RECENZE Jiří Fišer, Ve službách krále. Střízlivá fantasy, tak trochu Tolkien po česku

Foto: Se svolením Jiřího Fišera (stejně jako obálka knihy v textu)

Popisek: Autorské čtení. Jiří Fišer, zástupce vedoucího a odborný asistent na katedře informatiky, ale také spisovatel fantasy a objevitel ostrova Sílor

Knihu Ve službách krále jsem si pořídila zcela cíleně. Tedy nepořídila, přinesl mi ji Ježíšek, kterého jsem strategicky informovala, že existuje, a pokud nechce být za ignoranta, co neumí číst mezi řádky, měl by ji zajistit. Jiřího Fišera vzdáleně znám. A vzhledem k tomu, že vím i o jeho zapálení pro Pána prstenů od J. R. R. Tolkiena, brala jsem ji do rukou s nejistým očekáváním.

Přemýšlela jsem, zda si neukousne příliš velké sousto a nebude se snažit vytvářet komplexní a složitý svět, který skončí šroubovaným textem se zástupem postav nezapamatovatelných jmen a příliš překombinovaným dějem. A já budu v půlce knihy ustavičně přemýšlet, o čem že to sakra celé je. Nenechte se mýlit, mám Tolkienovo dílo ráda a patřím k lidem, kteří přečetli dokonce i Silmarillion. Zároveň se mi ale do rukou už dostaly fantasy knihy, které se natolik snažily stát legendárním dílem, až dosáhly pravého opaku.

Proč byste si tedy měli přečíst zrovna Ve službách krále? Autor se ke svému dílu postavil velice střízlivě a rozdělil ji do tří samostatných povídek. Časově jsou od sebe trochu vzdálené, zároveň však do sebe velice příjemně zapadají. Hlavního hrdinu tak sledujeme od nezkušeného mládence až po muže v letech.

Svět, v knize popsaný, je sice smyšlený, velmi však připomíná období Přemyslovců (nejsem historička, takže uvedené zařazení berte trošičku s nadhledem). V tomto duchu jsou volena i jména postav. Přiznám se, že mi kapku času zabralo přemýšlení, proč se jedna z ženských postav jmenuje Přibyslava, protože toto jméno ve mně vyvolává zvláštní pocity. Tak trošku jsem si nebyla jistá, jak si ji mám představovat. Podobné přemýšlení o knize je ale podle mě dobrým znamením.

Jako čtenář se díky staročeskému nádechu cítíte do určité míry ve známém prostředí, a hlavně se kniha stává příjemným čtením i pro ty, kteří spíš než fantasy holdují historickým románům. Pokud by po Síloru běhali elfové a trpaslíci, bylo by to pro někoho určitě odrazující. Takto se stává četbou pro širokou veřejnost, kterou dokáže s chutí přelouskat puberťák pod lavicí, rodiče cestou autobusem  z práce, ale i dědeček odpoledne na zahradě. Za přiměřenou cenu získáte příjemnou zábavu a podpoříte autora, který píše primárně pro svoji radost ze psaní. Mě osobně kniha oslovila natolik, že jsem se při lítání mezi třemi malými dětmi, německou dogou, zaměstnáním a dálkovým studiem rozhodla napsat tento článek a upozornit na ni další potenciální čtenáře.

Na závěr je ale vhodné nastínit i její nedostatky. Nebudu se tvářit, že při koupi získáte bezchybné veledílo, a určitě byste mi to ani nevěřili. A autor také navíc potřebuje trochu objektivní kritiky, aby se mohl ve své tvorbě posouvat dál. Myslím, že se rozhodně neurazí, pokud mu vytknu totéž, co vytýkám i Tolkienovi, přílišnou černobílost postav. Hrdinové knihy jsou pro mě až příliš hodní, a tak to v reálném světě úplně nefunguje. Dobří lidé dělají běžně v životech více či méně špatné věci, protože je k tomu vedou životní okolnosti. A pokud tu ponechám přirovnání světa Síloru ke středověku, tak v takových časech se člověk musel sakra ohánět, aby přežil.

V pokračování bych uvítala více prostoru pro postavy, jak se tak říká, ošlehané životem. Které ne vždy jednají správně, ale takový už život prostě je. Každopádně se na další povídky těším.

Dávám 79 %.

Vložil: Petra Dundáček Božoňová