Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Proč umírají slova, ptá se básnířka, držitelka Magnesie Litery, jejíž táta měl vylepenou básničku od Ivana Wernische

24.06.2024
Proč umírají slova, ptá se básnířka, držitelka Magnesie Litery, jejíž táta měl vylepenou básničku od Ivana Wernische

Foto: Se svolením Terezy Bínové

Popisek: Tereza Bínová

ROZHOVORY NA OKRAJI Tereza Bínová (1990) vystudovala psychologii v Brně, žije na Vysočině. Publikovala časopisecky a roku 2014 debutovala básnickou sbírkou Souborná zkouška. O dva roky později vyšla vzpomínkově laděná knížka Pan Bína. Roku 2017 vydala sbírku Mezera je prázdné místo, manifest lehkosti a pozoruhodné literární střídmosti.

Tak jsem se myslím přímo na stránkách Magnesia Litera dozvěděl, že básnířku zajímá úděl vyhaslých hvězd a také poukazuje na propojenost světa. Také se tam mihla měchuňka a třesavka. Mohla byste mne prosím poučit, proč právě měchuňka či třesavka?

Zajímá mě, jak lidé věci pojmenovávají. Zajímá mě také, jak pojmenování samo vytváří realitu, jak může být tajemné, zvláštní. Měchuňka je slovo, které patří k naší rodinné paměti, zároveň pro mě už není v aktivní slovní zásobě. Tahle varianta angreštu jako by zemřela s mými prarodiči. Pokud ho nenaučím své děti, zemře možná úplně. Je to možná zjevné a přirozené a děje se to se spoustou slov, ale mě to přitahuje. Slovo třesavka mě naučil můj malý synovec. Dlouho jsme spolu o třesavkách debatovali, bylo vidět, že je má rád. Nabyla pro mě během toho rozhovoru až magických kontur. A pak jsem se dozvěděla, že toho tvora celou dobu znám, jen ho pojmenovávám jinak. To byl pro mě zajímavý moment.

 

Pokusili jsme se ochočit si vesmír poetickými pohádkovými názvy plnými nekomplikovaných kontrastů: žhavý Červený obr, ledový Bílý trpaslík. Konceptuální cyklus Terezy Bínové přináší bezprostřednost, hravost a hloubku básnické výpovědi.

Vydalo nakladatelství Odeon (obálka s jeho svolením).

 

Název sbírky Červený obr odkazuje k astronomické terminologii. Básnická sbírka by klidně mohla nést název Bílý trpaslík či Kvasar anebo Červí díra. Vy jste ovšem vybrala právě Červeného obra. Proč?

Právě Červený obr je termín, který mi utkvěl z doby, kdy jsem jako dítě měla silný průzkumnický zájem o astronomii a vesmír mě velmi přitahoval a zneklidňoval. Vesmírné pasáže v knize se vrací k téhle dětské poloze, používají jazyk osmiletého děcka, jeho údiv a otázky. Tedy proto.

Když už jsme u té astronomie a vesmíru. Nepocítila jste někdy to čiré zoufalství při pohledu do té bezedné černé tůně noční oblohy?

Samozřejmě. To je skvělé, že se na to ptáte. Přemýšlím, jestli se to dá nazvat přímo zoufalstvím. Možná děs, úžas, obrovskou bázeň. Těžko to vlastně popsat, je to v něčem nesnesitelné. A právě v tom dětském věku, do kterého se v knize vracím, jsem cítila neskutečné znepokojení, něco bezpečného se rozvrátilo. Sluneční soustava jednou zanikne, cože? Bylo mi jedno, že za miliony let, ale stane se to. Co teď s tím?

Ale dobře. Trochu jsem vtipkoval, ale většinou se člověk pustí do básnění hnán nějakou vnitřní touhou nebo také bolestí, pokud není oficiálním veršotepcem skládajícím oslavné eposy na zakázku. Jaká to byla síla, která vás přiměla vyrazit časem a vesmírem kamsi do daleka?

Jaké to mohly být síly… Asi radost, údiv, moje silné puzení k pozorování a zaznamenávání, strach ze zapomínání. Slabost pro maličkost, jednoduchost a detail. Rozhodně také momenty určitého existenciálního znepokojení, napětí. Víte, třeba že jedno místo v sobě může obsáhnout blízkost smrti a zároveň si tam můžete o pár let na to spokojeně jíst jablko. Nebo že se může odehrát něco skutečně zajímavého a jedinečného a vy si toho nevšimnete, protože zrovna koukáte pod nohy, kam šlapete. To mě nesmírně znepokojuje a přitahuje.

Litera za poezii vás jistě potěšila, i když někdy může taková zpráva pomalu přivodit srdeční kolaps.

Kolaps mi tato zpráva nepřivodila, ale opravdu ohromné překvapení rozhodně.

Červený obr ale není vaše první básnická sbírka?

Je to moje čtvrtá sbírka.

 

Mezera je prázdné místo je manifestem lehkosti a pozoruhodné literární střídmosti, i přes to však ctí zásady stanoveného konceptu. Repetitivnost v jejím případě není účelová, zkoumá různé varianty pohledů na čas a dává tím čtenáři dokonalou iluzi relativnosti. Sundejme si hodinky a nahlédněme do této výjimečně citlivé a čtivé sbírky.

Vydalo nakladatelství Weles (obálka s jeho svolením).

 

Co vás přivedlo až k bráně poezie, toho výsostného umění, od níž vedou cesty do výšin i nížin lidského ducha?

To říkáte velmi vzletně. Tak tedy, k branám poezie mě asi přivedli moji rodiče, byla jsem od dětství zvyklá, že číst poezii je běžné, normální. Můj táta měl ve svém pracovním kamrlíku vylepenou básničku od Ivana Wernische a já si ji četla roky stále dokola, hrozně se mi líbila. Poezie mi zároveň vždycky přišla jako dobrý a přímočarý způsob, jak poznávat a zaznamenávat. Má v sobě možnost něčeho velmi jednoduchého, čistého. To mi vyhovuje.

Jak vnímáte zájem současníků o knihy a poezii?

Těžko říct. Opravdu těžko se mi na to odpovídá. Mám kolem sebe současníky s hlubokým zájmem o knihy. Zároveň občas pochybuji o jakémkoli zájmu kohokoli o kterékoli knihy. Nevím.

Jakou poezii ráda čtete?

Je toho spousta skvělého. Zejména současnou, českou i zahraniční. Opravdu velmi mě potěší, když objevím autory a oblasti, o kterých jsem neměla tušení. Napadá mě teď například poezie příslušnic původních národů severní Ameriky. Tíhnu spíše k civilním polohám, ale ráda se konfrontuji s poezií, která je mi vzdálená, cizí. Teď momentálně čtu opakovaně a ráda knihu Domáce práce současné slovenské básnířky Juliany Sokolové, připadá mi úžasná.

Máte nějakou oblíbenou básnickou formu? Co já vím, třeba sonet či alexandrín?

Vždycky jsem měla ráda haiku. Obecně dávám jako čtenář přednost volnému verši, ale rozhodně obdivuju, když má někdo zvládnuté formy jako je sonet či alexandrín, smekám. Na gymplu se mi líbilo zkoušet recitaci v hexametru, ale moje oblíbená forma to asi nebude. Mám ráda také básně v próze, básnické skladby, minimální poezii, použití textu ve výtvarném umění. Také mám teď potěšení z dobrých básní pro děti.

A čímpak se zabýváte, nepíšete-li zrovna básně?

Básně nepíšu většinu času, takže se zabývám lecčím. Máme s mým mužem dvě malé děti, zabývám se tedy teď žitím s nimi. Mám ráda svoji práci, bere si hodně mé pozornosti. Věnuju se často různým manuálním nebo smyslovým činnostem – zašívám, přerovnávám, míchám, kreslím, zapisuju, stříhám, utírám, chodím, poslouchám, a během toho s potěšením nemyslím na nic, nebo naopak na spoustu věcí. Tak bych popsala svoje nejčastější současné zabývání se.

 

QRcode

Vložil: Jiří Kačur