Kulturně - literární cestopis po Českém Krumlově s básnířkou a spisovatelkou Vlastou Duškovou

Foto: Se svolením Vlasty Duškové

Popisek: Vlasta Dušková

ROZHOVORY NA OKRAJI: Český Krumlov je starobylé a pohádkově krásné město. A to bezpochyby v mnoha ohledech. Proto v něm není přes léto díky zvídavým zahraničním, ale také našim turistům k hnutí. Nemám jim to za zlé, vždyť kdo by nezatoužil navštívit pohádku s hradem i malebnými uličkami. Já jsem ale zvolil jinou možnost k prohlídce města. V rozhovoru s básnířkou a spisovatelkou Vlastou Duškovou ho můžete navštívit s průvodkyní nad jiné povolanou.

Vlasta Dušková se narodila v Českém Krumlově. Po ukončení odborné školy většinu svého života pracovala jako laborantka. Je vdaná, s manželem vychovala jednu dceru, a těší se ze dvou vnuků. Baví ji zahradnické práce, pěstování květin, i proto s manželem společně pečují o rozlehlou zahradu po rodičích.

Její velikou zálibou jsou knihy; klasika, literatura faktu, ale zajímají ji i cestopisy. Velmi ráda vaří, jí, ráda se zasměje laskavému humoru, a ocení i dobré víno. V mládí byla členkou spolku ochotníků v krumlovském divadle, zakládající členkou KrBu, básnického spolku, a hodně let také členem Jihočeské obce spisovatelů.

Kromě románů, povídek, a poezie psala, a píše texty: pro krumlovský dětský pěvecký sbor Medvíďata, a několik z nich i pro hudební skupinu, známý budějovický Spolektiv.

Její dcera je vdaná za Američana z Chicaga, ale trvale žijí v Kostarice. Takže kromě evropských zemí mnohokrát navštívila tyto destinace za oceánem, kde se narodili její vnuci. Také proto se snaží naučit anglický jazyk.

Vydala dvě básnické sbírky: Na vahách, Staré stromy a kameny; poezii, povídky publikovala jak v rozhlase, tak mnoha almanaších, i za hranicemi.

Pojďme se, paní Dušková, souhlasíte-li, projít, imaginárně, po Českém Krumlově a v nějaké kavárně pohovořit o poezii a vaši nejenom básnické tvorbě.

Pokud bych Vás chtěla pozvat do některé kavárny, která mne oslovuje příjemnou atmosférou, dalo by to hodně hledání. Ne snad, že by ve městě nebyla místa, kam si ráda zajdu posedět s přáteli na sklenku dobrého vína. Problém je v počtu turistů. Jsou jich stovky a jsou úplně všude. Chápu, že pro podnikatele je tenhle Babylon obživa, a davy turistů požehnáním. Ovšem na mne má dav, vřava a hluk opačný efekt. Přesto… v rámci vaší otázky můžu doporučit kavárnu v Kině Luna, kde mají nejen dobrou kávu, ale i dobré víno, a pro mlsouny peče paní majitelka opravdu skvělé dorty.

Kterou kavárnu byste vybrala?

Musím se přiznat, že časy, kdy jsem do krumlovských kaváren chodila s partou kamarádů, básníků, to byl básnický spolek Krb, a kdy jsme každý měsíc pořádali básnické večery s hudbou, jsou minulost. Každopádně kultura v rámci literatury v Krumlově nespí a literární prezentace nezahálí. Ti, co se zajímají o knižní novinky, určitě slyšeli o pravidelném setkávání se autorů, a jejich fanoušků – Čteme hezky česky pod záštitou Městské knihovny, v režii paní Jarky Dominové. Pokud nejsem mimo Českou republiku, a mám čas, ráda se těchto večerů účastním, a několikrát jsem byla pozvaná coby autor.

Jen tak na okraj, jak dlouho zde již žijete?

V Českém Krumlově žiji od narození. Do mých 12 let jsme bydleli pod věží svatého Jošta, v bývalém rožmberském panském špitále. Byl to Petr I. z Rožmberka, kdo zahájil historii zmíněných objektů, roku 1334. Dům pod Joštovkou, s výhledem na městský chrám sv. Víta, zcela určitě ovlivnil mé sepětí s rodným městem. A nejen ten. Z Latránu jsme se později odstěhovali do kláštera Karmelitek, kde jsme bydleli další tři roky, tedy do mých patnácti. A protože génius loci se tady ukrývá v každém domě; v uličkách, ve dvorcích, prostě všude – alespoň já to tak vnímám, nikdy jsem z Krumlova neodešla.

Ještě než se pustíme do literatury, mohla byste mi doporučit nějaké méně známé, a přesto okouzlující místo někde v Českém Krumlově?

Kdybych se rozhodla dělat někomu, kdo Krumlov ještě nenavštívil, průvodce, a vynechala zámek, zámeckou zahradu, ulici Latrán, vedoucí až na náměstí – což jsou místa označená v každé turistické nabídce, asi bych si vybrala Parkán, pravý břeh řeky Vltavy, olemovaný domy, dnes už většinou penzióny, na které jsem se v dětství, den co den, dívala z protějšího břehu, z oken bývalého špitálního domu, kde jsme zrovna bydleli. I dnes, když zavřu oči, se mi tohle panoráma vybaví v celé své kráse. Já si dokonce myslím, že to, kde jsem strávila dětství, kde jsem s rodiči bydlela, mne poznamenalo na celý život, a vepsalo se i do mé literární tvorby, tedy alespoň do mé poezie zcela jistě. Dva roky před nastoupením školní docházky jsem totiž žila u své babičky ve Zlaté Koruně. A nadále jsem v téhle vesnici trávila každé prázdniny. Babička měla byt ve starém opatství… Takže když to sečtete, tři roky pobytu ve slavném cisterciáckém Klášteře trnové koruny, devět let ve Špitálním domě Rožmberků, jehož součástí byla kaple a věž svatého Jošta, a naposledy tři roky v klášteře Karmelitek, který byl zase součástí kláštera Minoritů; no, řekněte, nepoznamenalo by tohle soužití každého?

Kdy jste začala psát poezii a co vás k ní přivedlo?

Asi nepřekvapím, když řeknu, jakmile jsem uměla psát. A nebyla to jen poezie… byly to i pohádky, mé krátké literární začátky. Mí přátelé o mně tvrdí, že jsem k sobě příliš kritická; něco na tom bude, protože všechny zárodky mých prvních pokusů jsem pečlivě zničila. Dneska mě to docela mrzí. Mohla bych porovnat případné pokroky. (Smích)

Kolik jste vydala sbírek?

První sbírku poezie, Na vahách, jsem vydala pod pseudonymem A. L. Tichá. Kromě početných almanachů, kde jsem svojí poezii a také povídky publikovala, jsem vydala dvě samostatné sbírky, a také jednu, kterou bych ráda vyzdvihla, sbírku Víno na klávesách, vydanou s již zmíněnou partou kamarádů (KrB), které si velmi vážím, jelikož nám ji ilustroval slavný malíř a ilustrátor, můj kamarád Jindra Čapek, se kterým se o něco později zrodil náš společný, velkolepý a krásný projekt, Marseilleský tarot, vydaný hned v několika jazycích.

Jaká jsou to témata, která vás jako básnířku bytostně oslovují?

Témata o čem bude má poezie, jsem nikdy nehledala. Invence, nebo chcete-li inspirace, je velmi křehká záležitost, buď to v sobě máte, anebo ne. Také motivy, o čem chcete psát, přichází nečekané. Prostě vás napadnou, a vy jim oblečete správné šaty. Ještě musím poznamenat, že o sobě mluvím nerada, a otázky, jak psát nebo proč, mě stresují, a vyjadřovat se k nim mi přijde trochu svatokrádežné. Bavíme se o poezii… básně jsem nikdy neplánovala, zjevily se, a skončily na papíře – alespoň já to takhle měla.

Napsala jste také prózu. Na příklad román Kavky nad městem, který je svým obsahem propojen s historií Českokrumlovska. Vedly vás při psaní osobní motivy spojené s příběhem vaší rodiny?

Celé roky plné básnické tvorby jsem pilně trénovala napsat nějaký dlouhý příběh, který by mne svým obsahem něčím přesahoval. Nejdřív jsem začala povídkami, knihou Zatanči; a vize románu se mi konečně splnila v roce 2014. Kavky nad městem, jejichž děj má předobraz v rodině mého tatínka, narodil se do česko-německé rodiny, mě posunuly od poezie k beletrii, a tím se také moje cesta básnířky uzavřela. Od té doby, ačkoli je mi to někdy líto, ke mně básně nepřichází. Ale mám jich dost v zásobě. V loňském roce jsme s panem Zděňkem Bořilem, což je bývalý člen KrBu, uspořádali v Městské knihovně velmi zdařilý autorský recitál jeho i mé poesie, s hudbou a zpěvem. A příští rok se na podobný projekt chystáme opět. Snad nám múzy budou nakloněny. Ale to jsem trochu odbočila od vaší otázky.

O čem pojednává zatím vaše poslední kniha Třinácté okno?

Po Kavkách nad městem vyšel můj druhý román, Třinácté okno. I on má svůj základ v naší rodině, tentokrát z matčiny strany. Děj obou románů se odehrává v předválečné době a krátce po ní. Svým hrdinům v nich vtiskuji vlastnosti, které je šlechtí, i naopak. Prostě ze života, a jsou podmíněné skutečnými událostmi. Teď mně napadá, snad i proto jsem v dětství začala pohádkami.

Pojďme se vrátit z minulosti do současnosti. Kavárna je skvělá. Může se tady vůbec ještě turista najíst a ubytovat za přijatelnou cenu? Anebo někde v nejbližším okolí?

Zavedla jsem vás do kavárny Luna, a musíte uznat, že Sacherův dort byl skvělý. Jestli chcete po našem rozloučení vyrazit na dobrý oběd, vyhněte se historickému jádru města. Restaurace Oblouk, která sídlí na výpadovce do Kájova, bude zaručeně dobrou volbou.

A co nějaké pozoruhodnosti Českokrumlovska? Můžete mi nějaké doporučit?

Co těch se týče… můj krásný Krumlov je celý pozoruhodný. Výjimečné jsou jeho kláštery, ale to bude nejspíš tím, že já v klášterech strávila mnoho let. (Smích). Na něco bych zapomněla. Na čajovnu na Latránu, ta je fakt báječná. Posezení pod mohutnými kaštany s šálkem vynikajícího čaje je k nezaplacení. Škoda že už je pozdě, mohli jsme vyrazit i tam. Mimochodem v domě nad čajovnou bydlel před sametovou revolucí i můj manžel.

Závěrem se zeptám, zda nepracujete na nějaké nové knize či básnické sbírce?

Nová kniha? Doufám, že je za dveřmi. Tak mi držte palce, protože dokud nespatří světlo světa, neexistuje.

Vložil: Jiří Kačur