Diamantový Open Access? Všechny náklady nese vydavatel a čtenář nic neplatí, říká ředitelka Munipressu Masarykovy univerzity
22.01.2025
Foto: Se svolením Masarykovy univerzity
Popisek: Alena Mizerová
Já mám občas dojem, že na polích kulturních děje se toho v Brně možná více než v metropoli nad Vltavou. Více nikoli co se týče počtu, ale intenzity. Jako jeden z mnoha příkladů mohu uvést festival „Knihy v Brně“, který organizovalo nakladatelství Munipress a Kulturní centrum Masarykovy univerzity ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou v Brně. Nemalý podíl na přípravách tohoto skvělého svátku knih mělo právě nakladatelství Munipress, s jehož ředitelkou Alenou Mizerovou jsme si pěkně popovídali.
Jak jste spokojená s průběhem festivalu?
Povedl se. Bylo živo, návštěvníci různých věkových kategorií často setrvali několik hodin, aby si užili doprovodné pořady, vybírali si knihy u stánků nakladatelů, bavili se o jejich knihách, prohlédli si výstavu o magii.
Prostě pěkná atmosféra zájmu a pohody, završená zdobením a rozsvícením festivalového stromečku. A těch dětí, malých čtenářů!
Příprava takového velkého kulturního podniku vám asi dala dost zabrat?
Ano, a nejen nám, spolu s námi pořádá akci Moravská zemská knihovna a Kulturní centrum Masarykovy univerzity.
My máme na starosti výběr nakladatelů, dramaturgii pořadů, zajištění financování, s Kulturním centrem propagaci a zviditelnění veletrhu, Moravská zemská knihovna produkční stránku a tvorbu zázemí pro návštěvníky i nakladatele a dělá to vynikajícím způsobem!
Je to práce řady měsíců. Vlastně už nyní připravujeme festival pro rok 2025.
Můžete nám festival a jeho historii více přiblížit?
Jak to bývá, rodil se z malých událostí, knižních křtů, burz studijní literatury, seminářů s univerzitními nakladateli a výstavami jejich knih. Startem současné akce byl rok 2022, kdy jsme veletrh pod názvem „Knihy v kině“ pořádali v univerzitním kině Scala.
Vystavovalo tam tenkrát 19 nakladatelů, což bylo maximum, který prostor umožňoval. Proběhla zde řada doprovodných pořadů. Jenže Scala musela být na základě statického posudku zavřena. A i kdyby konání dalšího ročníku její technický stav umožnil, museli bychom hledat prostor pro další nakladatele…
Loni se tedy veletrh pod změněným názvem „Knihy v Brně“ konal ve spolupráci již zmíněné Moravské zemské knihovny a Knihovny Jiřího Mahena v Brně pod záštitou paní primátorky Brna JUDr. Markéty Vaňkové.
Dvě místa však nakladatelům i návštěvníkům nevyhovovala, knihovny od sebe dělí pár kilometrů. Letos nám proto Moravská zemská knihovna uvolnila nádherné velké prostory studovny časopisů. Krásná architektura. Věnovali jsme ji pro prezentaci dětské literatury, dětskou hernu i koutek, kde s dětmi tvořila různé výrobky zkušená pedagožka. Škoda, že jste nemohl festival navštívit. Děti a knihy, tvořivé dílny, i jen hrající si děti mezi knihami, pro nás pořadatele to byla odměna za naše úsilí.
Věříme, že úspěch festivalu potěší i ty, kteří nad ním přijali záštitu: ministr kultury Mgr. Martin Baxa; hejtman Jihomoravského kraje Mgr. Jan Grolich a primátorka Statutárního města Brna JUDr. Markéta Vaňková.
Mě osobně zaujal bohatý doprovodný program. Kdo vše na festivalu vystupoval?
Měli jsme 36 hostů, samé příjemné a erudované osobnosti. Program začal v pátek s paní Jaroslavou Vykoupilovou, redaktorkou pořadu Apetýt, a skončil v sobotu koncertem jednoho z nejzajímavějších brněnských písničkářů, panem Jannisem Morasem. Nelze zde všechny uvádět, raději odkazuji na jejich přehled na webových stránkách ZDE.
Kdo z přednášejících a vystupujících zaujal přímo vás?
Já jsem si užila minikurz japonské kaligrafie s paní Mayuko Hasebe, besedu o vile Tugendhat s paní architektkou Ivetou Černou a profesorem Rostislavem Šváchou, rozhovor naší redaktorky Martiny Dvořákové se spisovatelem Stanislavem Bilerem a pořad Alkohol hudby s panem Morasem.
Kdybych měla čas, ráda bych malovala s panem Petrem Modlitbou, či poznala, jak pan Miroslav Urban vyrábí svou knihu „Neviditelná včela“.
Kolik nakladatelů se účastnilo v letošním roce?
Přesně 58 z celé republiky a napříč všem literárními žánry od vědecké, přes populárně-naučnou, uměleckou, krásnou a dětskou.
Kdo získal knižní cenu Masarykovy univerzity „Cena knihy v Brně“?
Udělovaly se 3 ceny za 3 kategorie T, G, M a Zvláštní cena pro knihu volně dostupnou. Cenu získali nakladatelé:
- v kategorii T (textbooks) – za původní vysokoškolskou učebnici – cenu získalo Vydavatelství Vysoké školy chemicko-technologické v Praze za knihu „Přenosové děje“, kterou napsali Kamil Wichterle a Marek Večeř;
- v kategorii G (general reader) – původní populárně-naučná literatura – nakladatelství Janáčkova akademie múzických umění a Karel Kerlický/ KANT za knihu Pavla Jiráska „Loutka mezi divadlem, filmem a televizí. Výtvarný jazyk filmů a televizních pořadů s divadelní loutkou od roku 1950 do roku 2020“;
- v kategorii M (Moje město) – nakladatelství TIC BRNO, příspěvková organizace za knihu Silvie Šeborové „Nemísta. Průvodce po brněnských ztracených lokalitách“.
Na festivalu se ještě udělovala cena Open Access za knihy sdílející bezplatně současné vědecké poznatky. Což je pěkné. Ale jak může někdo bezplatně rozdávat knihy? Tomu nerozumím.
Máte pravdu, kdo rozdává, musí chtít a i na to mít. Nechtěně veršuji. A vydavatelé vědecké literatury, ke kterým náleží především univerzity a ústavy akademie věd, tento trend podporují již přes 20 let.
Naše Masarykova univerzita byla v České republice první, která v roce 2003 podepsala tzv. Berlínskou deklaraci podporovat bezplatný a neomezený přístup k výsledkům vědeckého bádání, financovaného z veřejných zdrojů. Univerzita tak zvyšuje viditelnost a dopad svého výzkumu, zrychluje výměnu vědeckých informací, rozšiřuje jejich dostupnost. Toto celosvětové hnutí často slýcháte se spojením slov diamantový Open Access.
Je to nejvyšší stupeň, znamená, že všechny náklady nese vydavatel a čtenář nic neplatí. V tomto režimu naše univerzita vydává většinu svých vědeckých časopisů. Zmínila jsem výraz veřejné zdroje. Jsou to i naše daně, je tedy příjemné zjištění, co za ně konkrétně dostáváme, a přístup ke vzdělání a výsledkům výzkumné a pedagogické činnosti bez omezení k tomu patří.
Ještě upřesňuji, nerozdávají se tištěné knihy, ale vědecké poznatky prostřednictvím webových portálů. Doplňuji, že letošní cenu Open Access získalo Nakladatelství Ostravské univerzity, které společně s nakladatelstvím Pavel Mervart vydalo volně dostupný titul „Dějepis mezi vědou a vyprávěním“.
Můžete mi přiblížit činnost nakladatelství Munipress?
Jsme nakladatelství Masarykovy univerzity, univerzity vědecko-výzkumné a vzdělávací. V našem edičním plánu tedy převládají vědecké publikace, studijní texty, sborníky z konferencí, časopisy. Významnými jsou naše populárně-naučné ediční řady „Munice“, „Mezi žánry“, „Poprvé v češtině“.
Vydáváme také edici „Pocta osobnostem“, ve které v posledních letech věnujeme velkou pozornost dílu našeho zakladatele a prvního rektora, profesora Karla Engliše.
Počtem vydávaných knih a časopisů 300 patříme mezi největší středoevropské univerzitní nakladatele. Jsme zapojeni do několika mezinárodních projektů, hlavně pro podporu onoho Open Access publikování. Rádi a široce spolupracujeme s mnoha nakladateli, dokladem našeho otevřeného přístupu nejen v publikování je pořádání festivalu „Knihy v Brně“ a založení nové knižní soutěže „Cena Knihy v Brně“. Přináší nové kategorie, pro které dosud v České republice cena ustanovena není. Samozřejmě, my do ní naše tituly nehlásíme. Těším se již na příští ročník.
Takže lze doufat, že milovníci knih se letos dočkají dalšího pokračování „Knih v Brně“?
Ano, ano, a věřím, že se nám podaří přidat nové zajímavé pořady a návštěvníci se setkají s více nakladateli.

Vložil: Jiří Kačur