Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Pohádka prezidentská. Devátá povídka ze série Multivercz II. Marka Dobeše. Čtení na pokračování

08.06.2024
Pohádka prezidentská. Devátá povídka ze série Multivercz II. Marka Dobeše. Čtení na pokračování

Foto: Kamil Fáda

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí Midjourney

Na ohýnku plamenné ideologie se připaluje kůžička Zajíce, národ krvácí a malý Pavel Petr se uvědoměle chápe prsu své soudružky matky a saje první vědomá rozhodnutí kolaborovat bez toho, aby se to dalo označit za kolaboraci. Marek Dobeš se táže po morálce a odpovědí je mu ticho pana Nikdo. Mutlivercz. Devátá povídka. Omáčka barbecue na pečeného Zajíce v přihrádce na blicí pytlíky.

Ze zápisu schůze Komise zvláště citlivých lidí při Ministerstvu kulturistiky. EU Nová Evropa, žumpa Praha. Alternativní vesmír katalogové číslo 231WC.

Odilo Lotario Globocnik byl dnes poprvé skutečně junior. Byvší a Schrödingerova kočka suď, zda i budoucí bojovník od Stalingradu, dobyvatel nekonečných zauralských stepí, člen panské rasy, toto vše měl teprve před sebou. Možná. Pokud mu to umožní obě valkyrie, které se nad ním vznáší. Cestovatel časem i prostorem narazil na finální temponautickou bariéru – manžele Pávkovy.

Nyní v povijanu okupoval Odilo v dětském vydání maximálně tak svou postýlku. Místo světonázoru si tříbil sací reflex na levé bradavce Pavla Petra a poulil naň šťastný modrý kukuč.

„Vidíš, a pak že muži nemohou kojit,“ otočil se rozvědčík prezident záškodník na svou družku, soudružku.

„Samozřejmě, že mohou. Sice nic neteče, ale to si necháme pro sebe.“

„Máš u sebe tu naší pohádkovou knížku? Ty má věrná poli(Pol Pot)ručko.“

„Samozřejmě, tady, ty můj rozdojený hodnotový kozle.“

Obálka jediného výtisku dětské knížky, kterou společnými silami oba vychovatelé budoucího Odila sepsali a těmi vrilovými s sebou do minulosti propašovali, se mihla nad postýlkou.

Barevný obrázek na ní do světa hlásal – bratři Karel a Antonín Kapek: Devatero pohádek.

Než se však zaposloucháme do nepilovské dikce absolventky Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda vybroušené k dokonalosti v rozhlasovém pořadu Dobré a ještě lepší vnitro!, pojďme si říci, proč se vlastně společně se dvěma hradními komplici ocitáme v tomto dětském pokojíku.

„Lze považovat za relevantní názor, že vzhledem převažujícímu podílu matky na rodinné a domácí výchově a následnému vstupu do školy, kde jsou na prvním stupni opět ve styku pouze se ženami–učitelkami, výchova a posléze vzdělávání může postrádat vzory toho, jak jsou konstruovány mužské role. Tato skutečnost je uváděna jako možná příčina, která může u dětí následně budit respekt vůči učitelům mužům a zvyšovat jejich oblíbenost.“

Jinými slovy si za to jako vždy Odilo mohl sám.

Vždyť mu přece všichni říkali, „Si Sťim Řiť Smiř!. Vypadá dobře, udělali ho prezidentem, lidi si ho zvolili, tak proč ti tak vadí, že na Hradě usedl člen zločinné organizace a vlastizrádce? Vždyť to není poprvé, co můžeme zvolat. "Podívej se Gusto, je nás tady na hradě členů strany husto." No tak započal kariéru v době okupace, a co jako? Jsou horší věci. Hlavně že v něm láska k sobě samému zvítězila nad lží a nenávistí těch, co mu to nepřáli!“

Jenže Odilo, jako náckovi zásadovosti historické křivdy nikdy nedaly spát.

Byl to původně Odilův nápad, vrátit se v čase a přeprogramovat maličkého tatíčka rozvědčíčka a sedmého komunistického prezidentíčka ještě před tím, než symptomaticky nastoupí studia na Vojenské akademii Antonína Zápotockého. Tedy v jisté verzi naší reality pátého československého prezidenta a druhého komunistického po Klementu Gottwaldovi.

Odilo měl v plánu vsunout mu do hlavičky ideovou cartridge se všemi barvami hodnotové duhy, vyjma rudé a hnědé. Aby zamezil jeho budoucímu vztahu k možným totalitám a znemožnil mu tak postup vzhůru. Každý přece jistě snadno pochopí, že děti nomenklaturních kádrů, které se samy stanou spolehlivou oporou totalitní moci, se mnohem snáze dostanou do vedoucích pozic, než jejich disidentští konkurenti.

Když jsou vaši rodiče prorežimními oporami vládnoucího systému a poslouchají na slovo stranu a stát, máte logicky daleko větší finanční i vlivovou šanci být připraven pro život na špici vládnoucí pyramidy. Soudružské klony postupují po kariérním žebříčku rychleji, než pokud by se narodili do rodiny disidenta nebo prostě jen slušných rodičů. Takových, kteří po roce ‘68 odmítli kolaborovat s režimem, protože nesouhlasili s násilným přepadem vlasti a vlísávat se okupantovi se pro ně rovnalo vlastizradě.

Pokud se takový potomek kovaných soudruhů stane spolehlivým kádrem a stranickou legitimaci odhodí až ve svých osmadvaceti letech, když u něj náhle dojde k prozření vzácně se časově shodujícímu s pádem vládnoucího režimu, je jasné, že tyl z minulých zištných kroků svých i celého rudoklanu.

V této pozici nyní byla dvojka vychovatelů, která usedla u Odilovy postýlky. Hledali se rozvědčík a politručka, až se u Odilovy postýlky našli. A začali pracovat na jeho proměně v jednoho z nich.

Nejdřív zmákneme zakrátko, robátko, tebe a pak se zaměříme na českou mládež jako takovou. Naučíme jí, že zásadovost je pro hlupáky, morálka zpomaluje a drzé čelo je lepší, než poplužní dvůr.

Chtěl jsi nás už v raném věku přeprogramovat, milý brachu, abychom se štítili totalitních myšlenek? A podařilo se ti to plně. Myslíš, že jsme studium škol pojmenovaných po zločincích a kolaborantech, tedy na Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda a Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně brali vážně? Pche. Byl to pro nás jen způsob, jak se dostat nahoru. Studovali bychom i Mao Ce-tungovu akademii a schvalovali likvidaci brýlatých, kdyby nám to kariérně pomohlo. Prostě se umíme přetvařovat lépe, než většina populace a jsme schopní všeho, pokud to povede v náš prospěch.

Naší filozofií je osobní eugenika. Spojíme se s jakýmkoli světonázorem, který nám pomůže vzhůru. Třídní boj, genderové střety, globalistická likvidace vlastního národa, všechno jedno, hlavně že máme s čím hrát naši přesilovku. Nejsme ničím jiným, než loupežníky, kteří se převlékli za četníky. A ty, Odilo, k nám budeš brzy patřit také. Nabiflujeme tě těmi správnými postoji.

S naší výchovou budeš dělat jen to, co se ti momentálně bude hodit. Budeš jako my, budeš jedním z nás. Pohádky špás přišel čas.

Politručka otevřela desky a začala číst.

„A co učeníku uděláš, kdyby ses vloupal do stavení a někdo se ve vedlejší světnici probudil a zvolal by: Je tam někdo?"

„Byl bych tiše, ani bych nemuknul," odpověděl pradědeček.

„Chyba," vysmál se mu Chramostejl, „Odpovíš hodně hlasitě: Nikdo!"“

A Pavel Petr zpoza jejího ramene vysunul svůj hodnotově ostříhaný plnovous, který by se tak skvěle vyjímal na protektorátní eurobankovce.

To proto, abys pak nemusel po změně režimu říkat, že jsi neodhadl jeho zločinnou podstatu. Všichni si totiž budou díky tvé fintě myslet, že ten, kdo okrádal lidi v té pohádkové zemi, jsi nebyl ty, ošklivý rudý drak, ale Nikdo. Neznámý, neuchopitelný, ale snadno odsouzeníhodný Nikdo. Krev na rukou nebudeš mít ty. Ale Nikdo. Až půjdeš klást kytky na hrob Jana Palacha, nebudou si na tebe moci ukazovat prstem jako na pokryteckou zrůdu. Budou to mít daleko jednodušší všichni ti, kdo o tobě budou psát. Kdo z tebe budou smývat žurnalistickým inkoustem krev.

Protože tys to přece nebyl, kdo využil okupace naší domoviny a sloužil vetřelcům, když plamínek života Jana Zajíce a dalších vyhasínal. Byl to Nikdo.

Kdo v průběhu tryzny za oběti německého nacismu v Terezíně prohlásil: „Odpovědnost za zločiny, které páchali naši předkové, musíme přijmout a poučit se z nich?“

Nikdo!

Kdo navrhoval, aby hlasovací právo získaly šestnáctileté děti a naopak „…někteří dospělí by volební právo mít neměli?“

Nikdo!

Kdo chtěl zemi zbavit zbytků suverenity, usiloval o okamžité přijetí nekontrolovatelné cizí měny a navrhoval odebrat z rukou národa právo veta?

Nikdo!

A kdyby ti někdo chtěl předhazovat, že „V okamžiku okupace každého lidského společenství vyvstává před postiženými možnost ,ohnout hřbet‘, a třeba se i snažit na společné katastrofě vydělat. Možné je ale také sledovat altruistické cíle, pomáhat ostatním či dokonce přes zdání spolupráce s nepřítelem jeho úsilí oslabovat, či přímo torpédovat.“

Nic si z toho dělat nemusíš, protože zločinnému režimu jsi nesloužil ty, ale Nikdo.

Nikdo!

Pavel Petr, prezident protektor, mrkl na škvrně Odila žertovně levým okem.

Role se obrátily. Muž měňavka opět zvítězil v osobním souboji, z otočky, výstřelem do zad protivníka.

Malý Odilo se šťastně zasmál.

Odpovědí mu byl dvojnásobný smích jeho vychovatelů, prezidentského páru, který právě pevně uchopil do kleští dětskou dušičku a začal jí ohýbat nad výhní svého všehoschopného oportunismu pohádkově legendárních rozměrů.

„A jako příští, ti bobánku hnědý, přečteme jednu, která se ti bude líbit, pravila Zelená. Vypráví o tom, že národ je přežitek.

 

V textu použito:

Národní kontaktní centrum - gender a věda

Bc. Alena Koudelková: Gender jako součást školní socializace (magisterská diplomová práce)

„Další rovinu genderového zatížení učebnic představují příklady, které mají sloužit k rychlejšímu pochopení nového učiva na základě názorného přiblížení pomocí vylíčení blízké životní zkušenosti člověka. Životní zkušenosti dívek a chlapců se však v důsledku rozdílné genderové socializace liší. Například učivo fyziky o proudění vzduchu lze prezentovat nejen na příkladu tryskového letadla, ale i na pohybu záclon nad topením. Je tedy vhodné, aby byli v příkladech ženy a muži prezentováni v širokém spektru sociálních rolí, životních i profesích.“

Josef Čapek: První loupežnická pohádka

Antonín Zápotocký, Wikipedie

Pavel Večeřa: Žurnalisté mezi zradou a kolaborací - Moravská novinářská kolaborace před Národním soudem, 2014 Masarykova univerzita

Věnováno spolku Vysoce citlivých lidí, Institut pro vysokou citlivost, z.s. https://institut-pro-vysokou-citlivost.cz/, kteří jsou podivně necitliví vůči pobytu dvou reprezentantů podle českého zákona o protiprávnosti komunistického režimu z roku 1993 organizace zločinné a zavrženíhodné na Hradě českých králů.

 

Příště: Jak pejsek s kočičkou neslavili 28. říjen

 

Vložil: Marek Dobeš