Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Ku*vítko ze Sudet. Druhá povídka ze série Multivercz II. Marka Dobeše. Čtení na pokračování

20.04.2024
Ku*vítko ze Sudet. Druhá povídka ze série Multivercz II. Marka Dobeše. Čtení na pokračování

Foto: Kamil Fára

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí Midjourney

Jak se rekvíruje cizí majetek nebo území, víme. Však historie odpovídá hlavně na otázky, na které se pro jistotu nikdo neptá, protože opakování je, jak se říká, matkou všeličehos, jen ne moudrosti. Ale mít to ve hře slov Marka Dobeše, to je jinačí kafe. Nové pokračováni Multivercz.

Poblikace II. nakladatelství '68 Pubicers, řada stojů spatných „Pravda vítězi“. Československá postfašistalistická repulzní klika, klaka, kloaka, klokanka, pánská etue. Alternativní vesmír katalogové číslo 231WC.

 

Odilo Lotario Globocnik, Jr. byl rozpolcen. Sudety jsou německé. Němci Němcům a tak dále, všichni to známe. Ale když se do nich opřel ten kletý Päwek, Odilo si zazoufal. Scheiße irgendwie k těm krajům ve stínu hákového kříže ztratil vztah. To je zase výbuch, pomyslel si v kotrmelcích letíc sudetoněmeckým vzduchem.

A přitom vše začalo tak nenápadně. Výstavou motorek.

Čechie-Böhmerland byla nejdelší sériově vyráběný motocykl na světě, měřila na délku 3,2 m. Motocykl zkonstruoval a vyráběl ve svých dílnách Albin Hugo Liebisch.

Krásně zachovalý motocykl motorkáře prezidenta Pavla Petra lákal už když ho sledoval v katalogu na obrázku. Nyní měl možnost se jako zkušený osedlávač podvodných veteránů, dvoutaktní jawista, zjevit na něčem onačejším. Posadit si svou krycí Päwek zadnici na Böhmerland.

Těšil se velmi, až dodnes jediný veterán, kterého sedlal byla ta falešná Jawa stavebnice, která tak, jak se vyrábí, nesmí na silnici. Zakázala ji Evropská unie. Prezident, stejně jako stovky Čechů ročně, využil kličky v zákonech, aby ekologicky zapovězenou „jawku“ zlegalizoval. Jedná se o Jawu 350/634 Retro, jejíž původ spadá do 70. let. Novou si můžete pořídit zhruba za 100 tisíc korun. Týnecký závod ji na svých webových stránkách nabízí se zajímavým textem. „Přestože motocykly JAWA 350 s dvoudobým motorem nejsou určeny k prodeji v zemích EU. Pro tuzemské motoristy jsme připraveni tento motocykl dodat v kompletní sestavě jako sadu dílů.“

Takže co potřebujete k tomu, dostat tento stroj legálně na silnici? Doklady z nějaké staré, třeba už neexistující Jawy příbuzného typu. S novým motocyklem totiž zákazník dostane certifikát o výměně rámu, případně o výměně motoru, jako že udělal zásadní opravu, a s tímto papírem stačí dojít na úřad, kde mu tuto skutečnost zanesou do starého technického průkazu. A hurá, můžete na silnici s „novou ekologickou bombou“. Pardon, dvoutaktní Jawou.

Prezident Pavel Petr mlsně obcházel okolo vystaveného stroje. K ruce mu bylo hned několik sběratelů, kteří na výstavě předváděli své krasavce. Včetně verzí v základním provedení, které měřilo 3,17 metru, tedy jen o 80 centimetrů méně než Škoda Fabia. Samozřejmě, že prezidenta vzrušoval nejvíc ten nejdelší stroj. V jeho přítomnosti měl pocit, jako kdyby se i jeho věkem lehce ochablé prezidentské kladélko lehce narovnalo.

Jenže jízda na třímístné verzi Böhmerlandu vyžaduje zručnost, v zatáčkách je motorka dost neohrabaná. Ještě zaslechl, jak zasloužilý sběratel Zdeněk z Děčína hovoří o historii sudetské výroby „Liebisch údajně nabídl Bömerlandy i Adolfu Hitlerovi, ten prý odvětil, že než by ji nasadil do boje, prohrál by válku.“

Skoro všichni přítomní se srdečně zasmáli. Jejich Führer přece válku vyhrál, odpočíval pod kontrolou rektálního teploměru v Linci a dobrá nacistická nálada kamaraderie panovala mezi zúčastněnými SSudetenpatrioty.

Pavel Petr se ale nesmál, čekal napjatě na příležitost. Všudypřítomný Odilo maskován mocným plnovousem Buda Spencera našpicoval lstivé ucho Terence Hilla.

A pak to přišlo. Ředitel muzea si vzal slovo, posunul brýle na nose a z podkladů dodaných prezidentskou kanceláří zahájil proslov. „Nejdelší motorky na světě Čechie-Böhmerland jsou víc než ikonou českého designu.“

„Tak to Päwprrr!“

Všichni otočili hlavy.

Pavel Petr si stoupl na basu piv, kterou si za tím účelem nechal přistavit a hromovým hlasem nad návštěvníky hodnotově zasmečoval.

„Toto je dílo německého umu a rukou. Připojení Sudet k Třetí říši znamenalo pro Liebische stejně jako pro řadu dalších drobných sudetských podnikatelů ekonomické problémy – přišli o odbyt ve zbytku území Československa a současně neměli možnost uchytit se na německém trhu. V roce 1939 tak musel výrobu motocyklů ukončit a přeorientovat podnik na výrobu půdních fréz. Následně se podnik stal součástí válečné výroby.“

Odilo překvapením ztuhl. Copak prezident Pavel dokáže tak dlouhý proslov podat z hlavy? Vzápětí si všiml cedulky u stroje. Jasně, Päwek svým ostrým rozvědčickým zrakem jen přečetl štítek. Odilo čekal, co bude dál. A nezklamal se. Pavel Petr pokračoval.

„Takže jaký český design? Toto je čistě německý výrobek! Vyzařuje Vůdcovu geninalitu, se kterou dokázal spojit ruskou surovinovou základnu s německým průmyslovým umem. Já jako zástupce Říše v protektorátu vám říkám - tento motocykl patří Německu!“

Odilo pochopil. Už mu bylo jasné, proč sem svou nemesis musel následovat.

Päwek dorazil do muzea v té nejlepší Göringovské tradici s cílem rekvírovat. Najde si záminku, aby mohl motocykl odvézt. A toho Odilo využije. Už nemusel setrvávat na místě ani o minutu déle. Věděl přesně, kde má umístit své ACME výbušniny. Bud Spencer a Terence Hill v jeho mozku se přepnuli na jinou popkulturní ikonu. Proti Päwkovu Batmanovi nastoupil Odilův Sherlock Holmes.

Jeho neselhávající dedukcí přišel i na to, že Pavel Petr sice možná přijel do muzea na „babetě“, ale hodlá odjechat na Böhmerlandu.

A dlouhý rejd této motorky umožňuje jen jedinou silniční spojku mezi muzeem a pražským hradem. Do jedné z jejích povlovných zatáček umístí Odilo své výbušniny a až pojede prznident okolo, kadabooom!

Bylo mu sice trochu líto, že zničí precizní dílo zlatých německých ručiček, vyrobené navíc v době, kdy se nepoužívala kdejaká ta moderní ku*vítka, zkracující životnost stroje, ale vyšší princip se neptá.

Odilo sofort vyrazil připravit vše potřebné k vraždě na přisluhovači tyranů, která je jen malým zločinem, nazývejme ji třeba přestupkem.

Kdyby zůstal o něco déle a nespěchal s realizací svého výbušného plánu, zjistil by, že oproti očekávání se Päwkovi kdosi postavil. Ředitel muzea nebyl typ člověka, který by se sklonil před majestátem.

„Pane prezidente, tato motorka byla vyrobena na území Čech a je tudíž z definice českou,“ pípl sudetočeský Pepíček.

Pavel Petr byl připraven. Usmál se svým vlčím úsměvem hodnotové alfy.

Zvedl ruku do římského pozdravu a pronesl pouhá dvě slova.

„Kulturní Apropriace.“

Jeho vyjádření mělo sílu verbální atomové bomby.

Všichni ztichli, aby vzápětí poklekli na jedno koleno. V nábožném usebrání dali minutu ticha za tento drtivý termín.

Dokonce i ředitel muzea se jevil být poraženým. Intelektuál v něm nevydržel a on do nastalého ticha odevzdaně šeptal kulturně antiapropriační posvátnou zaříkávací formuli.

„Kulturní apropriace je termín označující situaci, kdy členové dominantní kultury přejímají některé aspekty minoritní kultury (často takové, která jimi dříve byla utlačována). Indiánská čelenka, samurajský meč, africká maska. Vari, vari, koloniální elementy a mocenská nevyváženosti.“

Minuta uplynula a prezident křepce seskočil z basy piv. Neměl ji s sebou jen tak zbůhdarma. Věděl, že jeho spolujezdec má slušný splávek. Jako ostatně každý Bavorák.

Bernd Posselt je syn sudetoněmecko-štýrských rodičů, jeho otec byl majitelem továrny na lepenku v Jablonci nad Nisou, matka pocházela ze Štýrského Hradce, oba byli z Československa odsunuti roku 1946 podle Benešových dekretů.

Nyní se vbatolil do muzea a ukázal dobře ošetřený chrup, jímž tak rád posílal Benešovy dekrety na „smetiště dějin“.

„Bernde, až po tobě.“

Pavel Petr ukázal svému rozměrnému příteli na naleštěnou motorku, na jejíž tři místa spolujezdce se korpulentní politické chlapisko z Paneuropa-Jugend Deutschland sotva vešlo.

A sám usedaje za řidítka prohodil nenuceně přes rameno, startujíc.

„Na sudetoněmecké mašině může jezdit jen sudetoněmec. A jeho český řidič.“

Zahřmění motoru a Čechie-Böhmerland důstojně vyjela z muzea ve směru na Prahu.

Za řídítky pěkně bez helmy, jak to má na skutečném veteránu být, sedí stříbrovlaSSý sošný motorkář. Vítr mu bičuje jeho orlí, dobře poněkud menší, tedy řekněme alespoň holubí, nosík a on se cítí jako král silnic.

Otočí knoflíkem na vestavěním radiopřijímači a z reproduktorů se jako na zavolanou ozve tematicky zaměřený proslov.

„Jsou ostatní země kontinentu ochotny akceptovat Evropu vedenou Německem, které na celém kontinentě dnes nemá protihráče? Je Německo schopno tuto roli a odpovědnost unést a nepodlehnout starým pokušením? Taková je dnes skutečná realita EU a nenechme se mýlit frázemi bruselské propagandy, které hovoří o nové epoše, věčném bratrství národů atd. Na dominantní pozici zdaleka největší a hospodářsky nejsilnější země kontinentu není samo o sobě nic špatného.“

Odilo právě instalující výbušniny v povlovné zatáčce zbystří a přepne na další popikonu, cítí se jak Willy E. Kojot, genius. Vše jde podle plánu.

Nejdelší motocykl a prezident s nejdelším vedením se blíží.

Ale co to, rychlost, kterou Odilo předpokládal se snižuje. Povlovný kopeček k Odilem vybrané zatáčce, která se měla po vzoru Heydrich stát z povlovné Pavlovou zatáčkou, stačil k tomu aby se motocykl už jen namáhavě plazil.

Odilovi je jasné, že motocykl má co dělat s Berndovou nadváhou. Vypadají jako Spejbl s Hurvínkem Otesánkem, co spolkl Máničku i s tetou Kateřinou, pomyslí si znechuceně.

Ale prezident neztrácí dobrou náladu, jsou v životě překážky, které nutno na motorce zdolat i za cenu zpomalení a o to rychleji se pak sešup dolů uskuteční.

A proslov z motorádia jako kdyby dával jeho úvahám za pravdu.

„Celé uplynulé století ukázalo, že trend je zcela jasný a nezměnily na tom nic ani dvě světové války, které Německo prohrálo. Pro budoucnost Evropy je však nesmírně důležité, jak Německo ve třetí zkoušce své moci a síly obstojí, zda je schopno zdrženlivosti, sebeomezení a vstřícnosti, bez nichž nemůže velký kolos harmonicky žít s menšími a slabšími partnery. Dvakrát v historii Německo tuto zodpovědnost neuneslo, dvakrát dalo přednost aroganci a síle před sebeomezením se v zájmu svém i ostatních, a tím dvakrát uvrhlo Evropu do nezměrných tragédií.“

Bernd se nespokojeně ošívá. Ne že by se mu pomalá vyhlídková jízda nelíbila, německé plzeňské pivo mu také chutná, ale proslov se mu nelíbí.

Nekonvenuje s jeho světonázorem.

V červnu 2018 Posselt kritizoval české politiky, kteří nesouhlasili s výrokem německé kancléřky Angely Merkelové o neexistenci morálního a politického ospravedlnění pro vysídlení Němců z Československa a dalších zemí střední Evropy, a prohlásil, že část českých politiků míří zpět „do komunistické minulosti“.

Tento proslov mu je nyní silně připomíná.

„Päwek, vypnou to. Kdo to vlastně tak protistátně zamlouvá?“

„To se za chvíli dozvíme. Ale Bernde, my berndáme jen krokem. Jsme moc těžcí. Bernde, odhoď tu basu,“ velí zpoza řídítek Päwek.

To je proti Berndově přirozenosti.

„Nein, niemals!“

A Bernd se zakloní, aby dopil několik lahví naráz.

Z rádia se jako napovel ozve „Zde hlas Ameriky, slyšeli jste disidentní projev vězně svědomí, Václava Klause.“

„Was?!“

Jsou již skoro na vrcholu. Cítí se jako páni světa. A ten diverzní projev jim to všechno společné Deutschland, Deutschland über alles štěstíčko zkazil.

Pavel Petr sebou zděšeně trhne a hledá vypínač podvratné propagandy. Bernd se na mašině vztekle postaví. Odilo zmáčkne odpalovač.

Tehdy to těžiště Čechie-Böhmerland vzdá.

Stroj, který přežil dva režimy, nepřežije dva jejich pohrobky. Ku*vítko ze Sudet zafunguje.

Čechie-Böhmerland se rozlomí kdesi na pomlčce v půli.

Otesánek Bernd se kutálí v povlovných kotrmelcích po jedné straně kopce, prezident se v pavlovských kotrmelcích kutálí po druhé.

Odilo vynesen předčasně odpálenou explozí se vznáší nad nimi.

A v posledních zákmitech vědomí si maluje Odilo, tento věčný naci optimista, jak své nejnovější selhání zúročí. Pohádkovou knížku pojmenuje „Ku*vítko ze Sudet“. Popíše v ní jak Kurvínek potkal Koblížhajlíčka, jeli spolu na výlet a co z toho pro českou republiku všechno vzniklo, zaniklo a se doku*vilo. Bude začínat asi nějak takto „Vítám posun v Sudetoněmeckém krajanském sdružení a chtěl bych poděkovat Berndu Posseltovi, opravdu si toho vážím.“

 

V textu čerpáno z textu

Wikipedie

Čechie-Böhmerland

Albin Hugo Liebisch

Kulturní apropriace

Bernd Posselt

„Petr Pavel poděkoval Posseltovi. A rádoby vlastenecká scéna vybuchla“, FORUM24

„Benešovy dekrety a Německo na rozcestí“, Václav Klaus, JINÝMA OČIMA, 28. 2. 2002

„Zakázaná Jawa. Prezidentova zvláštní motorka ekology nepotěší“, IDnes KOMENTÁŘ

„Nejdelší motorky na světě Čechie-Böhmerland jsou víc než ikonou českého designu“, LIDOVKY.cz

Příště: Hnědý pejsek, rudá kočička a brouk Potemník

 

Vložil: Marek Dobeš