Ten švarný muž zná lásku mou…, Konstancie Mallorská. Páteční chvilka poezie
10.01.2025
Foto: Markéta Vančová
Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney
Konstancie Mallorská, nebo Aragonská (1318-1346) byla dcerou aragonského krále a manželkou mallorského krále Jakuba III.
Níže přiložená báseň je upřímnou písní stesku, v níž se žena obrací na vlastního manžela. Byla zaznamenána v Ripollském zpěvníčku a objevuje se také v katalánském překladu Dekameronu z roku 1429.
|
Ten švarný muž zná lásku mou,
mě získal si svou dobrotou,
já šťastná jsem jak zpěvný pták
a paní jsem a královnou,
však marně mu teď šeptám tmou,
mou lásku k vám nezastře mrak,
jste poklad, kterým jihne zrak,
vás, nejdražší, mám ráda tak,
že vidím vás svou vzpomínkou
a nejsem svou,
leč bolest mou
to neztiší, a není jak,
když odjel jste v zem francouzskou!
Můj stesk a touha vítat vás
mi v žití vrhá smrti jas,
můj pane sladký, drahý,
a lehce snesu její hlas
i vydám se jí napospas,
když s vámi navrátí se záhy
to objetí, váš pohled vlahý,
váš hlas tak drahý
a všechno dál.
Když vzpomenu, kam kůň vás nese,
že nenavracíte se,
míříte v dál,
jen zoufání mi srdce svírá,
k smrti je týrá,
můj život visí na vlásku!
Ach těžko se mi bolest nese,
můj pane, milost, navraťte se,
vždyť není pokladu
s to dáti náhradu
srdci, jež zmírá
a trpně čeká na lásku.
|
|
Verše lásky a loučení, 1976, Odeon, přeložil Jan Schejbal
|
Vložil: Marie Křížová