RECENZE Kristýna Trpková, Někdo z nás. Očekávaný thriller pokulhává
25.03.2024
Foto: KrajskéListy.cz
Popisek: Někdo z nás
Mladá a perspektivní spisovatelka (*1996) má na svém kontě tři výrazné tituly: Vesnici, Stvůru a Vetřelce. Svou prózou přispěla také do loňského sborníku Po stopách zločinů. V něm mimochodem najdete výrazná jména detektivního žánru. Goffou počínaje a Surmanovou konče.
Nyní se rodačka z východních Čech pustila do svého dalšího románu, kde ovšem nepůsobí tak jistým, přitom klidným a rozvážným dojmem, jako tomu bylo u předešlých prací. Ty jsem četl vždy s velkým nadšením a vyloženě jsem se na ně těšil.
V případě thrilleru Někdo z nás se má očekávání nenaplnila.
Knihu bych rozkrojil do tří nesouměrných částí. Vlažnější a upovídaný začátek (40 procent textu), kvalitní pokračování a výborné rozuzlení. Kdyby byl rozsah o sto stran kratší (z celkových 352 stran), asi bych nehovořil o románu, ale o novele. A ničemu by to podle mého neublížilo. Stačí si připomenout Sagitaria (Krysta, Trujkunt, Rest a další) nebo Tři muže na Titaniku Jaromíra Vacka.
Přísná měřítka jsou u Trpkové na místě, neboť shora uvedenou trilogií dokázala, jak dovedně umí kombinovat a jak překonává vysoce postavenou laťku. Proč z krásných popisů a postupně budovaného napětí přešla do světa dialogu, čímž se jasně přiblížila divadelní hře, netuším. Přestože mě kniha tolik nenadchla, nadále platí její nadprůměrnost a čtivost.
Sourozence Herelovy od dětství pojí silné pouto, a přestože už jsou všichni dospělí, nedají na sebe dopustit. Rodinnou idylku jim však jednoho dne naruší hrůzný nález na zahradě matčina domu, jenž spustí lavinu nečekaných událostí. Minulost se probouzí k životu a spolu s ní i mučivé tajemství, které nikdy nemělo spatřit světlo světa. Jak snadné je ztratit důvěru v někoho, koho známe celý život? A opravdu víme, co jsou naši nejbližší vlastně zač?
Nechci vyzrazovat pointu, zůstanu proto výhradně v obecné rovině. Kniha vás přívětivě uvede do obrazu jedné obyčejné rodiny. Díky několika jasným charakteristikám si dokonce zapamatujete postavy, aniž by se pletly. Přitom je jich opravdu dost. Rodina se schází kvůli oslavě, ta však končí policejním stanem a vyšetřováním. Už tou dobou bude bdělejším čtenářům jasné, oč jde.
Závěrečná – dvojitá – pointa zůstane neodhalena, to bych se vsadil.
Thriller je čtivý a napínavý, má logické konotace a uvěřitelné okolnosti. Jediné, co mi vadilo, byly zbytečně protahované dialogy. Nikam totiž nevedly. Snažily se především osvětlit vztahy a charakterové vlastnosti. Protože ale čteme detektivku, nejde o nic až tak zásadního. Proto bych ubral počet stran, jak už jsem řekl.
Na straně druhé je zmíněná délka jedinou pihou na kráse. Obálka Davida Dvořáka je navíc přímo pekelná, skutečně se vyvedla.
Jako u minulých románů, i tento vydal Kalibr.
Dávám 75 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda