a zaříkávadel Černá slepice a Kdo pije vlčí mlíko. Spolu editor výboru z české poezie 1945-2000 Pegasovo poučení a antologie českých aforistů Nezabolí jazyk od dobrého slova (přeloženo do srbštiny). Ilustroval 70 knih, 172 knižních obálek a 31 nástěnných kalendářů. Přes 50 samostatných výstav v Čechách i v zahraničí. Scénografická spolupráce s divadly, např. Kouzelná flétna ve Stavovském divadle. Bohatě ilustrovaná kniha Labyrint světa a ráj srdce (nakl. Práh 2019) byla za rok 2019 oceněna v kategorii „Nakladatelský počin roku“ cenou Magnesia Litera. Autorovi byla udělena medaile za šíření odkazu J. A. Komenského v roce 2019 Národním pedagogickým muzeem J. A. Komenského. Více informací na www.huptych.cz

Každá z vašich koláží z nové knihy, udivující svým rozsahem, by si pomalu zasloužila samostatnou studii a rozhovor. Totéž lze říci také o Labyrintu světa a ráji srdce anebo také některých scénografiích, třeba ke Kouzelné flétně, a tak se nám pomalu otevírá vchod do interpretačního bludiště. Bludiště proto, že v něm lze zabloudit snadněji než v labyrintu, a navíc nemáme po ruce Všudybuda a Mámení tak jako je měl Komenského poutník, ale na rozdíl od něho nemáme ani růžové brýle.

Než se pustíme do rozboru jedné z vašich koláží, souhlasíte-li, dovolil bych se zeptat na Zvyky, obřady a slavnosti... Podle mne se vážně jedná, opravdu a skutečně, o monumentální lexikon a zároveň svého druhu labyrintickou galerii plnou symbolů a odkazů. Řekl bych – výtvor naprosto ohromující komplexnosti, v němž si může čtenář vytvářet tisíce spojitostí a asociací. Svým způsobem neuchopitelná věc ve své různorodé celistvosti. Můžete nás jako průvodce nad jiné způsobilý provést po tomto labyrintu? Jak dlouho tento opus vznikal?

V osmdesátých letech minulého století jsem nacházel v časopisech devatenáctého století Světozor, Zlatá Praha, Lumír a mnoha dalších zápisy lidového podání kulturních tradic, které byly publikovány v rámci národního obrození. Roku 1885 byla v Praze Národopisná výstava českoslovanská a mnoho let předtím byli vyzváni učitelé a vlastenci, aby sbírali lidové pověry, pohádky, pověsti a zvyky. Sešlo se obrovské množství zápisů ze všech koutů země a jak jsem se kdesi dočetl, mnohé ještě dodnes leží nezpracované v bednách v Slezském zemském muzeu. Mě nejvíc zaujala poetika lidových pověr, takže jsem je v těchto časopisech vyhledával, přepisoval, a nakonec z toho vznikla knížka Černá slepice aneb Kterak se líhne bazalíček, jenž do domu štěstí přináší. Vyšla v nakladatelství Československý spisovatel jako prémie Klubu přátel poezie v roce 1991, na dnešek v neuvěřitelném nákladu třicet tisíc knih.

Už při tomto sběru jsem nacházel především ve Světozoru podivuhodné zápisy cestovatelů o zvycích různých národů světa, tak jsem si je přepisoval a později kopíroval. V roce 2005 jsem pro nakladatelství Argo přichystal knihu Kdo pije vlčí mlíko aneb Jak se léčilo za starodávna. Byly to léčebné návody, pověrečné léčení, čáry, zaříkávadla od XIV. století do XIX. století. Při práci na této knize jsem již cíleně trávil víc než rok po knihovnách a kopíroval si nejen léčebné návody, ale i podivuhodné zvyky, které jsem nacházel v národopisných knihách. A v následujících letech jsem již cíleně si z knihoven půjčoval cestopisy, v nové knize jsou citace z více než 200 knih, ale přečetl jsem jich mnohem víc, protože v mnohých jsem nenašel až tak nic podivuhodného. A také „podiv“ a údiv byl jediným mým kritériem výběru zvyků. Nejsem antropolog ani etnograf, na zvyky jsem pohlížel spíše básnicky, zaujalo mě, jak si magickým myšlením národy vysvětlovaly nepochopitelné příčiny nemocí a přírodních úkazů.

Odkud jste čerpal slovníková hesla?

Měl jsem v ruce mnohokrát Ottův slovník naučný, Slovník antické kultury, Lexikon magie, Encyklopedie sexuality a mnoha dalších.

Jak je toto veledílo, nepřeháním a nejsem vskutku ironický, strukturováno?

V knize je dvanáct kapitol: 1. Těhotenství, porod, 2. Zasvěcovací rituály při dospívání, 3. Námluvy, svatba a rozvod, 4. Žena, manželství, prostituce, trestání cizoložství, 5. Vzhled, tetování, erotické pomůcky, stravování, cestování, pití alkoholu a kouření, 6. Druhy pozdravů, slavnosti, tance, zápasy zvířat, 7. Lov zvířat a válčení, lidské oběti, krevní msta a lidožrouti, 8. Král, náčelníci boj o moc, boží soudy, trestání, přísahy, čím se platilo místo peněz, 9. Léčitelství šamanů, čarodějů, medicinmanů, ranhojičů, bab kořenářek, 10. Kouzelníci, čarodějnice, fakíři, asketové, kejklíři, přivolávači deště, různé způsoby věštění, magické obřady, zápisy ze smolných knih, 11. Tabu, náboženské obřady, bůžkové, fetiše, kulty, sekty, mučedníci a derviši, 12. Pohřební obyčeje a obřady, zabíjení a pálení vdov, vraždění na pohřbech, snědení nebožtíků, pohřbívání zaživa a vampyrismus.

Kolik obsahuje koláží?

V knize je 52 dvoustránkových koláží a bezmála 300 ilustračních dobových rytin z národopisných knih a časopisů.

Jaké techniky koláže jste použil při výzdobě této knihy?

., avšak od roku 2002 vytvářím ilustrace výhradně v grafickém programu Photoshop.

Těch labyrintů, kam bychom mohli vstoupit je více. Vaše tvorba básnická, výtvarná. Jejich popisy zaplnit obsah našeho literárního klubu klidně na celý rok, ačkoliv mám obavu, že by se asi našlo málo odvážlivců, kteří by to putování zvládli. Takže budu muset použít umění zkratky a tím pádem odkázat hlubší zájemce třeba na vaše internetové stránky. Kolik za sebou máte básnických sbírek?

Šest sbírek: Srdcový střelec, Názorný přírodopis tajnokřídlých, Zvěrokruh, Tarot a trakaře, Noční linka důvěry, List za listem. A ještě knížku aforismů a gregerií Hodinky s ohňostrojem.

Koláží?

To můžu jen odhadnout, stříhaných dva až tři tisíce, a to jsem spoustu znovu rozstříhal na nové koláže, v Photoshopu vzniklo možná kolem sedmi tisíc koláží.

Výstav?

Taky pouze odhaduji snad kolem osmdesáti, nevedu si soupis. Jen cyklus Labyrint světa a ráj srdce byl snad ve 40 knihovnách, galeriích a školách. Cyklus Milovníci knížek také asi v pětadvaceti knihovnách. Největší radost jsem měl z dvou výstav v Naardenu a také jsem dvakrát vystavoval v polském Lešně.

A scénografií? Mně osobně nadchla ta z Kouzelné flétny ve Stavovském divadle, jelikož její děj velmi jasně souzní s kulisami. Jak probíhala práce právě na Kouzelné flétně?

Režisér Vladimír Morávek, se kterým jsem spolupracoval na řadě představení, je velmi inspirativní, mnohokrát jsme konzultovali moje scénické návrhy ke Kouzelné flétně, stále navrhoval další výtvarné doplnění, takže to byla velmi imaginativní spolupráce.

Jaký byl vlastně váš záměr? Tady se vlastně zároveň ptám také na vaše niterné záměry vašeho uměleckého usilování.

Vycházel jsem z libreta Emanuela Schikanedra. Nechal jsem se volně inspirovat a vkládal jsem obrazů kulis mnoho zednářských symbolů. Bylo to ponejvíc plavba na vlnách imaginace.

Kde můžeme potkat ukázky z vaší tvorby?

Jednak na mých stránkách www.huptych.cz. Také mám stálou výstavu v Přírodovědném muzeu Semenec v Týnu nad Vltavou Miroslav Huptych — Výstava v Týnu nad Vltavou

Nemůžeme čtenářům odepřít alespoň letmou návštěvu jednoho bludiště, jelikož ve vašich kolážích lze nalézt mnoho cest, cestiček a odboček, na nichž lze dojít krátce anebo pomalu k různým cílům, dojmům a výkladům. Použiji s dovolením jednu koláž z vaší poslední knihy. Je na zadní předsádce.

Samozřejmě mám ilustrační záměr při ilustrování textu, ale nechávám se zároveň vést fantazií. Rodině a přátelům poskytuji bližší výklad jednotlivých ilustrací v knihách, především Labyrintu… Moje mladší dcera je kunsthistorička a říkala: „Táto, to musíš sepsat…“ Ale to nechci, můj výklad by byl zjednodušující. Jde mi o to, aby čtenáři a diváci sami přemýšleli nad symbolickými výjevy jednotlivých částí obrazu, které vzájemně je konfrontuji. Pokud bych podával podrobný výklad, tak by se už nikdo nevyvíjel námahu porozumění tomu, co se snažím výtvarně sdělit. Ale spolupracující imaginace čtenářů a diváků teprve může přinášet radost z vlastních objevů. Udělám proto výjimku, která může být názorným příkladem, jak je možné ilustraci číst. Dělám to také proto, že jsem svůj záměr vysvětloval redaktorce Lucii Rybové, která se mnou nedávno vedla rozhovor pro časopis Vlasta.

Obrázkem protéká řeka Času, symbolizují ciferníky hodin. Uprostřed roste Strom života, který vychází z vesmíru, kolem něj se obtáčí DNA. Tu vlastně tvoří dva tance: tanec smrti a tanec lásky. Proto ve stromě vidíte vpravo tančit krále a další postavy, ženy a muže s kostlivci a vlevo nahé milence, kteří tančí tanec lásky. Pak jsem postupoval proti po směru hodinových ručiček (v arteterapii vnímáme plynutí času na obrázku zleva doprava, tak jako když píšeme. Nalevo je minulost, vpravo budoucnost): Na ciferníku přichází na svět dítě. Začínají se rvát, a tak to jde až do dospělosti, jak to máme v genech. Na dalším ciferníku je už dospělý muž, který skolil kance a předvádí se před nahými ženami. Následují matky s kojenci. A po nich je výjev s lidožrouty. Na dalším je král, který právě porazil jiného krále a převzal moc. Na dalším výjevu je král, kterému lezou pochlebníci do zadku, on sype zlaťáky krysám a před ním je domeček z karet králů. Stačí jediné fouknutí a celý ten domeček spadne. Přijde vichr revoluce, která požírá své děti. Následuje ciferník s dírou do vesmíru a náš „slepičí“ mozek do něj zírá. To představuje, jak my jako lidstvo přemýšlíme nad světem. Jestli bůh existuje nebo ne. Proto má člověk u onoho slepičího mozku zavázané oči. Následuje Sigmund Freud s falickým hadem a nad ním Carl Gustav Jung jako svatý Jiří, který na hada útočí. Hodně zjednodušeně řečeno: S. Freud byl ukotven v materialistickém světě řízeném pudy a C. G. Jung byl v zásadě mystik, který celý život zkoumal lidskou psychiku skrze sny, mytologii a náboženství. A nakonec pak se znovu jako staří vracíme do vesmíru. Mezitím se uprostřed poklidně pasou ovečky a ručičky hodin jim pomalu sekají travičku a tím odpočítávají jejich čas.

Vliv barev, obrazů a slov a hudby není zanedbatelný a dá se používat a zneužívat mnoha různými způsoby. Nejviditelněji v reklamě a politických kampaních, ale s opačným kladným předznamenáním ku pozvednutí lidského vědomí do vyšších úrovní či způsobit jejich přeladění a zapůsobit tak pozitivně na další chod a běh života toho či onoho diváka či také pacienta. O tom asi bude arteterapie, které se věnujete vedle své práce umělce. Takže léčení mysli obrazy a uměním? Co by měli učinit případní zájemci o arteterapii?

Nyní už nemám praxi, pouze školím arteterapeuty. S kolegyní máme dvouletý kurz, který je především určen speciálním pedagogům a školním psychologům. Letos jsme otevřeli 25. běh kurzu, do kterého se hlásilo třikrát víc uchazečů, než jsme mohli přijmout. Informace o kurzu najdete na mých stránkách.

Tímto labyrintem bychom mohli procházet dlouho, předlouho, ale rozsah rozhovoru nám to neumožňuje. Jak to vidíte s plány na tento rok?

Chystám už druhý dvouletý benefiční kalendář Labyrint světa a ráj srdce. Pracuji na nové sbírce veršů, která bude bohatě ilustrovaná. Také pracuji na ilustracích pro knihu s mými sny, které si přes třicet let zapisuji. Mám ještě řadu dalších projektů, ale některé si asi budu muset nechat do dalších životů.

Vložil: Jiří Kačur