Dies irae, Věra Jirousová. Pondělní chvilka poezie
12.08.2024
Foto: Markéta Vančová
Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney
Věra Jirousová (1944, Praha – 2011, Praha) byla historička umění, spisovatelka a básnířka.
Vystudovala dějiny umění na FF UK. Po studiích pracovala v bibliografickém oddělení Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Zároveň působila v kruzích neoficiálního umění, byla tajemnicí Křížovnické školy (kruh umělců kolem výtvarníka Karla Nepraše). Podepsala Chartu 77, a tak byla nucena opustit původní práci a živit se jako uklízečka. Pět let strávila v Kostelním Vydří, kde pracovala v zemědělství. Dále však tvořila a své básně uveřejňovala v samizdatových sbornících, spolupracovala s kulturním časopisem Vokno a napsala několik textů pro hudební undergroundovou skupinu The Plastic People of The Universe. Od 90. let psala pro časopisy Ateliér, Lidové noviny, Host, Deník Referendum a další. Získala zaměstnání v Národní galerii v Praze a stala se odbornou pracovnicí Památníku národního písemnictví.
Byla první manželkou básníka Ivana Martina Jirouse. Druhé manželství uzavřela s filozofem Jiřím Němcem.
Dies irae
Rok dešťů valí spousty vod
v poledním domě bíle kvete Trní
Až trubky až hlasy opadnou zbydou tu ptáci
na světě sami letící Ostrov nad vodami
Fialový ledovec paměti taje
na peří na víčka prší Balzám ráje
Až křik až ohně na kopcích
až slunce Item měsíc v dlani
Egyptský prach se rozpadne budou tu ptáci
duha plamenný meč Archanděl pod hvězdami
Léto oblékne tělo zpěvu bude zapomenut
lesk jablka Smrt temný dar řeči
|
|
Co je tu, co tu není, 1995, Torst
|
Vložil: Marie Křížová