Místo pohádek mi četla Hemingwaye, říká básník a tvůrce oceňovaných dětských knih

Foto: Se svolením Michala Šandy

Popisek: Michal Šanda

ROZHOVORY NA OKRAJI Michal Šanda se narodil 10. 12. 1965 v Praze. Vystudoval Gymnázium Jana Nerudy. Za normalizace vystřídal řadu manuálních zaměstnání, od roku 1991 je zaměstnán v Institutu umění – Divadelním ústavu jako archivář. Je autorem básnických sbírek sto a (1994), Ošklivé příběhy z krásných slov (1996), Metro (1998 a 2005), Dvacet deka ovaru (1998), Remington pod kredencí (2009) a Rabování samozvaného generála Rona Zacapy v hostinci U Hrocha (2015).

Začnu novou knihou. Kdo vám dělal ty krásné ilustrace?

V případě leporel pokaždé nakreslím rozvržení stránek a svoji přibližnou výtvarnou představu. Rukou neumělou, propiskou. Ilustrátory si nevybírám, to je záležitost nakladatelství, ale zatím se pokaždé trefili znamenitě. Leporelo Hravě o dopravě ilustroval Marto Kelbl.

Vzal jsem vážně výzvu z anotace, tak si nejdřív zkus vymyslet rým na slovo trolejbus. Co třeba takto:

Někde stala se chyba. Elektřina

neproletěla zkratem městský bus

ale přes moji ruku ten starý trolejbus.

Věru nebyla to psina

však neva, zábava byla.

Má sakra švih a sílu ta elektřina.

Teď vy.

Kromě vlastní tvorby dělám i redaktorskou práci. Nezdá se to, ale psát pro děti je těžké. Autorům dávám za příklad krystalicky čistá říkadla Josefa Lady. Pro malé děti nemůže být rýmování složité, ideální je struktura a, a, b, b. Rýmovat bus a trolejbus zavání cimrmanovským rýmem absolutním. Osobně se snažím vyhnout hovorovým výrazům, jako psina nebo neva. Zdá se mi správné ukázat těm úplně nejmenším, kteří teprve na rozum berou, krásu češtiny spisovné. Po faktografické stránce je zkrat zapeklitá věc, leda že by tatínek robátka leporelem právě si listujícím byl elektrikář. Já s gymnáziem zaměřeným na humanitní vědy bych zkrat vysvětlit nedokázal.

Jak se vám spolupracuje s nakladatelstvím Meander?

Iva Pecháčková je primárně mojí kamarádkou . V roce 2019 mě nezávazně vybídla, jestli bych si nechtěl zkusit leporelo. Výsledkem bylo Kosáku, co to máš v zobáku? a od toho se začalo odvíjet všechno ostatní. S Meanderem se mi spolupracuje nadmíru dobře.

Z psychologického hlediska si kladu otázku, copak, že se to stane se spisovatelovou myslí, že na voru fantazie opouští bouřné vodstvo dospělosti, aby doplula ku břehům mladosti?

Pro mne jsou v životě nejdůležitější svoboda a hra. Pokud si nemůžu hrát, strádám. Co se mysli týká, spisovatelka Bohumila Grögerová mi v devadesáti říkala, že se stále cítí jako udivené děvčátko. Mám to stejně, což mě vede k domněnce, že kdo v dospělosti nemá dětskou duši, neměl ji nikdy. Ani fantazie pravděpodobně nesouvisí s mladostí. Mám to štěstí, že jsem jí obdařen vrchovatě. Občas s tím ale bývají problémy, obzvláště večer, když otočím vypínačem a nevím, jestli se rozsvítí světlo nebo oním stiskem iniciuju propadlo, které se otevře a já se zhroutím do bezedné studny, v níž číhá otevřená tlama krokodýla se zuby ostrými jako žiletky. Uáááááá!

Bezpochyby vám přinesla inspiraci také vaše četba z dětství a mládí?

Moje máma byla na dnešní poměry strašně mladá, když jsem se narodil, bylo jí devatenáct. Místo pohádek mi četla Hemingwaye a Remarqa. Lomila rukama, že se nesměju nad Voskovcem a Werichem. Pohádky mě proto minuly, zrovna tak Rychlé šípy a verneovky. Mým Spejblem a Hurvínkem byli Gargantua a Pantagruel. Nemám to mámě za zlé, myslela to dobře. Obávala se, aby ze mne nevyrostl nevychovaný, nevzdělaný pitomec. Jestli ale vaše otázka směřuje k tomu, jakou knihu pro děti bych doporučil, tak Kvak a Žbluňk jsou kamarádi a pro ty větší Fimfárum.

Vaše tvorba je rozsáhlá, zajímavá, nakonec se ale na obzoru objevuje Lední medvěd Rio zachraňuje prales, Tibbles. Pojďme si popovídat třeba právě o nich a vůbec celkově o vaší tvorbě pro děti. Kolik jste jich vlastně napsal?

Zatím deset a sedm z nich vyšlo v Meanderu. O knize Lední medvěd Rio zachraňuje prales to nejpodstatnější říká už její název. Rio se na odlomené kře dostane do Jižní Ameriky a tady pozná nové přátele. Jak už to bývá, je proti klaďasovi potřeba postavit záporáka, a tím je vřešťan Hastrošák, jenž hodlá prales vykácet a udělat si na něm banánovníkovou plantáž, protože banány on moc rád.

Tibbles vychází ze skutečného příběhu. Odehrál se roku 1894 na malém ostrůvku poblíž Nového Zélandu. Jeho tragikomickým hrdinou je kocour Tibbles, patřící strážci tamního majáku. Stane se objevitelem nového ptačího druhu, protože jde ale o ptáky nelétavé, vzápětí je vyhubí. Nechtěně tak přispěl k celosvětovému uvědomění si nebezpečí plynoucího ze zdomácnění nepůvodních živočišných druhů na jiných kontinentech.

Za svoji tvorbu pro děti jste získal několik cen. Která z nich vás potěšila nejvíce?

Ceny jsou za jedinou knihu, a sice za Tibblese. Nejsou ovšem pouze moje, rovným dílem patří ilustrátorovi Davidu Dolenskému. Nejdřív to byla cena Muriel 2021 za nejlepší český komiks, potom se Tibbles umístil mezi stovkou nejlepších knih pro děti z celého světa, což byla Bologna Ragazzi Award 2022. Na základě toho byl přeložený do francouzštiny a angličtiny. Pod názvem Tibbles the Cat byl zařazený mezi nejlepší knihy pro děti v USA s ekologickou tematikou a získal Blueberry Award 2023. Než jsme se z toho vzpamatovali, přišlo další americké ocenění The Best Children’s Books of the Year 2024 a pro Davida Dolenského stříbrná medaile Excellence in Graphic Literature Award 2024. Radost jsem měl ze všech, to se ví.

Jen tak na okraj, byl jste na Novém Zélandu?

Ne. Odrazuje mě už představa 24 hodin proseděných na letištích a v letadle.

Na tvorbu pro dospělce jste snad ale definitivně nezanevřel?

Po pravdě ale řečeno, současná česká literatura mě nezajímá. V posledních letech je módní feminismus, gender, nimrání se v pseudoproblémech a kdo to nedělá, není in. Logicky nezajímám zase já je. Psaní pro děti mi umožňuje pokračovat v uměřené míře v experimentování, protože mně vždycky šlo o prozkoumávání neprobádaných cest, o hru, o poezii.

Co chystáte v nejbližší budoucnosti?

V nakladatelství Malvern se připravuje k vydání rukopis potřeštěného patafyzického spisu Grotesky. V Meanderu na sklonku loňského roku vyšlo leporelo Kruh, jeho pokračováním by měl být Čtverec.

A kam jezdíte na dovolenou?

Prázdninovému šílení se vyhýbám jako čert kříži. Na jaře jsem byl v Londýně a na Madeiře. Úžasná je Sicílie. Stojí za to ji projet celou. Opakovaně se vracím do Palerma, má těžko popsatelnou svébytnou atmosféru. Historie se ubírala tak, že sicilská kuchyně má mnohem blíž k africké než k italské a třeba zmrzlinu dostanete v housce. Kdo si vyžádá kornout, je buď turista nebo Ital z pevniny. Nebo tržiště Ballaro, údajně nejlepší tržiště na světě! V paláci Abatellis jsou originály středověkých obrazů Antonella da Messina. Původně normanská katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Monreale je zázrak sám. Náměstí Quattro Canti. Divadlo Politeama. K vidění je nepřeberně věcí v kteroukoliv roční dobu.

Vložil: Jiří Kačur