Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Došlo tu k přestřelce a následky mohly být velmi tragické, to mi určilo život, říká spisovatel Jan Kuthan

22.04.2024
Došlo tu k přestřelce a následky mohly být velmi tragické, to mi určilo život, říká spisovatel Jan Kuthan

Foto: Se svolením Jana Kuthana

Popisek: Jan Kuthan

ROZHOVORY NA OKRAJI Sedlčansko, Střední Povltaví. Kraj nedaleko od Prahy, zároveň kraj pozoruhodné krásy. Člověk nemusí jezdit až někam do Jizerek, aby našel klid. Stačí si vyjet pár desítek kilometrů do Sedlčan či Vysokého Chlumce... Jan Kuthan (*1978) je podnikatel a spisovatel, autor knih Vltava v proudu času, Sedlčanskem po stopách Jakuba Krčína, Staletí pod hradními okny a dalších. Provozovatel e-shopu Hubatá černoška. Vystudoval Vyšší odbornou školu publicistiky v Praze, roky pracoval v Městském muzeu Sedlčany.

Jan Kuthan napsal několik publikací, věnovaných nejenom této krajině, ale také pozoruhodné historii spojené třeba s Jakubem Krčínem, rodem Lobkowiczů či Rožmberků. Podílel se společně s fotografem Martinem Steckerem na vydání několika fotografických publikací, jako například Vltava v proudu času.

Využil jsem tedy této příležitosti, abych se s panem Kuthanem v našem rozhovoru trochu porozhlédl po těchto končinách a také po jejich minulosti.

Pane Kuthane, nemohu si vysvětlit váš hluboký zájem o Sedlčansko jinak než rodinnými pouty. Vy z tohoto kraje pocházíte?

Přesně tak, jsem z malé vísky s poetickým názvem Rovina. Ten zájem ve mně vzbudil můj někdejší profesor na sedlčanském gymnáziu Jiří Páv, k němuž jsem chodil na dějepisný seminář. Zároveň byl správcem muzejních sbírek. Neměl jsem námět pro svou seminárku a on přišel s tím, že žiju ve vsi, kde je nenápadný pomníček z druhé světové války. Došlo tu k přestřelce a následky mohly být velmi tragické. Přitom se o události moc neví. Co kdybych obešel poslední žijící pamětníky? A tak to všechno začalo. Neměl jsem ponětí, čím jednou budu a tady se mi naskytla skvělá příležitost udělat něco užitečného. Bylo to pro můj život nenápadné, ale mimořádné nakopnutí.

Z té seminárky pak vznikla vaše první kniha...

Ono se té seminárce dokonce poštěstilo, že se „náhodou“ dostala do rukou filmařů z České televize a v průběhu mého maturitního týdne pak chodili s kamerou po těch pamětnících, které jsem předtím obcházel já s diktafonem. To pro mě byla velká motivace do další práce a byl to opět pan Páv, kdo vyslovil do té doby pro mě něco nemyslitelného, že by to mohlo i vyjít knižně, doplněné třeba o další zajímavosti z historie naší vesnice. A tak jsem své dvacáté narozeniny v roce 1998 oslavil vydáním své prvotiny, věnované rodné vsi.

 

Kniha vyšla u příležitosti 400 let od smrti rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan. Přináší poznatky především o poslední etapě Krčínova života, která bývá v literatuře velice opomíjena (Krčín ji strávil na Sedlčansku). Zajímavé a nové informace o této záhadné postavě našich dějin doplňují kvalitní snímky fotografa Martina Steckera.

S doslovem Josefa Haubelta.

Vydalo Městské muzeum Sedlčany (obálka s jeho svolením).

 

Další z vašich publikací Staletí pod hradními okny je věnována Vysokému Chlumci. Čím si právě Chlumec zasloužil vaši pozornost?

Bydlím kousek od něj a když jsem viděl, jak zajímavá může být historie malé nenápadné vísky o 130 obyvateli, tak v tu chvíli se pro mě Vysoký Chlumec stal doslova magnetem. Vždyť tam je nádherný hrad, v podhradí pivovar a začalo se tam zrovna budovat muzeum lidové architektury. A dozvědět se tehdy něco víc, to bylo na detektivní pátrání. Tak jsem se do něj nadšeně pustil, aniž bych se trápil tím, že nejsem historik, ale prostě mladý nadšenec a začínající novinář. A vidíte, najednou je té knížce už přes dvacet let a spousta těch informací nebo fotek by jinak zmizely.

Se Sedlčanskem, ba přímo se Sedlčany, je spojeno velké jméno českého rybníkářství Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan. Můžete mi tuto souvislost osvětlit podrobněji? Koneckonců jedna z vašich knih se jmenuje Sedlčanskem po stopách Jakuba Krčína.

Já měl vždy jako správný patriot už v dětství radost, když se o našem kraji někde psalo nebo mluvilo a najednou tu byl Krčín, často zmiňovaný jen jako z Jelčan. Kam zmizely Sedlčany? A proč i různé životopisy nebo články jeho sedlčanskou část života téměř ignorují? Tím jsem se o něj začal více zajímat a přišel rok 2002, kdy jsem nastoupil jako civilkář do Městského muzea Sedlčany. To se tehdy stěhovalo do nových prostor a já se aktivně zapojil i do tvorby nové muzejní expozice. A tam samozřejmě nemůže Krčín chybět. Tehdy jsem se díky muzeu poznal s fotografem Martinem Steckerem a úplně přirozeně z toho všeho vyplynulo, že když už je za dveřmi výročí 400 let od Krčínovy smrti, že to volá po knize, která konečně všem jasně sdělí, že Sedlčany a Sedlčansko ke Krčínovi rozhodně patří. Velkou podporu jsme našli u ředitele muzea Davida Hrocha, který tomuto projektu otevřel dveře dokořán a moc si jeho vstřícnosti dodnes vážím. Kolem Krčína se toho pak odehrála spousta.

Krčín byl vůbec jistě velice pozoruhodný muž. Jistě jeho bohatý život musely doprovázet nějaké zajímavosti. Nevzpomínáte si na některé z nich?

Zajímavostí je spousta, ostatně i samotné sedlčanské muzeum sídlí v budově, kde Krčín kdysi převzetí Sedlčan stvrdil svým podpisem. V muzeu je vystavena kopie nejvzácnější městské památky, kterou je Krčínův kancionál, tedy bohatě ilustrovaný zpěvník z jeho doby. Jeho pořízení byla velmi nákladná věc a on jej financoval. Právě z kancionálu pochází Krčínovo jediné dosud známé vyobrazení. Badatele ale nejvíc přitahuje jeho náhrobek v obděnickém kostele, kde chybí datum úmrtí, což podněcuje různé úvahy o tom, kde byl vlastně pochován. Rád doporučím novou knihu Otomara Dvořáka a Marie Holečkové Vodní světy Jakuba Krčína, kterou jsem přečetl doslova jedním dechem a je z mého pohledu vynikající a plná zajímavostí.

 

Fotografická publikace dokumentuje rozmanitý život podél Vltavy v minulosti i současnosti. Autor se v knize zaměřuje na region středního Povltaví, od Žďákova k Živohošti a sleduje proměny vltavských břehů od pravěku až do dnešních dnů. Zachycuje mnoho zajímavých míst, architektonických a přírodních památek, přehrad a život obyvatel na břehu řeky. Reprezentativní knihu doplňuje velké množství krásných barevných i dobových černobílých fotografií.

Vydalo Městské muzeum Sedlčany (obálka s jeho svolením).

 

Která místa na Sedlčansku byste mi doporučil navštívit? Zde si patrně najde svoje každý. Milovník turistických pochodů (slavná „Prčice“), milovník historických památek, ale také příznivec cyklistiky. Kam se rád vracíte či jezdíte na výlety?

Začít můžeme u míst, která jsem shodou okolností již zmínil. Ať už je to sedlčanské muzeum nebo vysokochlumecký skanzen. Nádherně je kolem Vltavy. Při dobrém počasí vás nepochybně dostane vyhlídka z rozhledny Milada nedaleko hráze Orlické přehrady či v podstatě protější pohled na známou „podkovu". Na řece i kolem ní je krásně, je zde zřícenina hradu Vrškamýk, půvabné jsou Drbákov-Albertovy skály se svými výhledy. Na skvělé jídlo se můžete zastavit v Počepicích a zahrát si tam třeba i minigolf, nebo na Hulíně, kde jsou pro změnu k vidění i nějaká ta zvířátka.

Tahákem je v zimě i v létě Monínec. Osobně velmi rád jezdím Sedlčanskem na kole a nepřestává mě udivovat kouzlo zdejší přírody plné lesů a údolí. Dokonce tu máme i krásnou cyklostezku, která spojuje Sedlčany a Sedlec-Prčice a zřejmě nepřekvapí, že se jmenuje Krčínova... A když jsme u něj, mrkněte i na jeho křepenickou tvrz nebo největší mlýn holandského typu u nás, tedy jeho torzo. Nachází se u Příčov nedaleko pro změnu největšího rybníka v našem kraji Musíku. O jeho staviteli jsme již hovořili.

Sedlčansko je známé také tím, že za druhé světové války potkal nemalou část místních obyvatel krutý osud. Byli nacistickou okupační mocí vysídleni, jelikož zde vznikl výcvikový prostor zbraní SS. Jak to tehdy vlastně bylo?

Na podobná témata jsem za poslední roky výrazně změnil názor. Dříve mi přišlo rozumné v nich bádat a pátrat, aby se z nich lidé mohli poučit. Ukazuje se, že jsou nepoučitelní... Je to spíše naopak - čím více se něčím takto negativním zabýváme, tím snáze to považujeme za normální součást našich životů. Dává mi teď daleko větší smysl vyhledávat důvody k radosti než něco, co je děsivé a strašné. Kam směřujeme svou pozornost, tím směrem se ubírá náš život a svět kolem nás.

Osobně se dnes raději projedu na tom kole nebo projdu po lese, než abych pátral po hrůzných činech jakýchsi nacistů, teroristů a jiných zločinců. Dovedete si představit tu úlevu, kdyby lidé podobná témata vypustili ze života, neřešili je a zaměřili se na to, co je naopak potřeba udělat proto, abychom se na sebe více usmívali, měli se rádi, měli pro druhé pochopení nebo podporovali děti v jejich radostech?

Takto nejsme vůbec vedeni se zamýšlet, protože tam už místo rozumu nastupuje více srdce, a to „logicky“ rozum odmítá. Bojí se, že bychom ho nepoužívali a jemu vyhovuje si s námi pohrávat. Rozumově pak zdůvodní v podstatě cokoliv, jen abychom nepoužívali srdce. Některým tématům už proto nevěnuji svou energii a jsem nadšený, kolik lidí už v tomto duchu funguje a jak přibývají. A třeba i těchto pár vět někoho inspiruje k uvědomění, že si svou pozorností sami rozhodujeme o tom, jaký pocit ze svého života máme.

Mohou se čtenáři těšit na nějakou další vaši knihu?

Je zajímavé, že jste mne oslovil právě teď, přestože jsem dlouhé roky nic nového knižně nevydal a zdálo se, že jsem přeskočil na podnikatelskou dráhu a psaní definitivně pověsil na hřebík. Takže jste první redaktor, kterému mohu prozradit, že jsem psaní na hřebík nepověsil. Dokončil jsem humoristický román z venkovského prostředí, který se odehrává v době před sto lety. Měl by se jmenovat Kominíci pro štěstí. Přestože je to z jiného soudku než předchozí knížky, věřím, že čtenáře pobaví a potěší.

A není bez zajímavosti, že jsem ho rozepsal před dvaceti lety jako námět pro Jiřího Menzela, který byl kmotrem zmíněné knihy o Vysokém Chlumci. Z této obce také pochází inspirace pro samotný příběh, který ale musel spolu se mnou uzrát jako víno a věřím, že čtenářům bude chutnat. O jeho vydání se právě nyní rozhoduje u nakladatele, takže čtenáři mají ještě pár měsíců čas a mohou tak v klidu dočíst to, co mají zrovna rozečtené.

 

QRcode

Vložil: Jiří Kačur