V České pohádkové akademii jsem ministrem pro strašidla, říká spisovatel Hynek Klimek
11.10.2024
Foto: Se svolením Hynka Klimka
Popisek: Hynek Klimek
ROZHOVORY NA OKRAJI: Staré šumavské legendy zpracoval zkušený autor Hynek Klimek zcela ojedinělým a unikátním způsobem. V deseti kapitolách jsou zachyceny i dosud nikým nepublikované pasáže z prastarého lidového vyprávění, dozvíte se tak mimo jiné, co tropil nebezpečný Klepálek, kdo zneužil dar Lesní matky nebo co má na svědomí Morová bába.
Hynek Klimek žil od roku 1978 v Českých Budějovicích a po roce 2006 převážně na Šumavě, kde se na jaře roku 2012 usídlil natrvalo. Původním povoláním stavební technik se stal v lednu 1990 novinářem a zůstal jím patnáct roků. V roce 1990 přispíval do časopisu Hlas svědomí, byl krátce šéfredaktorem týdeníku Nový život. V letech 1997–1998 byl šéfredaktorem deníku Českobudějovické listy. Od prosince 2012 je svobodný literát-publicista. Je členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů a Syndikátu novinářů České republiky.
Je autorem řady vlastivědných publikací o Šumavě a jižních Čechách a také se věnuje tvorbě pro děti. V nakladatelství Grada mu vyšla řada knížek o strašidlech v úspěšných edicích Strašidlář, Čumidlo a Pohádkář.
Pane Klimku, vzhledem k desítkám titulů ať jíž pohádek, průvodců a sborníků, věnovaných mnohdy Šumavě a jižním Čechám, musím nutně najít nějaký pevný výchozí bod, z něhož bych v našem rozhovoru vyšel. Myslím si, že Javorník na Šumavě, nikoli v Rychlebských horách, může být dobrá volba. Vy v Javorníku žijete?
V Javorníku na Šumavě bydlím trvale od jara roku 2012. Jsem rodilý Pražák z Vinohrad, a přestože mám Prahu velice rád, přesunul jsem se z ní na Šumavu, jelikož nade vše miluji přírodu, která mě tady obklopuje, a mohu si ji nyní užívat do sytosti.
Můžete mi doporučit nějaké místní pamětihodnosti včetně nějaké dobré hospody?
Historickou pamětihodností jsem vzhledem ke svému věku i já, a protože jsem doposud chodící historická pamětihodnost, mám nárok i na svou oficiální osobní turistickou vizitku, kterou si tady rovněž lze zakoupit.
Místní pamětihodností na Javorníku, vedle sochy Karla Klostermanna, je kousek od ní stojící hotel Krásná Vyhlídka. Z terasy u jeho restaurace krásná vyhlídka nesporně je, a to na jedno celé pásmo šumavských hor. Mezi nimi na Libín nad Prachaticemi a Mařský vrch s rozhlednou. Za dobré viditelnosti lze dohlédnout až k Brdům a rovněž na jadernou elektrárnu Temelín. V restauraci tady mají výbornou kuchyni s širokou nabídkou jídel, i několik druhů piv, včetně černé třináctky zvané Klostermann. Zakoupit zde lze i mé knihy, část z nich podepsaných předem, takže si je s autorským podpisem lze pořídit i v mé nepřítomnosti.
Tak socha Karla Klostermanna. Jak ho vnímáte vy jako spisovatele? Máte oblíbený nějaký jeho román?
Pokud se týká Karla Klostermanna, oblíbil jsem si celou jeho tvorbu. Inspirovala mě, ale rozhodně ne že bych od něj cokoliv opisoval. To nedělám.
Odtud to již nemáme do šumavských hvozdů daleko. A také k místním strašidlům a pověstem. Nedávno vám vyšly Staré šumavské legendy. Na co se v nich mohou čtenáři těšit?
Ve Starých šumavských legendách jsem se rozhodl podat staré pověsti dosud netradičním způsobem, a to tak, že je čtenáři podávám jako drsné románové příběhy. Pověsti se odedávna vyprávěly od chalupy k chalupě pokaždé trochu jinak. Rozhodovala víra vypravěče, i doba, ve které byly vyprávěny.
Kde jste ta stará vyprávění sbíral? Chodil jste vesnici od vesnice a naslouchal po chalupách vyprávění starých pamětníků?
Vyprávění jsem získával od starých pamětníků. Nezřídka jsem se k nim dostával zejména v domovech seniorů, kde se mě někteří z nich zeptali, jestli znám některou, kterou jsem do té doby neznal, a řekli mi ji. Také v čase, kdy jsem externě dělal průvodce autobusových zájezdů a dostal jsem obdobný dotaz, proč jsem o něčem, kolem čeho jsme jeli, nevyprávěl.
Staré šumavské legendy zpracoval zkušený autor zcela ojedinělým a unikátním způsobem, a to s respektem k jejich původnímu znění. Jsou působivě podané jako napínavé příběhy z dávných dob Šumavy. V deseti kapitolách jsou zachyceny i dosud nikým nepublikované pasáže z prastarého lidového vyprávění, dozvíte se tak mimo jiné, co tropil nebezpečný Klepálek, kdo zneužil dar Lesní matky nebo co má na svědomí Morová bába.
Vydalo nakladatelství Cosmopolis (obálka s jeho svolením).
|
Na strašidla a lesní bytosti se názory různí. Osvícení racionalisté jejich existenci považují za staré třesky plesky, jiní v nich vidí personifikované živelné bytosti a další je určitě viděli na vlastní oči. Jak jste na tom s místními strašidly?
V České pohádkové akademii a její destinaci Pohádkové království, vydávající Pohádkový zpravodaj, jsem ministrem pro strašidla. Nikoliv strašidel, protože sama si mě nevybrala. Lze říci, že se starám o vzájemné porozumění mezi lidmi a jimi a přispívám k pochopení, proč se o nich vypráví.
Napsal jste řadu turistických průvodců. Tak kam by měl člověk na té Šumavě vyrazit?
Na Šumavě ať člověk vyrazí kamkoliv, určitě nebude zklamaný. Je tady krásně všude.
Kde to máte v jižních Čechách nejraději vy?
Praha je sice nevýslovně krásná, ale je samozřejmé, že túry po Šumavě se nedají srovnat s výlety do Krčského či Kunratického lesa, kam mě rodiče, zejména táta, od mého útlého dětství pravidelně rádi vodívali, a i tam jsem to měl rád a dodnes na to, již s nostalgií, vzpomínám.
Na Šumavu mě z Prahy předešla již moje o 18 roků starší sestra, která se sem jako mladá plánovačka přestěhovala s Okulou do Nýrska, kde již předtím býval brýlařský podnik. Zažil jsem tam několik naprosto nezapomenutelných prázdnin. V té době sice ještě vedla u Nýrska ostře střežená hranice a vídal jsem i hraničáře s jejich psy, ale to mi dojem úplně nepokazilo. Neměl jsem přece žádný důvod.
Úžasnou část prázdnin jsem prožíval i v Chýnově na Táborsku, kde se mnou bývala máma, a táta za námi jezdíval jen na dva týdny. Hned u našeho bydliště v bývalé truhlářské dílně byla lesnatá Obora a v okolí spousta zajímavosti, ze kterých mě nejvíce přitahovala zřícenina hradu Choustník a samozřejmě samotný Tábor, kam jsme, když už jsem povyrostl, chodívali pěšky. Rodiče byli výbornými vypravěči, a tak mě přivedli k tomu, že jsem si vedle přírody oblíbil i historické památky, které dosud velice rád vyhledávám. Povídali mi samozřejmě i o strašidlech, která se tam podle pověstí vyskytovala a po mne byla velmi lákavá, a tak lidová vyprávění a pověsti o nich vyhledávám dodnes a velice rád o nich píšu.
Velkou část vaší tvorby tvoří knížky pro děti. Co vás přimělo psát právě pro ty nejnáročnější čtenáře?
Rád sám jsem v dětství poslouchal pohádky, a když jsem měl tu možnost, využil jsem ji.
Můžete našim čtenářům některé z vašich dětských knih doporučit?
Všechny jsou psané poctivě a všechny děti pobaví. A nejradši mám všechny, plním si svůj dětský sen.
Kdo vám ilustruje knížky?
Měl jsem víc ilustrátorů a podle typu knížky volím takového, který se k textu hodí. Hlavně si s ním musím rozumět.
Na čem právě pracujete?
Teď promýšlím jeden úžasný námět, jak jinak než zase o strašidlech – Toulání s Bílou paní. Takže se čtenáři mají na co těšit, doufám.
Nu, a jak jste prožil léto?
Léto jsem prožil s pejskem své vnučky, Roxy mě má rád a já zase jeho, a navíc měl jsem postaráno o doprovod na túrách.
Vložil: Jiří Kačur