Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Všichni jsme lidmi a je mnohem více věcí, co nás spojuje než rozděluje, říká spisovatel a cestovatel Miroslav Černý

22.05.2024
Všichni jsme lidmi a je mnohem více věcí, co nás spojuje než rozděluje, říká spisovatel a cestovatel Miroslav Černý

Foto: Se svolením Miroslava Černého

Popisek: Miroslav Černý

ROZHOVORY NA OKRAJI Stručně a výstižně vést rozhovor s Miroslavem Černým, který procestoval celý svět, který se věnuje japonskému umění meče a který napsal několik desítek knih – cestopisy, jazykozpytná díla věnovaná desítkám různých domorodých jazyků, básnické sbírky, odborné knihy, překlady nejenom indiánských mýtů a legend jako například nedávno vyšlá kniha Tsagiglálal, je téměř nemožné. Ale pokusím se o to.

Miroslav Černý (*1977) působí na Katedře anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Ostravské univerzity, kde přednáší vývoj angličtiny, jazykovou typologii a sociolingvistiku. Dále vede kurzy zaměřené na dějiny, kulturu a literaturu původních obyvatel Severní Ameriky. Pod názvem Poselství prachu (Argo 2013) vydal antologii mýtů a legend indiánů kmene Šošonů. Je autorem sedmi sbírek poezie a řady odborných prací a publikací literatury faktu, mimo jiné antropolingvistických cestopisů Slovem svět (Dauphin 2016) nebo Mizející hlasy (Togga 2019). Za knihu Proleženiny (Protimluv 2022) získal Cenu Jantar za literaturu.

 

Sbírka vyprávění indiánů obývajících náhorní plošiny severozápadu USA a jihu kanadské Britské Kolumbie. Dvacet pět příběhů v pěti kapitolách zaznamenaných podle původních vyprávění indiánských kmenů. Jedná se ucelený soubor mýtů a ledend z amerického severozápadu přeložený do češtiny.

Vydalo nakladatelství Dauphin (obálka s jeho svolením).

 

O čem je Tsagiglálal? A doplňující otázka. Z jakého jazyka pochází a co znamená?

Tsagiglálal je do češtiny přeložený soubor ústní slovesnosti indiánů z oblasti náhorních plošin, které se rozkládají na území dnešních amerických států Washington, Oregon, Idaho, Montana a také ve vnitrozemí kanadské provincie Britská Kolumbie. Překlad jsem navíc opatřil různými komentáři a poznámkami, které čtenáře uvedou do společenského a kulturního kontextu zařazených příběhů.

Jinak Tsagiglálal znamená „Ta, která se dívá“ a toto slovo pochází z jazyka/dialektu wasco-wishram.

Vy jste severozápad USA také navštívil, včetně Kanady, a viděl ty náhorní planiny na vlastní oči. Žijí tam ještě potomci původních obyvatel?

V americké části této oblasti jsem pobýval v 90. letech jeden rok jako student střední školy. Kanadskou sekci jsem navštívil loni. Potomci původních etnik tam samozřejmě stále žijí, ať už v rezervacích (např. Warm Springs Reservation v Oregonu) nebo mimo ně. Mými spolužáky (studoval jsem v americkém městě Vancouver) byli zejména členové etnik žijících podél řeky Kolumbie. Někteří z indiánů z této oblasti jsou i celosvětově známí, mj. proslulý spisovatel z národa Spokane Sherman Alexie, jehož knihy byly přeloženy i do češtiny.

A krajina? Co byste mi tam doporučil vidět?

Jelikož západní hranici oblasti, o níž hovoříme, tvoří sopečné Kaskádové pohoří, tak bych určitě doporučil navštívit tamější vulkány: Mount Hood, Mount St. Helens nebo Mount Rainier. Až bolestně krásná je modř Kráterového jezera (nejhlubšího v USA). Fascinující je i celé povodí řeky Kolumbie, například téměř dvě stě metrů vysoké vodopády Multnomah Falls. Osobně mám ale rád právě tu aridní oblast vlastních náhorních plošin, zejména v severovýchodním Oregonu.

 

Jedním z aktuálních témat, jež na sebe v posledních letech strhávají vysokou míru pozornosti, jsou radikální změny na jazykové mapě světa. Bylo vyčísleno, že z přibližně 6000 jazyků, jimiž se v tuto chvíli na planetě aktivně hovoří, do konce 21. století rovná polovina zanikne. V knize Miroslava Černého se vydáme na vzrušující výpravu napříč naším umlkajícím světem a vyslechneme příběhy pěti mizejících jazyků a kultur, které autor v posledních letech při svých cestách navštívil. Ať už v saharské poušti, cejlonském pralese, australské buši, arktické tundře či v horách západu Ameriky, vypravěč nás nenechá na pochybách, že hlavní bohatství lidstva spočívá v rozmanitosti a tu je třeba chránit

Vydalo nakladatelství Dauphin (obálka s jeho svolením).

 

Zabýval jste se mýty také jiných kmenů a národů. Mají něco společného?

Společného toho mají mnoho. Jednak to jsou společné motivy a témata, takže v podstatě ve všech mýtech bez ohledu na kulturní oblast a geografické ukotvení najdete příběhy o stvoření světa, o přátelství lidí a zvířat nebo o bojích s netvory. Zároveň se mýty shodovaly v tom, jakou roli hrály ve svých společenstvích; mýty byly multifunkční a plnily funkci vzdělávací, zábavnou i duchovní. A konečně do třetice bych dodal důležitý formální rys a tím je skutečnost, že mýty měly podobu ústní slovesnosti a jako takové byly určeny primárně k vyprávění a poslechu, nikoli k četbě.

Taková záliba je jistě obohacující v mnoha ohledech, ale co důležitého pro život jste si z nich odnesl vy?

Nejspíš to, že bez ohledu na to, odkud pocházíme, jakými jazyky hovoříme a jaká byla naše historie, jsme všichni lidmi a je mnohem více věcí, co nás spojuje, než těch, které nás rozdělují. Někdy na to bohužel zapomínáme.

Podle všeho jste zdatný cestovatel. Pobýval jste nejenom mezi indiány. Jak vás ti místní v různých částech světa mezi sebe přijímali? Nevyskytly se tu a tam nějaké potíže?

Až na jednu výjimku, kdy mě přepadli v Senegalu, jsem se s žádnými většími potížemi nesetkal. Vždy jsem se při setkáních s členy původních etnik snažil chovat přirozeně, s respektem a pokorou. Důležité je usmívat se a nepřehánět to s gesty, neboť ta mohou sdělovat v jiné kultuře jiné významy.

Některé z vašich knih jsou o různých exotických jazycích. Kolik je vlastně na zemi živých jazyků? A který z nich je svou stavbou nejodlišnější od běžných indoevropských jazykových mutací?

Na světě se aktuálně hovoří cca 7000 jazyky, z nichž bohužel podstatná část čelí hrozbě zániku, takže na konci tohoto století jich bude velmi pravděpodobně o mnoho méně: o polovinu, možná až o devadesát procent. Půjde o velkou ztrátu už jenom proto, že přijdeme o možnost poznávat, jak moc a v čem se různé jazyky liší, třeba co do svého vnitřního ustrojení. Velmi odlišné jsou tzv. jazykové izoláty, tj. jazyky, které nejsou příbuzné s žádným jiným jazykem. V kontextu knížky Tsagiglálal je to například jazyk kmene Kutenai.

 

Kniha se zabývá odkazem středověkých japonských válečníků v současnosti. V širokém kontextu historických a kulturních reálií souvisejících se samurajskou třídou autor komentuje rozmanité stránky tradičního japonského šermu, aby se v hlavní části práce zaměřil na moderní formy umění meče. Hlavní pozornost věnuje bojově orientovanému stylu šermu, který byl vytvořen v roce 1925 v Tojamské vojenské akademii (Tojama rjú battódžucu), a z něj odvozeným školám. Součástí textu jsou i komentáře k testování seků formou přesekávání cílů (tzv. tamešigiri) a další doprovodné poznámky..

Vydalo nakladatelství Černý drak (obálka s jeho svolením).

 

Vlastníte svůj samurajský meč?

Ano. Styl japonského šermu, který studuji (Nakagawa ryū battōjutsu), pracuje se skutečným (tj. ostrým) mečem. Proto cvičíme jednotlivé techniky bez partnera, abychom se navzájem nezranili, protivníka si pouze vizualizujeme. Součástí tréninku je i přesekávání různých neživých cílů. V případě nutnosti cvičení šermířských technik ve dvojicích odkládáme katanu stranou a přecházíme na dřevěný meč (tzv. bokken).

Umíte japonsky?

Je pravda, že jsem se japonsky chvíli učil, ale byla by lež tvrdit, že tento jazyk ovládám. Znám obraty a termíny, které potřebuji pro účely cvičení s mečem. Když vede náš japonský učitel trénink, jsem schopen mu rozumět bez tlumočníka. Konverzovat volně o různých tématech však nedokážu.

A jak jste se k umění šermířskému vlastně dostal?

Japonským bojovým uměním (karate, ju jutsu) jsem se věnoval už na střední škole. Vždy jsem si chtěl ale vyzkoušet cvičení s nějakou původní zbraní, ideálně s mečem. Náhodou jsem narazil na oddíl v rodném městě Opavě, kde se cvičilo iaidó, moderní forma umění tasení japonského meče. Jelikož se v tomto stylu cvičí s neostřenou zbraní, rozhodl jsem se po pár letech posunout k tradičnější formě cvičení s mečem ostrým. Dozvěděl jsem se o oddílu v Praze, který cvičí linii šermu japonského učitele Kindžiho Nakagawy, a bylo mi dovoleno připojit se. V poslední době se mi nedaří jezdit do Prahy na tréninky tak často, jak bych si přál. Snažím se tedy alespoň navštěvovat semináře v době, kdy v České republice pobývá sensei Nakagawa a vede tréninky osobně.

Jak vás vnitřně proměnila tato záliba?

Ve vzácných okamžicích tréninku se mi někdy daří vyprázdnit mysl a nalézt vnitřní klid.

Stručně a výstižně vskutku nelze probrat vše. Tak jako napsat haiku či vést přesný úder meče vyžaduje od adepta soustředění na podstatné, tak jsme ani my nemohli odbíhat sem a tam. Ale zeptám se závěrem na dvě věci. Na vaše budoucí záměry a na to, co je pro vás ve vašem životě nejpodstatnější.

Co se týká mých profesních cílů, rád bych, aby se nám s kolegy na katedře podařilo zdárně dokončit velký grant, v němž se společně zaobíráme americkou etnickou literaturou. Také bych se rád vrátil do Kanady a získal více podkladů pro knihu, kterou chci věnovat indiánům severoamerického pobřeží. Aktuálně také pracuji na souborném vydání svých publikací o cestách za ohroženými jazyky. Součástí vydání by měla být i mapa, v níž budou zaznačeny destinace jednotlivých výprav.

Na druhou otázku odpovím stručně: rodina, přátelé, svoboda.

 

QRcode

Vložil: Jiří Kačur