Jak se naučit cizí jazyk a neskončit jako věčný začátečník? Číst Petra Vladyku

Foto: Se svolením Petra Vladyky

Popisek: Petr Vladyka

ROZHOVORY NA OKRAJI Ze základní školy jsem si odnesl poznatek, že máme levou a pravou hemisféru a také šedou kůru mozkovou. Dále jsem se již příliš nepátral, až jsem po mnoha letech potkal knihu Petra Vladyky Učení a paměť pravou hemisférou – zkuste to jinak!, v níž se každý věčný začátečník studia cizích jazyků může poučit, jak se začít učit ten či onen jazyk jinak a dosáhnout konečně nějakých výsledků. Proto jsem pana Vladyku oslovil, aby nám věčným začátečníkům vysvětlil, jak na to.

Mgr. Petr Vladyka vede jako externista specializované univerzitní semináře na téma „Moderní zážitkové a alternativní přístupy ve vzdělávání“ a „Odkrytá Komunikace“, vedl celostátní Evropské výcviky učitelů ZŠ a SŠ akreditované MŠMT, celostátní výcviky forenzních psychologů. Absolvoval profesionální výcviky v nedirektivním přístupu (diplom PCA) v Gestaltu, Transakční analýze, Superlearningu / Sugestopedii a Arteterapii. Přes 25 let vede krom soukromé praxe kurzy a zážitkové akce zaměřené na práci s pravou mozkovou hemisférou – propojení neurologických poznatků s praxí progresivního učení, psychologií, komunikací a rozvojem kreativního myšlení po celé ČR, přednáší na odborných fórech i v zahraničí.

Roky se učím italsky a pomalu nevím a nepamatuji si ani slovo...

Možná ani netušíte, že to, co říkáte, se týká většiny lidí, co se v dospělosti učí cizí jazyk. Hraje tam roli více věcí – jednak tzv. levohemisférický způsob učení – tedy že se učíte jednotlivá slovíčka nazpaměť a potom je podle gramatických vzorců sestavujete do vět. Oproti pravohemisférickému modelu, kde se učíte věty v celcích a hlavně je rovnou používáte. Klasickými školními způsoby, kdy místo toho, abyste mluvil, tak doplňujete různá cvičení, typu „dejte do správných tvarů", „doplňte chybějící výrazy" apod., je vaše živá konverzace je v nedohlednu... To považuji za velice neefektivní způsob.

Další věcí, která je pro mluvení v cizím jazyce naprosto zásadní, je tzv „artikulační smyčka". Neurologie to zná, ale nikoli pedagogika v praxi - (neuro)artikulační smyčka znamená, že pokud chcete cizím jazykem mluvit, pak musíte určité struktury opakovat nahlas. Neurologie tvrdí, že 8x, ale u nás, v zemích Koruny české, je to v praxi aspoň 15x a počítá se opravdu jenom když to řeknete nahlas!

Artikulační smyčka je v podstatě jediný způsob, jak získat tzv. aktivní znalost – tedy, že mluvíte (oproti pasivní znalosti, kdy celkem rozumíte, ale ze sebe nic moc „nevymáčknete").

Nemusíte se učit léta, abyste mluvil – existuje třeba tzv. „tajemství cestovatelů" (instant speaking), kdy se můžete téměř okamžitě, bez učení, dorozumět v nejzákladnějších situacích v cizím jazyce, dokonce i řecky či arabsky. Je to takový záchranný kruh tonoucímu – 5 nejzákladnějších sloves s předmětnou vazbou.

Širší slovní zásobu, cca 300 slov, pak můžete získat v mých kurzech v různých jazycích. Stačí na to, abyste se dorozuměl ve většině situací v turistickém kontaktu a s tím už můžete jezdit třeba půl roku po Latinské Americe.

Proč se neučit levou, ale pravou hemisférou?

Neříkám, že bychom se měli učit čistě pravohemisféricky, ale všichni máme obě hemisféry a je veliká škoda, že tu druhou část mozku, která je dokonce výkonnější, tradiční způsob výuky vůbec nepoužívá. Klasické školní přístupy lze označit za čistě levohemisférické.

Za pravohemisférické by se dal označit přístup, který využívá zážitky, navazování na obrazy, děj, pohybové aktivity, melodii apod. Lidově bych řekl, že se tam i hodně „vyblbnem“.

Staří rapsódi uměli nazpaměť celé eposy. Lidé dneška jsou na tom podstatně hůř. Čím to je?

Jsou dokonce popisovány i případy takzvaného Supraučení (srov. supravodivost, což je absolutní vodivost vodiče, kdy nedochází k žádným ztrátám), skoro vždy to ale v minulosti bylo na nějaké náboženské bázi. Hrála tam roli naprostá oddanost tématu a absolutní víra. Já jsem ale něco podobného pozoroval i u dětí (a své dcery), když začínal pořad SuperStar. Děcka dychtivě „zhltaly" nějaký článek o jejich idolu a pamatovaly si pak úplně všechno. Je to tím, že emočně zangažujete hipokampus – součást limbického systému, která je odpovědná za překódování do dlouhodobé paměti. Je to vlastně také princip adorace (zbožňování), který nastává i v náboženském kontextu... A teď mi řekněte, kolik dětí něco zbožňuje při klasické školení výuce?

Je zde nějaká spojitost s psychologií?

Absolutně. Zakladatel metody Sugestopedie nebo také po americku Superlearningu - Georgi Lozanov - znal velice dobře neurofyziologii a funkce mozku, vystudoval i pedagogiku.

Další věc, o co se tyto metody opírají, je odlišná funkce levé a pravé hemisféry, za což dostal neurolog Roger W. Sperry v roce 1981 Nobelovu cenu. Pedagogika tento zásadní fakt vůbec nezohledňuje, natož aby na tom stavěla jakoukoli metodiku. To si troufám říct jako absolvent pedagogické fakulty. Stejně tak na téměř každé pedagogické fakultě v ČR je socha nebo busta J. A. Komenského, ale ironie je, že to podle něj vůbec nikdo nedělá!

Když vezmete například Komenského Orbis Pictus, pak zjistíte, že jde čistě o tzv. sugestopedické texty, které začal používat Lozanov a které používáme ve výuce i my. Zjednodušeně říkám, že Sugestopedie a můj rozšířený přístup – je Komenský 20. století.

Vy již léta také vedete nejenom semináře pro učitele, ale také pro širší veřejnost. Jak se k vám takový zájemce může dostat a především, co si po absolvování kurzů odnese?

Stačí se přihlásit na kurz Učení a paměť pravou hemisférou. A pokud někdo váhá, může si nejdříve přečíst stejnojmennou knihu, jejíž první náklad byl vyprodán, ale už je znovu v prodeji téměř v každém knihkupectví.

Můžete tak získat základní představu, o čem to celé je, a získáte i některé postupy, které můžete hned uplatnit. Do knihy se samozřejmě nevešlo spoustu praktických věcí, včetně testu tzv. rozložení kanálů vnímání.

To považuji za základní věc, protože nejdříve je potřeba poznat sami sebe, abyste pak mohli lépe využít vašeho potenciálu. Jestliže někdo například zjistí, že má hlavní kanál tzv. kinestetický (který využívá zážitků, navázání na pohyb a gesta), pak je potřeba se učit naprosto odlišným způsobem, než znáte z tradiční školy. A pokud máte ještě převažující pravohemisférické založení, pak to je přímo sebevražedná kombinace pro tradiční školu. Takoví lidé si pak připadají jako hloupí, nebo že na něco nemají buňky, přitom je to celé úplně jinak! Je docela překvapivé pak zjistit, že nejste natvrdlí, ale že když využijete vašich potenciálů, tak můžete opravdu dosahovat geniálních výsledků. Spousta mých klientů a účastníků kurzu to zjistila až třeba ve 40 nebo v 50 letech!

Všiml jsem si, že vedete také kurzy tance. Tedy něco na způsob tančících dervišů?

Já dělám jenom kruhové tance různých etnik, hlavně řecké, pár arabských, izraelských, francouzských, španělských i tibetských. Když máme například španělštinu, pak tam zařazuji i jeden nebo dva španělské tance, stejně jako ochutnávky vín a zejména nejrůznější tapas! To podle mě všechno ke španělštině patří, není to jen o slovech, ale i o zážitcích!

Vy jste napsal pouze jednu knihu, anebo jich bylo více? Pracujete na další?

Když nepočítám materiály a příručky pro studenty, tak zatím vyšla jen kniha „Učení a paměť pravou hemisférou – zkuste to jinak!" Začínám pracovat na další knize, jejíž obsah je základ z kurzu „Procesy za komunikací". Tam jsou nejdůležitější témata – jednak podvědomé negativní vzorce, které nám byly naprogramovány v dětství a dospívání a my je stále opakujeme, což nám škodí. Poznat, že je máme lze velice jednoduše – vždycky když si řeknete větu typu „Proč se mi tohle do háje pořád děje?" „Proč se mi tohle musí pořád dít?!"

A dalším neméně důležitým bodem je ochrana před energetickým vysáváním na bázi komunikace.

Řekl bych, že téměř každý má buď v rodině nebo ve svém okolí nějaké takové „vysavače", kteří vás po dobrém či po zlém (třeba vyprovokovanou hádkou) takto většinou nevědomě vysávají... Je to opravdu velké téma a myslím, že je i velice užitečné se naučit, jak se zbavovat jak negativních scénářů, tak i jak se ochránit před energetickým vysáváním při komunikaci...

A jak trávíte léto?

Baví mě být s lidmi, takže vždy v červnu dělám relaxační pobyt v Řecku, kde se lidé naučí jak se energizovat a nabíjet...

Pak děláme společně s Dr. Jiřím Návarou v srpnu každoroční týdenní pobyt v jižních Čechách, s programem o samoozdravných procesech organismu – kde mám také část programu – relaxační a energetizační techniky, alternativní přístupy atd.

Vložil: Jiří Kačur