Bedřich Smetana mohl ohluchnout v důsledku užívání léků se rtutí, nebyl syfilitik, domnívá se patomorfolog Ctibor Povýšil

Foto: Se svolením Ctibora Povýšila

Popisek: Ctibor Povýšil

ROZHOVORY NA OKRAJI: Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc. je náš přední odborník v diagnostice a výzkumu patomorfologie chorob kostí a kloubů, který publikoval přes 200 odborných vědeckých prací v časopisech u nás i v zahraničí a napsal 17 monografií zaměřených na různé oblasti medicíny.

Pane profesore, jak jste se dostal až k zájmu o studium pozůstatků našich významných osobností?

Jako patolog jsem se po dvou atestacích specializoval na diagnostiku a výzkum chorob kostí a kloubů, především nádorových onemocnění skeletu a pohybového aparátu.

Po roce 1980 začal výzkum některých významných osobností našich dějin, který z pověření Kanceláře prezidenta republiky vedl prof. MUDr. Emanuel Vlček, DrSc. Ten se v roce 1985 obrátil na náš tehdejší II. patologickoanatomický ústav Fakulty všeobecného lékařství, Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde jsem pracoval, se žádostí o konzultaci v souvislosti s antropologickým výzkumem kosterních ostatků krále Ladislava Pohrobka. Vedení ústavu mne pověřilo, abych se tohoto úkolu ujal, neboť v té době jsem prováděl osteologická vyšetření pacientů s metabolickými chorobami kostí, při kterých jsme užívali i příslušná specializovaná vyšetření vzorků kostí.

Tato spolupráce přinesla překvapivý výsledek ve smyslu onkogenní osteomalacie (měknutí kostí při nádorové chorobě), tehdy málo známého onemocnění. Původně se okolí krále domnívalo, že zemřel na mor, proto se neprovedla balzamace zemřelého, ale v té době se v Praze toto onemocnění nevyskytovalo. V ostatcích tohoto krále se však při exhumaci našly drobné kostní defekty, které byly velmi pravděpodobně způsobeny zhoubným nádorem krvetvorby. Osteologické mikroskopické vyšetření kostního vzorku prokázalo značné odvápnění kostních trámců, jak je typické pro osteomalacii. Souběh defektů v kostech panovníka s osteomalacií nemohl být náhodný a nasvědčoval výše zmíněné onkogenní osteomalacii. Navíc v historických pramenech se našly popisy klinických příznaků, tj. krvácení do kůže a zvětšení lymfatických uzlin, které také jednoznačně ukazovaly na zhoubné onemocnění krvetvorby typu maligního lymfomu. Naše závěry tím vyvrátily názory některých zahraničních historiků, kteří obviňovali Jiříka z Poděbrad z úkladné vraždy krále Ladislava Pohrobka.

Tak to tedy začalo a tak jsem získal patřičnou odbornou důvěru. Od této doby se na mne především prof. Vlček pravidelně obracel se žádostmi o specializovaná osteologická vyšetření i u dalších osobností, které antropologicky zkoumal.

Co vše lze díky novým vědeckým metodám o té či oné osobnosti zjistit?

Na prvém místě lze při mikroskopickém vyšetření ověřit zachovalost kosterních ostatků. Při uložení skeletu v kamenných hrobech zůstane kostní tkáň většinou dobře zachována, i když samozřejmě původně živé kostní buňky zaniknou působením rozkladných posmrtných procesů, označovaných jako autolýza.

V hliněných a písčitých hrobech však často dochází k výraznějšímu narušení struktury jinak pevné kostní tkáně tzv. diagenetickými pochody, při nichž se uplatňují účinky bakterií, plísní a chemických pochodů. Struktura je natolik narušena, že nelze počítat s možností stanovit případné onemocnění, kterým zemřelí mohli trpět. To jsme například zaznamenali u zemědělců z neolitu pohřbených na Moravě a v Maďarsku. Pak již nelze případnou kostní chorobu rozpoznat.

U některých chorobných stavů je možno zjistit, že se některé nemoci takzvaně „zapsaly“ do stavby kostí, a pak jsou normální struktury poškozeny a přestavěny. Jsou to především chorobné stavy, které mají „na svědomí“ metabolická onemocnění kostí (metabolické osteopatie) i záněty a nádory skeletu. Mezi ně patří choroby ledvin, příštítných tělísek, jater, záněty kostí, včetně tuberkulózy, degenerativní onemocnění kloubů, primární i sekundární nádory kostí i Pagetova choroba. Stavy spojené s demineralizací (odvápněním) známé jako osteomalacie, případně křivice, je možno identifikovat pouze při specializovaném mikroskopickém vyšetření řezů zhotovených bez předchozího odvápnění. V takových neodvápněných řezech zůstanou zachovány i případné příměsi stopových i toxických chemických prvků i vzácných kovů, jako je stříbro, hliník, mangan atd., jejichž přítomnost je možno i zpětně prokázat.

Jedna věc je analýza třeba čelisti Václava IV., druhá věc je se k ní dostat. Taková věc je značně citlivou záležitostí a je bezpochyby nutno získat celou řadu povolení, než dojde k otevření hrobky. Účastnil jste se přímo právě takového otevírání hrobů?

Nepochybně takováto akce musí být povolena se souhlasem příslušných orgánů, ale to vše zajistil prof. Emanuel Vlček z pověření Kanceláře prezidenta republiky a o tom jsem neměl žádné informace. Ten si vybíral příslušné odborníky sám, podle toho, jaká specializovaná vyšetření bylo třeba zajistit.

Jen tak na okraj se zeptám, kde je vlastně pohřben Bedřich Smetana či Albrecht z Valdštejna?

Bedřich Smetana je pohřben na Vyšehradě a ostatky Albrechta z Valdštejna spočívají v hrobce v Mnichově Hradišti.

Proč jste si pro svůj výzkum vybral právě ty osobnosti, jimž je věnována vaše publikace? O které vlastně kráčí?

Odběr kostních vzorků jsem u těchto osobností až na výjimky neurčoval. Vyšetřoval jsem většinou to, co prof. Emanuel Vlček potřeboval a jaké vzorky odebral. Pouze u některých jedinců jsem odběry doplnil osobně, aby mikroskopická analýza byla komplexní a bylo možno nález diagnosticky doložit a uzavřít.

Souhrnně se jednalo o vyšetření tří českých světců, sedmi českých králů včetně habsburských panovníků u nás, posledního císaře Karla I., čtyř manželek Karla IV. a Judity Durynské, Marie Elekty, Albrechta z Valdštejna, Bedřicha Smetany, Tychona Braheho. U Jana Lucemburského jsme vyšetřili vzorek stěny břišní, která zůstala zachována asi účinkem posmrtného ošetření jeho těla. Kromě toho jsme vyšetřili několik příslušníků dvou starých historických společenství, tj. několika neolitických zemědělců z hrobů na Moravě a v Maďarsku i tří jedinců z trojhrobu v Dolních Věstonicích.

Dospěl jste při průzkumu k nějakým novým objevům či souvislostem, které kupříkladu vyvracejí zažité předsudky o životech té či oné osobnosti?

O nemoci Ladislava Pohrobka jsem se již zmínil. Tento náš nález publikovaný v Časopise lékařů českých (1992) byl v roce 2004 citován v odborném časopise v USA.

V případě krále Jiříka z Poděbrad jeho změny kostí, dávané původně do souvislosti s jeho obezitou, byly rozpoznány jako dnes dobře definované onemocnění skeletu - pachyperiostóza (hyperostosis generalisata cum pachydermia).

Toto nemocnění může být podmíněno genetickou vadou, která je provázena známou triádou změn sestávajících z ostnitých výrůstků na povrchu kostí (hyperostóza), paličkovitými prsty a svraštělou kůží obličeje (pachydermie). Podobné změny se však někdy také vyskytují jako doprovodný znak některých vnitřních chorob při postižení srdce nebo zažívacího traktu, které byly u panovníka v archivech rovněž zaznamenány.

Bratr Václava IV. Jan Zhořelecký náhle zemřel v 25 letech během jedné noci, když se vrátil na své panství a přespal v klášteře Neuzelle. Podle historiků jeho úmrtí zůstává jednou z největších záhad naší minulosti. Při mikroskopickém vyšetření jsme v jeho vzorku kosti našli depozita kovů, které byly na naši žádost prof. Janem Kučerou specifikovány metodou INAA jako uloženiny stříbra a manganu. Nevíme, zda Jan Zhořelecký užíval léky s těmito kovy, nebo zda pil vodu s jejich příměsí. Stříbro však může za určitých okolností změnit hemoglobin červených krvinek na formu nepřenášející kyslík (methemoglobin) a nemocný se může udusit. Zvýšený obsah manganu v pitné vodě na druhé straně poškozuje bazální ganglia mozku a chronická otrava je provázena rozvojem Parkinsonovy choroby, jak je známo v některých částech světa. Jedná se samozřejmě zatím pouze o zajímavou hypotézu, neboť nelze spolehlivě vyloučit posmrtnou kontaminaci kostní tkáně při případné neznámé formě balzamace. Navíc nemáme žádné informace o jeho zdravotním stavu ani o užívaných léčebných prostředcích.

U sv. Ivana, jednoho ze tří vyšetřených patronů české země, byl nález neméně zajímavý a navíc dobře mikroskopicky prokazatelný. V několika kostech byla nalezena depozita krystalků vápenných solí dobře impregnovatelných stříbrem ve speciální metodě a prokazatelných při mikroskopickém vyšetření v polarizovaném světle. Mohli jsme potvrdit onemocnění charakteru chondrokalcinózy, chorobu také známou jako pseudodna. Klinické příznaky této nemoci se totiž velmi podobají dně, ale podstata je odlišná.

Naproti tomu u Svatého Lukáše, jehož ostatky přivezl do Prahy sám Karel IV., jakékoliv hodnocení vyšetřeného vzorku kosti nebylo možné pro výše zmíněné poškození posmrtnými diagenetickými změnami souvisejícími s vlivy okolního prostředí.

Ostatky Tychona Braheho byly exhumovány na žádost dánské strany a mikroskopické vyšetření jsme zajistili u nás. Jinak většinu antropologických vyšetření provedla skupina dánských antropologů za naší účasti. Podařilo se vyvrátit otravu rtutí (prof. Jan Kučera) a v kostech jsme nenašli mikroskopické změny svědčící pro chronické ledvinné onemocnění, které by mohly vysvětlit klinické příznaky zaznamenané na konci jeho života. Ukázalo se, že astrolog trpěl Forestierovou chorobou páteře (kostěné srůsty mezi obratli) a nově jsme také upozornili na nádor levé očnice typu osteomu.

U Albrechta z Valdštejna jsme vyšetřovali vzorek z holenní kosti, ve které jsme mohli potvrdit ztluštění její kortikální části, které se vyskytuje u pacientů s neléčenou syfilis a je označováno jako syfilitická hyperostóza. O tomto venerickém onemocnění známého vojevůdce se vědělo již za jeho života, takže jsme mohli pouze potvrdit přítomnost doprovodného znaku této venerické choroby na mikroskopické úrovni.

Naproti tomu u Bedřicha Smetany jsme mikroskopický nález na holenní kosti nepovažovali za dostatečně průkazný pro potvrzení diagnózy venerického onemocnění. Avšak již před 20 lety jsme v těchto vzorcích identifikovali značně velké uloženiny rtuti dvěma metodami. Jejich přítomnost byla dlouho vysvětlována v souvislosti s údajným léčením syfilis skladatele.

Při psaní této knihy jsem však nabyl dojmu, že zmíněná interpretace nemusí být správná a do určité míry může snad být i účelová, aby potvrdila syfilis.

Vědělo se, že skladatel byl v mládí dlouhodobě léčen mastmi s obsahem rtuti používanými běžně u zánětlivých onemocnění. Po úrazu obličeje petardou v dětství trpěl zánětem kůže obličeje i kosti čelisti a byl takto léčen. Tato skutečnost se opomenula a s tím i důležité poznatky z literatury, že rtuť má silné ototoxické účinky a může podle literárních údajů způsobit ztrátu sluchu i jiná závažná poškození dalších funkcí centrálního nervstva. To nás vedlo k závěru, že skladatel mohl ohluchnout v důsledku užívání léků se rtutí a nikoliv v souvislosti se syfilis, která zatím nebyla u skladatele spolehlivě prokázána. Tuto naši hypotézu publikovanou v roce 2023, se nepodařilo dodatečně prosadit do textu naší knihy, která již v té době byla v tisku. Byla proto zatím publikována jako Letter to Editor v časopise Pohybové ústrojí. Náš rozsáhlejší článek na toto téma vyjde v Časopisu lékařů českých.

Ale pojďme si učinit představu o vaši práci na základě konkrétního příkladu Albrechta z Valdštejna. Můžete mi prosím srozumitelně osvětlit celý průzkum tak říkajíc od hrobky až k mikroskopu včetně výsledků?

Po exhumaci se kosti očistí od zbytků měkkých tkání a provede se ohledání s potřebnou dokumentací především se zaměřením na identifikaci případných chorobných změn. Toto makroskopické vyšetření až na výjimky zajišťovali antropologové. Pro mikroskopické vyšetření byl odebrán vzorek z lopaty kosti kyčelní, eventuelně pouze z oblastí s předpokládanými chorobnými změnami, jako tomu bylo např. u Bedřicha Smetany a Albrechta z Valdštejna. Tyto vzorky podle zvážení byly po odvápnění zality do parafinu nebo bez odvápnění se použila pryskyřice a zhotovili jsme tenké řezy kolem 5 mí na speciálním mikrotomu. Po přilepení na mikroskopické sklíčko jsou tenké řezy obarveny různými barvícími metodami a prohlíženy pod mikroskopem. V některých případech, pokud jsme barvící technikou prokázali přítomnost stopových prvků, bylo indikováno vyšetření instrumentální neutronovou analýzou (INAA), které zajistil profesor Jan Kučera v Řeži. Konkrétně bylo toto vyšetření provedeno ve vzorcích od Bedřicha Smetany, Jana Zhořeleckého a Tychona Braheho.

Naše čtenáře bude jistě také zajímat Václav IV.

V případě Václava IV. mikroskopické vyšetření ukazovalo na změny označované jako alkoholická osteopatie, což je v souladu s dochovanými historickými informacemi o jeho sklonu k alkoholu. Chronické užívání alkoholu totiž negativně ovlivňuje činnost kostních buněk, což vede k narušení výstavby a mineralizace kostní tkáně. Král měl skutečně kostní tkáň prořídlou (osteoporóza) a částečně odvápněnou (osteomalacie).

Jak dlouho jste prosím na knize pracoval a jak dlouho trvaly výzkumné práce?

Poznatky jsme shromažďovali postupně od roku 1985, jak probíhal antropologický výzkum vedený panem prof. Emanuelem Vlčkem. Ten měl výsledky našich vyšetření vždy k dispozici. Před jeho odchodem ze života začaly přípravy knihy o nálezech v Dolních Věstonicích, tento projekt se však již neuskutečnil. Vyšetření kostí tedy probíhalo postupně několik desítek let, ale knihu jsem napsal, po ověření svých nálezů a doplnění některých několika málo speciálních vyšetření, během dvou posledních let.

Ve své knize se ale také zabýváte odbornými nálezy získanými průzkumem ostatků sběračů z okolí Věstonic starých 40 000 let. Co jste se díky nim dozvěděl o jejich životě?

Ostatky sběračů z Dolních Věstonic byly mikroskopicky vyšetřeny standardním způsobem bez odvápnění, aniž bychom zaznamenali konkrétní chorobné změny. S ohledem na uložení kostí v půdě jsme předpokládali, že jejich struktura bude po 40 OOO letech narušena posmrtnými změnami, podobně jak tomu bylo u neolitických zemědělců z mladšího historického období. K našemu překvapení se kostní tkáň však relativně dobře zachovala. K tomu mohl přispět fakt, že kostní tkáň i okolní půda obsahovaly velké množství železitých solí, které jsme prokázali ve vyšetřených vzorcích. Ty snad mohly ostatky ochránit od rozkladových pochodů.

Věnoval jste se ve svých výzkumech také jinými lokalitami u nás či někde v zahraničí?

Kromě výzkumu vzorků neolitických zemědělců z Maďarska a Moravy, který organizoval prof. MUDr. Smrčka, Ph.D., a kromě spolupráce s dánskými antropology v případě Tychona Braheho jsem se antropologického výzkumu v zahraničí neúčastnil. Při výzkumu nádorových onemocnění kostí jsem se však podílel na přípravě a vydání knihy „Histologická klasifikace nádorů kostí“ Světové zdravotnické organizace (WHO), která vyšla v roce 1993 v Ženevě. Avšak vycestovat do USA na zasedání této skupiny uznávaných odborníků mi před rokem 1989 nebylo povoleno. Jako jediný pozvaný odborník jsem musil se zahraničními spoluautory a s hlavním editorem komunikovat pouze písemně, poštou. Internet tehdy neexistoval. Kromě toho jsem publikoval řadu odborných sdělení o různých chorobných stavem doma i v zahraničí. V zahraničí to byly především časopisy západní Evropy a USA.

Nepracujete náhodou na nějaké nové knize?

Sepsal jsem učebnice patologie a několik odborných monografií zaměřených především na nádorová onemocnění plic, prsu, varlat, kostí a měkkých tkání. Nic nového ve formě knižní publikace nyní nechystám.

Vložil: Jiří Kačur