Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

O covidu a psychopatech v čele politických stran a korporací. Rozhovor s MUDr. Janem Hnízdilem

08.07.2024
O covidu a psychopatech v čele politických stran a korporací. Rozhovor s MUDr. Janem Hnízdilem

Foto: Se svolením Jana Hnízdila

Popisek: Jan Hnízdil

ROZHOVORY NA OKRAJI Tak tady byl kdysi pliocén a prý už tady máme antropocén. A také byla doba covidová a předcovidová a postcovidová. O té době covidové vyšla kniha úvah a postřehů Kronika doby covidové různých osobností včetně pana doktora Hnízdila, s nímž si povídáme nejenom o covidu, ale také o tom, že jít proti proudu vyžaduje skutečnou kuráž.

MUDr. Jan Hnízdil, Bl.b, internista, rehabilitační lékař, psychosomatik a publicista (1958), podruhé ženatý, otec tří dětí, dvojnásobný děda. Založil a do letošního března provozoval pracoviště komplexní psychosomatické medicíny Hnízdo zdraví. Je držitelem Zlatého bludného balvanu Sisyfa (Bl.b) za rok 2015.

Já mám takový pocit, jako by snad ani ta doba covidová ani nebyla. Nad ní se rozprostřelo ticho mlčení a zapomnění tak nějak na způsob „vyšetřování skončilo, zapomeňte“. Nemáte také podobný pocit?

Ten pocit hraničí s jistotou. Ještě loni jsem se pokusil téma otevřít. Všechny vrcholné orgány lékařské komory jsem obeslal žádostí o reflexi, o jakési „poučení z covidového vývoje“. S oficiálně uznaným dezinformátorem se ale nebaví. Vsadím se, že komora ani žádná jiná odborná či státní instituce reflexi neprovede. Všechny v tom jely. O reflexi nestojí ani protagonisté, ani oběti. Téma si už neodvážím otevřít ani mezi kamarády. V lepším případě ledově mlčí, v horším mě pošlou do háje. Většina si poslušně nasadila náhubky, izolovala se, chodila na testy, na tečky... Nezlobím se na ně, je mi jich líto. Je těžké si přiznat, že jsem se nechal oklamat. Je neuvěřitelné, že by se mohlo jednat o tak sofistikovaný podvod, globální pokus korporací o ovládnutí a zotročení lidí, jejich naprostou kontrolu. K reflexi by mohlo dojít tak za padesát, za sto let, až nebude téma tak výbušné. Mohl by vzniknout Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů covidizmu. U toho už ale jeho protagonisté ani oběti nebudou.

Jak už jsem se zmínil, přispěl jste svým textem do knihy Kronika doby covidové. Kdo další se ještě podílel na jejím vzniku? Jaký byl záměr autorů?

Knížku uvádím jako Příběh nemoci a zneužití moci. Je to soubor blogů a rozhovorů šestice lidí z odlišných odvětví. Přispěli do něj politolog profesor Michal Klíma, právník Tomáš Nielsen, ekonomka Markéta Šichtařová a výživová poradkyně Margit Slimáková. Uspořádání knihy se ujal spisovatel Jan Tománek, kterému, stejně jako mě a právničce Janě Hamplové, pro šíření dezinformací zrušili blog na aktualne.cz. Snahou všech spoluautorů bylo k šílenství covidizmu nemlčet, postavit mu hráz, lidi probudit. O knížce se nikde nepsalo, málokdo o ní ví, téměř se neprodává. Snahou mainstreamu je téma vymlčet.

Tehdy udělala vláda a politici, ale také různé státní instituce včetně ministerstva zdravotnictví celou řadu přehmatů a chyb, což se dá částečně vzhledem k obtížným okolnostem pochopit. Ale celá řada opatření byla pochybná. Která z nich podle vás byla zbytečná či dokonce škodlivá?

Na místě je spíš otázka, které proticovidové vládní opatření bylo důvodné a účinné. Žádné mě nenapadá. Přehmaty a omyly bylo možné omluvit vyděšením a nezkušeností jen prvních pár týdnů, ne dva nebo tři roky. Pak už podle mě šlo o záměr, jak prostřednictvím strachu lidi manipulovat. Nešlo o nákazu virem, ale o nákazu informační. Virus ostatně není živý organismus, ale nosič informace, zakódovaný v bílkovinách a nukleových kyselinách - RNA nebo DNA. K těm přehmatům jen telegraficky: pozitivní test vůbec nevypovídá o tom, zda je člověk nakažený, nakažlivý nebo nemocný. Respirátory nechrání před šířením viru. Naopak, řadu zdravotních potíží vyvolávají. Tvrdé lockdowny byly neúčinné. Zdrženlivý švédský přístup, založený na vysvětlování a doporučeních, byl mnohem efektivnější. Vakcíny proti covidu nechrání před nákazou, šířením ani těžkým průběhem. Jejich nežádoucí účinky jsou neznámé a nepředvídatelné. Počet hlášení zdravotních potíží a náhlých úmrtí po vakcinaci narůstá. To jsou dnes už nepopiratelná fakta.

A jak vidíte tu dobu postcovidovou? Podle mne je to hotová noční můra, kam se podívám.

To, co se odehrává, je dílo psychopatů v čele globálních korporací, kteří se rozhodli lidstvo ovládnout, manipulovat, týrat. Politici jsou jen loutky v jejich rukou, poslušní vykonavatelé. Psychopatie není nemoc. Je to charakterová vada. Psychopati jsou inteligentní, schopní, charizmatičtí, dokonale oblečení, jazykově vybavení. Na druhou stranu arogantní, draví, bezohlední, bezcitní. Oni netvoří, jen ničí. Jsou to netvoři. Podle některých psychiatrů nový živočišný druh. Postrádající základní lidské vlastnosti: zodpovědnost, stud, soucit, svědomí. Zkoušejí, co si mohou dovolit, co si necháme líbit. Vyzkoušeli si to na covidu. Lidi vyděsili, přesvědčili je, že globálním zlem je virus a ten je potřeba za každou cenu zničit. Nasadili lidem náhubky, testovali, značkovali, izolovali, rozehnali…

Jako vlk, když třídí stádo ovcí. Nejslabší kusy nepřežijí, ty vzpurné je potřeba zlomit. Výsledkem boje proti viru je zničené hospodářství, školství, kultura, zdravotnictví, mezilidské vztahy… Virus je tu dál. Když přestal děsit, psychopati jen škrtli „vi“ a globální zlem se stal Rus. Vyvolávají nenávist proti celému národu, uplatňují princip kolektivní viny. Válka na Ukrajině je pokračováním války proti covidu. Jen vakcíny Pfizer nahradily rakety Patriot. Dříve šly zisky do kapsy farmaceutům, teď zbrojařům. Obětí jsou obyčejní Ukrajinci, Rusové, my všichni…

Máme jednu povolenou víru – ideologii, dříve se jmenovala fašismus, pak komunismus, pak covidismus, teď ukrajinismus… Kdo nejde s námi, ten jde proti nám a spolu to zvládneme! Společným jmenovatelem je netolerance k odlišným názorům, vyvolávání nenávisti, fanatismus. Jak tomu čelit? Psychopaty v čele politických stran a korporací je třeba rázně odmítnout. Sdělit jim, že se už testovat, zavírat, očkovat ani zotročovat nedáme. Nechceme vést sebezničující válku s viry, s Rusy, s nikým. Že o svém zdraví a životě chceme rozhodovat a nést za ně zodpovědnost sami. Společenská změna je nutná. Může být buď vědomá a pokojná nebo nevědomá a násilná. Udělejme vše pro variantu uvědomění, pokoje, zodpovědnosti a smíru.

 

Kniha přináší soubor chronologicky seřazených blogů a rozhovorů šesti lidí z šesti zcela odlišných odvětví, kteří měli pocit, že nemohou mlčet a musí se k situaci vyjadřovat - lidí, kteří se vzájemně osobně neznali, ale jejichž cesty se jako drobné potůčky postupně slévaly do jedné velké řeky pochopení a poznání: lékař Jan Hnízdil, politolog Michal Klíma, právník Tomáš Nielsen, specialistka na zdravotní prevenci Margit Slimáková, ekonomka Markéta Šichtařová a režisér a spisovatel Jan Tománek - pro účely této knihy čestný kronikář.

Vydalo nakladatelství Lidové noviny (obálka s jeho svolením).

 

Vy jste, pane doktore, nedávno vystoupil z lékařské komory. Co vás přivedlo k až tak zásadnímu rozhodnutí?

Kritikou proticovidových opatření jsem se stal pro prezidenta komory Kubka a jeho partu osinou v .….. Oblastní sdružení ČLK Prahy 2, jehož jsem byl členem, dokonce v květnu 2021 obdrželo návrh na moje vyloučení. Stálo v něm: „MUDr. Hnízdil, využívajíc svojí popularity, soustavně nabádá k postupům, které jsou v rozporu s tím, co by česká veřejnost měla v zájmu zachování zdraví dodržovat. Tyto postupy se opírají o pravidla WHO a jsou dodržovány drtivou většinou lékařské obce. Naproti tomu MUDr. Hnízdil svojí profesní nekompetentností vědomě či nevědomě přispívá k prodlužování průběhu epidemie, když veřejně doporučuje postupy, které jsou v rozporu ustanoveními kodexu ČLK.“

Revizní komise, vedená prof. MUDr. Zacharovem, PhD, posoudila moje výroky a konstatovala: „MUDr. Hnízdil ve svých vystoupeních a textech projevuje svůj názor, na který má v právním státě právo, byť tento není v souladu se současným míněním většiny odborné veřejnosti ni s oficiální stanoviskem Ministerstva zdravotnictví ČR (ni RK!). Podle etického kodexu lékař nemůže být donucen k takovému lékařskému výkonu nebo spoluúčasti na něm, který odporuje jeho svědomí. MUDr. Hnízdil prezentuje svoje názory a své mínění – nutno vzíti v potaz i skutečnost, že v současné době není stoprocentně jisté a prokázané, že vše, co uvádí, je chybné, resp. nesprávné, to ukáže až budoucnost. Není proto důvodu zahajovat proti němu disciplinární řízení.“

To potěšilo mě, nepotěšilo prezidenta Kubka a jeho partu. Na moje žádosti o reflexi covidizmu přestali úplně reagovat. Ozvali se, jen když bylo potřeba zaplatit členský příspěvek. V červenci 2023 jsem proto komoře zaslal dopis, v němž stálo: „S politováním konstatuji, že ČLK během covidizmu porušovala základní principy lékařské profese a mravnosti, potlačovala kritické názory, oponenty dehonestovala, zneužívala povinného členství k prosazování vlastních názorů a mocenských cílů, šířením iracionálního strachu se podílela na rozvratu zdravotnictví i celé společnosti. Za toto profesionální a etické selhání odmítá nést zodpovědnost. Rozhodl jsem se proto Českou lékařskou komoru, pro hrubé porušování odbornosti a etiky, z mého společenství vyloučit, dnem splatnosti členských příspěvků za rok 2024 členství ukončit a po čtyřiceti letech lékařské praxe přejít na pozici léčitele.“

Co vám vadí na tom, jak k léčbě přistupuje tzv. klasická medicína? Tedy lékaři v různých fakultních a jiných nemocnicích...

Odpověď by vydala na několik knih. Zmíním tři problémy. Atomizace: Lékařská věda rozdělila člověka na jednotlivé orgány, tkáně a skupiny buněk, aby se sama rozpadla na specialisty dílčích oborů. Díky tomu dosáhla převratných objevů, současně se z ní ale vytratila schopnost posoudit detailní informace v souvislostech životního příběhu konkrétního pacienta, schopnost komplexního psychosomatického přístupu. Naučili jsme se rozumět chorobám, přestali jsme rozumět lidem. Pacient se pro nás stal „žlučníkem, apendixem, infarktem“. On je ale bezradným člověkem v těžké životní situaci.

Objektivizace: Moderní medicína vychází z předpokladu, že každá zdravotní porucha má nějakou objektivní příčinu, kterou lze pomocí vyšetřovací techniky odhalit a zásahem zvenčí - léky, operací, fyzikálním působením - léčit. V roce 2001 zveřejnil časopis British Medical Journal studii, ve které se poprvé objevil termín „nevysvětlitelné choroby“. Jde o situaci, kdy se do ordinace dostaví člověk s typickým tělesným problémem - bolestí hlavy nebo zad, bušením srdce, svíráním žaludku, únavou, závratěmi, nevolností - a je pro něj opakovaně vyšetřován za použití nejmodernější techniky. U téměř 40 % pacientů se nepodařilo objektivně zjistit, co jim vlastně je. On ale skutečně trpí. Jenom to nemůže objektivně dokázat.

Medikalizace: Jde o vymýšlení chorob z problémů každodenního života, které nemocemi nejsou, ve zdravotnickém systému zaměřeném na výkon a zisk. Kombinace těchto tří faktorů vede k tomu, že obrovská spousta vyšetření a léků se ordinuje úplně zbytečně, nebo dokonce na úkor pacienta. Jediný, kdo z toho profituje, je medicínsko – farmaceutický – průmyslový komplex.

Takže nemůžete vykonávat lékařskou praxi, ale pokud se nemýlím, uzdravování a léčení se přesto nadále věnujete.

O Hnízdo zdraví jsem nedávno nečekaně a rychle přišel. Nesmím o tom mluvit. Tedy volím symboliku hnízda. Nejprve se mi v něm usadil rozložitý a nepříliš aktivní pelikán. Několik let tam posedával, stále něco kritizoval, stěžoval si a já neměl sílu se ho zbavit. Po vystoupení z lékařské komory jsem hledal lékaře, který by hnízdo převzal. Nedával jsem pozor a pustil do něj kukačku - Dr. Vykuka. Nakukal mi, že zachová značku, logo, koncepci a nechá mě v něm po dobu pěti let, tři dny v týdnu, pracovat jako zdravotního poradce. A já mu uvěřil. Pár týdnů poté, co jsem na něj hnízdo převedl, začal kukačka řádit. Zrušil web, mail, značku, zakázal mi objednávat pacienty, nařídil zrušit pacienty objednané. Hnízdo nemilosrdně zlikvidoval a mě s ním. Když jsem vývoj popsal na blogu ECHO24 (Přelet nad hnízdem zdraví), poslal na mě elitního právníka se jménem dravého ptáka.

Ten mi v obsílce sdělil, že: „Povinnost mlčenlivosti se vztahuje na všechny informace, a to bez ohledu na to, zda jsou či nejsou pravdivé. Odpověď na Vaši otázku, jaké informace v souvislosti se zmizením Hnízda zdraví můžete zveřejňovat, je tedy jednoduchá, a sice že žádné…. Budete li v takovém jednání nadále pokračovat, vystavujete se riziku, vzniku podezření, že jste svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu vydírání.“

Na jedno malé hnízdo moc ptáků. Čekám, kdy nad ním začnou kroužit supi. Vypadnutí z hnízda bylo na tvrdo, takže teď léčím sám sebe. Na chalupě, prací na zahradě, v lese… Dal jsem si, jako boxer po těžkém knockoutu, půl roku na rozmyšlenou, kde a jak pokračovat.

 

Žijeme v neklidné době, která od politiků žádá neustálou improvizaci. Problémy, se kterými se společnost v dalších letech utká, budou složité a nové. Jednu krizi vystřídá jiná. O to důležitější bude osobnostní integrita lidí ve vedoucích pozicích, jejich morální kompas. Volba politika s poruchou osobnosti do vysoké funkce nikdy žádné zemi neprospěla.

Argumentovat pragmatickými důvody se vždy ukázalo jako liché. Psychopat, který nezná empatii, pocit odpovědnosti ani hlas svědomí, pro kterého je jazyk prostředkem manipulace, ale nikoliv nástrojem komunikace, dnes dokáže fatálně ohrozit nejen své společenství, ale celou planetu. Jak je možné, že psychologické posudky vyžadujeme od vrcholných manažerů a pilotů letadel, ale politiku může dělat každý? Zkusme na chvíli nepřemýšlet o tom, co nám politici říkají a slibují, ale o něčem mnohem důležitějším. Jací jsou to lidé.

Vydalo nakladatelství Lidové noviny (obálka s jeho svolením).

 

Celostní přístup. Dalo by se to nějak stručně a srozumitelně vysvětlit?

Když jsem začínal na klinice, přicházeli ke mně pacienti s typickými tělesnými problémy, já je vyšetřoval, léčil, oni se mi ale pořád vraceli. Jejich stonání jsem nerozuměl. Pak jsem náhodně potkal zakladatele české psychosomatiky doktora Šavlíka a ten mi vysvětlil, že každá nemoc je informace. Informace o tom, jaký člověk je, v jakých podmínkách, rodinných, partnerských, pracovních a společenských žije. Informace o tom, že ve svém životě dělá nějakou chybu nebo žije v podmínkách, které jeho zdraví poškozují. Úkolem lékaře je chybu najít a pacientovi poradit, co má ve svém životě změnit, aby se uzdravil.

Klíčovým slovem psychosomatiky je somatizace. Znamená ztělesňování složité neřešené životní situace. Člověk je ve stresu, neví si rady a to, co není schopen ve svém životě změnit vědomě, začne tělo na nevědomé úrovni dělat za něj. Začne za něj stonat: bolestí zad – naložil si víc, než unese, vysokým tlakem – je pod tlakem, závratěmi – hlava se mu z toho zatočila, pálením žáhy – leze mu to krkem.… To, co nedokáže vysvětlit nejmodernější medicínská technika, výstižně popisují stará lidová přísloví. Snahou psychosomatické medicíny je vysvětlit pacientovi souvislost mezi jeho obtížemi a životní situací, poradit, co má změnit, ještě ve fázi funkčních potíží. Aby to nedopracoval k nevratným, organickým změnám a těžkým nemocem. Ty už se pak bez léků a operací neobejdou. Psychosomatika není žádný revoluční objev. Je to návrat k tradici a moudrosti rodinných lékařů. Takový doktor znal prarodiče, rodiče, děti, věděl, jak to v té rodině chodí, a když někdo z rodiny onemocněl, dokázal jeho potíže zasadit do souvislostí jeho života a v nich i léčit. Základem kvalitní medicíny by proto měl být psychosomaticky myslící a pracující praktický lékař.

O tomto přístupu ke zdraví a léčení jste také napsal řadu knih. Můžete našim čtenářům některé z nich doporučit?

Za doporučení budu vděčný. Napsal jsem toho spoustu. Vybírám pár (podle manželky) nejpodařenějších titulů: Mým marodům, Zaříkávač nemocí, Příběhy obyčejného uzdravení, Všichni jsou psychopati, jenom já jsem letadlo, Všechno, co jste kdy chtěli vědět O BOLESTI ZAD a báli jste se zeptat…

Nechystáte další knihu?

Nechystám. Mám pocit, že už jsem všechno řekl a napsal, že se už jen opakuji. Ono se sice říká, že opakování je matka moudrosti, může ale také být projevem senilní demence. To už bohužel člověk sám nepozná...

A jaké jsou vaše plány do budoucnosti?

V nejbližší době mě čeká stáčení medu, záhony, štípání dříví, opravy chalupy… Martina Kociánová mě pozvala k rozhovoru do Rádia Universum, občas mě někam pozvou na besedu. Budoucnost raději moc neplánuji. Už není, co bývala.

 

QRcode

Vložil: Jiří Kačur