Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Franz Kafka je víc než literatura, v jeho díle jsou pradávné pravdy i budoucí křivdy říká spisovatelka a socioložka Jana Vitíková

02.04.2024
Franz Kafka je víc než literatura, v jeho díle jsou pradávné pravdy i budoucí křivdy říká spisovatelka a socioložka Jana Vitíková

Foto: Se svolením Jany Vitíkové

Popisek: Jana Vitíková

ROZHOVORY NA OKRAJI Jana Vitíková dokáže ve svých povídkách čtenáře opravdu překvapit. Její literární prvotina, soubor povídek Na kusy získala uznání jak u čtenářů, tak kritiky. O čem je vlastně tato kniha? Jejím hlavním tématem je strach, který může mít mnoho podob. Od obyčejného strachu při sledování či čtení hororu až po strach z neznáma, tedy strach doslova transcendentální. Nikoli náhodou patří mezi oblíbené autory Jany Vitíkové Franz Kafka.

Jana Vitíková vyrůstala v Chomutově. Nejprve vystudovala Vyšší odbornou školu publicistiky, ale nakonec se vydala na studia sociologie. Absolvovala obor historická sociologie na Fakultě humanitních studií a v současné době pracuje v Centru pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd. 

Upřímně, řečeno jsem se při svém pátrání na internetu o vás toho moc nedozvěděl. Ale to podstatné ano. Nakladatelství Malverrn vám vydalo soubor povídek Na kusy. Vystudovala jste sociologii a přispíváte do odborných časopisů.

Od toho ale máme rozhovory, abychom si popovídali a něco se o sobě dozvěděli.

Začnu tedy vaší odborností. Vystudovala jste sociologii. Kde nyní pracujete?

Už skoro osm let pracuji v Sociologickém ústavu Akademie věd. Konkrétně v Centru pro výzkum veřejného mínění, kde se věnujeme kvantitativním výzkumům. Přímo já jsem zodpovědná za sběr dat, tedy aby vše proběhlo hladce.

Co vás přivedlo až ke psaní, vnitřní tvůrčí přetlak? Či vás inspirovala četba těch či oněch autorů? Inu, těch motivů může být bezpočet.

Upřímně, nejspíš je to nějaká moje přirozenost. Začala jsem psát krátké příběhy hned, jak jsem se naučila abecedu. Někdy na konci druhé třídy jsem napsala soubor pohádek. Když si je nyní čtu, tak se směji, jak moc je vidět, že je napsalo malé dítě. Většinou je celý příběh téměř bez konfliktu a sepsán ve třech větách.

Postupem času jsem začala i číst, přes knihy pro děti jsem se dostala k větším románům a velkým autorům. A to na mě mělo velký vliv. Říkala jsem si, jak je úžasné, že někdo může napsat příběh, který čtenáře vtáhne, dokáže ho přenést do jiného světa, kde může být kýmkoliv. A to jsem chtěla i já, prožívat velké příběhy. Nicméně musím přiznat, že během puberty se tohle změnilo a psaní je pro mě i trochu formou terapie.

Pojďme si ale promluvit přímo o vaší prvotině, které se dostalo zasloužené pozornosti čtenářů. Podle charakteru vašich příběhů bych si dovolil usuzovat, že vedle sociologie máte ještě hluboký zájem o psychoanalýzu a Franze Kafku.

Moje první kniha hodně souvisí právě s tím, že je psaní pro mě částečně terapií. Celý život bojuji s úzkostmi a strachem. A Na kusy je především o strachu, který přichází v různých formách. V povídkách ani tak moc nejde o děj jako o pocit z nich. Je pro mě obecně těžké vyjádřit pocity, proto jsem si musela najít nějaký jiný způsob, než je popisovat tradiční formou. Proto jsou v povídkách samé hroutící se místnosti a roztékající se těla. Jsou to reprezentace pocitů, které prožívají jednotlivé postavy, a jsou tak silné, že není možné je vyjádřit jednoduchým popisem. A ano, Franz Kafka na mě měl velký vliv, jeho dílo je víc než literatura.

 

Strach. Strach prostupuje všemi povídkami, rozevírá všechny dveře, prokluzuje štěrbinami a třepí svět hrdinů. Literární prvotina Jany Vitíkové Na kusy se značně vymyká dnešní mladé „ženské literatuře“, od které již předem očekáváme zavedená schémata. V autorčině literárním světě je vše možné, její fantazie nezná hranic, protože se jedná o knihu zaplněnou bizarními emocemi. Hrdinové povídek jsou totiž ve značném rozporu s racionálními a mechanickými modely příčin a následku a vší logiky věcí a jednání. Jana Vitíková nám nabízí střety vnitřních světů jednotlivých postav s okolnostmi vnějšího prostředí, který není nikterak idylický. Jednotlivé povídky by se daly nazvat analýzami úzkosti.

Autorka nezapře svou lásku k dílu Franze Kafky, jehož „popis jednoho zápasu“, dovede rozvinout pomocí technik současné fantasy literatury a přiblížit tak svou práci současnému, a zejména mladému, čtenáři.

Vydalo nakladatelství Malvern (obálka s jeho svolením).

 

Když už jsem zmínil slavného spisovatele, které části jeho díla vás ovlivnily? A především by mne zajímala vaše interpretace.

Když čtete jeho deníky, tak k vám hovoří někdo neskutečně moudrý, někdo vyslovující pradávné pravdy a odhalující budoucí křivdy. Byla jsem tuhle na jedné přednášce, kterých je tento rok vzhledem k výročí jeho smrti nespočet, a přišlo mi, že se všichni snaží najít ten jeden motiv. Říká se, že Proces je o byrokracii, Proměna o vztahu k rodině atd. Ale mně přijde, že jsou to takové zjednodušující věty, které se říkají na střední škole při hodinách literatury. Kdo ale vezme do ruky Kafkovo dílo, tak musí pochopit, jak mnohovrstevnaté je, jak je každé slovo důležité, nic není navíc, všechno do sebe zapadá. Jednou se třesete hrůzou, jindy nechápete, co se vůbec děje, někdy propuknete v smích, protože Kafka byl hodně vtipný a jeho dílo je plné humoru. Jen díky tomu mohou fungovat i romány, které ani nejsou dopsané.

Já osobně mám nejraději Zámek, který spolu s manželem sbíráme v různých vydáních a jazycích. Také se snažím Kafku představit mladším lidem přes instagramový účet Kafka na každý týden, který spravuji. Mohli bychom se o něm bavit teď hodiny, ale myslím, že to není cílem tohoto rozhovoru, takže pokud někoho z čtenářů zajímá můj pohled na Kafku, najde mě tam.

Jací jsou vedle Franze Kafky vaši další oblíbení autoři či básníci?

V životě jsem měla hodně oblíbených autorů, hodně záleželo na tom, v jaké fází života jsem se zrovna nacházela. Například během dospívání jsem byla skoro posedlá Irvinem Welshem. Líbilo se mi, jak hrubě a syrově popisuje nejhlubší dno, kam se člověk může dostat. Ovšem čím dál tím víc mě v knihách začal zajímat víc jazyk než samotný příběh. Jaká slova autor vybral, jakou formu použil, proč zrovna nyní hovoří o něčem, co se zdánlivě příběhu netýká. Obdivuji především ruské klasiky jako je Dostojevskij, Bulgakov nebo Bělyj. Nicméně vyjmenovávat všechny velké autory, kteří nejspíš ovlivnili všechny bez ohledu na to, zda píšou nebo ne a kteří jsou na seznamu „povinné“ literatury - a právem - by bylo zbytečné. Pokud je tedy cílem otázky možná někomu napovědět, tak já oceňuji dílo Emila Juliše, Bohuslava Reynka, Václava Vokolka nebo Gustava Meyrinka. Z poslední doby jsem byla nadšená prací Susanny Clarkové, u ní mi je především líto, že si musí procházet takovými problémy a nepíše víc.

Se socioložkou člověk nemluví zrovna každý den. Jaký je předmět vašeho odborného zájmu?

Během studií jsem se vrátila především do místa svého dětství, do Sudet, a zajímala se o demolice obcí v sedmdesátých letech, které ustupovaly těžbě uhlí v Ústeckém kraji. Později jsem se z minulosti přesunula do současnosti a v tuto chvíli se v rámci doktorského studia věnuji obcím, které jsou demolicí ohroženy, a tomu, jak tato situace ovlivňuje jejich obyvatele. Pracovně, jak už jsem zmínila, se věnuji výzkumům veřejného mínění.

Jakým způsobem by mohla třeba sociologie přispět ke zlepšení neblahého stavu současného světa?

Je otázka, zda se svět nachází v neblahém stavu. Já si třeba myslím, že vždycky byli lidé zlí, toužící po moci, nešťastní, dělající špatná rozhodnutí, trápící se nebo chamtiví. Zároveň tu ale vždycky byli ti, kteří jsou dobří, chtějí problémy řešit, šíří radost a lásku nebo pomáhají jiným. Naopak když se podívám do minulosti, tak mi přijde, že jsme na tom trochu lépe. Samozřejmě, že nešvary starého světa přetrvávají. Hrstka lidí drží většinu světového bohatství často na úkor jiných, někde nemají přístup ani k čisté vodě natož ke vzdělání, jinde se musí člověk zadlužit na celý život, pokud chce studovat nebo se uzdravit, někde jsou ženy stále brány jako majetek a jinde jsou stále méně placeny než muži, ve většině světa si nemůžete vzít toho, koho milujete, protože má zrovna stejné pohlaví a tak dále a tak dále.

Přesto se na svět dívám spíše pozitivně. Třeba zrovna my tady v České republice. Přístup ke vzdělání, bydlení, zdravotní péči má většina lidí. A i když si uvědomuji všechna ale, rozhodně jsme na tom lépe než dřív. A zrovna ty věci, které by se daly zahrnou do toho „ale“ může studovat a odhalovat sociologie. Například sledovat, proč některé děti ze sociálně znevýhodněných prostředí mají startovací bloky o několik metrů za jinými, nebo proč, i když experti říkali, že očkování proti covidu je bezpečné a účinné, lidé raději uvěřili řetězovým e-mailům a tomu, že očkování zabíjí, způsobuje neplodnost atd. Sociologie studuje společnost a snaží se jí porozumět, aby ti, kteří mají odvahu a sílu, mohli pochopit, proč se některé nepravosti dějí, a něco s tím udělat.

Na závěr bych se vás rád zeptal na vaše další tvůrčí plány.

V tuto chvíli jsem dopsala román, ve kterém se vracím do svého rodného města. Vzhledem k tomu, že nejsem zrovna etablovaný spisovatel, není úplně snadné najít nakladatele, i když již jedna kniha vyšla. Moje plány jsou najít ho a pak dál psát a psát.

 

QRcode

Vložil: Jiří Kačur