Termín Velkomoravská říše používáme dnes. Nevíme, jak vlastně staří Moravané svou zemi nazývali, říká autor historické série Zločiny na Velké Moravě

Foto: Se svolením Stanislava Češky

Popisek: Stanislav Češka

ROZHOVORY NA OKRAJI: Knihy Stanislava Češky spojuje kromě zájmu o historii také odvěký filozofický princip. Boj protikladů, který může v případě lidských společenství nabýt podobu boje mezi dobrem a zlem. Zločiny se páchaly jak v minulosti, tak dnes. Takže třeba v současném Brně nebo také kdysi za časů Velké Moravy. A o tom jsou také detektivky a historické romány pana Češky.

Stanislav Češka je český autor detektivních románů a pohádek. Absolvoval gymnázium, a následně vystudoval na elektrofakultě Vysokého učení technického v Brně obor technickou kybernetiku. Po studiích pracoval jako softwarový specialista. Nyní se věnuje pouze psaní knih.

Mezi první literární pokusy je možné zařadit poezii a krátké povídky, které psal ještě jako školák. Později napsal dvě série pohádek, které byly odvysílány jako rozhlasové a televizní večerníčky.

Jako milovník amerických detektivek se pokusil o napsání vlastní detektivky. Stvořil soukromého brněnského detektiva Stanislava Berku, který opustil policii v devadesátých letech, a snaží se domoci pro své klienty spravedlnosti. Série s detektivem Stanislavem Berkou obsahuje knihy Smrt z minulosti, Smrt expremiérky, Krutá smrt, Hořká smrt...

Mezi záliby spisovatele patří historie, proto napsal také sérii historických detektivek z období Velkomoravské říše. V knize klade důraz na historickou přesnost událostí, které do příběhů zakomponovává. Autorovy knižní série se jmenují Detektiv Berka, Brněnská mordparta vyšetřuje, Zločiny na Velké Moravě, Zločinci a oběti Velké Moravy.

Začal bych vaší sérií „Zločiny na Velké Moravě“. První díl „Případ úzké dýky“ začíná roku 858, zatímco poslední 15. díl „Případ ukradené soli“ se odehrává po roku 900. Za půlstoletí se toho může stát hodně. Co se za tu dobu událo právě na Moravě?

Jen pro upřesnění, termín Velkomoravská říše používáme dnes. Nevíme, jak vlastně staří Moravané své zemi říkali. Co však víme, je to, že termín Velká Morava použil až někdy v polovině 10. století byzantský císař a spisovatel Konstantin VII. Porphyrogennetos (Porphyrogenitus) ve svém díle „De administrando imperio“, kde přináší zprávy o zemích a národech sousedících s Byzancí.

A k vaší otázce. Během zmiňovaného půlstoletí se z Velkomoravské říše stala respektovaná středoevropská mocnost, která se však po smrti krále Svatopluka v roce 894 začala drolit a nakonec se rozpadla pod tlakem Němců, tedy tehdy Franků, a Maďarů, a také k tomu zřejmě přispěly velké povodně na začátku 10. století.

Proč jste si vybral pro svoje historické romány právě tyto časy? A proč zrovna žánr historické detektivky?

Toto období jsem si vybral proto, že jsem Moravan a Brňan. A jako takového a zároveň fanouška historie mně vždy vadilo, že toto velké období našich dějin je naším školstvím zastrčeno kamsi mezi Sáma a svatého Václava. Přitom přemyslovský stát dosáhl hospodářské úrovně Velké Moravy a vlastně i jejího politického významu až snad někdy za Přemysla Otakara II. Bohužel moravský stát nebyl vybudován na pevných správních a hospodářských základech, které se mu snažil dát Rastislav, jehož dílo nepochopil a v podstatě zničil Svatopluk, který sice vytvořil onu zmiňovanou středoevropskou mocnost, ovšem byla to mocnost stojící na hliněných nohách, založená na neustálém dobývání nových území, spojená především autoritou Svatopluka, po jehož smrti se rozpadla.

A žánr historické detektivky jsem si vybral proto, že mým cílem nebylo psát historické detektivky, ale pokud možno realisticky vypodobnit dobu Velké Moravy. A onou linkou historických detektivek jsem se snažil dodat svému vyprávění zábavnosti a čtivosti.

Mnohé je ukryto v šeru dávných časů. Historici se dodnes přou o datu úmrtí knížete Václava a myslím si, že také o těch vzdálených dobách mnoho písemných zpráv nemáme. Z jakých zdrojů jste čerpal informace pro vaši sérii?

Z té doby je skutečně málo písemných dokladů o historii Velké Moravy. Kromě nich jsme odkázáni především na archeology, kteří ovšem mnohdy dokážou při vyhodnocování svých nálezů skoro zázraky.

Bohužel se nedochovala žádná místní kronika z té doby, i když jsem osobně přesvědčen, že ve vzdělaném okolí kolem arcibiskupa Metoděje takové dílo vznikalo. Bohužel kronika popsaná v mé současné detektivce „Arcibiskupova smrt“ je pouze mojí fantazií. Naštěstí pro spisovatele jako já však existují soubory přeložených textů ze středověkých kronik zmiňujících tehdejší dobu v našich zemích. A potom je samozřejmě k dispozici řada odborných i populárních děl našich i slovenských archeologů a historiků. Občas jsem využil i své jazykové znalosti a čerpal vědomosti především z německé literatury.

Jeden z klíčových hrdinů je kníže Slavomír a druhým viking Erik. Kde se prosím pěkně mohl kdesi u Mikulčic vynořit nějaký viking? A co kníže Slavomír? Má nějaký předobraz ve skutečnosti?

Ve svých historický románech se řídím zásadami popsanými v historických doslovech, kterými je doprovázím. Přísně se řídím současnými vědci potvrzenými vědomostmi o té době, nikdy si nevymýšlím věci, které se tehdy nemohly udát, nebo nemohly existovat, a pokud si už vymýšlím, tak tak, aby se dané události, věci, osoby v té době mohly udát nebo vyskytovat a odpovídaly tehdejším reáliím, vědomostem a schopnostem tehdejších lidí.

A pokud jde o vikinga Erika, ten vznikl vlastně na přání jednoho kamaráda, který vypadal jako viking a přál si „vystupovat v mém románu“. Když jsem zjistil, že v roce 845 se skutečně udál nájezd vikingů na Hamburk, který tehdy vypálili a že tehdy byl hamburským arcibiskupem benediktin Ansgar, který mimo jiné proslul tím, že vykupoval zajatce z otroctví, bylo jasné, že osud vikinga Erika byl pravděpodobný. Ansgar jej mohl vykoupit a dát mu svobodu, Erik se tak mohl dostat do Kolína nad Rýnem, kde studoval Slavomír, který jako Mojmírovec zase mohl v tom Kolíně studovat. Rodina tehdejších moravských vládců měla jistě prostředky na to, aby vyslala svého potomka na studia do ciziny. A Slavomír sám je jako Mojmírovec doložený zmínkou ve Fuldských letopisech, v podstatě oficiální kronice Východofranské říše, k roku 871. Blíže tohle vše popisuji na svém webu.

Která místa spojená s historii Velké Moravy musí případný vážný zájemce o její dějiny navštívit a které z nich patří mezi vaše oblíbené?

Soupis těchto míst najde každý čtenář mých knih na konci historických doslovů, kterými doprovázím každý svůj historický román. Jsou to v podstatě všechna známá velkomoravská sídla u nás a na Slovensku.

A má oblíbená místa? Mikulčice, aglomerace Staré Město-Uherské Hradiště, archeoskanzen Modrá a také slovenské Kopčany a Bojná.

Vy pocházíte z Brna. Kdy vlastně bylo založeno? Jak to je s tím drakem či krokodýlem zavěšeným v Brně na Staré radnici?

Nejsem odborník historik, jsem elektroinženýr a k tomu jsem pouze historik-laik, kterého zaujaly především právě dějiny Velké Moravy, takže bych vám mohl odpovědět, že na území Brna bylo i jedno docela mocné velkomoravské hradiště dnes zvané Staré Zámky, v mých románech to je Starigrad, na území Brna-Líšně. Pokud jde o Brno samotné, poprvé je zmiňuje, pokud vím, kronikář Kosmas k roku 1091. A pokud jde o toho krokodýla, traduje se, že jako dar se do Brna dostal v roce 1608. Ovšem pokud vím, už ze druhé poloviny šestnáctého století existují v brněnském archívu účty o odčervování této vycpaniny. Takže si asi každý může vybrat.

Tento rok vyšla detektivka „Betonová vražda“. Ta se alespoň podle názvu určitě nemůže odehrávat za časů knížete Rastislava či Mojmíra II.

Nikoliv. Je to jubilejní desátá část mého cyklu „Brněnská mordparta vyšetřuje“, která vypráví o skutečných případech řešených kriminalisty z brněnského krajského „1. oddělení“, tedy mordparty. Jinak těch mých románů založených na skutečných případech je už čtrnáct. Čtyři jsou také součástí mého dalšího, vlastně prvního cyklu, jehož hrdinou je detektiv Stanislav Berka.

Kdo je to Stanislav Berka? V kolika knihách se již objevil?

Stanislav Berka je po pohádkovém zajíčkovi Mlsálkovi můj první dospělý literární hrdina. Původně šéf brněnské mordparty, od policie odešel na Silvestra 1995 a stal se soukromým detektivem. A po letech se k policii opět vrátil a stal se opět šéfem brněnské mordparty a plukovníkem. K jeho vytvoření mě velmi, velmi volně inspirovaly osudy několika kriminalistů, kteří odešli, nebo byli odejiti v devadesátých letech od policie. A také jsem do něj dal něco málo ze sebe. Berka je ovšem zcela smyšlená postava.

S Berkou jsem napsal sedmnáct románů, nyní právě píšu osmnáctý, který by měl, pokud vše půjde dobře, vyjít příští rok.

A možná se ujme případů i v nějakých dalších detektivkách?

Kromě románu, který právě o Berkovi píšu, už připravuji další.

Máte rád historické romány či detektivky jiných autorů?

Upřímně řečeno, pokud se dáte do psaní, na čtení vám moc času nezbývá. Ale ano. Rád si přečtu knížku, snad mohu říct kamaráda Honzy Bauera nebo mám rád knihy Vlastimila Vondrušky. A pokud jde o detektivky, tak z českých miluji příběhy kapitána Exnera pana Erbena nebo romány autorů americké drsné školy Raymonda Chandlera, Rosse Macdonalda, Roberta B. Parkera, Johna Sandforda a Michaela Connellyho.

Případ ukradené soli byl posledním dílem řady, anebo bude ještě následovat pokračování?

Když v roce 906 Slavomír v na tehdejší dobu velice požehnaném (leč reálném, kostry tak starých jedinců z tehdejší doby byly objeveny) věku zemřel, myslel jsem, že jej nechám klidně spát. Ovšem na přání čtenářů jsem se dal dalšího psaní. Tentokrát jsem sérii nazval „Zločinci a oběti Velké Moravy“ a vrátil jsem se v ní do mládi Slavomíra. V prvním románu „Případ zlomeného meče“, který vyšel loni, se čtenáři dozvědí, jak se dali dohromady Slavomír s Erikem a také jak polapili svého prvního zloducha. A druhý román této série vychází právě teď v listopadu, takže to bude, doufám, pěkný vánoční dárek. Román popisuje dramatické období roku 855, kdy Moravané proti velké franské přesile uhájili samostatnost své země. A Slavomír s Erikem v něm vyřeší únos dcery pána znojemského hradiště.

Tyto románu píšu trochu jinak. Jednak akcentuji víc jejich dobrodružnou složku a potom začínají vždy v současnosti s nějakým (zatím fiktivním) archeologickým nálezem. A v románu se čtenáři dozvědí, jak vlastně onen historický, řekněme, artefakt vznikl.

Vložil: Jiří Kačur