Telegram s adresou svět geniálního Zdeňka Rytíře. Knižní glosa Iva Fencla

Foto: Se svolením České televize

Popisek: Zdeněk Rytiř jako host pořadu ČT Kam zmizel ten starý song

Zdeněk Rytíř (1944 - 2013) byl unikátně nadaný textař. Jedenáct let po smrti se stává i autorem nikoli první knížky. Ta se jmenuje Telegram s adresou svět a uvnitř je 179 z mnoha stovek jeho textů, v některých případech zlidovělých.

Mimo jiné poslal do oběhu šlágry Marty Kubišové Proudy lásku odnesou, Ring-o-ding, Nechte zvony znít, Hej, Jude, Ukolébavku pro nenarozené děti a Časy se mění (The Times They Are a-Changin')anebo Mys dobrých nadějí psaný pro Hanu Zagorovou.

Alenku v říší divů pro Karla Zicha (začínající slovy Telegram s adresou svět), Vincenta pro Pavla Bobka (o nešťastníku Goghovi), Penzion na předměstí pro Hanu Hegerovou, Zůstanu svůj, To musím zvládnout sám, A to mám rád či Máju pro Gotta, Ještě světu šanci dej a Přítele Quinna (toho dle Boba Dylana) pro Helenu Vondráčkovou.

A také songy Dítě štěstěny, Hráč, Obyčejný muž, Je to trest, Houpací síť (opět od Boba Dylana), Já věřím tvým snům a Když ji potkáš pro Petra Spáleného, Částečné zatmění srdce, Za všechno může čas, Věnování, Ať žije show, Zamilovaná i Až budem to mít pro Lenku Filipovou, přičemž posledně zmíněný povýšila na nenápadný megahit.

Zdeněk Rytíř: Telegram s adresou svět. Texty písní a básně. Předmluvu a závěrečné slovo napsala autorova dcera Alena Rytířová a k vydání připravili Alena Rytířová, Vladimír Liška a (autorova žena) Helena Rytířová. V listopadu 2024 vydalo nakladatelství Galén. Praha. 304 stran.

Rytíř také zplodil Bon soir mademoiselle Paris, Dynamit, Pohlazení skoro jako láska, Kufr a Okno mé lásky pro Olympic, Medicinmana, Kosmickej vandr, Dlouhou pouť (původně od Chucka Berryho), Jak chcete žít bez koní, Rád se brouzdám rosou, Chtěl bych být medvídkem, Tam u nebeských bran, Pověste ho vejš, Cesty toulavý (na hudbu Willieho Nelsona), Snídani v trávě, Muže, co dal jména všem zvířatům (na melodii Boba Dylana), Posledního kovboje a Báječnou ženskou pro Michala Tučného a Píseň pro Joriku, Kdo vchází do tvých snů, Doktora Dam di Dam, Pláč (na melodii od Rolling Stones), Evelýnu, Suzanne (od Leonarda Cohena), Mademoiselle Giselle, Čaroděje Dobroděje (což je Jennifer-Juniper od Donovana)a Dobrou zprávu pro Václava Neckáře.

Mimo to se věnoval mnoha dalším zpěvákům. Jaroslavu Hutkovi (Hořčák a rum), Karlu Černochovi a Peteru Dvorskému (adaptace písně Perhaps Love Johna Denvera), Otovi Petřinovi a Petru Kalandrovi (Jako solnej sloup je bezvadnou variantou dalšího výtvoru Dylanova), Petru Novákovi (Knihovna, Jen v pohádkách), Petře Janů, Jitce Zelenkové, Vladimíru Mišíkovi (mj. skladba Blue Effect Street), Darině Rolincové (Zvonky štěstí) neboYvonně Přenosilové (Zimní království).

Vedle mnoha filmů otextoval adaptaci Toma Sawyera podle scénáře - už tehdy zesnulého a v titulcích neuvedeného - Jana Procházky Páni kluci (1975).

Připadá mi při tom všem trochu překvapivé, že dlouhou řadu textů, které přesto zůstávají klasikou, dodal tento muž do nahrávacích studií a do rukou interpretů teprve po otálení, uhánění a na poslední chvíli, někdy snad i telefonem. I v některých dalších směrech byl prostě mág, a tedy kdosi, kdo ani tak nepíše, ale psáno je jím a skrz něj.

Jednou prý nahlédl do - právě napsaného - kolegova textu a chválil, aby však dodal: „Jenže ti tam, kamaráde, chybí zvrat.“

Čteme-li jeho díla v té souvislosti pěkně jedno za druhým, brzy odhalíme, že ne všechna efektními zvraty disponují, ale často. Příklady, pravda, vypadají o něco banálněji, když je spatříte pouze na bílém papíře. V písničce Částečné zatmění srdce přijdou v posledním dvojverší slova „jenže u mě dostaví se úplné zatmění srdce“… a uvnitř Hapkovy teskné skladby o Jorice, která kdesi „zapřahá soby do saní“ (to se ale odhaluje teprve ke konci) přichází sice zcela logická, ale přesto zvratem nazvatelná chvíle vyjádřená prostou větou „tak stal se ze mě samotář“.

Únosnou ukázkou stejného umu je podstata břeskného songu Karla Gotta Tvůj stín se má, kde vypravěč zprvu pouze konstatuje, že čísi stín celý den leda zahálí „u nohou“ jím sledované (anebo sledovaného, zprvu to není jednoznačné). Pozorovatel bohužel není s to být „blíž než stíny“, jak zvíme, ale tu přichází „rýmovačka“ celkem vzato geniální:

Čím dál víc - já znám tvou líc – tak ŽASNU! Mám však plán - že přijdu k vám - a ZHASNU!

A pak se, dívko, navždy rozluč s ním. Já tím pádem tvůj stín zastíním.

Kniha obsahuje hodně ještě nikdy nepublikovaných fotografií (a kdo by tušil, že je pošta doručí) a úvodem i devět raných básní tvůrce včetně Cirkusu, Někomu jsem ukradl vzpomínky a Zrození hudby.

Vložil: Ivo Fencl