To, že vyvolává rozruch, je mi trochu záhadou. O knize o nebezpečích tranzice šéf nakladatelství Bourdon, jenž ho místo Albatrosu vydalo

Foto: Se svolením Bourdon, stejně jako snímky v článku

Popisek: Nevratné poškození

ROZHOVORY NA OKRAJI Nevratné poškození americké autorky Abigail Shrier je, zdá se, kniha, která vyvolává vášně dávno předtím, než za poněkud dramatických okolností konečně vyšla. Už to vypadalo, že knihu vydá nakladatelství Albatros, to ale z podivných důvodů od vydání odstoupilo.

Vydání kontroverzního titulu, řekl bych nikoli svým střízlivým obsahem zabývajícím se tzv. genderovou identitou a vlastně také jakousi hybridní neidentitou, nýbrž spíše přístupem různých vykladačů, obhájců a odpůrců, se nakonec ujalo nakladatelství Bourdon.

František Kalenda, šéfredaktor Bourdonu, nikoli Bourbonu, byl tak laskav, že byl ochoten odpovědět na několik mých otázek.

Mohl byste prosím našim čtenářům představit vaše nakladatelství?

Hádám, že většina čtenářů bude znát naše nakladatelství v souvislosti s romány Patrika Hartla, což je opravdu naše vlajková loď. Snažíme se ale vydávat kvalitní knihy v různých žánrech – od historických románů, kde publikujeme romány od světoznámého španělského spisovatele Santiaga Posteguilla, až po popularizační literaturu zabývající se dějinami nebo společností.

Přinášíme také řadu zajímavých autobiografií, například jsme vydali memoáry bohužel tragicky zesnulého herce Matthewa Perryho nebo vzpomínky československého přeživšího holocaustu, které vyšly pod názvem Chlapec z bloku 66. A už za měsíc vydáváme český překlad autobiografie zpěvačky Britney Spears.

Co vás přivedlo k nápadu, že knihu Nevratné poškození vydáte místo Albatrosu? To přeci není žádná sranda již z právnického hlediska. Autorská, nakladatelská práva. Jak ale vidím, podařilo se vám tyto spletitosti obratně a rychle vyřešit, jelikož kniha je již na trhu. V čem je podle vás ta kniha zajímavá a přínosná a proč vyvolává takový rozruch?

To, že vyvolává rozruch, je mi popravdě řečeno trochu záhadou. Považuji to za extrémní reakci velmi malé skupiny společnosti zejména ve Spojených státech, která nechce připustit zveřejnění jiného než vlastního názoru. Což je jeden z důvodů, proč jsme se knihu rozhodli vydat: domníváme se totiž, že klíčovou součástí demokratické společnosti je možnost svobodně diskutovat a taky svobodně číst. Zvláště pak pokud se jedná o tak zajímavou, knihu, jako je Nevratné poškození, které se ostatně dočkalo nejen odsudků, ale i řady pozitivních reakcí – třeba od tak prestižních médií, jako je časopis The Economist nebo deník The Times.

Každopádně vydání knihy může otevřít smysluplnou diskuzi o stavu dnešní mládeže a také důvodů, proč se zmítají v potížích nalézt svoji identitu a svoje místo na světě. Mohu se zeptat na váš názor na tuto spletitě složitou záležitost?

Zdůrazňuji, že teď mluvím zcela za sebe, v rámci nakladatelství máme nejenom na tuto otázku velmi odlišné názory, za což jsem vděčný. Na jednu stranu vždy respektuji rozhodnutí dospělého jednotlivce týkající se jeho vlastní identity, na druhou stranu je ale právě u nezletilých podle mě nutné postupovat co nejvíce opatrně. Proto mě trochu děsí představa, aby lidé v tomto věku podstupovali změny, které mohou být nevratné – a kterých potom mohou jen o několik let později litovat.

Nejsem ale samozřejmě v dané oblasti ani trochu odborník a snažím se k celé extrémně složité záležitosti přistupovat otevřeně. Proto poslouchám a čtu názory expertů, rodičů i lidí, kteří tranzicí k jinému pohlaví prošli, a rozhodně bych si nedovolil někomu vnucovat svůj pohled na věc.

Podle všeho se mi zdá, že vaše nakladatelství bere svoje poslání vážně. Jistě jedná se na jedné straně také o podnikání, jelikož bez peněz to prostě nejde. Které z vašich titulů považujete za ty nejúspěšnější a na které z nich jste patřičně hrdý?

Už jsem naznačoval, že nejúspěšnější jsou samozřejmě romány Patrika Hartla. To je fenomén, který v České republice nemá obdoby – vždyť si každou jeho knížku přečtou statisíce lidí, zatímco u jiných autorů považujeme za bestseller, když se jich prodá třeba deset tisíc.

Velký úspěch slaví i již zmiňované autobiografie slavných osobností nebo právě Chlapec z bloku 66, z čehož mám osobně obrovskou radost. Pan Moše, který je protagonistou románu, nás loni ve svých více než 90 letech navštívil a setkání s ním bylo pro mě nesmírně inspirativní. Mám radost, že jsme jeho příběh mohli přinést dnešním studentům, kteří se často s holocaustem setkávají jen ve fiktivních zpracováních.

Kromě toho jsem hrdý, že vydáváme spoustu opravdu kvalitních, i když nekomerčních titulů. Nově třeba poslední román nejslavnější švédské spisovatelky Kerstin Ekmanové s názvem V kůži vlka, který se hodně zabývá vztahem člověka a přírody, nebo autobiografický román Naše léta v olivově zeleném. V něm chilský spisovatel Roberto Ampuero zpracoval svoje zklamání a zděšení, když se jako naivní mladík setkal se skutečnou realitou komunistické diktatury ve Východním Německu a na Kubě.

Myslím si, že jeden z vašich počinů, totiž vydání knihy nikaragujského spisovatele Sergia Ramíreze Tongolele neumí tančit v minulém roce je hoden pozornosti. Mimo jiné jsem se dozvěděl, že pan Ramírez vystoupil 24. dubna v Knihovně Václava Havla. Proč jste se rozhodli vydat pravě jeho román?

Sergio Ramírez je v Latinské Americe obrovský fenomén, je to bezpochyby jeden z největších žijících nikaragujských spisovatelů, ale zároveň jde o člověka, který se neváhal postavit tvrdé diktatuře. Kniha, kterou jsme vydali – Tongolele neumí tančit – byla v Nikaragui okamžitě zakázaná a sám Ramírez musel ze země uprchnout. Tamní režim mu přitom zabavil majetek, a dokonce i občanství.

Tongolele se přesto stal v Nikaragui naprostým samizdatovým fenoménem, který si nelegálně opatřily statisíce lidí. Takže vydání jeho knihy souvisí i s naší snahou podpořit svobodu slova a svobodu psaní a čtení vstříc snaze o cenzuru. Kromě toho přináší Tongolele opravdu zajímavý vhled do současné nikaragujské společnosti.

Nu, blíží se Svět knihy Praha 2024. Jaké novinky jste si na veletrh připravili?

Už jsme jich několik zmínili – samozřejmě Nevratné poškození, memoáry Britney nebo román V kůži vlka. Rád bych ale upozornil alespoň na dvě další. První z nich je Ostrov temnoty od Daniela Aubreyho, což je zdaleka nejlepší detektivka, kterou jsem za posledních několik let četl. A to přečtu opravdu hodně detektivek! Příběh se odehrává na dalekém severu Skotska a hlavní postavou je autistická detektivka, která se ocitne uprostřed vražedného spiknutí. Výborně se to čte a skotská atmosféra nemá chybu.

A pak je tu román Sibiřský kšeft od amerického spisovatele Joshe Havena, který má hodně co dočinění s českou historií: příběh je totiž hodně inspirovaný počátky podnikání tragicky zesnulého nejbohatšího Čecha, který zbohatl v průběhu divoké privatizace v Rusku. Jde o opravdovou gangsterku, která přitom vychází ze skutečných událostí.

Vložil: Jiří Kačur