RECENZE: J. Michael Straczynski, Skleník. (Ne)příjemná fikce, která by klidně mohla být realitou

Foto: Se svolením nakladatelství Bourdon, stejně jako snímek obálky v článku

Popisek: Skleník

Jedna z posledních loňských novinek nakladatelství Bourdon mi naprosto utekla a padl jsem na ni vlastně náhodou až během ledna, při mém tradičním objevování nových edičních plánů. Minul bych ji jen velmi nerad, a to ze tří důvodů. Námět. Kvalita. A - a to zejména - jméno autora.

Joseph Michael Straczynski je jedním z nejlepších (nejen) žánrových tvůrců. Jeho největším dílem je pravděpodobně nejlepší sci-fi seriál všech dob, Babylon 5, pro který napsal 92 ze 110 epizod, včetně absolutně všech dílů z jeho třetí a čtvrté řady. Fantasticky promyšlené drama, v němž je důležitá každá maličkost, se dočkala několika navazujících filmů i seriálu Crusade. Stojí za scénářem Výměny, filmu, který v roce 2008 natočil Clint Eastwood s Angelinou Jolie v hlavní roli a exceloval i na poli komiksu. Mistrovským dílem na tomto poli nepochybně zůstává famózní Krajina půlnočních stínů, ve kterém poručík losangeleské policie v kómatu bojuje o svou duši v mezisvětě, ve kterém má jedenáct měsíců na to, aby našel ďábla a vyhrál. Jinak z něj zůstane jenom stín... Velmi úspěšný byl i jeho The Amazing Spider-Man, který vyšel i česky. Straczynského díla kromě perfektně napsaných postav a dokonale promyšlených a opravdu zatraceně kvalitních příběhů obsahují i velké filozofické myšlenky a nádherně kombinuje všechny možné žánry. A výjimkou není ani jeho románová novinka Skleník, která v originále vyšla taktéž v minulém roce.

Skleník se odehrává v blíže neurčené době, to nejvíce nepříjemné na něm ale (jak to ostatně u tematicky podobných románů bývá) je to, že by se naprosto bez problémů mohl bohužel odehrávat ve žhavé současnosti. Jeho hlavní hrdinkou je mladá dívka Riley, která se poté, co se zúčastní protivládní demonstrace, na níž samozřejmě projeví i své vlastní názory, dostane do jednoho z Amerických center obnovy. V zařízení, které se až nápadně podobá psychiatrické léčebně, má podstoupit povinnou převýchovu. Tamní lékaři a sestry k tomu používají metody jako nucené terapie, nedobrovolné medikace, zavírání na samotkách nebo omezené příděly jídla. Čím dřív se pacienti podrobí, tím dřív se (údajně) dostanou ven. Riley je ale rebelka, takže se prakticky okamžitě rozhodne vzdorovat. Brzy naváže tajné spojení se spojencem venku, díky kterému se dostane na kloub velkému vládnímu tajemství. A taky se sblíží s nemluvným, děsivým a záhadným pacientem, který je známý jenom jako Frankenstein. A který se až příliš podobá výtvoru románového vědce...

Děsivé a znepokojující 

Skleník je svižný a čtivý román, který je sice strhující, ale zároveň děsivý a velmi znepokojující - není totiž nikterak složité uvěřit tomu, že to, co v něm autor popisuje, se naprosto klidně může dít i ve skutečnosti. Třeba ne úplně teď, ale dost brzo. Jako sci-fi totiž tahle kniha opravdu nepůsobí, zato vyvolá pocit nepěkné vize, ale přesto vize. Postavy jsou uvěřitelné a autentické, se zajímavým vývojem - a přestože je na první pohled patrné, kdo je dobrý a kdo zlý, autor v tomto směru přesto několikrát překvapí a na relativně malém prostoru se našel i prostor hned na několik zajímavých zvratů, ale tohle všechno je přesně autorův styl. A jakožto scenárista zde prokazuje i svůj cit pro dialogy, které tady beze zbytku fungují. Dojde samozřejmě i na ty velké myšlenky (ty už si ale najděte sami), nějaké to dojetí i husí kůži. Ach, a ano, dílo Mary Shellyové tady taky sehraje svou velkou a podstatnou roli. A vše, co se v románu odehraje, ve čtenáři nakonec zanechá hlubokou stopu, a ještě dlouho v něm zůstane. Takovou sílu tenhle na první pohled nenápadný román má. 

Základní myšlenka celého Skleníku je v základu vlastně hrozně jednoduchá a nepříliš originální, JMS ji ale zpracoval naprosto excelentně, a to na pouhých 260 stranách. Osobně jsem si sice trochu povzdechl, že se jedná o délku poněkud úspornou a mohl by se klidně rozepsat víc (mnohé motivy by si to určitě zasloužily), ale na druhou stranu... ono tam je fakt řečeno vše, takže proti rozsahu knihy nemůžu říct ani fň. Straczynski si mě zkrátka omotal kolem prstu. A pokud se vám snad bude během prvních stran zdát, že ten rozjezd je jaksi pozvolný, hned u druhé kapitoly se to změní. Těch je mimochodem docela dost a nejsou dlouhé. 

Zmiňují to prakticky všechny recenze a zmíním to i já, neboť je to, zkrátka a dobře, pravda. Skleník připomíná mix Orwellovy 1984 a Keseyho Vyhoďme ho z kola ven (tedy Přeletu nad kukaččím hnízdem), tedy dvou zcela fenomenálních literárních děl. Ani jeden z pánů opravdu nemusí kvůli tomu rotovat v hrobě, neboť se jedná o kombinaci skvělou, velmi silnou a fascinující. Kdo Straczynského zná, nebude ani v nejmenším překvapen, ten, kdo se s ním setká poprvé, dost možná samozřejmě ano, oba tábory ale budou nepochybně velmi spokojeny. Výsledek je jen důkazem autorovy velikosti a jedinečnosti a čtenáři minimálně všech výše zmíněných knih by mu měli věnovat svou pozornost.    

Děkuji nakladatelství Bourdon za recenzní výtisk.

Dávám 85 %.

Vložil: Tomáš Mysliveček