Vystrč hlavu z polštáře, vodpráskni kilo stíhy... Básník, hudebník (a mánička s nejdelšími vlasy) Pavel Zajíček už hraje v nebi s Mejlou

DO HLOUBKY Komunisté ho pronásledovali a fyzickým násilím donutili k emigraci. Vydal tři desítky knih, ale živila ho manuální práce. Po mrtvici neměl nárok ani na minimální invalidní důchod. Osud českého básníka Pavla Zajíčka se naplnil 5. března 2024. Významná osobnost české nezávislé kultury odešla v nedožitých 73 letech.

Básník, textař a výtvarník Pavel Zajíček byl jedním z nejvýznamnějších představitelů českého undergroundu. Živil se jako lesní dělník, kulisák, stěhovák nebo lepič pytlíků. V roce 1973 ve svých 22 letech založil spolu s Mejlou Hlavsou legendární kapelu DG 307. Název byl odvozen od označení lékařské diagnózy „přechodné situační psychické poruchy“, která umožňovala získat mladým mužům tak zvanou „modrou knížku“ a vyhnout se povinné vojenské službě. Svými básněmi přispěl také do repertoáru skupiny The Plastic People of the Universe. 

Historie hysterie 

Už v počátcích své tvorby si Zajíček pokládal náročné otázky po smyslu lidské existence. V roce 1974 vznikla píseň DG 307 Co sme?, která teprve po pádu režimu mohla vyjít na albu Historie hysterie.

Co sme?   sme dětma který nestačily zestárnout nebo šílenci který nemůžou padnout?   proč se tak často nenávidíme? proč na ješitnosti pevnosti z hoven stavíme? proč se nepropojíme? čeho se bojíme?   co je na nás vokázalýho? co je na nás zajímavýho? sme nosiči strachu sme předzvěstí prachu   co chceme? kam deme? co až se vocitneme nikde z čeho se tam poserem?   sme dětma který nestačily zestárnout nebo šílenci který nemůžou padnout?

 

 

V období mezi lety 1973 až 1975 se zrodila také Degenerace:

Degenerace náhle se vzbouzící degenerace do vočí bušící degenerace pronikající každou vteřinou degenerace pravd co stanou se mršinou degenerace našich vztahů degenerace šílenejch stavů degenerace jednoduchosti života degenerace pojmu nicota degenerace milování i spaní degenerace blití i sraní degenerace veškerý krásy degenerace celýho člověka degenerace nezbejvá žádná útěcha degenerace sami sme zdegenerovaný degenerace myšlení máme po svym zdeformovaný degenerace symbol degenerace to sme my degenerace uskutečňujem svoje sny bláznivý degenerace...

 

Proces proti undergroundu 

Společně s The Plastic People of the Universe a dalšími undergroundovými kapelami se DG 307 stala terčem pronásledování ze strany komunistického režimu. Represe vyvrcholily v roce 1976, kdy byl Zajíček spolu s dalšími představiteli nezávislé kulturní scény zatčen. Ve vazbě se ocitlo celkem 22 lidí.

 

Pavel Zajíček v 70. letech, foto se svolením Ivo Pospíšil

Báseň před soudem 

Zajíčkova poezie a jeho písňové texty ležely komunistům v žaludku. V textech ovlivněných surrealismem používal expresivní výrazy včetně vulgarismů. Režimu vadil provokativní tón Zajíčkovy hluboké, surové a inspirativní poezie, která útočila na mravní rozklad normalizační společnosti a kritizovala její přitakání konzumnímu socialismu. Není divu, že před soudem se ocitl nejenom básník sám, ale i jeho tvorba. Komunistickým soudcům se nelíbil zvláště text písně Anti:

vystrč hlavu z polštáře zbav se konečně tíhy zbav se hroznýho vladaře vodpráskni kilo stíhy žij pij pyj žij pij pyj anti kvete kdopak s náma dete až k vokraji anti žumpy pumpující antilumpy voláme hlavy z polštáře voláme živýho bleska svět je plátěná deska běžim s hovnem proti plátnu do plátna to hovno zatnu anti anti anti anti anti anti anti anti

 

Signatář Charty 77

Zajíček byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen za výtržnictví k trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců. Nepodmíněné tresty dostali také Ivan Martin Jirous, Vratislav Brabenec a Svatopluk Karásek. Z protestů proti jejich uvěznění se v závěru roku 1976 zrodila Charta 77, Zajíček patřil k jejím prvním signatářům.

Zážitky z vězení citlivého básníka poznamenaly, promítl je například do textu Na vrcholcích okamžiků. Nahrávky DG 307 ze sklonku 70. let oficiálně vyšly až v roce 2013 na albu Svědek spálenýho času.

 

 

 

Na vrcholcích okamžiků   na vrcholcích okamžiků sme zanechali skvrny svědectví naší přítomnosti   v hlubinách propasti sme uložili svoji tíhu svědectví našich pochyb   na úsvitu sme svázali svý vlasy svědky našich propojení   uvnitř vyhaslejch měst sme zanechali plamen svědectví našeho putování   v útrobách zamřížovaný skutečnosti zanechali sme útržky svejch žití svědectví nemožnosti jinak

 

Estébácké mlátičky a Asanace

V roce 1980 Zajíček podlehl nátlaku Státní bezpečnosti, zesílenému v rámci operace s krycím názvem Asanace. Estébáci básníka na výslechu několikrát zbili, a tak nakonec spolu s manželkou a se dvěma dětmi emigroval do Švédska.

Studoval švédštinu a angličtinu a o šest let později odešel do New Yorku, kam ho to jako obdivovatele Jacka Kerouaca a dalších beatniků táhlo už od mládí. V Americe se věnoval výtvarným experimentům. Umění ho však opět neživilo, pracoval jako stěhovák.

Po Sametové revoluci Zajíček s Hlavsou obnovili DG 307. V roce 1995 se hlavně kvůli svým rodičům natrvalo vrátil do České republiky, žil v Praze.

 

Pavel Zajíček v roce 2015, foto Paměť národa

Důchod nedostal, na vozík se mu skládali 

V roce 2016 básník poprvé prodělal mozkovou mrtvici. Zajíčkův neuspokojivý zdravotní stav byl příčinou toho, že kapela DG 307 zanikla. Nemocný básník bydlel v miniaturním bytě, který mu sehnala dcera, jen díky tomu neskončil na ulici.

Záchvaty mrtvice se však opakovaly. Rocker zůstal trvale upoutaný na lůžko a ocitl se v tíživé sociální situaci. Kvůli vynucené emigraci, která následovala po fyzickém násilí ze strany tajné policie, neměl nárok na důchod a zůstal odkázán na podporu přátel a Nadačního fondu Charon. Zatímco někdejší estébáci si spokojeně užívali štědrých penzí, básníkovi přátelé se museli skládat i na invalidní vozík.

Pavel Zajíček zemřel po dlouhodobé nemoci na zápal plic 5. března 2024.

 

 

Samizdatové sbírky 

Texty ze 70. let, které nebyly určené pro DG 307, Zajíček publikoval v řadě autorských samizdatů, vyznačujících se unikátní grafickou koncepcí a výtvarnou výzdobou. Jeho Mařenická kniha vyšla v jediném exempláři. Poslední sbírku, která spatřila světlo světa těsně před vynucenou emigrací a vyšla v pouhých sedmi kusech, pojmenoval Roztrhanej film. Texty z dob normalizačního bezčasí byly publikovány v roce 2002 souborně pod titulem Zápisky z podzemí (1973–1980), Roztrhanej film pak vyšel ještě zvlášť v roce 2008 v nakladatelství Pulchra. Zhudebněné texty obsahuje publikace DG 307 – Texty 1973–1980, která vyšla v nakladatelství Vokno v roce 1990.

 

Foto Pulchra

Básně i autobiografické prózy 

V roce 2003 Zajíček v nakladatelství Torst publikoval své memoáry pod titulem Jakoby… Svět v zrnku písku… Kniha je souborem vzpomínek, zápisků, básní v próze, reflexí a různých dalších záznamů. V citlivých osobních vyznáních se ve vzpomínkách vrací k matce i prarodičům, reflektuje dětství v 50. letech a tísnivou dobu normalizace. Evokuje zážitky ze švédského i amerického exilu a ve fragmentech zachycuje také přelom tisíciletí v Česku.

O čtyři roky později vyšla sbírka básní Cesta vlakem z P. do B. – Pollockovy fleky – odposlouchaná slova, která tak jako předchozí Zajíčkovy knihy zaznamenala mimořádný zájem běžných čtenářů i recenzentů.

V roce 2008 vzbudila pozornost reedice sbírky Roztrhanej film, jejíž součástí bylo CD s autorským čtením a originální grafický list Pavla Zajíčka. O rok později následovala Kniha psaná chaosem, sestávající z básní, deníkových zápisků i jejich pozdějších prozaických reflexí a dalších autobiografických textů. 

Všechno je úplně jinak… 

Méně pozornosti vzbudila v roce 2010 Pohádka se špatným koncem, zato sbírku Všechno je úplně jinak…, opět doplněnou originálním signovaným grafickým listem autora, čtenáři ocenili. Soubor vydaný v Zajíčkově dvorním nakladatelství Pulchra přinesl aktuální záznam reflexí, pocitů a vjemů spojených se změnou v osobním životě básníka.

„Sbírka Všechno je úplně jinak… se skládá ze 150 kratších textů, v nichž Zajíček posté ohledává své pocity a myšlenky a snaží se je dát do souvislosti s tím, co jej obklopuje. Jako obvykle k tomu používá svá v uvozovkách klíčová, archetypální slova, která ve sbírce ale nevyznívají jako nepřekonatelné monumenty nýbrž jako intimní opora. Zajíček podobná slova prociťuje a píše už tolik let, že se s těmito napůl nápověďmi a napůl šiframi dokonale sžil a často je používá téměř jako heslovité poznámky,“ uvádí recenze Radia Wave. 

Kniha moří 

O rok později zamířila na prodejní pulty Kniha moří, kterou Zajíček napsal už v roce 1980 po vynuceném odchodu z vlasti. V rukopisné podobě zůstala třicet let a vyšla až v roce 2011 v nakladatelství Pulchra.

„Texty v Knize moří lze zařadit do kategorie poezie, i když mají z větší části podobu delších, jakoby prozaických útvarů, podobných deníkovým záznamům. Jde o velmi otevřené autobiografické psaní, záznamy reflexí, emocí, vjemů a pocitů, které básníka obklopily v reakci na nenadálou životní změnu. Mísí se tu záznamy odpozorovaných a prožitých situací s pocity, které ony prožitky v autorovi zanechávají,“ uvádí vydavatel.

Součástí publikace bylo CD se zhudebněnými texty Knihy moří. 

Chvěje se to. Chvění 

Básně z let 1993 až 2012 vyšly ve sbírce Chvění, publikované v edici Bouře nakladatelství Maťa. Titul knihy rozklíčoval sám autor hned v úvodní básni: „Do sebe naroubované, vklíněné do sebe útržky ČASU. / Jako léta stromů, která zachycují čas. / Stromy přece zaznamenávají čas! / Zaznamenávají to celé v letokruzích. / Tak, jak žije člověk. / Člověk ve svém hledání. / Ano i ne. / Jsem člověk. / Jsem člověk? / Chvěje se to. / CHVĚNÍ.“

„Sbírka obsahuje básně z roku 2012, ale jsou proloženy i staršími, až z první poloviny 90. let. Prolíná se v nich celé spektrum stylů Zajíčkova rukopisu, od téměř apokalyptických vizí, známých z jeho starších básní, přes lyrické momentky, sebereflexivní průhledy až k hledání poezie v apriorně nebásnických textech. Naznačuje, co v "chvění básníkova času" stálo za zaznamenání,“ uvedl Ondřej Bezr v recenzi knihy pro iDNES. 

Zajíčkovo knižní loučení 

V loňském roce se na knihkupeckých pultech objevila reedice Knihy měst a také soubor 23 rozhovorů, původně roztroušených po různých časopisech a novinách, doplněný o 170 fotografií. Výpravná publikace vyšla v nakladatelství Pulchra pod titulem Radost je lehkost, vánek, studená voda.

„Zajíčkovo psaní je v současném českém literárním a básnickém prostředí nejen unikátní svou jazykovou originalitou, ale především jako každá opravdová literatura podává svědectví o duši citlivého člověka, který, vědom si své jedinečnosti a vnitřního bohatství, nechce ani za cenu existenční nejistoty rezignovat před světem, i když se s jeho podobou a zavedenými pravidly úplně neztotožňuje,“ charakterizuje titul vydavatel. 

Komančům a estébákům nedal v klidu spát 

Zajíčkův skon otřásl českým kulturním světem. Reflektovala jej všechna významná média, odchod významné osobnosti undergroundu zasáhl také svět sociálních sítí. Lidé se loučili s „máničkou s nejdelšími vlasy“, básníkem, jenž „nedával komančům a estébákům šanci v klidu spát“, sdíleli Zajíčkovy básně, písně, vzpomínky, reflexe i rozhovory.

„Odešel velký básník, hudebník, výtvarník, a především svobodný člověk. Jeho tvorba spoluutvářela základy undergroundové subkultury 70. let. Jenže v té době vládl v Československu tuhý normalizační režim a jeho představitelé se rozhodli „virus svobody“ za každou cenu potlačit. Introvert a lyrik Pavel Zajíček tak kvůli své tvorbě skončil v komunistickém kriminále. Zdivočelá moc však stále neměla dost, a nakonec řadu lidí jako Pavel Zajíček za použití leckdy brutálního násilí donutila k emigraci,“ publikoval facebookový profil Paměť národa po básníkově skonu.

„Tak už tam jsou v overgroundu komplet Mejla, Bondy, Magor a PZ,“ napsal Oliver Malina Morgenstern. 

Básník ticha odešel, jeho poezie zůstává 

Pro pamětníky tíživé atmosféry normalizace Pavel Zajíček navždy zůstane „básníkem ticha“:

Básníci ticha básníci samoty básníci mlčení básníci krve   Básníci slepoty básníci bez slov básníci bolesti básníci ticha   Básníci náhody básníci beze slov básníci šílenství básníci ticha

 

Zdroje: Machala L. Panorama české literatury, e15.cz, novinky.cz, Český rozhlas, Paměť národa, Echo24, Seznam Zprávy, czechlit.cz, originalarte.com, csfd.cz, idnes.cz, aktualne.cz, Poezie bez předsudků, databazeknih.cz, pulchra.cz, nedelnichvilkapoezie.cz, headliner.cz, pismak.cz, medziknihami.sk

 

Vložil: Vladimíra Krejčí

Pavel Zajíček, HP, Do hloubky,