Začalo to nevinnou středoškolačkou Bellou mezi sexy upírem a nabušeným vlkodlakem. Co je zač YA literatura?

Foto: Se svolením Summit Entertainment

Popisek: Podle tetralogie Stmívání byly natočeny úspěšné filmy.

FOTOGALERIE: Je prý fenoménem dnešní doby. Všichni o ní mluví a možná ji i někdo čte. Co je vlastně zač ona často zmiňovaná a vzývaná young adult literatura (YAL, nebo někdy jen YA)? Proč je zapotřebí kromě literatury pro děti a mládež (LDM) a knih pro dospělé ještě jakési YAL? A potřebují ji skutečně čtenáři, nebo někdo úplně jiný?

Zatímco literatura pro mládež cílí na dospívající do 18 let, YAL má být určena o něco starším, zhruba do 25 let. Její vznik jako by souvisel s neochotou generace současných mladých lidí (a jejich rodičů) dospět. Ale především posloužil nakladatelům. 

Věčné dětství 

V minulosti se na dětství pohlíželo jako na přechodné období v životě člověka. Mělo se co nejrychleji překonat a vstoupit do světa dospělých. Ještě na sklonku 80. let mladí lidé v tehdejším komunistickém Československu toužili co nejdříve dospět, a vstupovali do dospělosti, jak jen to šlo. Vypovídaly o tom mimo jiné obrázky miminek a snubních prstýnků na tablech maturantů.

Vše se změnilo s poslední dekádou minulého století, přelomem tisíciletí a příchodem nového milénia. Ve 21. století rodiče, kteří sami jsou produkty rozkolísané a nejisté výchovy 90. let, odmítají uznat dětství jako období, které jednou skončí.

Lidé už netouží jen po věčném mládí, ale po nikdy nekončícím dětství, které je vnímáno jako blažený stav, kdy jedinec nemá žádné povinnosti, oddává se hrám a zábavám, je o něj všestranně postaráno a nikdo nemá právo po něm cokoliv chtít. Výchova či vzdělání se stávají sprostými slovy a jsou nahrazovány moderním termínem wellbeing, označujícím stav naprosté pohody, jenž má zavládnout ve školách namísto nudného si osvojování vědomostí, které současné děti a mladí lidé k ničemu nepotřebují. 

Umírající LDM vypomohla transfúze čerstvé krve 

Nadbytečnou se tak do jisté míry stala i v minulosti tolik oblíbená LDM. Současní školáci moc nečtou, je to pro ně zbytečná námaha, která jim nepřináší žádoucí vzrušení.

Čtenářství se začíná posouvat do pozdějšího věku, kdy se mladí lidé konečně trochu poohlížejí po světě, ve kterém budou muset chtě nechtě žít. Oddalovaný, přesto nevyhnutelný přechod do dospělosti v nich vyvolává nejistotu, četné pochyby a otázky, na něž se snaží odpovědět právě nově se rodící YAL.

A můžeme vnímat jako jistý paradox osudu či šibalské mrknutí vševědoucího, že skutečnou záchrannou transfúzí čerstvé krve literatury pro mládež se před pár lety stala mimo jiné i knižní série o upírech a vlkodlacích – Stmívání od Stephenie Meyerové. 

Tluče bubeníček, tluče na buben na Cestičce k domovu 

Jak vlastně LDM vznikla? Nebyla součástí literatury odjakživa. Knihy psané se záměrem vychovávat dětského příjemce se sporadicky objevovaly přinejmenším od středověku. Zmiňovány v této souvislosti bývají zejména Řeči besední od Tomáše Štítného ze Štítného nebo Husův spis Dcerka, obě díla se věnují mravní výchově mládeže v duchu soudobých křesťanských hodnot. Naučný a zároveň výchovný charakter měl Orbis Pictus Jana Amose Komenského.

Literatura určená primárně pro dětského a mládežnického čtenáře se rodí v 19. století. Zakladateli české literatury psané výhradně pro děti se stali vlastenečtí kněží Karel Alois Vinařický a František Doucha. Vinařického básně Tluče bubeníček, tluče na buben nebo Ivánku náš, copak děláš zlidověly.

Na Vinařického básnickou tvorbu určenou dětem navázal Josef Václav Sládek se svými sbírkami Zvony a zvonky (obsahuje i slavnou báseň Lesní studánka), Zlatý máj a Skřivánčí písně. Dalším pokračovatelem byl Karel Václav Rais, který kromě poezie psal pro děti také prózu. Známá je jeho sbírka Cestička k domovu. 

Od čaroděje přes upíry k hladovým hrám 

Na sklonku 20. století začala literatuře pro mládež konkurovat atraktivnější lákadla a knihám pomalu ubývali čtenáři. Zájem o knihy opět ožil se sérií o čarodějnickém učni Harrym Potterovi od Joanne Rowlingové. Na začátku nového tisíciletí čtenářky hltaly upírskou romanci Stephenie Meyerové Stmívání. Na dračku šly také dystopické trilogie Hunger Games od Suzanne Collinsové a Divergence od Veroniky Rothové.

S návratem alespoň části čtenářů začala nakladatelství literaturu pro dospívající prezentovat jako young adult literaturu. Tyto knihy necílí už pouze na publikum do 18 let. V Česku se vydávání YA literatury věnují především nakladatelství Yoli, CooBoo, Fragment či Albatros. 

Potřebují čtenáři young adult literaturu, nebo YAL čtenáře? 

YAL je jakýmsi vzkříšením skomírající literatury pro teenagery, segmentem beletrie, který více než čtenářům přináší vydavatelům. Její vznik souvisí i s potřebou dnešní mládeže co možná nejvíc oddálit nadcházející dospělost.

Jedná se o marketingovou značku, která pomáhá udržet čtenáře a získávat nové. V záplavách knih valících se na pulty knihkupectví může označení YAL mladým čtenářům usnadnit orientaci. Nejde tedy o nový žánr, ale o zacílení na příjemce určitého věku a čtenářských dovedností. Dnešní mladí lidé jsou v úrovni svých čtenářských schopností poněkud pozadu, pokud se to srovná s generacemi jejich rodičů i prarodičů. Jednodušší, čtivější a čtenářsky dostupnější texty jsou trendem doby plné lákadel a je zbytečné pohoršovat se nad tím.

Marketingová značka může pomoci dostat k mladým nejen atraktivní, ale i zajímavá a hluboká témata. Svět se proměňuje a umění včetně literatury na to musí reagovat. Mladí lidé dnes vstupují do složitého světa a budoucnost v nich budí obavy, bohužel zřejmě oprávněné.

YAL jim může pomoci v hodnotové orientaci, a pokud budou čtenáři dostatečně usilovní, možná jim jednou otevře cestu do světa toho „velkého“ uměleckého písemnictví. Anebo se jím stane sama YAL, k jejímž klasikům nakladatelství jaksi zpětně přiřadila díla významných autorů 19. i 20. století – např. Jane Austinové, Charlese Dickense, sester Brontëových… 

Proč ne vývojový román? 

Náměty a zápletky YAL korespondují s věkem a zkušenostmi hlavního hrdiny, a především čtenáře. Každý, kdo je jen trochu zběhlejší ve znalosti světové literatury, může namítnout, že tenhle přístup není v beletrii žádnou novinkou. Duševnímu a morálnímu růstu hrdiny a jeho začleňování do společnosti se věnoval už vývojový román neboli Bildungsroman (objevuje se i termín výchovný román).

Hrdina v něm vstupoval do dospělosti, což kladlo značné nároky na rozvoj jeho osobnosti. Postava prošla procesem vývoje, který byl nečekaně těžký a plný komplikací. Často byl zobrazován konflikt jedince se společností, v níž ale hrdina nakonec zaujal své místo.

Autoři měli v oblibě motivy útěku a putování. Ke klasickým dílům tohoto žánru patřily například romány Viléma Meisera léta učednická od Johanna Wolfganga Goetha, David Copperfield a Nadějné vyhlídky od Charlese Dickense, Jana Eyrová od Charlotte Brontëové, Na Větrné hůrce od Emily Brontëové či Ostrov pokladů Roberta Louise Stevensona. Ostatně co jiného je série o Harry Potterovi než vývojový román?

Přátelství, první lásky, vztahy a hledání vlastní identity patří mezi běžná témata také u YAL, která je žánrově poměrně pestrá. Nejoblíbenější zůstává příběh s dospívajícím či mladým hrdinou / hrdinkou, objevuje se také sci-fi a fantasy, ale i další žánry. 

Temná budoucnost 

Čtenářsky oblíbené jsou také dystopické příběhy, např. už zmíněná díla Hungers Games nebo Divergence. V neradostné budoucnosti se odehrává i křehký příběh dívky jménem Noria od finské autorky Emmi Itäranta. Svět, z něhož takřka vymizely zdroje vody, ovládla čínská kultura a Noria se brzy má stát mistryní čaje. Ve společnosti ovládané vojenským totalitním režimem tak získá prestižní postavení.

Dívka však objeví zapomenutý pramen vody. Jak se zachová? Pokud ho zatají před úřady a zpřístupní vodu strádající komunitě vesnice, v níž žije, čeká ji nevyhnutelně smrt. 

Lidé (nejen mladí), čtěte! 

O tom, která díla skončí v pomyslném či skutečném regálu s označením YAL, rozhodují nakladatelé, knihkupci, knihovníci a náhoda. Může to být zrovna tak cyklus Aristokratka Evžena Bočka nebo Mycelium Vilmy Kadlečkové. Nakonec rozhoduje čtenář, jestli hodlá dotyčnému dílu věnovat svůj čas.

Takže i marketingová nálepka, která přivede mladé lidi k četbě, je přínosem. Konečně pořád je mnohem lepší přemítat při četbě o světě, jenž nás obklopuje, než ubíjet čas bezduchou a vyprázdněnou „zábavou“, která již dávno přestala být zábavnou.

YAL jako by nabádala: Mladí, čtěte! Možná se ve složitostech literatury i okolního světa budete poněkud ztrácet, ale nakonec si svou parketu najde.

A o tom přece byl i starý dobrý vývojový román. Tak proč mu teď neříkat třeba YAL? (Každý musí uznat, že označení „YAL“ zní mnohem přitažlivěji než „výchovný/vývojový román“.)

Tahle značka nemusí odrazovat ani čtenáře pokročilejšího věku. Vždyť kdo z nás by dokázal říct, že už všechno zná, názory na cokoliv má dostatečně utříděné a už se nemůže dále duševně či duchovně rozvíjet?

Krásné písemnictví se nedá rozdělit na beletrii pro mladé a ty starší. Literatura je jen dobrá a špatná nebo spíše ta, která nás v daném bodě dosažení životních a čtenářských zkušeností oslovuje, a jiná, na niž si musíme ještě nějakou dobu počkat, abychom si ji dokázali náležitě vychutnat.

YAL je nálepka, která snad trochu pomůže v orientaci. Nic víc, nic míň. 

Zdroje: Databazeknih.cz, Slovník české literatury po roce 1945, Česko-Slovenská filmová databáze; WELLS, April. THEMES FOUND IN YOUNG ADULT LITERATURE: A COMPARATIVE STUDY BETWEEN 1980 AND 2000

Vložil: Vladimíra Krejčí