Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Der, die, das, Päwek je tady zas. První povídka ze série Multivercz II. Marka Dobeše. Čtení na pokračování

06.04.2024
Der, die, das, Päwek je tady zas. První povídka ze série Multivercz II. Marka Dobeše. Čtení na pokračování

Foto: Kamil Fáda

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí Midjourney

Velký návrat hrdiny tohoto i všech ostatních paralelních vesmírů. Pavel Petr, krycí jméno Pávek, nebo také Päwek. Ladná kštice, pravice připravená vždy k říznému Heil Já. Marek Dobeš se vrací ke kanonádě Multiverczu. Rukojmí nebere.

Pubikace I. nakladatelství '68 Pubicers, řada stojů spatných „Pravda vítězi“. Československá postfašistalistická repulzní klika, klaka, kloaka, klokanka. Alternativní vesmír katalogové číslo 231C28*.

„Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé z Velkoněmecké říše. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protinacistickými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo účinnější než cokoli jiného a také trvalejší. A posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou oblibu našich přátel mě během třídních exkurzí na Kobyliskou střelnici, ze kterých jsem se pravidelně vracel jen já, v názoru tenkrát pouze utvrdil. “

Zdroj: Životopis Pavla Petra, Das Protektorat Böhmen und Mähren, der Stadt Prag, 1987.

Odilo Lotario Globocnik, Jr. procházel mikrofiše. Centrum paměti národa odsouzeného k likvidaci, kam ho jeho stará propustka překvapivě stále ještě opravňovala vstoupit, fungovalo. Tschechische chaoten bande, pomyslel si. Untermenschen. Budou někdy ti pepíci v hlavním městě Protektorat Böhmen und Mähren, tedy správně staroslavném německém městě Prague, schopni zavést náš osvědčený německý ordnung? Nebo se jim bude vyspělý západ stále vzdalovat?

Odilo silou vůle tyto myšlenky potlačil. Staří muži trpí meandrovitým myšlením, zažili toho moc, on například Stalingrad, a souvislosti se jim v hlavách různě překrývají. Ztrácí díky tomu ostrost myšlení mládí. A on ostré, zacílené myšlenky nutně potřeboval.

Jeho nemesis se vracela. Bylo čím dál tím jasnější, že protektor Pavel Petr, známý užším kruhům pro svou roli ve strukturách lokální reprezentace říšské branné moci pod svou krycí přezdívkou udělenou mu abwehrem, Päwek, není řízen z Berlína, ale plutokraty z Wall Streetu. Klasický dvojitý agent. Jak jeho jméno Pavel Petr napovídalo, jednou tváří pomrkával ke svému řídícímu pracovníkovi, druhou se úlisně usmíval na toho budoucího. Pavel Petr – děvka prodejná.

Nyní, když podruhé kandidoval na prezidenta protektora, nebyl nikdo lepší, než jeho starý bojový druh Odilo, kdo by se mu mohl postavit. Jako správný velkoněmecký vlastenec hodlal Odilo udělat maximum, aby Pavla Petra podruhé na pražský hrad německých králů nevpustil.

Jistě, nacistické Německo mělo s Američany korektní vztahy. Vůdce si dobře pamatoval, že osvícený antisemita a průkopník sériové výroby Henry Ford spolufinancoval jeho cestu k moci a tudíž i k sériové likvidaci Židů. Potud vše fajn und tadelfrei. Ale ani vzorový kolaborant, jakým se po dobu svého prvního mandátu prezident protektor Pavel Petr vždy jevil, by neměl kolaborovat s více stranami. A prezident protektor Päwek evidentně meldoval gehorsam nejen řídícím důstojníkům Großdeutschland.

Odilo věděl, že nejsnáze dokáže protektorovo obojetnictví zdokumentovat záznamem milníků jeho života uloženým na mikrografická média. Proto se nyní hrbil nad posledním technologickým výkřikem ochranného reformátování, na které byly převedeny tajné údaje rozvědčíka Päweka se týkající. Vycházely kdysi v undergroundovém deníku Regionale Zeitungen. Samozřejmě jen do doby, než byla redakce ztotožněna a donucena vyšlápnout si v Kamenolomu Mauthausen pověstné „schody smrti.“

Zároveň ale musel mít Odilo na paměti, že pokud se přijde na jeho odvážnou výzvědnou operaci dříve, než výsledky předá spolehlivým přátelům v domácí Geheime Staatspolizei, jmenovitě SS-Brigadeführeru und Generalmajoru der Polizei GESTAPO Franzi Josefu Huberovi, mohou namydlit schody naopak jemu.

Proto Odilo spěchal a z dějin entity s krycím jménem Pávek vybíral jen nejprůkaznější důkazy kolaborace.

Odilo se zarazil. Proč ho napadl zrovna Pávek? Vždyť Pavel Petr dostala v mládí krycí jméno od vojenského nacistického zpravodajství. Znělo na jméno Päwek. Tak proč se do mysli Odilovy vklínil Pávek? A proč ve vzduchu cítí ty stopy ozónu?

Poznámka temponautické sovětsko-nacistické centrály Ribbentrop–Molotov: Cestování mezi jednotlivými vesmíry ještě v té době nebylo odtajněno, takže starý dobrý Odilo tápal.

Pohlédl na hodinky. Před chvíli bylo půl druhé a už jsou tři hodiny GMT, tedy Greußenského času. Musí sebou hodit. Všechny dokumenty naskenovat nedokáže, vybere pět z nich, rozhodl se.

Mikrofiš I. „Aktivujte rozvědčíka Päwka“

Situace pro protektorát nepodstatná, pro Odila však osobně zásadní. Neodolá, aby si ji nezpřítomnil. To potkal Pavla Petra po letech jakoby poprvé. V jeho nové funkci určitě. A hned zjistil, že se díky schopnosti lézt nadřízeným do arsche otvorů a dělat tam, co jim na polypech vidí, stal Odilovým nadřízeným. Límcové hodnostní označení výložkou Standartenführera sice nebylo nic tak impresivního, ale rozhodující byla důvěra samotného Vůdce, která Päwka doprovázela kam se hnul jako signální feromony čubu.

„Odilo?“

„Pavle?“

„Neříkej mi Pavle, víš, že mě všichni mají zapsaného pod krycím jménem Päwek.“

Mikrofiš VII. „Rozvědčíci nelžou“

Zde by se dalo říci, že došlo k definitivnímu „svázání“ mezi Odilem a Päwkem. A je nabíledni, kdo tu byl kryjící větší pes a kdo hárající Fifinka. Nejpozději zde si musel Odilo přiznat, že v souboji vůlí prostě prohrává.

„Dosud nikde se nepodařilo zabránit mnohočetným Päwkům v cestě k metám nejvyšším. Ten člověk se prostě vždycky nakonec stane prezidentem. Sledoval jsem jeho nezadržitelný postup ve verzi, kde byl stejně jako zde před převratem členem NSDAP. Sloužil věrně naší nacistické věci, ale když se pak po převratu popravovalo a ve věznicích skončili i takoví nezpochybnitelní hrdinové naší nacistické věci, kteří na rukou krev neměli.“

Mikrofiš XX. „Rozvědčík Päwek a tango pro tři.“

„Z mých příbuzných, přátel a známých se nikdo politicky negativně nevyvíjel, nedopustil se protistátní ani protispolečenské činnosti ani právních přestupků.“ Životopis Petra Pavla z roku 1987, Československá socialistická republika, katalogové číslo 00, označující náš vesmír.

Odilo si zoufale prohrábl pahýlem levačky vous, který zakrýval otvor zvící na místě jeho spodní čelisti. K tomuto kosmetickému zákroku na Freuda došlo velmi záhy poté, co nebohý voják rezignoval a skousl ampulku s jedem. S vyleptaným kráterem v gesichtu působil Odilo poněkud smutným a bezbranným dojmem. Avšak zdání klame.

Jedna ruka sice netleská, ale pes bez spodní čelisti pořád ještě dokáže rafnout.

A stejně tak Odilo byl rozhodnut svého mnohočetného protivníka Pavla „Pávka/Päweka“ Petra demaskovat dříve, než opět poruší slovo a vypraví se do druhého volebního období.

„Kampf Kameraden, neopustím vás“, zašumloval si sám pro sebe starý říšský rafan.

Odilo ist wieder da.

 

V textu použito materiálu z portálu iDNES.cz „DOKUMENT: Životopis Petra Pavla z roku 1987“

Příště: Kurvítko ze Sudet

 

Vložil: Marek Dobeš