Homilie, Josef Topol. Středeční chvilka poezie
07.08.2024
Foto: Markéta Vančová
Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney
Josef Topol (1935, Poříčí nad Sázavou– 2015, Praha) byl básník, překladatel a dramatik.
V roce 1953 se stal lektorem v divadle D Emila Františka Buriana, a zároveň začal studovat divadelní vědu na DAMU v Praze. V roce 1959 se stal spisovatelem z povolání. Od roku 1965 působil jako režisér a dramaturg v Divadle za branou, které spoluzaložil. V roce 1972 bylo zakázáno divadlo i další tvorba Josefa Topola. Topol vystřídal řadu zaměstnání, ale věnoval se zároveň I překladatelské práci pod jménem jednoho ze svých přátel.
Jeho synové šli také uměleckou cestou, Jáchym Topol se stal spisovatelem a Filip Topol byl dlouholetým členem hudební undergroundové skupiny Psí vojáci.
Homilie
Den prochází se zahradou
my pomýšlíme nad zradou
kdo koho zradil a kdo s kým
noc mávla pláštěm nebeským
kůň k tomu řehce osel hejká
jak dávno už jsem nečet Blakea
jsem dům už dávno neobyvatelný
venkovský kostel bez kazatelny
po furiózu myslím na andante
když na dveře mi buší Dante:
jak vzácný přízrak kuriózní
ale ten ťukot posléz dozní
bez jiskry jen se mihotám,
a nakonec se už jen ptám:
Ještě než vstoupí na hliněných nohou
kdo s koho Bože můj kdo s koho?
Hnijící odcházející růží sklad
odešel říjen je tu listopad
nad chalupami si vítr vejská
a nad strništěm nezvaného hejska
co bylo psáno spěje k nepaměti
(nevíme dosud co si myslí děti)
Z Ruzyně z ještě vyšších výšin
k nám tvrdě dopadá ten psí syn
v kumbálech hospod zas to páchne močí
a budoucnost nám vylupuje oči
1968
|
Vložil: Marie Křížová