Maca na tu dobu rád vzpomíná. Druhý den po obou vraždách totiž převzal oficiálně velení gangu Amigos. Msta v Riu. Čtení na pokračování

Foto: Markéta Vančová pro Krajské listy.cz

Popisek: Msta v Riu

„Letím na pohřeb svého velmi blízkého nepřítele.“ „Ehm?“ „Ano, správně, nejdřív musím toho bastarda zabít.“ Titulek předchozího dílu přesně vystihuje, o čem tato kapitola byla… Ale od začátku: Mise Rio vypráví, jak se otec Henry snaží zachránit svou dceru Pavlínu před mafií a smrtí. Za tuto záchrannou misi ovšem zaplatí vysokou cenu a Pavlína musí Rio opustit. Na stránkách Krajských listů.cz se setkáváte během několika víkendů s ukázkami napínavého příběhu, který na Misi Rio navazuje – Mstu v Riu. Přesně dle autorského zákona, který povoluje zveřejnit takto jednu desetinu knihy; což znamená, že dnes se ocitáme v Riu naposledy. Minule jsme četli o tom, jak se Pavlína do Ria vrací a s jakým záměrem…

Boj o moc 

Maca v tom opravdu uměl chodit. Dva roky se choval jako vzorný Barbosův voják, až z něj udělal svého pobočníka s vyššími pravomocemi. Byla to chvíle, na kterou Maca čekal. Dostal pod svou správu část favel, kde gang operoval, a s Barbosou jednal u jednoho stolu jako rovný s rovným. Po půl roce šéf gangu jeho pravomoci ještě rozšířil a občas si dopřál delší dovolenou ukolébán tím, že Maca v Riu na všechno dohlédne. Ten ale celou dobu osnoval plán, jak se Barbosy zbavit a zmocnit se nejen jeho pozice, ale i veškerého majetku, který má. Barbosa totiž neměl žádného syna, který by mohl gang převzít, jen dvě dcery, které poslal studovat do zahraničí, a byl vdovec. Na tom Maca založil svůj ďábelský plán, a když Barbosa opět odjel na svůj pravidelný oddechový pobyt do městečka Jericoacoara, začal jednat. Tedy pobyty Carlose Barbosy v tomto zvláštním místě plném nočního života nijak oddechové nebyly. Přesto, že mu bylo dost přes šedesát let, denně střídal ležení na místní pláži a pozorování zalesněných kopců a moře s divokými večírky. Vzhledem k jeho bohatství si na ně nechával dodávat ty nejluxusnější prostitutky, které byly zrovna k mání. Když mu před odjezdem Maca doporučil jednu novou krasavici na večírek, jen si pomyslel, že to už s tou úslužností chlapec trochu přehání.

Jenže když mu pak Yasminu přivedl, nemohl se na ni vynadívat. Ta žena byla anděl a ďábel zároveň. Yasmina byla mladá brazilská míšenka, tak kolem dvaadvaceti. Její vzhled prozrazoval vliv různých etnických skupin. Měla tmavé kudrnaté vlasy a jemnou zlatohnědou pleť. Yasminina krása spočívala v jedinečné kombinaci jejích smyslných rtů, mandlových očí a výrazných lícních kostí. Její tělo bylo atletické a dobře tvarované, s nádhernými křivkami. Vyzařovala energii a vitalitu, ale hlavně smyslnost a sebevědomí. Když se na Carlose, který měl v životě hodně atraktivních žen, tato mladá bohyně podívala, její pohled ho naprosto odzbrojil. A tak se stalo, že v den odletu už švitořící Yasmina seděla vedle Carlose v jeho soukromém letadle mířícím do Jericoacoary.

Maca si jen mnul ruce, protože dobře věděl, že ďábelskost tohoto nádherného stvoření spočívá hlavně v tom, že za peníze udělá prakticky cokoliv, takže Macův pekelný plán se mohl spustit. Hned první den dovolené zažil Carlos s Yasminou takovou noc, že od pořádání svých večírků úplně upustil a rozhodl se věnovat pouze jí. Bral ji do nejdražších obchodů ve městě, v nichž jí kupoval šaty a šperky, a pak s ní dlouho večeřel v soukromém apartmá, kde popíjeli francouzské šampaňské a Yasmina mu postupně odhalovala svoje půvaby, pochopitelně až do úplné nahoty, kdy si pak odváděla funícího Carlose do ložnice k dalším hrátkám. Po několika dnech byl Carlos jako v ráji a jeho pověstná ostražitost upadala.

Tak si jeden krásný večer ani nevšiml, že šampaňské má trochu odlišnou chuť než jindy. Dokonce ani když na něm Yasmina dováděla a on pocítil silné křeče, přičítal to jejímu divokému sexu. Když vydechl naposledy, Yasmina zastavila rozdivočelou pánev a zatlačila mu oči. Pak vstala, oblékla si župan, vzala z nočního stolku telefon, vytočila číslo, chvíli čekala a pak zašeptala: „Měl to krásný.“

Na druhém konci Maca odpověděl: „Čekej tam.“ A zavěsil. Pak vytočil číslo na Bruna, šéfa Carlosovy ochranky, která byla ve vedlejším hotelu, a řekl: „Chlapi, jak to tam jde?“

      „Dobrý, Maco, starej si pěkně užívá s tou mladou, tak máme klid.“

       Maca dramaticky pokračuje: „No, já nevím, co se tam děje a jestli to máte pod kontrolou, ale teď mi jeden z Comanda Cruel, když dostal nakládačku, prásknul, že tu děvku na starýho poslal Edie. Nevím, co je na tom pravdy, ještě to prověřuju, ale radši to tam běžte zkontrolovat.“

       Bruno vyskočil od telefonu, rychle si obul boty, nasadil pás s revolverem a vyběhl do vedlejší místnosti, kde zburcoval ostatní chlapy z ochranky, a za chvíli už stáli před Carlosovým apartmá. Druhý z chlapů, Lucas, přiloží ucho ke dveřím a poslouchá: „Nic tam neslyším.“

„Vlezeme tam,“ řekne Bruno a vytáhne univerzální klíč, chvíli ho zkouší v zámku, až se dveře otevřou. Oba vejdou tiše dovnitř a projdou předsíní. V obývacím pokoji sedí v županu Yasmina a kouří cigaretu.

„Kde je šéf?“ zeptá se Bruno.

Yasmina jen pohodí hlavou směrem k ložnici.

„Spí?“

Yasmina pokrčí rameny. Brunovi se to nezdá, ukáže Lucasovi, že ji má hlídat, a vejde do ložnice. Ve světle stolní lampičky je vidět Carlosova tvář se zavřenýma očima. Bruno chvíli poslouchá a neslyší jeho dech, tak řekne: „Šéfe, šéfe. Je všechno v pořádku?“

Když nedostane žádnou odpověď, přijde blíž a sáhne na Carlosovu ruku a snaží se nahmatat pulz. Pak ruku pustí a vrátí se do obýváku, kde přiloží Yasmině revolver ke spánku: „Cos mu dala, ty čubko?“

Yasmina jen pokrčí rameny. Myslí si, že je to jen chvíle nedorozumění, hned se tu objeví Maca, chlapy vyhodí a ji vyplatí. Jenže to už i Lucas vytahuje bouchačku a drží ji Yasmině u hlavy, zatímco Bruno zvedne telefon a vytočí Macovo číslo. Když to vezme, oznámí mu: „Maco, šéf to má za sebou, je tu ta děvka a nic neříká.“

Maca řekne rozhodně: „Tak je to jasný, poslal ji Edie.“

„A co s ní?“

„Zastřel ji, čubku, a vrať se k telefonu.“

Chvíli je ticho, pak se z telefonu ozve výstřel a za pár sekund i Brunův hlas: „Co teď?“

„Vraťte se na základnu.“ 

* 

Maca na tu dobu rád vzpomíná. Druhý den po obou vraždách převzal oficiálně velení Amigos, nastěhoval se do Carlosovy vily a milostivě držel jeho osiřelé dcery na studiích. Policie nic nevyšetřila, na otráveném šéfovi drogového gangu a zastřelené prostitutce se nějak nebylo čeho chytit.

     Maca moc dobře ví, že je to už víc než deset let, co má neomezenou moc, a že snad jediný, kdo se mu v Riu může ještě postavit do cesty, je ten, co mu říká sráč Edie, se svou bandou idiotů, čímž myslí konkurenční Comando Cruel. To se mu zatím ale celkem hodilo k tomu, aby na ně hodil vraždu Carlose Barbosy a zdůvodnil Yasmininu popravu. Maca si dá další doušek zlatavého kubánského rumu a vyfoukne kouř z doutníku. Jednou přijde čas a spolkne i Edieho s jeho komandem. 

Liščí nora 

Místo pro vilu, ve které teď Maca v Riu bydlí, nebylo vybráno náhodou. Leží totiž nad lagunou. Tato vodní plocha se skrývá mezi horami a zároveň je na dosah centra města, obklopena je zelenými kopci. Poskytuje útočiště pro mnoho druhů ptáků a ryb. Je to mezi obyvateli Ria oblíbené místo pro relaxaci a odpočinek. O víkendu je můžete vidět na kajacích nebo paddleboardech nebo jen tak odpočívat na břehu. Ti aktivnější se pak vydávají stezkami do kopců a vychutnávají si přírodní krásy laguny z výšky. Takový výhled nabízí i vila, kterou před deseti lety vybudoval Carlos jako své sídlo, než ho Maca s pomocí krásky Yasminy odstranil.

Teď je kolem laguny klid. Jsou čtyři hodiny ráno a obyvatelé honosných domů spí ve svých luxusních ložnicích. Je slyšet, jak voda poklidně šplouchá o břeh a jen občas projede auto. Macova vila se tyčí na kopci uprostřed zeleně  jen krok od laguny.  Jeho sídlo, podobně jako středověké hrady, poskytuje strategický výhled do okolí, ale za ním stoupá vysoko k nebi svah s nepřehledným terénem.

Právě z horní strany se k vile pomalu blíží stíny mužů v černých kuklách a za bočními porosty se ze strany krčí další. Ve všech ulicích kolem břehu jsou zaparkovaná auta a několik dodávek. V jedné z nich sedí plukovník Rocha. Je zde několik monitorů a další technika. Plukovník má v ruce vysílačku, která ho spojuje s jednotlivými veliteli jednotek. Ještě jednou si prohlédne monitory ukazující, že je nahoře naprostý klid, a pomalu zvedá vysílačku k ústům, až do ní vykřikne: „Agora!“

V tu chvíli všichni muži z policejního komanda opustí své úkryty. Ti v přední linii hází kotvy s lany přes zídky, šplhají a seskakují na druhé straně. Proti vstupní bráně se rozjíždí obrněné vozidlo a vylamuje vrata. Okna rozbíjí palba z několika dronů, které vlétly dovnitř. Přestože je celý objekt dobře chráněn a jeho posádka slušně vycvičena, je vidět, že gang nepočítal s možností útoku takové intenzity. Už se ale ozývá střelba i z vily a na prostranství před ní vybuchuje mezi policisty několik granátových střel. Policisté se kryjí a pokračují v palbě. Na střeše se rozsvítily silné reflektory a oslňují útočníky. Na příjezdové cestě se objevují další policejní jednotky v přilbách a neprůstřelných vestách. Kolem stojí vojenské transportéry.

V obou patrech vládne zmatek. Macova ochranka pobíhá mezi místnostmi a snaží se je získat zpět pod kontrolu. Sám Maca vybíhá z ložnice. V ruce má samopal, vysílačku a na sobě neprůstřelnou vestu, za ním se na posteli krčí rozcuchaná Luciana. Maca se snaží rychle vyhodnotit situaci. Musí se rozhodnout. Pak zařve do vysílačky jediné slovo, které ale v rachotu zaniká.

Plukovník Rocha je zatím s průběhem akce spokojen. Myslí si, že Maca už nemá žádnou šanci. Už před sebou vidí jeho potupné zatčení a zajištění důkazů, které mafiána i s celým gangem bez problémů pošlou za mříže. To bude nejlepší úlovek jeho kariéry! A ta mladá seňora, která chce pomstít svého otce, si to zaslouží.

Výstřely a odpor pomalu utichají. Rocha vyskočí z dodávky a vykřikne do vysílačky: „Jdeme si pro lišku!“ Nasedne do přistaveného obrněného džípu, který vyrazí do kopce.

Hlukem probuzení obyvatelé domů se snaží zjistit, co se děje. Bojí se ale otevřít okna, a tak jen vzrušeně diskutují se sousedy po telefonu.

Plukovník Rocha jde s dalšími muži kordonem vojáků dovnitř. Všude je ale podivné ticho, jen občas se ozve krátká dávka ze samopalu. „Mně se to nelíbí, ti bastardi se někam stáhli. Dávejte všichni pozor!“ varuje ostatní plukovník.

Ticho je čím dál napjatější. Z míst, kde jsou garáže, se ozve podivný zvuk. Na jedné z nich se pomalu pohybuje střecha a mizí v betonovém podloží. Znovu se ozve silná palba. Rocha i ostatní se musí krýt na otevřeném prostranství. Kromě střelby se ozývají i výbuchy a chrčení motoru. Najednou se před užaslými zraky policistů vznese stříbrná helikoptéra startující z vlastního heliportu, který byl skrytý za stěnami garáže.

„Helicóptero!“ vykřiknou policisté.

„Rychle drony a volat na letecký provoz!“ zavelí plukovník Rocha.

Za helikoptérou vyrazí několik dronů. Z její zadní části ale vyšlehnou opakovaně plameny a drony postupně padají k zemi. Už zuřící Rocha křičí: „Zatkněte každého, koho tu najdete!“

Komando vleče ven několik Macových ochránců s želízky na rukou. U monitoru v dodávce sedí Pavlína s Bobem, Flipem i Sárou. Po chvíli se ozve Pavlína: „Ten hajzl jim utek, to snad není pravda.“

„Zaznamenává ale dost silný ztráty. Podívej!“ ozve se Bob.

Na monitoru je vidět, jak dva policisté vyvádějí plačící rozcuchanou Lucianu v noční košilce. „Tohle mi nestačí,“ ušklíbne se Pavlína.

„Já jsem spokojenej. Víte, co jsem říkal?“ zeptá se Flip.

„Když chceš začít hon na lišku, musíš ji dostat nejdřív z nory?“

„Přesně, tohle je teprve začátek.“

Vložil: Anička Vančová