Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Pokud rádi čtete, určitě napsal něco, co se vám bude líbit. Stephen King, aniž je to horor. Knižní glosa Iva Fencla

28.05.2024
Pokud rádi čtete, určitě napsal něco, co se vám bude líbit. Stephen King, aniž je to horor. Knižní glosa Iva Fencla

Foto: Se svolením CBS

Popisek: Stephen King v nedávném televizním rozhovoru

Přední švédský fanoušek spisovatele Stephena Kinga (*1947) se jmenuje Hans-Åke Lilja (*1970) a roku 1996 zprovoznil web Lilja´s Library - The world of Stephen King. Funguje dodnes a Lilja napsal a vydal i čtyři autorovi zasvěcené knihy. Nejnovější z nich se objevila zjara 2024 v češtině pod titulem Stephen King nejen horor.

V pouhých osmi kapitolách a prostřednictvím dvou rozhovorů Lilja připomíná, že světový „král hororu“ vyvíjel a mnohdy dál vyvíjí taky mnohé další obratné aktivity ve spoustě nestrašidláckých oblastí. Vlastně teprve s jeho knížkou je spatříme přehledně, ale nemohu si odpustit poznámku, že úplně ignoroval někdejší Mistrův pokus o založení rozhlasové stanice.

Stephen King, jak ostatně víme, není jen génius ve vykreslování hrůzyplností a „já sám si z jeho knih odnáším hlavně fenomenální popisy přátelství, zvláště toho mezi postavami generačně vzdálenými,“ uvádí autor předmluvy John Ajvide Lindqvist a sporu není, že King tvoří také romány psychologické a kriminální, vědeckofantastické a žánru fantasy, že skvěle psal o cestování časem (Dallas 63) a umí vytvořit romanci (Pytel kostí) i perfektní příběhy o dospívání jako Srdce v Atlantidě anebo Tělo. Napsal i díla určená vyloženě dětem, do jisté míry tvořil westerny, a dokonce má na kontě muzikál, který měl premiéru roku 2012 a rok poté vyšel na cédéčku i knižně. Na verzi, která se nahrála, mají podíl Kris Kristofferson, Meg Ryan, Roseanne Cash, Elvis Costello, Matthew McConaughey a Sheryl Crow. A je to také Stephen King, dle jehož předloh vznikly vcelku nehororové filmy Stůj při mně (1996, podle zmíněného Těla), Vykoupení z věznice Shawshank (1994), Dolores Claibornová (1995) anebo Zelená míle (1999); a jen dodejme, že filmová studia upustila v případě těch snímků od zřetelnějšího prezentování Kingova jména v propagačních materiálech a na plakátech. Důvod? Zřejmý! Jména známého z popkultury si radši hned neměl všimnout žádný důstojně mainstreamový divák, poněvadž by se mohl uleknout a nezaplatit za lístky.

 

Hans-Åke Lilja: Stephen King nejen horor. Ilustrace Luke Spooner. Z autorova rukopisu přeložil Milan Žáček. Vydalo nakladatelství Carcosa – Tatiana Žáčková. Kroměříž 2024. 128 stran. Obálka se svolením Knihy Dobrovský

Stephen King již napsal a vydal takřka sto knih i včetně deseti povídkových sbírek a nějakých čtyř prací úplně nebeletristických, ale náš svazek, vzdávající hold spíš všemu tomu ostatnímu, se prostě skládá z kapitol Spoluautor, Autor dětských knih, Nakladatel, Promotér, Herec, Filmový režisér a Rocková hvězda. Nic víc, nic méně.

V kapitole Promotér líčí Lilja i osobní setkání s Kingem v Německu (2013), během spisovatelova turné Evropou, a co se Kingova soukromého nakladatelství Philtrum Press týče, tam třeba vyšla jeho esej Guns (2013), ve které vypočítává důvody, proč nikdy nedovolí další vydávání svého románu Vztek (1977). Výnosy z prodeje Guns se přitom automaticky převádějí ve prospěch kampaně pro zamezení násilí páchaného střelnými zbraněmi.

V tomtéž svém domě nicméně roku 1987 vydal spolu se svým úvodem i téhle snaze takřka protikladné dílo Dona Robertsona (1929-1999) Ideální, ryzí muž - o deprimovaném řidiči kamiónu, který začne zabíjet. Onu knihu King označil - možná poněkud přehnaně - za „nejlepší román od Zločinu a trestu“ a byl to, podotkněme, právě Don Robertson (skutečně významný americký spisovatel), kdo mu svého času pohrozil žalobou, když si všiml, že je pár pasáží románu Christina (1983) „asi půjčeno“ z jeho knih. Nebo nejsou odtamtud? Jedná se snad pouze o náhodnou podobnost? To není tak úplně pravděpodobné, anžto King Robertsona v mládí nesmírně obdivoval a tento spisovatel notně, ne-li nejvíc ovlivnil jeho psaní. I v Robertsonových románech jsou mj. (pro Kinga rovněž typické) odkazy, které je provazují s ostatními díly téhož autora.

Jak to bylo se Stephenem Kingem na židli režiséra, je celkem profláknuto. Režíroval jen jedinkrát - a jeho kameramana Armanda Nannuzziho (1905-2001) to stálo pravé oko: spisovatele žaloval o osmnáct milionů dolarů odškodného. Vzpoura strojů (1986) se stala pověstným a kolosálním fiaskem. Začíná slovy „19. června vstoupila Země do ohonu zbloudilé komety Rhea-M…“, na čemž by nebylo nic divného, jedná se o science fiction, ale právě dvanáct let nato byl Stephen King zrovna 19. června sražen a takřka zabit autem. V hlavní roli Vzpoury hraje bratr Charlieho Sheena Emilio Estevez (*1962), jehož maminka se syna později zeptala, proč ten film dělal. Odpověděl: „Chtěl jsem spolupracovat se Stephenem Kingem.“ „A nemohl jsi mu třeba pomoct natřít dům?“

Podle kingovek se již natočilo víc než sto celovečerních filmů a zdá se, že i sám autor v nich velmi často vystupuje v malých rolích, nicméně Lilja tvrdí, že se objevil „pouze“ v šestnácti. Jedinou hlavní (a současně titulní) roli přitom má ve snímku Osamělá smrt Jordyho Verrila (1982).

Jen několik příkladů Kingových účinkování. V televizním seriálu Zákon gangu (který však nevznikl podle jeho předlohy) hraje uklízeče Bachmana (uklízeče po likvidaci jedné z postav), v první verzi Řbitova zviřátek (1989) je knězem, ve filmu Sleepwalkers (1992) řidičem autobusu, ve snímku Thinner (1996) lékárníkem jménem Banghor, v seriálu Kingdom Hospital (2004) ostrahou titulní nemocnice (jako „Johnny B. Goode“), v sérii Pan Mercedes (2017) mrtvým kuchařem a prezidenta Spojených států si zahrál v Home Delivery (2005).

Jak už řečeno, kniha Stephen King nejen horor obsahuje taky dva Liljovy rozhovory s Kingem; jsou z let 2007 a 2008. Spisovatel tu velmi specificky dělí vlastní knihy na „dva druhy“: ty plné děje a ty, co se mu píší snáz, „pouhé situace“. Třeba román o mobilech Puls je příklad takové situace a King v něm fakticky klade otázku, co by se asi tak semlelo, kdyby „všichni zešíleli současně“. V rozhovorech také přiznává, že sám naprosto nechápe, odkud pramení psaní, a jen ví, že v momentech, kdy se mu věnuje, to uvnitř něj vyvolává „příjemný pocit“.

Zmiňuje taky opakovaně své setkání s tvůrkyní Harry Pottera - v Radio City Music Hall, když tam vystupovali ještě s Johnem Irvingem, - a zvíme, že si přitakali ohledně jedné zvláštní věci. Lidé většinou nechápou, že je na psaní knih potřeba čas a samota, a mívají za to, že knihy vznikají jako „mávnutím kouzelného proutku“.

Stephen King říká, že nesnáší „promo“ a propagaci obecně. Zmiňuje se o nešťastném propadnutí filmové adaptace skvělého Pulmanova románu Jeho temná esence a konstatuje, že epizodu, kterou kdysi psal do Akt X, jejich tvůrce Chris Carter až „dramaticky a zásadně“ přepsal. Jako všichni autoři se Stephen King bojí (další přiznání) smůly, kterou by mu mohlo přinést mluvení o tom, co právě píše, a v prvním z rozhovorů se probírají některé filmové adaptace jeho knih, a to i méně známé. Konkrétně animovaná verze příběhu Bojiště, která vznikla roku 1986 v Rusku, anebo Sluneční pes, vytvořený prostřednictvím plastelínové animace. Kingovi se velice líbil. Jako svůj idol zmiňuje scenáristu Williama Goldmana (1931-1918), který napsal i film Misery, a říká, že za nejlepší svou knihu považuje román Lisey a její příběh. „Vždycky máte trochu pocit, že tomu něco chybí, ale u Lisey jsem ten pocit neměl nikdy.“

„Jsem otevřený jakémukoli formátu,“ pokračuje King velice svobodomyslně, „a vždycky mě všechno zajímá, protože tak zůstáváte čilí. Někteří fanoušci trošku brblají, ale to je taky dobré. Rád je vyvádím z míry. Je to moje práce.“

A konečně srovnává: „Se spravováním webové stránky souvisí určité množství nákladů, abyste systém udržel v chodu; jenže to je nic ve srovnání se systémem a infrastrukturou, které jsou potřeba pro vydávání knih.“

Ačkoli sám vydal některá díla v limitovaných edicích, jasně tuší, že lidé extrémně drahé výtisky ani nečtou, ale prostě doma ukládají do trezoru. „Nemám je rád,“ říká. „Jsou pro boháče. Elitářské. Na celé té myšlence limitovaných vydání je něco divného. Už matka mi říkala: Nezáleží na vzhledu, ale na tom, co se skrývá uvnitř. Má představa knížky, co se mi naopak líbí, je, když někdo přijde na podpisovku, má s sebou starý, ušmudlaný výtisk Svědectví a řekne mi: „Mrzí mě, že vypadá takhle,“ a já na to: „Mě teda ne.“

V limitovaném vydání upířího Prokletí Salemu jsou, pravda navíc, sekvence. Nebyly ve vydání prvním. Ale King v jednom z rozhovorů zde přítomných prohlašuje, že kdyby ho někdo požádal, tak by je zdarma vyvěsil na síť a „byla by to stejná slova. Akorát by to nebylo tak nóbl.“

Na dotaz, zda bude, či nebude zapomenut za padesát až sto let, odpoví, že to samozřejmě nelze predikovat, a upozorní na kdysi „zuřivě“ čteného Maughama, který - zřejmě - drží rekord v počtu filmových adaptací svých děl. V čase vzniku obou rozhovorů to už bylo asi 48 filmů, nicméně osobnost Somerseta Maughama z povědomí prostě mizí. „To jméno mi něco říká,“ zní typická věta „nad“ tímto autorem, anebo aspoň King má ten pocit, a svému zpovědníkovi proto odpovídá, že i on může dopadnout podobně. Což jistě ještě nebude tak zlé!

„Troufám si prohlásit, že pokud obecně rádi čtete, Stephen King napsal něco, co se vám bude líbit,“ říká Hans-Åke Lilja v této své knížce a jistě ji mohu doporučit, ale osobně mě mírně zklamala. Přece jen jsem čekal víc. O Kingovi již u nás ledacos vyšlo, a kdo tyto knihy zná, patrně se bez Lilji obejde. Nerad to říkám a vyplývá to nejspíš z toho, že autor nechal větší část svých znalostí už ve svých předchozích, u nás nevydaných publikacích.

Zdroje článku: Hans-Åke Lilja: Stephen King nejen horor (nakladatelství Carcosa, Kroměříž 2024), George Beahm: Stephen King. Čtyřicet let hrůzy. Život a dílo krále hororu (nakladatelství Baronet, Praha 2017).

 

QRcode

Vložil: Ivo Fencl