Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Giganti jedou na jistotu, jen díky malým nakladatelstvím je u nás taková diverzita knižního trhu, říká Ivana Pecháčková

13.05.2024
Giganti jedou na jistotu, jen díky malým nakladatelstvím je u nás taková diverzita knižního trhu, říká Ivana Pecháčková

Foto: Se svolením Ivany Pecháčkové

Popisek: Ivana Pecháčková

ROZHOVORY NA OKRAJI Meandr je říční oblouk, starobylý ornament a Meander je také nakladatelství založené překladatelkou a spisovatelkou Ivanou Pecháčkovou. Nakladatelství vydává krásně upravené dětské knihy nejenom od našich, ale také zahraničních autorů. Nutno podotknout, že vždy v originální výzdobě od skvělých ilustrátorů a výtvarníků. Mezi autory a umělce spolupracující s nakladatelstvím patří třeba Petr Stančík, Daniela Fischerová, Michal Šanda či Petr Nikl a mnoho dalších známých umělců a spisovatelů.

Ivana Pecháčková po gymnáziu v Olomouci vystudovala výrobně ekonomickou fakultu VŠE a pět let pracovala jako komerční inženýrka v čerpadlářském oboru. Krátce pracovala také na FF UK a rektorátě UK. Přeložila ke třem desítkám knih, mimo jiné Ferlinghettiho prózy a divadelní hry Nefér argumenty života, Rutiny nebo Lásku ve dnech vášní. V roce 1995 založila nakladatelství Meander, v němž vydává knihy předních českých umělců. Píše pro děti, překládá, publikuje.

Ivana Pecháčková sesbírala a napsala osm knih legend z edice Pražské legendy nakladatelství Meander (Legenda o svatém Václavovi, Legenda o Golemovi, Legenda o Pražském Jezulátku, Ruce pro Pražské Jezulátko, Dvě legendy o Loretě, Legenda o Pražském orloji a Legenda o Karlově mostě, Legenda o Vyšehradu) a přeložila knížky Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku Johna Irvinga, Vrány z Hruškovic Aldouse Huxleyho, Kočka a čert Jamese Joyce aj. Spolu s Lubošem Snížkem a Mirkem Vodrážkou sepsala exkluzivní rozhovor v knize S Ferlinghettim v Praze.

Mnoho let jsem provozoval antikvariát a mám slabost pro krásně upravené knihy. Jsem velice potěšen, že vaše nakladatelství pokračuje v té tradici. Kdy Meander vznikl? A jak se vlastně zrodil ten nápad založit si vlastní nakladatelství?

Bylo to řízením osudu – vytvořila jsem pro své děti knihu – Adventní kalendář (sestávající z 24+1 knížeček) a neměl ji kdo vydat, takže jsem ji vydala sama a tím v roce 1995 vzniklo nakladatelství. K dnešnímu dni už máme vydaných přes 450 uměleckých titulů pro děti, víc než půl miliónu knih.

Proč jste si zvolila jako jméno svého podniku právě Meander?

Obdivuju staré antické kultury a tam je tento ornament všudypřítomný. Je to takový šnek a filosof Mirek Vodrážka byl nadšen, že to je skvělé jméno pro ženský podnik (tehdy byl Meander myslím první nakladatelství u nás založené ženou.)

Vzorně připravené a ilustrované knihy vydáváte již od svého vzniku. Byly vaše začátky těžké?

Samozřejmě jsem se učila vše za pochodu – původně jsem hned po vysoké škole pracovala v zahraničním obchodě. Čerpadla ze Sigmy Olomouc jsem prodávala do celého světa. Vydávat knihy se mi zdálo být snadné. Ale někdy mi kniha, kterou jsem si vymyslela, ani nešla strojově svázat, takže se musela vázat ručně, občas se něco u stroje špatně spasovalo a ilustrace vyšly rozpasované (to se ale ilustrátorovi líbilo natolik, že jsme to pak vydávali za umělecký záměr), občas ujely barvy, občas se oloupala obálka atd. atd. V tiskárnách ale pro věčně se učící nakladatelku měli slabost a spousta knih dopadla po trpělivé spolupráci skvěle, někdy nečekaně a dostala pak nějakou cenu. Jezdila jsem na náhledy všech svých knih do tiskáren přes 20 let. Dneska už je ale všechno zdigitalizované a parametry tisku už se nedají jen tak lehce nastavovat přímo u stroje jako kdysi.

Za dobu své činnosti jste navázala spolupráci s našimi předními autory a umělci. To asi nebylo snadné?

Já bych řekla, že Meander se hned od počátku tak rozjel právě proto, že jsem s těmi výtvarníky kamarádila už od školy. Jezdila jsem za sochařem Mariem Kotrbou (naši rodiče se přátelili, tak jsme se znali od dětství) na Akademii, když tam začal studovat (v ročníku i na pokoji na koleji byl s Petrem Niklem, Petrem Petrem a mnoha dalšími). Já bydlela na Rooseveltově koleji nedaleko Stromovky, kousek od akády.

Petr psal své krásné knihy už na AVU, totéž i Jirka Černický a ti všichni mi v průběhu let začali své knihy k vydání nabízet, Petr nakreslil logo umělecké edice Modrý slon a už se to rozjelo, aniž bych si cokoli plánovala.

Mohu vás požádat, zda byste nám mohla představit některé z vašich autorů a ilustrátorů?

Tak vlajkovou lodí je určitě Petr Nikl, jemuž jsem vydala asi 15 knih, z toho drtivou většinu autorských. Dneska už ilustruje pilně i Petrova dcera Anička Niklová, která studuje a žije v Londýně… Například s Jirkou Černickým je spojují ty autorské knihy, které si sami napíšou i ilustrují. Další skvělí umělci jsou Viktor Pivovarov, Jiří Sopko, Jan Hísek a spousta mladých jmen výtvarníků, které si hledám už desítky let na klausurách uměleckých škol. Takhle jsem jim jako prvotiny vydala desítky knížek.

Měla jsem ale správně nejprve jmenovat autory, že? To bych začala asi Václavem Havlem, jehož geniální Pižďuchy ilustrované Jiřím Sopkem stále dotiskujeme. Skvěle píše pro děti básnířka a dramatička Daniela Fischerová, geniální je Petr Stančík, vyprávět umí Markéta Pilátová, básníci Radek Malý, Petr Borkovec, Michal Šanda, Ivan Wernisch…. Je to celá řada slavných jmen.

 

Pohádky byly napsány v 70. letech 20. století a zařazeny do sborníku, který vydalo německé nakladatelství. Pro Václava Havla nebylo úplně snadné napsat pohádku pro děti. Jednak proto, že do té doby psal hry pouze pro dospělé diváky, ale také proto, že, jak sám říká, v pohádkách vystupují samí rrarraši, drraci, prrincové, rrusalky a to jsou slova, která se mu díky "r" špatně vyslovují. Pan Havel to ale vyřešil tím, že si vymyslel docela nové pohádkové postavičky bez "r" - pižďuchy. Text, který je v jedné části knihy v češtině a v druhé části v angličtině, je doprovázen barevnými ilustracemi. Čeští čtenáři si příběhy o pižďuších mohli přečíst již v knize "Uzel pohádek", která vyšla v 90. letech. Pro děti ji připravil Ivan Klíma.

Vydalo nakladatelství Meander (obálka s jeho svolením).

 

Vydáváte také zahraniční dětské knihy. Podle čeho si je vybíráte?

To je různé. Někdy mi někdo něco přinese sám – to bývají většinou překladatelé nebo cizinci žijící a vyučující na školách v Praze, některé si vybíráme sami na různých zahraničních veletrzích a zajímavé tituly nám posílají literární agenti z celého světa. Hodně jich nyní přichází z Asie.

Z jakých zemí, například? Z Asie toho u nás pro děti moc nevychází. Nechystáte nějaké zajímavé knížky vydat i zde?

Loni jsme byli v Japonsku, kde dcera Emma připravovala v Českém centru v Tokiu výstavu netradičních knih (na plechu, dřevě, látce aj.), která teprve nyní v dubnu skončila. Měli jsme tam několik schůzek a některé knihy se nám opravdu moc líbily. Něco jsem objevila i na veletrhu v Soulu v Jižní Koreji nebo v Tchaj-peji na Tchaj-wanu, něco v Číně, ale nemám odvahu něco z toho vydat. On těm knížkám, i když jsou velmi poetické, vždy nějak chybí příběh. Něco se na začátku rozvypráví a pak se tam vlastně až do konce už nic nestane, nic se tam neděje. Je to takové zenové nebo jak to říci.

Vy sama jste některé tituly přeložila. Proč právě ty a nikoli jiné?

Tak to jsou takové srdcovky – kdysi jsem začínala tím, že jsem překládala z angličtiny knihy pro dvě jiná nakladatelství, to ještě Meander nebyl – a kdo by si nechtěl přeložit skvostného Aldouse Huxleyho, Johna Irvinga, Maurice Sendaka nebo Jamese Joyce pro děti? Zvláště, když jde o obrázkové knihy s texty nevelkého rozsahu.

Knihy vydávané Meandrem získávají pravidelně různá ocenění. Která z nich vám udělala největší radost?

Asi nikdy už nebude překonaná cena pro Niklovy Záhádky. Jako jediná dětská kniha v historii této ceny vyhrála v roce 2008 cenu Magnesia Litera jako Kniha roku ze všech kategorií – vybrali ji ze všech těch asi 10 kategorií jako jsou poezie, próza, naučná, dětská a dalších. Zároveň vyhrála i cenu ministra kultury – v soutěži o Nejkrásnější knihu roku.

 

Záhádky jsou další Niklovou autorskou knihou a navazují na Lingvistické pohádky. Jde o komplexní umělecké dílo, které malé i větší čtenáře zavádí do světa hravé fantazie. Tentokrát jde Petr Nikl ještě o kousek dál – čtenář si bude moci sám skládat obrázky zvířat a fantaskních tvorů z jednotlivých rozstříhaných listů (hlavy, těla a nohou) a k tomu dotvářet texty na podobném principu jako to dělali už dadaisté.

Kniha obdržela cenu Magnesia Litera 2008 pro nejlepší knihu roku.

Vydalo nakladatelství Meander (obálka s jeho svolením).

 

Blíží se Svět knihy. Na jaké novinky se mohou příznivci a fanoušci a především mladí čtenáři těšit?

Na Svět knihy už se těšíme a všechny na jarní Výstaviště srdečně zvu na náš stánek KE601. Nedávno jsme vydali Meandry Prahy, což je takový průvodce pro rodiny s dětmi po málo známých, ale o to půvabnějších místech Prahy od nejrůznějších osobností – spisovatelů, výtvarníků, designérů, kunsthistoričky nebo i foodblogerky. Rodiče tam najdou nejen do kterých galerií a na jaké výstavy s dětmi zajít, ale i na jaká hřiště si jít pohrát, kde se s nimi najíst, kde objevit něco úžasného a tajemného a dosud neznámého. Průvodci po Praze jsou tu samí rodiče jako třeba Kateřina Tučková, Petr Nikl, Petr Stančík – ten prozradí, jaká místa rádi navštěvují naši literární hrdinové…

Na Svět knihy chystáme i jiné novinky, vyjde třeba další knížka Vratislava Brabence Pod skálou, s báječnými ilustracemi Petry Josefíny Stibitzové, knížka o hledání a nalézání Hledám, hledám autorky Kamily Restrepo nebo příběh dvou sester, z nichž jedna je introvertka a druhá extrovertka s názvem Iva a Ema od Anety Navrátilové. Na co se těšíme moc, je už 2. vydání dávno vyprodané jedné z nejslavnějších dětských knih světa Tam kde žijí divočiny autora Maurice Sendaka. Kniha získala v roce 1964 Caldecottovu medaili, která každoročně oceňuje nejvýznamnější americkou knihu pro děti, a v průběhu let byla oceněna několika dalšími cenami pro nejlepší dětskou knihu.

Jak se vám vlastně daří obstát v těžké konkurenci s velikými nakladatelskými domy, které jsou zvyklé brát vše, pokud to jde?

To je jednoduché, velké nakladatelské domy sázejí na jistotu a vůbec neexperimentují. To jen díky malým nakladatelstvím je u nás taková diverzita knižního trhu. A protože tu pořád ještě žije spousta rodin, které mají rády zajímavé a umělecky hodnotné knihy, které nejsou pouhým „čtivem“, vychovali jsme si za těch 30 let už svou čtenářskou komunitu a víme už i, jak velký náklad kterého titulu jsme asi schopni prodat.

Co je horší, jsou ale slevové portály jako jsou Megaknihy aj. Díky nim mizí malí nezávislí knihkupci skoro ze všech našich měst, protože slevami 30 a více procent je internetoví obchodníci připraví o celý jejich rabat sloužící na živobytí. Jednoduše řečeno, knihkupci už nejen nic nevydělávají, ale dokonce i prodělávají. Takto jsem byla nucena zavřít naše krásné knihkupectví na Malé Straně na Jánském vršku, protože už hodně prodělávalo.

Z několika tisíc nezávislých knihkupců jich zůstalo po celé republice již jen kolem 200 a ti staří už nemají komu je předat. Pomohly by pevné ceny knih, aby se nezlevňovaly po dobu 1 - 2 let alespoň novinky, jenže o tom se stále jen mluví a slevy na knihy jsou naopak stále masivnější…

Paní Pecháčková, vy ale nejste pouze majitelka nakladatelství. Překládáte, píšete knihy pro děti. Prozraďte mi prosím nějaké podrobnosti o vaší literární činnosti.

Začalo to u mne psaním a překládáním literatury, teprve potom jsem začala knihy i vydávat. To vlastně považuju za koníčky, protože je to ohromně zábavné, ale vy máte v nakladatelském provozu strašně málo času na svou tvorbu. Všecko ostatní spěchá a má přednost – podat žádosti o granty, vyúčtovat je, postarat se o autory, zredigovat důkladně všecky rukopisy, přestěhovat sklad, dovézt knihy na Svět knihy… je to moc krásná práce, ale nikdy nekončí. Do toho jsem založila ještě literární festival Děti, čtete? který se každoročně odehrává v půli září na Kampě. Letos to bude již 15. ročník.

Skoro 18 let jsem válčila sama, nyní už má Meander stabilní tvůrčí tým a ohromně si to užíváme. Trochu se mi tak uvolnily ruce, takže jsem se mohla věnovat víc i své tvorbě. Založila jsem novou edici manamana, kde jsem dětem převyprávěla biblické příběhy Starého i Nového zákona. To je nádherné čtení, doplnili jsme ho i čtenářskými listy, aby si ke složitějším biblickým knihám mohly děti najít vše potřebné a o všem si přemýšlet. Ráda píšu i knihy v edici Pražské legendy, myslím, že málokteré město na světě je legendami tak opředeno jako Praha.

 

Monika Novotná, která namalovala první příběh z Bible Stvoření Světa a tedy první příběh edice, jej také završuje – velkolepými výjevy Janova zjevení, které namalovala pigmenty na kamenné desky. Pomůže nám tak nahlédnout do hlubokého a náročného textu závěrečného biblického vyprávění.

Vydalo nakladatelství Meander (obálka s jeho svolením).

 

Závěrem našeho krátkého rozhovoru se zeptám na vaše plány do budoucnosti.

Vzhledem k tomu, že je velmi nutné s dětmi stále pracovat a knihy jim zpřístupňovat všemi možnými cestami a stezkami, budu moc ráda, když se našemu spolku Knižní stezka k dětem podaří sehnat podporu činnosti Centra české dětské knihy, které se nám s pomocí norských fondů podařilo před dvěma lety založit. Stejně tak bude dál pokračovat festival Děti, čtete?, který se rozrostl z Prahy i do dalších měst. A samozřejmě budeme dál pořádat čtení a dílny v našem knihkupectví ve Vratislavově ulici pod Vyšehradem a vydávat skvostné umělecké knihy, aby u nás chytré děti měly co číst.

 

QRcode

Vložil: Jiří Kačur