On byl v té době už zhruba dvě a čtvrt století mrtvý, líčí své první setkání s hlavním hrdinou spisovatel František Niedl

Foto: Se svolením Františka Niedla

Popisek: František Niedl

Franz, svobodný pán von der Trenck (1. ledna 1711, Reggio di Calabria – 4. října 1749, Brno) byl dobrodruh a vojenský velitel, který prožil neuvěřitelně barvitý a dobrodružný život nejenom na bitevních polích, ale také v náručí mnoha milenek a prodejných ženštin. Umírá v Brně jako vězeň na Špilberku. O jeho pozoruhodné povaze a jeho životě si povídáme s Františkem Niedlem, kterému vychází již druhý díl historické série věnované právě baronovi Trenckovi s názvem Panduři.

František Niedl se narodil 7. 4. 1949 v Českých Budějovicích a vystudoval SPŠ elektrotechnickou. Prošel profesemi elektromontér, obsluha vodní elektrárny, obsluha rozvodny, byl učitelem v autoškole a byl majitelem cestovní kanceláře. V současné době se věnuje výhradně literární činnosti. Je ženatý a má dva syny.

Má rád přírodu, motorky, koně, jachting, literaturu a historii. Po vydání prvního autorova románu došlo k třináctileté pauze. Autor dal po převratu přednost prožívání dobrodružných událostí v reálném životě, před vymýšlením si jich v literatuře, a dal se na podnikání. Po deseti letech je však dobrodružstvími při podnikáním už tak opotřebovaný, že se pokorně vrací ke psaní a raději nechává týrat své fiktivní hrdiny. Kromě románů píše i povídky, které se objevují v přílohách deníků, nebo jsou vysílány v rozhlase a také vychází knižně.

V první části historické série Františka Niedla Baron Trenck, která vyšla začátkem roku, se čtenáři dostanou, alespoň podle podtitulu, až na hranice pekel. Kam se, pane Niedle, dostanou čtenáři v části druhé Panduři, která se má objevit na pultech knihkupectví někdy v říjnu tohoto roku?

Dalo by se říct, že dostat se na hranice pekel je vlastně to nejzazší, kam až může člověk dojít. Ale ono je i něco za těmi hranicemi, že. Ale možná, že už žádné hranice neexistují. Panduři si za nepředstavitelných ztrát vybudovali pověst nelítostných bojovníků a vrahů. Mnohdy stáli po předešlých bojích oslabeni i proti osminásobné přesile. A baron von Trenck dokázal s několika sty zbývajícími zvítězit tam, kde by k něčemu takovému byly třeba pluky.

Proč jste si vybral jako hrdinu právě barona Trencka?

Dalo by se říct, že on si spíše vybral mne. Poprvé jsem se s ním setkal v roce 1974 v Brně v kryptě kapucínského kláštera. Problém byl v tom, že jsme si moc nepopovídali, jelikož on byl v té době už zhruba dvě a čtvrt století mrtvý a přítomen byl už pouze jako mumie. Přesto na mne zapůsobil zvláštní přitažlivostí. Čas od času jsem se k jeho postavě vracel a zjišťoval o ní víc. A postupně jsem zjišťoval, že kromě krutého válečníka mám před sebou mimořádně nadaného člověka, který ovládal několik jazyků, byl znalcem anglické literatury, výborně hrál na housle, výborně tančil, dokázal i milovat a pokud se zrovna nezabýval souboji nebo zabíjením nepřátel, byl lvem vídeňských salonů.

Co byli vlastně zač ti panduři?

Z větší části se jednalo o obyvatele Slavonie v Chorvatsku, ale i o Bosňáky, Srby, Makedonce, Maďary, dokonce i Turky a další. Byli to lidé z okraje společnosti. Vojenští zběhové, lupiči, vrazi, mnohdy zachráněni před oprátkou tím, že se přidali k pandurům. Ale jednalo se i o obyčejné lidi, kteří neměli jinou životní perspektivu. Trenck z nich sestavil na vlastní náklady sbor a nabídl Marii Terezii. Ti lidé věděli, že život většiny z nich bude krátký, a tak se podle toho také chovali. Jako by každý den byl tím posledním.

Podíval jste se někdy na místa spojená s jeho dobrodružným životem? Třeba do Slavonie?

Ne, ve Slavonii jsem nebyl, ale v mnoha ostatních místech spojených s Trenckovým životem ano. A on dokonce přišel do míst spojených se životem mým. V současné době píši závěrečnou část trilogie Baron Trenck - smlouva se smrtihlavem. Ve které dostává mimo jiné za úkol obsadit se svými pandury Hlubokou nad Vltavou a České Budějovice. Hlubokou obsadil snadno osvědčenou taktikou, kdy dal obráncům na výběr: Buď se vzdát, kdy poté mohli obránci bez ztráty životů opustit pozice, pokud se však rozhodnou klást odpor, budou nemilosrdně zmasakrováni. Hluboká se vzdala. Budějovice, ležící zhruba deset kilometrů proti proudu Vltavy, byly mnohem větším oříškem. A tak se musel Trenck uchýlit ke lsti nočního přepadu. Na setmění počkal v půli cesty ve vesnici Bavorovice. Z třeboňského archivu mám kupní listinu, že moji předci zakoupili ve vsi Bavorovice grunt v roce 1685. Tudíž jsme v ní seděli v době, kdy tam zavítal Trenck, zhruba ve třetí generaci. Ani se nesnažím domyslet, jak takové setkání dopadlo.

Jak dlouho se již věnujete historické próze?

Asi 25 let.

Patrně máte rád historii a historické romány. Které patří mezi vaše oblíbené?

Především středověk. Z domova je to zvlášť doba lucemburská. A pak samozřejmě Anglie až do dob nájezdů Vikingů a ještě dále, kdy byla její větší část obsazena Římany. A v posledních letech mne čím dál víc přitahuje celé římské období.

Můžete nám představit některé ze svých dříve napsaných knih? A kolik jste jich vlastně napsal?

Napsal jsem jich asi sedmatřicet a všechny zároveň vyšly jako audioknihy. I když mým hlavním žánrem jsou historické romány, věnuji se i jiným žánrům. Kromě válečných románů jsou to mimo jiné třeba detektivní thrillery, u nichž, jak říkám, si odpočinu. Historický román je náročný, pokud ho chcete napsat poctivě a ne jenom jako nějaký další brak. Já si svých čtenářů vážím a považoval bych za neslušné je urážet nějakým povrchním čtením.

Kde hledáte inspiraci pro svoje příběhy?

Což o to. Inspirace mám víc, než stačím do smrti napsat. Psaní je pro mne vzrušujícím dobrodružstvím, kdy vstupuji se svými hrdiny do děje a vše s nimi prožívám. Asi tak proto bývám po dokončení většiny románů tak zničený.

Která období našich dějin jsou pro vás obzvláště fascinující?

Tam, kdy jsme měli svébytnou státnost. A to především dobu přemyslovskou a lucemburskou. I proto jsem téma Trencka tak dlouho odkládal, jelikož se jednalo o období Rakouska-Uherska, které nepovažuji pro naši státnost zrovna za nejsvébytnější.

Na čem právě pracujete?

Jak už jsem výše zmínil, je to na třetí části trilogie o Trenckovi. A zároveň připravuji román pod názvem Bastard, ve kterém se vracím do mé oblíbené doby lucemburské.

Jak jste prožil léto?

Z mého pohledu bylo příliš horké. Tak jsem ho trávil především u vody, na plachetnici na Lipně, trochu jsem hobloval motorku a před pár dny jsem se vrátil z Jadranu, kde jsem na plachetnici objížděl dalmatské ostrovy. Už aby začalo pršet, protože romány ze středověku se mi nejlépe píší, když je škaredé počasí.

P.S.: Omlouvám se čtenářům za ty povodně, které následně nastaly. Za ty ale já nemohu, takovou moc nemám, abych je přivolal. Ostatně, ve sklepě už máme třicet centimetrů vody, a boji s ní se nevyhnu.

Vložil: Jiří Kačur