Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Želvy píší tibetským feministům, Milan Kozelka. Pondělní chvilka poezie

22.04.2024
Želvy píší tibetským feministům, Milan Kozelka. Pondělní chvilka poezie

Foto: Markéta Vančová

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí v programu Midjourney

Milan Kozelka (1948, Kyselka – 2014, Praha) byl redaktor, lektor a všestranný undergroundový umělec.

Během normalizace byl několikrát vězněn. Publikoval v samizdatech. Věnoval se výtvarnému umění, land-artu, happeningu, tvořil koláže se společenskými tématikami. V 90. letech působil na vysokých školách jako lektor, účastnil se autorských čtení, zabýval se editorskou a redaktorskou prací. V roce 2013 měl mozkovou mrtvici, i během hospitalizace se však věnoval poezii. V říjnu roku 2014 zemřel v Domově sv. Karla Boromejského na Praze 6.

Skupina Fish Flesh Field and Henry Dollar vydala v roce 2023 desku Zběhlý satyr, na které jsou zhudebněné texty Milana Kozelky.

 

Želvy píší tibetským feministům

Jsem celý z mlhy, neprůhledný,
vítr mne po pláních rozfouká,
ze čtyř stínů jsem ten sedmý,
mráz o mne pruty otlouká. 

Ve větvích trčí ptačí budky,
jsou opuštěné, je v nich klid,
k průsvitné pleti přilnou důtky, 
krev crčí přes membrány sít.

Křečci vyjí ve smradlavých tůních,
kopyta vran jim zjizvila paměť,
mrazivě syčí v odtajněných vůních,
letmými tiky kódují závěť. 

Praskání bičů, pochod v kruhu,
roubíky, pouta, pásky přes oči,
aristokrat obskakuje sluhu,
tchoř oslavuje krysí výročí. 

 

Koně se zapřahají do hracích automatů, 1999, Votobia

 

Vložil: Marie Křížová