Našimi Kelty byli především Bójové. Po nich máme i jméno, Bohemia, říká autor nové knihy Bohemané

Foto: Se svolením Jana Hrdiny

Popisek: Jan Hrdina

ROZHOVORY NA OKRAJI Jan Hrdina vystudoval historii a klasickou archeologii na Filozofické fakultě MU v Brně a vzdělání si rozšířil studiem historie na University of Groningen v Nizozemí. Od roku 2001 píše, publikuje a překládá, pracoval též jako redaktor a fotograf. V současnosti je publicistou a historikem na volné noze.

Dlouhodobě se věnuje popularizaci historie, spolupracuje s časopisem Živá historie a dalšími tituly z rodiny časopisů 100+1. Jako odborný konzultant se podílel na přípravě expozic v pražských památkových objektech, na projektu na podporu výuky dějepisu i projektech filmových a dokumentárních.

Specializuje se na dějiny antiky a raného středověku. Zvláštní oblastí jeho zájmu jsou dějiny a kultura Skotska. Je autorem románu Tajemství skotské krve, knihy Skotsko: Země dávných tajemství a stejnojmenného seriálu Českého rozhlasu, který vznikl podle prvního vydání knihy. Jeho netradiční průvodce Skotskem po stopách seriálu Cizinka se dočkal několika dotisku. Z angličtiny přeložil knihu MacBeth – velekrál skotský. Jako odborný korektor se podílel na překladech knih z francouzštiny, italštiny a němčiny. Rád cestuje, v roce 2009 se účastnil české expedice Brazilia Encantada, pátrající po pozůstatcích vyspělé indiánské civilizace.

Vaše poslední kniha Bohemané přivádí čtenáře do hluboké minulosti, kdy naše území obývali Keltové a také do časů, kdy se z hlubin mýtů a pověstí vynořují první historicky doložení Přemyslovci. Keltové je takové dosti široké označení pro širší pospolitost kmenů, které kdysi obývaly velkou část evropského kontinentu. Kde všude byli tehdy domovem a jaké kmeny obývaly naše území?

Keltové je skutečně široký pojem, zahrnující různé skupiny a kmeny, které však spojovala stejná kultura, víra a zřejmě i podobný jazyk. Našli bychom je od Irska, Británie a Pyrenejského poloostrova až po dnešní Turecko. To tedy nebylo jejich domovinou, ale doputovali sem během svých výbojů a vytvořili tu vlastní království. Několik staletí žili v severní Itálii a samozřejmě v dnešní Francii, Švýcarsku, Rakousku a také v českých zemích. Našimi Kelty byli především Bójové a vedle nich pak Volkové-Tektoságové. Bójové u nás byli doma a po nich má naše země i své jméno – Bohemia.

Pak najednou Keltové zmizeli a objevují se Germáni a Slované a dodnes nám po nich zůstaly veliké otazníky a také stopy v názvech řek. Co zapříčinilo jejich odchod z našeho území? Stěhování národů?

Keltové od nás nikdy úplně neodešli. Na sklonku 1. století před Kristem se u nás keltská civilizace dostala do kritického bodu, kdy došlo k zániku oppid, některá byla opuštěna v poklidu, jiná padla ohněm a mečem. Část Keltů odešla na východ v naději, že tam naleznou lepší živobytí, ale byli poraženi bojovnými Dáky. Ve stejné době k nám ze severu pomalu pronikali Germáni a postupně převzali vládu nad zemí i s keltskými starousedlíky. Tím se v našich dějinách začala psát kapitola Markomanů, kteří nás dovedli až na do bouřlivého stěhování národů o čtyři sta let později.

Nejsem si jist, ale původní Keltové nepoužívali písmo a nezanechali po sobě nějaké písemné památky?

Ano, obecně se to říká. Prakticky veškeré zprávy o nich máme od řeckých a římských dějepisců, nejpodrobněji o nich informuje Caesar, zejména o britských Keltech pak píše i Tacitus. Keltové písmo zřejmě znali, ale nepoužívali ho. Měli dlouhou tradici ve vyprávění příběhů a vědění se u nich předávalo ústně. Přesto existuje jedna zajímavá památka, tzv. kalendář z Coligny, který je zapsán v latince keltským jazykem. Je to lunisolární kalendář, zachycující průběh keltského roku. Pochází však až z 2. století, kdy byla Galie už dvě stě let pod vládou Římanů. Pokud jde o písmo, můžeme se tak bavit pouze o irském oghamu...

Přesto o nich něco víme, ale to vše bude pocházet z historických záznamů odjinud či z archeologických výzkumů?

Je to tak. Naše poznání keltské kultury a společnosti je rozloženo mezi antické písemné prameny a prameny hmotné, získané díky archeologům. V této souvislosti je dobré podotknout, že archeologové neradi používají označení Keltové a dávají přednost označování daného období názvem archeologické kultury a jejím stupněm či podstupněm, tedy například mladší a pozdní doba laténská (LT C2-D). Písemné prameny jsou dnes již zmapované, zatímco archeologické výzkumy neustále přinášejí nová a nová zjištění, která rozšiřují naše poznání o Keltech a zároveň nás nutí některé dřívější závěry přehodnocovat.

Na území Čech se určitě nalézají stopy po jejich sídlech. Která z nich jsou podle vás z hlediska archeologického výzkumu nejzajímavější?

Pozoruhodných a zajímavých lokalit je celá řada a mnohé ještě čekají na své objevení. Z hlediska archeologie jsou to lokality, na kterých dnes nic nespatříte, avšak zdejší výzkumy přinesly velmi zajímavé až zásadní informace. Takovou lokalitou je např. keltské sídliště v Němčicích nad Hanou. Pak jsou tu místa zajímavá svými pozůstatky, která dokážou navodit atmosféru dávných časů. Mezi ně určitě patří tzv. viereckschanze, čtyřúhelníkové areály obehnané valy, které sloužily ke shromažďování a náboženským obřadům. Takové dodnes najdeme u Mšeckých Žehrovic nebo u Markvartic. A pak jsou tu samozřejmě oppida, mohutná kopcová sídla, která se tyčila nad krajinou. Závist, Stradonice, Třísov, Hostýn a další můžeme navštívit dodnes.

V knize se ale zabýváte také Přemyslovci a kladete si otázku, jak to bylo se smrtí knížete Václava. Co se podle vás tehdy vlastně přihodilo? Mám pocit, že jistotu v tom nikdy mít nebudeme.

Prvními Přemyslovci má kniha končí. Jejich vláda uzavírá tisíciletou historii, v níž kníže Václav sehrál velmi významnou roli a zároveň skrze svůj odkaz utvářel i budoucnost. Jak to bylo s jeho smrtí, to skutečně jednoznačně říci nemůžeme. Převládá názor, že šlo o připravené spiknutí a že byl Václav zavražděn. V raném středověku nebyl takový scénář nijak neobvyklý, příkladů je dost. Jenomže vyloučit nelze ani možnost, že Václavova smrt byla způsobena nešťastnou souhrou okolností. Pravdu téměř určitě nikdy nezjistíme, zůstává tedy prostor pro různé výklady známých faktů. Historie není exaktní věda, a to mě na ní baví.

Vašim odborným zájmem jsou dějiny staré Británie a Skotska. Proč právě tyto země a ne jiné?

Dnes už můžu říci, že mám Britské ostrovy v krvi, nebo vlastně v genech. To jsem ale dlouho nevěděl. Skotsko a šířeji Britské ostrovy mě vždy nevysvětlitelně lákaly, začal jsem se tedy zajímat víc. Dějinám Skotska jsem se věnoval i během studií na univerzitě, o Skotsku jsem psal a pochopitelně tam začal cestovat. Poprvé to bylo v roce 1997, dnes už ty cesty nespočítám. Výsledkem je několik knih, rozhlasový seriál, besedy, přednášky… Z vášně jsem udělal i svou profesi.

Kam vyrazit ve Skotsku a zažít neuvěřitelné dobrodružství poznání?

Takové dobrodružství můžete ve Skotsku zažít leckde. V ruinách starých hradů, v horách, na ostrovech. Pokud by to dobrodružství mělo být neuvěřitelné, pak bych doporučil třeba výstup na některou z pevností z doby železné, např. Tap oʼ Noth. Je to úžasný zážitek stoupat k cíli nádhernou krajinou, cítit dávné dějiny a nakonec mít jedinečný rozhled do krajiny. Můžete vyrazit také na plavbu po skotských ostrovech, doporučil bych plavbu z posvátného ostrova Iona na vulkanický ostrov Staffa. Cestou potkáte tuleně, delfíny nebo velryby, na Staffě můžete obdivovat unikátní geologii ostrova a pozorovat kolonie papuchalků. Ale můžete zvolit i podle vlastního zájmu. Ve Skotsku je stále co objevovat a dobrodružství můžete zažít i v muzeu nebo při treku skotskou přírodou.

Máte rád skotskou whisky?

Mám rád Skotsko a whisky je jeho nedílnou součástí. Takže ano. Je to jedinečný nápoj, s nímž je spojena osobitá kultura. Když pijete whisky, zároveň ochutnáváte Skotsko. Můžete z ní cítit ovoce, rašelinu i moře. Když budete za whisky cestovat, budete poznávat i skotské dějiny, přírodu a tradice. Ano, whisky mám rád.

Skotsku jste věnoval několik knih. Můžete nám je přiblížit?

Výhradně Skotsku jsem zatím věnoval čtyři knihy. Skotsko: Země dávných tajemství se soustředí na méně známé, záhadné nebo pozoruhodné fenomény skotských dějin od doby kamenné do 20. století; nechybí megalitické stavby, William Wallace, Rosslynská kaple nebo strašidelný hrad Glamis. Tato kniha vyšla po deseti letech v 2. aktualizovaném a rozšířeném vydání s celkem 15 kapitolami. Pak je tu román Tajemství skotské krve, historicko-detektivní příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Mnozí ho přirovnávají k románům A. C. Doyla. Zatím poslední knihou, která se věnuje skotským dějinám, kultuře i tradicím, je Skotskem po stopách seriálu Cizinka. Kniha je inspirovaná populární knižní sérií a TV seriálem, je ale především o boji Skotů za nezávislost, o skotských klanech, symbolech, tradicích a osobnostech jakobitských povstání. Podle třetí části knihy pak můžete cestovat, vypráví o místech po celém Skotsku, která souvisejí s dějem i historickým pozadím seriálu.

Na čem právě pracujete?

V současnosti mám rozepsané dvě knihy. První bude opět o dějinách, tentokrát římského impéria, a druhá se bude pohybovat na pomezí historie, mýtů a fantasy, půjde tedy o beletrii. Zatím především v hlavě mám pak další knihu o Skotsku, opět to bude s dosud neznámého pohledu, který osloví Čechy i Skoty. Víc zatím prozrazovat nechci…

Vložil: Jiří Kačur