RECENZE Freida McFadden, Za zamčenými dveřmi. Úspěch Pomocnice se nekoná

Foto: Mira Whiting / Hachettebookgroup, se svolením pro média

Popisek: Freida McFadden

V roce 2023 jsem Pomocnici (Kalibr) označil za div. Zařadil jsem ji hned po bok Zatmění Jo Nesboa. Ten, kdo Zatmění četl, si možná poklepal na čelo, ale Američance se kniha vážně povedla.

Měla grády, byla napínavá, měla ostrý jazyk i interesantní přístup k postavám. Podobné aspekty bych bezesporu našel taky u románu Za zamčenými dveřmi. Je jich ale podstatně míň. I přesto jde o nadprůměrnou kriminálku, kde znovu hlavní postava vyniká. Freida McFadden, lékařka, si opět dala záležet na neformálním stylu vyprávění i poněkud přízemnímu pohledu na věc.

Když si Nora Davisová dělala jako malá v pokojíčku úkoly, netušila, že její otec zatím ve sklepě vraždí ženy. Až do dne, kdy se jim u dveří objevila policie. O desítky let později je Nořin otec stále za mřížemi a ona je úspěšný chirurg s poklidným a osamělým životem.

Nikdo z okolí příliš netuší, že její otec byl sériový vrah.

Pak však Nora zjistí, že jedna z jejích pacientek byla zavražděna. A to stejným způsobem, jakým vraždil i její otec. Někdo ví, kdo Nora je, a chce, aby za ten hrůzný zločin nesla zodpovědnost. Jenže ona není vrah. Policie jí nemůže nic přišít. Pokud se jí tedy někdo nepodívá do sklepa.

Na anotaci bych upravil jen minimum slov. Zcela odpovídá ději i názvu.

Za zamčenými dveřmi. Obálka: Kalibr, se souhlasem

V knize, protože je vypravěčkou dáma, vnímáme nejen hlavní linii, ale i osobní život. Ten se mi díky postavě úspěšné lékařky líbil snad ještě víc než snaha rozplést zločinné motivy. Je to žena, která hodně pracuje, ale nemá chlapa. Nějakého by chtěla, ale není si jistá, zdali by to s ním zvládla. Spíš se vlastně bojí, jestli by to ten někdo zvládnul po jejím boku. Mluví úsečně, snad i jízlivě. Každopádně jinak, než se od amerických žen očekává. Absentuje klasický úsměv, hraná pohoda a předstíraná touha pomoci lidstvu. Do této chvíle nemám výtek.

Ty přicházejí až s mírně překombinovaným napětím. Chvílemi se snad autorka ponořila i do oblasti sci-fi. Respektive fantazie. Několika vedlejšími linkami se snažila čtenáře přimět, aby se pletl, aby tápal. Budiž. Dařilo se jí to, ne, že ne, akorát to místy bylo vyumělkované.

Protože se jedná o kriminálku či thriller, řeknu, že v dané oblasti Freida McFadden prospěla s vyznamenáním. Do posledních okamžiků jsem marně přemýšlel, jestli skutečně nevraždila ona. Odpověď na otázku se nabízí v samotném závěru a smysl dává. I když je pointa trošku přitažená za ofinu. Logiku román přesto dává.

Podobné očekávání, jaké jsme zažili u Pomocnice, však naplněno nebylo.

Každopádně hodnotím 65 procenty.

V překladu Naděždy Funiokové vydal Kalibr.

A slovo závěrem? Celkem by mě zajímalo, co s těmi zavřenými dveřmi autorka má. Když si vybavím obálku chválené Pomocnice, v jejím podtitulu stála věta: „Zpoza zavřených dveří vidí vše.“

Vložil: Zdeněk Svoboda