Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Tischgespräche. VI. povídka za série Švejk Marka Dobeše. Čtení na pokračování

30.03.2024
Tischgespräche. VI. povídka za série Švejk Marka Dobeše. Čtení na pokračování

Foto: Kamil Fára

Popisek: Obraz vytvořený umělou inteligencí Midjourney

Chřtán byrokratického kladkostroje se začíná klenout nad osudy světové války a pokouší se zvednout až pod stůl zpitého poručíka Duba. Nové dobrodružství ze světa Josefa Švejka v podání Marka Dobeše.

„Odvahu a sílu pro budoucí činy, dodávaly nám hlavně lihoviny.“ Josef Mach

„Špiritus značí latinsky ,ducha‘, jehož jsem rozhodným nepřítelem,“ mumlal si tajnosnubně, asi jako když sám sebe oplodňuje hlemýžď, v alkoholických mrákotách ležící poručík Dub.

Bohužel pro něj to nebyly jen mrákoty, v čem právě ležel. Asi si dovedete představit, jaký sajrajt se nachází v důstojnické jídelně, kam ženská noha nemá přístup.

Ke stolu, pod kterým Dub ležel, se zcela cíleně posadili dva rození sadisté - kadet Biegler s nadporučíkem Lukášem.

Biegler se opřel lokty o desku tak nízko, že jeho hlas musel zákonitě pronikat více do podstolí, než místnosti nad ním. Významně pohlédl na nadporučíka a pak si pohodlně natáhl nohy s takovou razancí, že zabořil holínky poručíku Dubovi do žeber.

Poté významně mrkl na svého spolustolovníka, který právě Dubovi podpatkem přišpendlil k podlaze levou ruku.

„Pane nadporučíku, není vám toho vojáka líto?“

„Samozřejmě, že je, kadete, být obviněn z poštívání nepřítele vůči naší armádě, to hraničí se zemězradou.“

„Já ale nemám na mysli Švejka.“

„Že ne, kolego? Myslel jsem, že litujete jeho. Být odveden za tak závažné obvinění, jakým je vyhrožování Tatarům křtem, to není legrace. To zavání polním soudem.“

„Jak bych ho mohl litovat, když jej stihne trest za něco, co si zaslouží? Neměl si pouštět hubu na tenhle einen spaziergang. Já lituji našeho vzácného kolegu, Švejkova velitele, poručíka Duba.“

„Ach tak…, poručíka Duba.“

„Ano, poručíka Duba, že se ho nezastal.“

Chvíli oba čekali, zda se zpod stolu něco použitelného ozve. A také ano. Vzápětí byli odměněni zvuky na pomezí chrutí a hemejření. Poručík Dub se evidentně probral a jal se potají přeskupovat svůj zkroucený trup, aby mohl lépe naslouchat.

„Ba, Duba. Řeknu vám upřímně, nezávidím panu poručíku Dubovi ani trochu.“

„A proč myslíte, že by se našemu kolegovi, panu poručíku Dubovi, mohlo skrze Švejka něco nemilého přihodit?“

„Neměli s tím vaším Švejkem nejlepší vztahy.“

„To neměli.“

„A Švejk je nyní veden k výslechu. Už chápete?“

„Myslíte, že by se Švejk chtěl poručíku Dubovi u soudu mstít? Že by řekl něco, čím by mu třeba uškodil?“

„No tak, mstít… On by se nemusel zrovna mstít, stačilo by, kdyby řekl, co všechno si s panem poručíkem těžkého zažil.“

„Tak to on Švejk zase má skvělou paměť, to se musí uznat. Vše v ní podrží. A nic nesmlčí.“

„Tak.“

„A představte si, že Švejk u toho soudu se sebou samým narazí na nějakého toho soudce zarputilce. Znáte ty příkladné úředníky. Jednou jsem vám četl v novinách o jednom, myslím, že to mělo titulek ,Velezrádná aféra v Chorvatsku‘.“

„Když pověsit, tak pověsit, když zastřelit, tak zastřelit, když zákon řekne utopit, tak se utopí, a kdyby se řeklo narazit na kůl, dám narazit na kůl, a kdyby z vyššího místa byl mně udělen pokyn, abych se podřezal, podřezám se. Takový jsem úředník.“

„Ještě se najdou v c. k. státní správě zodpovědní jedinci vyznávající princip padni komu padni.“

„Ve spojení se Švejkem by si takový nedal padla, dokud by hlava poručíka Duba nepadla.“

„Na takového disciplinovaného stoupence systému kdyby Švejk narazil, to by byla dvojka.“

„Úplná kulobroková kozlice.“

„Před tou by si nemohl být jist u polního soudu svým bezúhonným životem ani sám Kristus, natož poručík Dub.“

„Tedy, to máte pravdu, kolego. Švejk když má pocit, že je v právu, nezastaví se před ničím. Sám jsem byl u toho, když Švejk přivedl burše poručíka Duba k hejtmanu Ságnerovi, aby ten si u něj na svého nadřízeného stěžoval.“

„To udělal?“

„Znáte Švejka, když si něco umane, jde si za tím. Prohlásil, že poručík Dub toho svého Kunerta zfackoval pro nic za nic a že to musí jít do raportu.“

„Tak, pro nic za nic? Kam jsme se to dostali, když už šarže nesmí zfackovat chlapa, kdykoli si zamane?“

„Doslova tehdy Švejk řekl ,Mírnikstírniks‘.“

„To znám. To Švejk pochytil nejspíš z němčiny, ,mir nichts, dir nichts‘.“

„Z němčiny, říkáte? No tak to budou Švejkovi ti vojenští páni u soudu dobře rozumět. Je to tam samý Šváb.“

A šváb se ozval také u jejich nohou. Chrutí a hemejření se změnilo v rachtání a hrkání, jak se poručík Dub snažil nenápadně patami a podpatkem jedné holínky pod stolem odposouvat směrem k východu. Moc si tím nepomohl, protože pouze zajel límcem do zvětralé kaše, která od přijímání pod způsobou těžko stravitelné poživatiny počala přecházet přepodstatněním, jaké ovládal jedině kuchař Jurajda, do skupenství klihu.

„Ono u soudu se v člověku projeví mnohdy srdce lví. Hlavně když bojuje sám za sebe.“

„Jak to říkal ten spisovatel, ten váš Hašek?“

„Skromnost krášlí muže, ale pravý muž že se krášliti nemá, a proto nesmíme býti skromnými přespříliš. Odvrhněme konečně všechnu sentimentalitu, pro niž nám přezděli ,národ holubičí‘ a buďme muži. Nestyďme se veřejně se přiznat ku svým přednostem! Jak je to krásné, když směle dovedu říci: ,Vašnosti, já jsem génius‘, kde by nemístně skromný muž řekl: ,Vašnosti, já jsem hovado‘.“

Nadporučík Lukáš povytáhl obočí, kadet Biegler významně zakoulel levým okem. Oba synchronně pohlédli na hodinky.

Kadet Biegler zvedl ruku, roztáhl prsty a začal na nich odpočítávat. Když se dostal k prostředníku a pod stolem se nic zásadního stále nedělo, nadporučík Lukáš ztratil trpělivost.

Sklonil se ke kadetu Bieglerovi a pod desku zahlásil.

„Zemězrada je choulostivá věc.“

A pak už jen viděli ulepená záda uniformy poručíka Duba, an přikrčeně dezertuje z důstojnické jídelny.

„Marš hinaus, sie lausbuben!“ broukl spokojeně kadet Biegler.

 

V textu čerpáno z povídek Jaroslava Haška „Přítel Jiří Mahen a Josef Mach“, „Podivuhodné příhody hraběte Hudrymudrydesa“, „Velezrádná aféra v Chorvatsku“, „Největší spisovatel český Jaroslav Hašek“, „Oslí historie z Bosny“ a „O parlamentech“.

Příště: Asimulant Švejk

 

Vložil: Marek Dobeš