RECENZE Elly Conway, Argylle. Velká kniha postavená na bolesti

Foto: KrajskéListy.cz

Popisek: Elly Conway, Argylle

V posledních letech, kdy zjevně upadá prodej knih, se někteří spisovatelé rozhodli vstoupit do stínu. Jako první tak učinila J. K. Rowlingová, když vymyslela mužské alter ego v podobě Roberta Galbraitha.

I kdybych nevěděl, že je to ona, po dalších dílech série s Cormoranem Strikem a Robin Ellacottovou bych určitě sáhnul. Co je důležité zmínit? Že Rowlingová zůstala za pseudonymem ukryta po několik měsíců. Tento přístup se mi líbí.

Za trochu zvláštní považuji vydavatelskou cestu dvojice Lars Kepler. Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril přestali být Lars Kepler a stali se Alexem Ahndorilem. Což o to, proti popsanému kroku nejde nic namítnout. Jen mi vadí, že na obálce románu Až najdu klíč (Host Brno, 2023) je explicitně popsáno, o koho se jedná. Troufnu si totiž konstatovat, že lidé nejsou hloupí.

Třetím případem, s nímž jsem se však v posledních letech nesetkal, je právě recenzovaný thriller Argylle. Stojí za ním jistá Elly Conway, o níž se nic moc neví. Snad jen, že je Američankou a že debut vytvořila v době, kdy pracovala jako servírka. Zaoceánská média začala ihned spekulovat, že se jedná o pseudonym kohosi slavného a významného. Moc tomu nevěřím. Stačí si totiž pozorně přečíst předmluvu. Nevěřím, že by si někdo vymyslel nehodu, na jejímž základě román paradoxně vznikl. Je mimochodem nadprůměrný.

Film Matthew Vaughna s rozpočtem kolem pěti miliard korun mi k srdci nijak nepřirostl. Důvod je příšerně jednoduchý: nevynikne v něm faktografická část knihy, již považuji za špičkovou.

Argylle ve filmu. zdroj: Universal Pictures, pro média.

Sen ruského magnáta Vasilije Fedorova o obnovení velikosti národa spustí řetězec událostí, které mohou přivést svět na pokraj chaosu. Zabránit tomu může pouze Frances Coffeyová, nejlegendárnější špionka CIA. K tomu však potřebuje pomoc někoho mimořádně schopného. A tak do hry vstupuje Aaron Argylle, problémový agent s pošramocenou minulostí. Není důležité, jak příběh dopadne. Podstatná je literární rovina.

Román je rozkrojen do tří různě rozsáhlých částí a hlavním motivem (Západu) je zabránit sjednocení Ruska. Špionážní zápletka s výraznou porcí akce potěší milovníky daných žánrů, ale nepřesvědčí ty ostatní. K tomu autorka použila až neuvěřitelné množství historických faktů, jež nenápadně vložila do slovní vaty. Do částí, které jako by nic neznamenaly. Jenže právě zde se dozvíte o znásilnění v Grozném, o bombardování, o mučení, o popravě rodiny Mikuláše II. v Jekatěrinburgu, o podzemí mocného Monte Carla a podobně.

Na zmíněné pasáže jsem zpočátku koukal hodně skrz prsty, ale postupem času se staly stále vyhledávanější. Děj je přímočarý a svižný, ten mě ovšem příliš nechytil. Nemám rád Jamese Bonda, protože v něm vždycky všechno dopadne dobře. Argylle je nejsilnější v momentech, které do daného ranku nepatří. O to víc by mě zajímalo, kdo tajemnou spisovatelkou opravdu je. Pochybuji, že se americká servírka ve volných chvílích zajímá o ČEKU a že je jejím koníčkem rodokmen Jakova Jurovskiho.

Román v překladu Lenky Faltejskové zabere několik dnů, vydal ho Kalibr.

Za akční scény dávám 65 procent, za zbytek rovných osmdesát.

Vložil: Zdeněk Svoboda