Prsa, záda, rozkrok a ´nobelovka´ k tomu. Opomíjená jihokorejská autorka triumfuje

Foto: Wikimedia Commons / librairie mollat, CC BY 3.0, curid=153757649

Popisek: Han Kang v roce 2017

FOTOGALERIE: Když jihokorejská spisovatelka Han Kang vydala v roce 2007 román Vegetariánka, jehož hlavní hrdinka přestane jíst maso a nosit podprsenky, měli ho její krajané za bizarní a nevěnovali mu zvláštní pozornost. Teprve o osm let později vyšel v angličtině, vzbudil poprask a autorka za knihu v roce 2016 obdržela Mezinárodní Man Bookerovu cenu. A nejnověji se stala také nositelkou Nobelovy ceny za literaturu, kterou získala jako první člověk korejské národnosti a jako sedmý Asiat vůbec.

Dnes již slavný román Vegetariánka vyšel v českém překladu od Petry Ben-Ari v roce 2017 v Odeonu, který vydává také dalšího populárního asijského spisovatele – japonského autora Haruki Murakamiho, Nobelovou cenou dosud neověnčeného, zato držitele Ceny Franze Kafky. Čeští čtenáři přijali Vegetariánku poměrně pozitivně, na portálu Databazeknih.cz aktuálně má hodnocení 73 procent.

„V románu Han Kang se vegetariánství stává metaforou hrdinčiny vzpoury proti konvencím jihokorejské společnosti, která je dosud silně patriarchální. Oproti Západu tedy toto téma v tamní literatuře zatím není detailněji zpracováno. Román představuje svébytnou ukázku poetiky Dálného východu, autorčin uměřený styl přirozeně přechází mezi snovými pasážemi a až hororovými scénami,“ uvádí ve své recenzi Martina Šímová na stránkách projektu iLiteratura.cz.

Znásilňovaná hrdinka se vzepře, přestane jíst maso a nosit podprsenku

Vegetariánka není klasický román, jedná se spíše o trilogii či triptych skládající se ze tří povídek či novel. Každá z nich má jiného vypravěče, na hrdinku je tedy nahlíženo z různých úhlů.

Hlavní postava románu Jonghje žije s manželem a rodinou v Soulu. Z dětství jí zůstala vzpomínka, jak musela sníst polévku z psa, jehož její otec vláčel za motorkou, aby maso zkřehlo. V dospělosti je nucena žít s hrubiánem, který ji znásilňuje. Rozhodne se mu postavit na odpor, a proto se stane vegetariánkou. Manžel se nejdřív domnívá, že chce zhubnout, ale Jonghje postupně přestává jíst úplně.

Rozhodnutí Jonghje nejíst maso vzbudí nečekaně brutální reakce okolí. Při rodinné večeři ji bratr s manželem přidrží, aby do ní otec mohl vpravit kus masa. Scéna připomínající znásilnění vrcholí hrdinčiným pokusem o sebevraždu, po němž je hospitalizována. Tím končí první část románu (první povídka) vyprávěná v ich-formě tyranským manželem. Jediný vhled do hrdinčiny mysli představují její sny zaznamenané kurzívou. Její myšlenky jsou syrové a krvavé.

Literární vědkyně Caitlin Stobie považuje za důležité, jak se v této části díla píše o ňadrech hlavní postavy: „Věřím jenom svým prsům. Mám ráda svá ňadra. Ňadry nelze nikoho zabít. Ruce, nohy, zuby, jazyk, dokonce i pohled – to všechno jsou zbraně, které zabíjejí a působí utrpení. Ale prsa ne.“ Jonghje přestane nosit podprsenku. Je to její malá ženská vzpoura ve velkém mužském světě.

Bílá vrána mezi černými, rostlina mezi zvířaty

Druhá část je vyprávěna v er-formě z pohledu švagra Jonghje. Songmin je umělec, který se spolu s Jonghje oddává sexuálním fantaziím. Tento díl se nazývá Mongolská skvrna podle vrozeného mateřského znaménka, připomínajícího modřinu, které se běžně vyskytuje u obyvatel východní Asie, zatímco v Evropě se objevuje pouze u Maďarů. Mít na těle mongolskou skvrnu je v Asii všední záležitost, ovšem zmizí nejpozději v pubertě. V dospělosti je nezvyklá, stává se známkou výjimečnosti, odlišnosti. Její nositel je něco jako bílá vrána. Hrdinka románu má mongolskou skvrnu na zádech. Songmin touží ztvárnit její tělo jako obří květ, jehož středem by byla právě mongolská skvrna. Přizve svého známého, pomalují si těla květinami a natočí erotické video. Když ho nalezne hrdinčina sestra, slabošský Songmin se neúspěšně pokusí o sebevraždu skokem z balkonu.

Třetí část je opět vyprávěna v er-formě z pohledu Inhje, sestry Jonghje, která chce hladovějící hrdinku zachránit, proto jí připravuje rostlinné pokrmy. Caitlin Stobie upozorňuje, že v Koreji je rostlinná strava obvykle spojována s buddhismem.

Nic ale nepomáhá, hrdinka je opět hospitalizována, cítí se a chová se jako rostlina. Uteče do lesa, kde ji naleznou stát v dešti jako strom. K osobní vzpouře se odhodlá také Inhje a obě sestry skončí ve nemocnici. Třetí část díla se podle Caitlin Stobie zaměřuje na další část těla, a to rozkrok.

„Je to depresivní čtení o sebevraždě, ale dobře a hluboce napsané. Probírají se zde vážná téma, jako je patriarchát v zemi, o které Čech skoro nic neví, ztráta vlastní identity – odosobnění se, traumatické dětství díky kulturním zvykům a zcela apatické odevzdání se všemu, jen aby žena zachránila alespoň svoji duši. Duši, která je bolavá, nemocná a pro její okolí v podstatě šílená, ale pro hlavní postavu nakonec konečně svobodná,“ hodnotí posterka na Databazeknih.cz.

Hlavní hrdinka se vydala na sebedestruktivní cestu, aby vyjádřila své vnitřní přesvědčení. Knize bývá připisováno ekologické a feministické poselství, ale také motiv vzpoury proti patriarchátu nebo obecněji systému, který potlačuje individualitu a svobodu jedince. „Na první dobrou“ by se román Vegetariánka samozřejmě dal číst také jako zachycení rozvoje duševní nemoci. Nese prvky magického realismu a obsahuje i pasáže, které mají blízko k naturalismu.

„Celým příběhem se táhne těžko uchopitelný pocit marnosti. Je z něj cítit touha po možnosti činit vlastní rozhodnutí. Jídlo zde symbolizuje jedinou věc, o které může hlavní hrdinka rozhodovat sama. Vzepře se systému. Je znechucená vlastním tělem a vlastními potřebami. Touží se očistit, odpoutat se od tělesna. Hledá cestu ke svým kořenům, pravému já. Stane se bílou vránou, kterou ostatní chtějí uklovat. Kniha je plná obrazů, náznaků a metafor. Vegetariánka – rostlina, sexuálně frustrovaný švagr – pták, mongolská skvrna – znamení výjimečnosti, odlišnosti. Vegetariánka se stává symbolem rozbití pout, postavení se zažitému systému. Vypráví, jaké to je, vzepřít se společnosti a chtít žít svůj život po svém. Být veřejně zatracovaná a zároveň tiše obdivovaná,“ hodnotí knihovnice Holkamodrookata.

Krvavý masakr i intimní meditace o smrti a truchlení

V roce 2018 vydal Odeon další román Han Kang nazvaný Kde kvete tráva, který se odehrává v autorčině rodném městě. „V noci na 27. května 1980 proběhl v jihokorejském Kwangdžu nejhorší masakr civilistů nařízený vlastní vládou, jaký moderní dějiny země pamatují. Pod záminkou potírání komunistické diverze schválili čelní představitelé státu vojenský zásah k potlačení lidových nepokojů, které byly ve skutečnosti projevem nesouhlasu s panujícím autoritářským režimem. Román sleduje osudy několika mladých hrdinů, které se oné osudné noci protnou. Ti, kteří přežili, musí čelit pronásledování ze strany státních orgánů i vlastním vzpomínkám na prožité trauma,“ anoncuje Databazeknih.cz.

„Han Kang a její rodina unikli masakru náhodou. Pár měsíců před vypuknutím nepokojů se přestěhovali do Soulu, kde autorčin otec dostal novou práci,“ uvádí publicistka Klára Vlasáková na Seznam Zprávy a dodává, že každý desátý přeživší spáchal sebevraždu. Jejich trauma bylo tak hluboké, že nemohli žít dál.

Román na české čtenáře mimořádně zapůsobil také díky překladu Petry Ben-Ari a získal nominaci na cenu Litera za překladovou knihu. Na Databazeknih.cz mu čtenáři přiřkli hodnocení 85 procent.

V roce 2019 vyšla lyrická próza Bílá kniha, autobiograficky laděné rozjímání nad smrtí vypravěččiny sestry, která zemřela dvě hodiny po svém narození. Han Kang napsala Bílou knihu během pobytu ve Varšavě. Na příští rok Odeon plánuje vydání knihy Neloučím se navždy, opět v překladu Petry Ben-Ari.

Šampaňské? Ne, dám si šálek čaje

Třiapadesátiletá Han Kang vyrostla v literárním prostředí, spisovateli jsou i její otec Han Sung-won a bratr Han Tong-nim. Vystudovala literaturu na univerzitě v jihokorejském Soulu. Sama do literatury vstoupila v 90. letech časopiseckým publikováním několika básní. Roku 1994 vyhrála jarní literární soutěž Soul Šinmun, což jí umožnilo dát se na dráhu profesionální spisovatelky. Rok po vítězství v soutěži vydala první knihu povídek. Poté působila krátce na univerzitě v Iowě, kde navštěvovala kurz tvůrčího psaní. Průlom v literární kariéře pro ni znamenal až román Vegetariánka.

Kromě literatury se věnuje také výtvarnému umění. Když se dozvěděla, že se stává prvním tvůrcem korejského jazyka, který obdržel Nobelovu cenu za literaturu, poděkovala a řekla, že je poctěna. Na dotaz, jak úspěch oslaví, odpověděla, že v tichosti. Dá si šálek čaje se svým synem.

Zdroje: Databazeknih.cz, iLiteratura.cz, ISLE, Holkamodrookata, Knižní mixér, Magnesia Litera, Seznam Zprávy, ČT

Vložil: Vladimíra Krejčí