RECENZE Brianna Labuskes, Odhalení. Nápaditá obálka, nečekaný děj

Foto: Kalibr, se svolením

Popisek: Pokud Briannu Labuskes neznáte, určitě doporučujeme.

Kriminální thriller Podezření (Kalibr, 2023) nastolil otázky a Odhalení (Kalibr, 2024) přináší odpovědi. Psycholožka Gretchen Whiteová, konzultantka bostonské policie, totiž žije od osmi let v přesvědčení, že zabila svou tetu.

Našli ji s nožem v ruce nad jejím bezvládným tělem a na všechno odpovídala: Nepamatuju se. Spousta lidí, a to včetně detektiva Patricka Shaughnessyho, věří, že tahle sociopatka unikla trestu za vraždu. A že by se mohla znovu utrhnout ze řetězu. O třicet let později se Lauren Marconiová pokusí dokázat, že se její kolega Patrick mýlí. Pravdu o tom, co se té noci stalo, si však nikdo nedokázal ani představit. Anotace titulu úspěšné spisovatelky a novinářky nepřehání.

Kniha je spletitá a zajímavá. Důležitou roli v ní ale hraje především střídání vypravěčských rovin (postav) a času (1983, 1993, teď). Ač by se mohlo zdát, že podobné šibování bude na obtíž, zvykl jsem si cirka za deset kapitol. Takže asi za čtyřicet stran. Labuskesová mě navíc potěšila snahou o několikanásobnou pointu. A to ještě v udržitelných mezích čtenářovy pozornosti. Kdykoli otvírám román a procházím jednotlivé listy, aniž bych se začetl, tak se mi před očima vybavuje mírné zděšení. Přivodil mi ho v minulosti Chuck Palahniuk (Návnada, Něco si vymyslim, Neviditelné nestvůry), který také s velkou zálibou střídá časy a lidi.

Odhalení. Obálka: Kalibr, se svolením

Američanka šla ve stejných šlépějích jen chvilku. Jak jsem poznamenal, trvalo to pár kapitol.

Ústředním tématem je snaha odhalit, co se stalo. To by nebylo tak zajímavé jako hlavní hrdinka. Snad bych měl říct anti-hrdinka. Gretchen Whiteová totiž není ledajaká žena. Nebál bych se použít slovo magor. Prvních pár stran jsem si myslel, že jde o vražedkyni za zdmi věznice Sing Sing (úvod se mírně podobá Nesboovu Synovi). Tahle její neochota přistupovat k životu jako ostatní je na druhé straně hodně odvážná. Navíc vedla k cíli.

V polovině titulu jsem měl pocit, že vím, kdo tehdy vraždil. Jistým způsobem jsem se domníval, jak jsem na to přišel. Ve třech čtvrtinách se můj pocit znásobil, po delší době jsem si připadal jako vítěz. Ne, ne. Všechno bylo nakonec úplně jinak. Nepřišel jsem jako vždy vůbec na nic.

Někomu přijde pointa bezesporu přehnaná, nereálná, mně se nicméně líbila. Stejně jako překrásná obálka. V překladu Pavla Pokorného vydal Kalibr.

Hodnotím sedmdesáti procenty.

Vložil: Zdeněk Svoboda