Franz Kafka chtěl, aby na něj svět zapomněl. Dnes ho zná každý

DO HLOUBKY Český Němec a pražský Žid. Spisovatel, který svá díla pálil a dlouho zůstával takřka neznámým autorem. Milovník života, návštěvník večírků, zároveň vegetarián, nekuřák a abstinent. Obdivovatel žen, jenž se nedokázal oženit. Člověk pragmatický i intelektuálně a duchovně založený, zajímající se o chasidismus i křesťanství. Bytostný literát, jemuž nebylo dopřáno, aby se psaní věnoval profesně. Osobnost několikanásobné identity ztracená ve světě i ve vlastním životě. Autor plný rozporů, ale především obrovské tvůrčí síly. To byl Franz Kafka, jehož sté výročí úmrtí si letos připomínáme. A to nejen na mezinárodním knižním veletrhu a literárním festivalu Svět knihy Praha (na Výstavišti od 23. do 26. května); mottem letošního 19. ročníku je Kafkův citát: „Kniha musí být sekerou na zamrzlé moře v nás.“

Německy píšícího autora Franze Kafku považujeme za jednoho z nejvýznamnějších spisovatelů 20. století. Literatura ho však neživila. Pracoval jako právník v pojišťovně, psaní se věnoval ve volných chvílích, tvořil především po nocích. Možná právě to pomohlo jeho dílu vtisknout temnou, tíživou atmosféru pohybující se na pomezí reality a snu. Za svého života téměř nepublikoval. Když umíral, žádal své blízké, aby zničili i zbytek tvorby, kterou sám dosud nespálil. Literární kritik Max Brod se však přítelovým posledním přáním neřídil. Díky jeho neuposlechnutí Kafkovo velkolepé literární dílo nezaniklo spolu se svým autorem. 

Magické trojky 

Osudovou číslicí Franze Kafky se stala trojka. V datech a letopočtech jeho narození a úmrtí se vyskytuje hned třikrát. Světlo světa spatřil 3. července 1883, zemřel 3. června 1924 v nedožitých 41 letech.

Časově se stal souputníkem velkého českého spisovatele Jaroslava Haška, jenž měl v rodném listě uveden stejný letopočet narození, zemřel však o rok dříve než Kafka. Ačkoliv oba muži žili ve stejné epoše v hlavním městě českého království a později Československé republiky, pohybovali se ve zcela rozdílných světech.

Společné mají to, že jejich dílo významně ovlivnilo vývoj světové literatury 20. století, oba měli také svérázný smysl pro humor. Přínos obou byl doceněn až po jejich smrti.

 

Franz Kafka Museum: Jedinečné prostory Hergetovy cihelny na malostranském břehu Vltavy jsou sídlem muzea, jehož expozice nabízí pohled do světa slavného pražského rodáka. V expozici uvidíte většinu prvních vydání Kafkových děl, korespondenci, deníky, rukopisy, fotografie a kresby, které v minulosti nikdy nebyly vystaveny. Snímek se svolením Franz Kafka Museum

Pracovitý Hermann 

Franz Kafka se narodil do rodiny židovského velkoobchodníka s galanterií Hermanna Kafky, jenž používal také český přepis rodného jména Heřman. Otec budoucího spisovatele byl zajímavou osobností, během svého života zaznamenal nebývalý společenský vzestup.

Pocházel z jihočeského venkova, kde už od dětství musel pracovat jako podomní obchodník. Prodával drobné galanterní zboží – sponky, mašličky, zavírací špendlíky.

O tom, že to byla nesnadná práce, která nevynášela velký zisk, vypovídá fakt, že chodil bos, a dokonce mu omrzly nohy. Přesto se vlastní pílí vypracoval na majitele textilního velkoobchodu a malé továrny. 

 

Snímek se svolením Franz Kafka Museum

Náročný otec, citlivý syn 

Jako úspěšný selfmademan byl Hermann Kafka náročný jak na sebe, tak na okolí. Syn Franz s ním měl komplikovaný vztah, o čemž svědčí mimo jiné slavný dopis, který po autorově smrti vyšel také knižně. Na prvorozeného syna Hermann dlouho pohlížel jako na dědice. Oba mladší synové se dožili pouze jednoho roku, další děti byly dcery. Teprve poté, co lékaři u Franze diagnostikovali tuberkulózu, prodal Hermann Kafka svůj velkoobchod a za utržené peníze koupil dcerám činžovní dům v pražské Bílkově ulici.

Jako chlapci, jenž vyrůstal v dostatku, budoucímu spisovateli vadily otcovy průpovídky typu, že on jako dítě byl šťastný, pokud měl k jídlu alespoň brambory. Malý Franz, jenž si opravdovou bídu nedokázal představit, je považoval za pokrytecké.

Hermann Kafka byl rázný muž. Někdy se v domácnosti Kafkových dokonce schylovalo k výprasku. Na bití ani nemuselo dojít, už jen samotné přípravy dokázaly citlivého Franze vykolejit. V roce 1918, kdy se léčil s tuberkulózou, otci v nikdy neodeslaném dopise vyčítal: „Ten křik, to, jak ti rudl obličej, jak sis spěšně odepínal šle, ty pak ležely nachystány na opěradle, to pro mne bylo (...) jako když má být někdo oběšen.“

Vztah otce a syna je ústředním tématem řady Kafkových děl. Franz otce obdivoval pro jeho rozhodnost a sílu, ale cítil se vůči němu méněcenný, trpěl nedostatkem sebevědomí. Jeho celoživotní pocit viny a strachu pramenil mimo jiné i ze vzájemné neschopnosti sladit diametrální povahovou rozdílnost otce a syna.

 

Snímek se svolením Franz Kafka Museum 

Doma mluvili německy 

Hermann Kafka mluvil lépe česky než německy. Jeho němčina nesla silný český přízvuk. Při sčítáních lidu uváděl jako svou obcovací řeč střídavě češtinu a němčinu. Rozuměl také jidiš a hebrejštině. Franzova matka Julie Kafková, rozená Löwy, pocházela z dobře situované židovské rodiny, asimilované v německém prostředí.

Franzovou rodnou řečí tedy byla němčina, česky ovšem uměl dobře. V domácnosti Kafkových se hovořilo německy, česky pouze se služebnictvem. Hermann Kafka považoval němčinu za jazyk vyšších společenských vrstev, proto také své děti posílal do německých škol. Jako nábožensky vlažný Žid navštěvoval synagogu pouze o významných svátcích asi čtyřikrát do roka. Ze společenských důvodů opustil česko-jazyčnou židovskou obec a chodil do německé synagogy.

Franz Kafka sám sebe považoval za německého spisovatele. Měl rád českou kulturu, obdivoval dílo Boženy Němcové i Petra Bezruče, cenil si hudby Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka. Avšak ani přes naléhání přátel se nikdy neodhodlal psát česky.

Své povídky vydával v Drážďanech, Lipsku a v Mnichově. Ještě za jeho života vyšly například prózy Ortel, Topič, Proměna, Venkovský lékař, V kárném táboře. Ve své době však nezaznamenaly větší čtenářskou odezvu. 

Snílek a klotové rukávy 

Po maturitě Kafka vystudoval práva na Německé univerzitě v Praze. Vzhledem ke svému židovskému původu však nemohl pomýšlet na kariéru státního úředníka.

Své první místo v pojišťovně Generali získal díky protekci. Nevydržel tam ani rok a zakotvil v Dělnické úrazové pojišťovně pro Království české, kde během čtrnácti let dosáhl značného kariérního postupu.

Jeho nadřízení si ho vážili jako schopného a zodpovědného pracovníka. Na své úspěchy v zaměstnání byl Kafka hrdý, zároveň se mu však úřednická práce zdála být nesnesitelná, protože ho okrádala o čas, který chtěl věnovat literatuře.

Oproti dnešním literátům však měl přece jen určitou výhodu. Nepracoval osm hodin denně, jak je v současnosti běžné. Na úřadování měl vymezeno dopoledne od osmi do dvanácti, následovala dvouhodinová přestávka na oběd. Odpoledne pracoval od dvou do čtyř. 

Felice a Grete 

Všechny Kafkovy pokusy o založení vlastní rodiny ztroskotaly. Přitahovaly ho silné, samostatné, emancipované, moderně založené ženy. Dvakrát byl zasnouben s Felicí Bauerovou, která pracovala v Berlíně jako prokuristka firmy Carl Lindström. Během pětiletého zasnoubení si vyměnili množství dopisů, Kafka sám jich poslal na pět . Setkali se však pouze sedmnáctkrát.

Vztah narušila Grete Blochová, přítelkyně Felice. Grete se s Kafkou seznámila v říjnu 1913. Rok si spolu dopisovali, a když se o jejich korespondenci dozvěděla Felice, došlo mezi ní a Kafkou k hádce a zrušení zasnoubení.

Vztah přesto pokračoval. Definitivně se Kafka s Felicí rozešel až v roce 1917, kdy u něj propukla tuberkulóza.

 

Snímek se svolením Franz Kafka Museum

Měl Kafka syna? 

Opuštěná Felice se o dva roky později provdala za berlínského bankovního úředníka Moritze Marasse a porodila mu dvě děti. V roce 1931 se rodina odstěhovala do Švýcarska a o pět let později do USA. Brzy nato Moritz zemřel a Felice žila v nepříliš dobrých finančních poměrech. Zemřela v roce 1960 ve věku 72 let.

Grete Blochová po Kafkově smrti rozšířila fámu, že mu v roce 1914 porodila syna. Dítě prý dala na vychování do pěstounské rodiny v Mnichově, chlapec měl zemřít v roce 1921. Naproti tomu Kafkovy dopisy nenaznačují, že by vztah mezi ním a Grete byl natolik intimní, aby mohlo dojít k početí potomka.

Ve třicátých letech se Grete přestěhovala do Itálie, kde si otevřela penzion. V roce 1944 byla deportována do Osvětimi a zavražděna.

Dopisy, které Kafka adresoval svým láskám Felici Bauerové a Grete Blochové, vyšly knižně pod titulem Dopisy Felici. 

Julie a Milena 

Další Kafkovou snoubenkou se stala Julie Wohryzková, dcera správce Vinohradské synagogy. Seznámili se v roce 1919. Julii tehdy bylo 28 let, její první snoubenec zemřel za války. Dochoval se Kafkův dopis, podle něhož se jeho rodičům Julie nezamlouvala. Plánovanou svatbu údajně zakázali kvůli pomluvám o Juliině údajné frivolnosti.

Důvodem zrušení zasnoubení v roce 1920 však mohlo ve skutečnosti být to, že se mezi tím Kafka seznámil s okouzlující novinářkou a spisovatelkou Milenou Jesenskou, která přeložila několik jeho děl do češtiny. Milena žila s manželem ve Vídni. Vztah se proto opět odehrával především v korespondenční rovině. Osobně se setkali pouze dvakrát nebo třikrát a strávili spolu asi pět dní. Také Kafkovy Dopisy Mileně vyšly knižně.

Kafkou opuštěná Julie Wohryzková se provdala za bankovního prokuristu Josefa Wernera. V roce 1944 byla zavražděna v Osvětimi. Také Milenu čekal tragický osud. V listopadu 1939 byla zatčena za odbojovou činnost a o pět let později zemřela v koncentračním táboře Ravensbrück. 

Poslední láska 

Poslední Kafkovou láskou se stala Dora Diamantová, pocházející z polské ortodoxní rodiny. Seznámili se v červenci 1923 v přímořském letovisku Graal-Müritz u Baltského moře, kde se Kafka léčil a devatenáctiletá Dora pracovala jako dobrovolnice v kuchyni prázdninového tábora berlínské organizace „Židovský domov“. Strávili spolu tři týdny a po krátkém návratu do Prahy se Kafka přestěhoval do Berlína, kde žil společně s Dorou.

Když se jeho stav zhoršil, následovala ho do sanatoria v rakouském Kierlignu, kde 3. června 1924 podlehl tuberkulóze hrtanu. Dora vyhověla milencově poslednímu přání a zničila jeho rukopisy, ponechala si však některé deníky a dopisy.

Po Kafkově smrti se Dora Diamantová živila jako herečka, vstoupila do Komunistické strany Německa a provdala se za redaktora komunistických novin Lutze Laska. Část písemností, které si ponechala jako památku na Kafku, zabavilo gestapo při razii v roce 1933.

O rok později Dora porodila dceru, kterou pojmenovala po Kafkovi Franziska. V roce 1936 odjela i s dítětem za manželem do Sovětského svazu. Lask však uvízl v soukolí stalinských čistek a byl deportován na Dálný východ. Dora s dcerou uprchly do Velké Británie, kde byly internovány v záchytném táboře. Na svobodu se dostaly v roce 1940. Dora zemřela v Londýně v roce 1952 ve věku 54 let. 

Franz a Max 

Během univerzitních studií se Kafka seznámil s Maxem Brodem, jenž se stal jeho celoživotním přítelem. Na rozdíl od Kafky byl Brod od počátku úspěšným autorem. Se svým prvním románem se prosadil už ve 24 letech. Kafka s Brodem byli nerozlučnými přáteli. Dokud Kafka žil v Praze, scházeli se takřka denně. Brod přítele seznámil se svou příbuznou Felicí Bauerovou.

Brod s Kafkou navštěvovali kulturní akce, společně cestovali. Úspěšnější autor přítele povzbuzoval k literární tvorbě. Ve své závěti Kafka Broda pověřil zničením všech nepublikovaných literárních prací „beze zbytku a bez čtení“. Přítel však neuposlechl, naopak Kafkova díla publikoval, a odstartoval tak Kafkovu posmrtnou slávu.

V roce 1939 Brod uprchl s manželkou do Palestiny. Pracoval v Tel Avivu jako divadelní dramaturg a kritik, nadále se věnoval popularizaci Kafkova díla. V roce 1964 zahájil v Praze výstavu věnovanou Kafkovi. Slavné konference o Kafkově díle v Liblicích v roce 1963 se však vzhledem k pokročilému věku už nezúčastnil a delegáty pouze pozdravil dopisem. Zemřel v prosinci 1968 ve věku 84 let. 

Groteska snového světa plného absurdity 

V Kafkových prózách jsou lidé vystaveni tlaku ničivých sil, marně se jim pokoušejí čelit. Přitom události se odehrávají jakoby samozřejmě a jsou zaznamenány suchým neúčastným jazykem.

Kafka čtenáře zavádí do fantazijního, fantaskního světa, v němž jsou oproti logice všedního života i neuvěřitelné situace prezentovány jako naprostá samozřejmost. Autor předestírá absurdní poměry a groteskní pojetí reality. Nerespektuje časovou posloupnost dějů, akceptuje logiku snu. Svět líčí jako monstrózní byrokratický stroj propracovaný až do nejmenších detailů.

Vyústění próz bývá pesimistické. Veškerá snaha o záchranu jedince je marná. Kafkovo dílo dodnes provokuje a zneklidňuje. K nejvýznamnějším prózám patří povídka Proměna a romány Nezvěstný, Proces a Zámek.

 

Snímek se svolením Franz Kafka Museum

Proměna 

Povídka Proměna, která formou grotesky zpracovává motiv odcizení, začíná větou: „Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi odporný hmyz.“

Tragika Řehořovy situace nespočívá v tom, že je brouk, ale že nadále myslí a cítí jako člověk, se svým okolím však nedokáže komunikovat. Rodiče i sestra se ho štítí, izolují ho v pokoji, jeho smrt pak vnímají jako vysvobození, vyrazí na výlet a probírají plány do budoucna. 

Nezvěstný 

Nedokončený román Nezvěstný vyšel také pod titulem Amerika. Jeho hrdinou je šestnáctiletý Karel Rossman, svedený o dvacet let starší služkou. Žena čeká s Karlem dítě a rodiče se ho zbaví odesláním do Ameriky.

Zpočátku mu pomáhá bohatý strýc, ale i ten Karla vykáže ze svého domu. Hrdinu pak čeká nedobrovolné putování různými prostředími a pád na společenském žebříčku. Autor předestírá úzkost člověka v moderním světě plném odlidštěných vztahů. Dílo lze interpretovat jako moderní variaci odysseovského mýtu. 

Proces 

Hlavním hrdinou nedokončeného románu Proces je úředník Josef K., prokurista velké banky v městě, které nápadně připomíná Prahu. V den svých třicátých narozenin je zatčen a obžalován z neznámého provinění.

Důvod trestního stíhání se nikdy nedozví. Ačkoliv zpočátku se snaží zjisti příčinu zatčení, postupně rezignuje a uvěří ve svou vinu. Kniha končí popravou Josefa K., která je vylíčena jako brutální vražda. 

Zámek 

Nedokončený zůstal také román Zámek, v němž zeměměřič K. přichází do přízračně působící vsi. Zámek, kam byl pozván, zprvu nevidí, protože je zahalen mlhou. Ve vsi je jen chladně přijat, marně se snaží dostat k zámeckým úředníkům a vyjasnit své postavení. Na konci příběhu je zcela vyčerpaný, ale do zámku, vypodobněnému jako symbol odosobněné moci, se nedostane. 

 

Snímek se svolením Franz Kafka Museum

Unikl horšímu osudu? 

Když Franz Kafka ve čtyřiceti letech podlehne tuberkulóze hrtanu, vnímají jeho blízcí tuto smrt jako předčasnou a nespravedlivou. Franze přežijí oba jeho rodiče, kteří opustí tento svět ve třicátých letech dvacátého století. Skutečně tragický osud však čeká jeho tři sestry. Gabriela neboli Elli, Valerie řečená Valli i Ottilie, jíž přezdívali Ottla, jsou zavražděny v nacistických koncentrácích. Nepřežijí ani dvě Gabrieliny děti. Obětí šoa se stávají také dvě z Kafkových blízkých přítelkyň, v nacistickém koncentráku umírá i Milena Jesenská. Je zvláštní, že některé pasáže Kafkova díla lze interpretovat tak, jako by hrůzy holocaustu předpověděl. 

Zdroje: Wikipedie, Kafka, F. Dopis otci. Machala, L. a kol. Panorama české literatury, Lehár, J. a kol., Česká literatura od počátků k dnešku, databazeknih.cz, cbdb.cz, Kadlec, V. Odcizený Kafka, Polášková, T. a kol. Literatura, Andree L. a kol. Literatura pro 3. ročník středních škol, Sochrová, M. Literatura v kostce, Martinková, V. a kol. Připravujeme se k maturitě z českého jazyka, Český rozhlas, Česká televize.

 

Vložil: Vladimíra Krejčí

Franz Kafka, HP, Do hloubky,