Kniha je o mé hluchoněmé tetě z Valašska, co celý život pásla ovce kolem rodné dřevěnice a na stará kolena začala kreslit hlavonožce, řekla autorka

Foto: Ivan Dostál

Popisek: Adéla Marie Jirků

ROZHOVORY NA OKRAJI: Jsme literární klub a v naší rubrice a rozhovorech se věnujeme především literatuře a knihám. Nedávno jsem měl příležitost si prohlédnout pozoruhodnou knihu Mařka napsanou valašským nářečím a vyzdobenou skvostnými ilustracemi. Kniha vzbudila moji pozornost. A tak jsem oslovil její autorku, uznávanou malířku Adélu Marii Jirků.

Adéla Marie Jirků je československá ilustrátorka, malířka a spisovatelka pendlující mezi Prahou a Beskydy, kde má své kořeny. Po dvou letech na Ilustraci na pražské UMPRUM a roční stáži v Marseille přestoupila na Akademii výtvarného umění v Praze, odkud si odnesla titul MgA., papír, který jí pomáhá bojovat s impostor syndromem.

Pravidelně vystavuje, ilustruje nejčastěji kulturně vzdělávací projekty jako TV spot pro Výbor Dobré vůle apod. Z knih mohli čtenáři zaregistrovat její ilustrace k českému překladu francouzského románu Taková je Sarah od nakladatelství Incipit. Svou 200 stránkovou autorskou knihu Mařka autorka považuje za svůj coming out ve smyslu svobody dovolit si svou jinakost, mařkovitost.

Hlavní hrdinkou vaší knihy a také často vyobrazovanou postavou je Mařka. Nabyl jsem dojem, že podle energie a času a úsilí, které jste knize věnovala, pro vás hodně znamenala. Můžete mi prosím o ní a o vzniku knihy a těch skvělých ilustrací říci něco víc?

Kniha je o mé hluchoněmé tetě z Valašska, co celý život pásla ovce kolem rodné dřevěnice a na stará kolena začala kreslit obrázky typu Art brut. Naše světy se propojily, když mi byly asi čtyři roky a Mařce bylo kolem šedesáti, žila se svým bratrem v chalupě, kterou prodal mým rodičům, aby si mohl postavit moderní okál na dohled od chalupy. Časem se ukázalo, že jsme tu chalupu koupili i s Mařkou. Byla nerozlučnou součástí tamního a postupem času i našeho života, dál tam pásla ovce a díky tomu, že skrze mě a mou sestru poprvé v životě měla po ruce voskovky a papír, začala si kreslit a natolik ji to uchvátilo, že pak rodiče museli kupovat kreslící potřeby i omalovánky třikrát, jako by měli tři malé děti. Máte pravdu, že pro mě byla Mařka velice důležitá, ale jak moc, to jsem si uvědomila, až když mi bylo kolem dvaceti, studovala jsem v ateliéru ilustrace na VŠUP a došlo mi, že tu Mařka nebude věčně a že cítím potřebu ji pro mě i pro lidi nějak zakonzervovat, zaznamenat ji v její komplexní mařkovitosti. Tak začala má šestnáct let trvající pouť k vydání knihy v roce 2022, čímž ale příběh neskončil, přestože Mařka mezitím odešla tam nahoru, protože s knihou putuji po besedách a výstavách a zažívám rozšíření Mařky příběhu, Mařka tak dál žije, a dokonce v mnohem více srdcích než za jejího života.

Autorka Adéla Marie Jirků, publikování s jejím svolením

Kniha mimo jiné získala i několik ocenění. Kterého z nich si vážíte nejvíc?

Nominace Czech Grand Design v kategorii Ilustrátor roku a Cena SČUG Hollar za vynikající ilustrační doprovod pro knihu Mařka v rámci Nejkrásnější české knihy roku 2022, to pro mě bylo něco neskutečného. Trpěla jsem tak nízkým sebevědomím, že se mi křivila pusa, když jsem na otázku o povolání měla odpovědět umělkyně nebo ilustrátorka, necítila jsem se toho hodna, přestože jsem absolventka AVU. Cítím se být takovým celoživotním outsiderem, jako Mařka, a to, že odborníci knihu ocenili, pro mě bylo zásadní potvrzení toho, že se mi ten silný Mařky příběh, poctu jejímu životu, podařilo zpracovat důstojně i v rámci mé profese, nejen po stránce lidské. Nejvíce ze všeho si však vážím ocenění lidí, kteří se chodí dojímat na besedy a svěřují mi své vzpomínky na někoho „svojského“ (jak by řekla Alenka z říše divů) z jejich okolí, že se na tu jinakost teď dívají jinýma očima. Píše mi opravdu hodně lidí, že mi za tu knihu děkují, že je pro ně důležitá, že se u ní nasmáli i si poplakali, i jim třeba pomohla si něco uvědomit a s něčím se vyrovnat, a to je prostě splněný sen. Že to všechno úsilí mělo smysl nejen pro mě, ale že lidé opravdu potřebují si trochu omařkovat život.

Mařku vydalo nakladatelství wo-men. Zaujala mne jeho knižní produkce a především také typografické a výtvarné provedení knih. Vy s wo-men spolupracujete i jinak než autorka?

Nakladatelství wo-men sleduji od jeho začátku a téměř každý nový titul byla událost, která se promítla i do mé knihovny. S nakladatelkou Bárou Baronovou jsem se znala z doby, kdy jsem po škole pracovala pro švédského výrobce ekologického knižního papíru Munken, který je pro svou kvalitu velmi oblíben u tvůrců krásných knih, takže na něj nakladatelství wo-men rádo tiskne (a i moje Mařka je na Munkenu, který jsem si pro ni vysnila už v té době). A později, když jsem začala obcházet nakladatelství s rozpracovanou Mařkou a nikomu se zrovna nehodila do krámu, vyskočil na mě na internetu Báry workshop Sám sobě nakladatelem, kam jsem se přihlásila. Po workshopu byla možnost podělit se s ostatními o svůj projekt a získat zpětnou vazbu od ostatních. Báru Mařka natolik zaujala, že se mi po čase ozvala, že by mi ji vydala. Takovému štěstí doteď nemůžu uvěřit. Kdyby se toho nechopila, tak tu knihu opravdu přepracovávám donekonečna, protože jsem věčně nespokojený perfekcionista, a kdo ví, jestli bych se sama dožila jejího vydání.

Ilustrujete také knihy jiných autorů?

Ano, i když spíše ze zvědavosti, co ze sebe vydoluju na téma, které není mé vlastní. Vždycky mě to obohatí, provedu si rozsáhlou rešerši, abych posloužila co nejpoctivěji, někam mě to vždy posune a na rozdíl od mé volné tvorby to vnímám jako práci, protože to mnohdy bolí, když vím, že mám na víc, termín odevzdání se krátí a já se furt necítím být tam, kam si myslím, že mám potenciál v daném zadání dojít. Jsem pomalá pečlivka a tak jsem permanentně zavalena prací, nemám tudíž kapacitu sama aktivně obcházet nakladatele s portfoliem nebo si vybírat, kde bych chtěla mít výstavu. Naštěstí žiju v době sociálních sítí, a tak mi prochází „Klidně sedávej panenko v koutě, budeš-li alespoň občas krmit Instagram tím, co děláš, najdou tě“. Používám Instagram jako takovou svojí nástěnku a lidi mě oslovují sami.

Obdivuji rozmanitost témat a technik, které při své umělecké tvorbě používáte. Většina umělců má svoje téma zásadní a také nějaký ten základní motiv, který je popohání k další a další tvorbě. Daly by se tyto základní předpoklady vaší tvořivosti pojmenovat?

Mě moc baví objevovat a prozkoumávat možnosti různých postupů a hrát si s tím, taky se vždy pro každé zadání snažím volit techniku, která mi nejvíc pocitově sedí k tomu, co mám zpracovat a co chci vyjádřit. Ke každému zadání přistupuji individuálně, není to tak, že bych měla už nějakou svou osvědčenou manýru, kterou bych aplikovala na vše a vždy by byl zaručen očekávaný výsledek. Snažím se vždy přijít na konkrétní klíč k dané látce a sama nikdy nevím, kam mě to dovede a jak to dopadne. Nejsilnější v kramflecích se cítím poslední dobou asi v té poloze z knihy Mařka, olejový pastel a pastelky na papíře, vrstvit přes sebe ty mastné pastely s různou mazlavostí a vrtat se v tom pastelkou nebo řezákem, to je moje laboratoř pro malý formát. Větší formát vnímám jako hřiště, kde se můžu rozběhnout, nejraději s akrylem po plátně, a ve své volné tvorbě se opravdu cítím, že tam mám ten prostor se uvolnit a dělat si, co chci, a třeba i zlobit, ve smyslu, že tam nemusím dodržovat pravidla, což mi u ilustrování nejde vypnout. Ve volné tvorbě klidně namaluju zvíře „paťaté“ a moc se tím bavím.

Kteří umělci, umělecké směry vás inspirují?

To bylo různé, měla jsem období fascinace gotikou, renesancí, barokem, nejbližší je mi asi expresionismus a fauvismus, v souvislosti s Mařkou mě někdo nazývá koloristou, protože ty emoce vyjadřuji barvou, třeba nepříjemnou kombinací barev si pro sebe dokážu zaznamenat dost konkrétní úzkost nějaké scény. Nikoho asi nepřekvapí, že miluju Trnku. Dokonce tak trošku pro inspiraci sbírám po antikvariátech jím ilustrované knihy. Ale na jeho výstavě v galerii GASK jsem viděla i nějaká jeho plátna s volnou tvorbou a jeho malířské blátivé já mě dost překvapilo a potěšilo, protože mi vždycky zvedne náladu, když si v hlavě můžu někoho sundat z piedestalu a polidštit tím, že nemění ve zlato úplně vše, čeho se dotkne. Od mnoha a mnoha umělců mám ráda třeba jen několik jejich děl, ve kterých je něco, co na mě mluví, a tak si ani nepamatuju jejich jména, ale co v hlavě udržím, to jsou třeba Josef Čapek, Mirko Hanák, Daisy Mrázková, Hockneyho kresby, a z vrstevníků třeba Tara Booth.

Mne osobně oslovily vaše akvarely a rozmlžené pohledy do hor. Nemohu si pomoci, ale cítím v nich jistou afinitu pro staré čínské umění. Ale je to pochopitelně pouze můj dojem.

S tou Čínou se nemýlíte. Tyto rozmlženosti jsem začala malovat po návratu ze Šanghaje, kde jsme byli s přáteli navštívit společnou kamarádku na deset dní. A protože jsme krom toho šedého smogového města chtěli stihnout poznat i nějakou krásnou přírodu, jeli jsme rychlovlakem skrze neměnnou rovnou krajinu rozestavěných továren den a noc až do Guilinu, malebný chudý venkov, kde si to šustíte v pláštěnce a kolem vás se z mlhy vynořují oblé kopečky hor jakoby levitovaly v tom mokru. Tak jsem potom měla pořád potřebu rozpíjet akvarelové hory, nějak mě to uklidňovalo. A paradoxně teprve až po těch čínských kopečcích jsem se promalovala k mým milovaným Beskydům, odkud mám kořeny. A teď jsem v situaci, že jakoukoli krajinu nakreslím nebo namaluji, vždy má v sobě DNA Valašska.

Kde všude mají případní zájemci možnost vidět vaše obrazy a díla? A nejbližší výstava bude kdy a kde?

Momentálně mám pár věcí k vidění na Art Prague Fair v rámci galerie Young Real Art, která mě zastupuje a mé dostupné obrazy si lze prohlédnout na jejím webu. Jinak jsem teď skončila náročnou dvouletou šňůru výstav ke knize Mařka (mých originálů i Mařky kreseb) po republice, hlavně na Moravě, a momentálně mám s vystavováním chviličku pauzu, ale pokud by mě ještě někdo oslovil s touhou vystavit u sebe ty originály pohromadě, než je postupně rozprodám přes Young Real Art, abych si udělala v ateliéru prostor na nové věci, tak pravděpodobně neodolám a kývnu.

Vložil: Jiří Kačur