Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Cenné, užitečné a nadmíru zajímavé Kompendium německé literatury českých zemí se věnuje i fantastice. Literární glosa Iva Fencla

21.02.2024
Cenné, užitečné a nadmíru zajímavé Kompendium německé literatury českých zemí se věnuje i fantastice. Literární glosa Iva Fencla

Foto: Se svolením Nakladatelství Academia (stejně jako obálka knihy v článku)

Popisek: Výřez z obálky knihy Kompendium německé literatury v českých zemích

Je skvělé, že bylo z němčiny přeloženo Kompendium německé literatury v českých zemích. Napsali tu knihu jak němečtí, tak naši autoři, překvapivě i včetně spisovatelů Jana Faktora a Jaroslava Rudiše, a do námětově rozsáhlé krajiny přispěli Andreas Kilcher kapitolou Specifika židovských kulturních dějin anebo Štěpán Zbytovský - esejí K recepci Goetha v českých zemích. Alice Stašková statí Praha jako topos.

Vedle studií o „romantice“, biedermeieru, naturalismu, expresionismu anebo historickém románu zaujme oddíl věnovaný literatuře fantastické. Zkoumá se od konce 19. století a sekvenci psali Hans Richard Brittnacher a Jörg Krappmann.

Vedle očekávatelných es (Kafka, malíř Alfred Kubin, Leo Perutz, Gustav Meyrink) se obírají i spíše opomíjeným Franzem Spundou (1890-1963). Tento „kazatel“ je zapomenut, a přece se pokusil nově definovat veškerou literaturu, a to ve - sto let dnes staré - eseji Magický básník (1923). Míní tu, že po „vyčerpání expresionismu“ zbývá „poetické vakuum“. A odmítá - při pohledu do něj - plnit prostor opět patosem zoufalství.

Ztělesnění Antikrista se prostřednictvím černé magie střetne s magií bílou, ovládanou talentovaným mnichem, v prvním Spundově románu Devachan (1921). Roku 1923 následovala kniha Žlutý a bílý papež (česky 1929). Roku 1924 Egyptská kniha mrtvých (česky 1926) a 1928 vydal iniciační alchymický román Bafomet.

V oddíle Magická Praha zmiňují autoři našeho kompendia i britský román Francise Mariona Crawforda Pražská čarodějka (1890, česky 1912) a povídku Guillama Apollinaira Pražský chodec (1903, česky 1993); ale víc je analyzován spisovatel Paul Leppin (1878-1945) a jeho Severinova cesta do temnot (1914, česky 1992).

 

Peter Becher, Steffen Höhne, Jörg Krappmann, Manfred Weinberg (editoři a spoluautoři): Kompendium německé literatury českých zemí. Z německého originálu (2017) přeložil kolektiv třinácti autorek a autorů. Vydalo Nakladatelství Academia ve spolupráci s Ústavem pro českou literaturu AV ČR a Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy. Praha 2022. 652 stran.

Jen letmo se zde zmiňuje realista Max Brod - pro příběh První hodina po smrti (1916) - a je to Hanns Heinz Ewers (1871-1943), kdo si vyvolil Prahu za dějiště expozé příběhu o dvojníkovi, na jehož základě vznikl mimořádně úspěšný film Pražský student (1913), jehož drama vrcholí na židovském hřbitově.

Celkem zapomenutí jsou solitérní autoři Gustav Leutelt (1860-1947) a Leopold Wolfgang Rochowanski (1888-1961). Ten první napsal román Druhá tvář (1911) o předpovídání budoucnosti a smrti, nu, a Rochwanski (ze Zlatých Hor v Rakouském Slezsku) je autor sbírky povídek Fantastická jarmareční bouda (1946), zahrnující pozoruhodný text JakKdyžAno (česky 2014). Je to podivný příběh o třech Vídních.

Vídně jsou v jediném, pomyslném těle. Vídeň zvaná „Ano“ je racionální hlavou a prahne po technickém pokroku. Vídeň zvaná „Když“ je hrudí a obyvatelé myslí leda na víno, ženy, zpěv. Obě Vídně doplňuje těžko definovatelné „Jak“ - a přecházet mezi městy je takřka nemožné.

Ještě zapomenutější jsou dnes Plzeňan Oskar Baum (1883-1941) - se svým Proměněným světem (1919) - a stojednaletý Anton Schott (1844-1945) - s Potopeným městem (1904). Spisovatel Rudolf Haas (1877-1943) - ze Stříbra - je autor jedné z mnoha dystopií Diktatura (1923) - a Karl Gustav Bittner (1896-1963) - z Moravského Berouna - vydal roku 1948 (po návratu ze švédského exilu do Vídně) prózy Anubisovo oko a Pán jedů. Takřka zapomenut je i Hans Watzlik (1879-1948) - se zdařilou šumavskou sbírkou Lidé šerosvitu (1928).

Ještě se vraťme k velikánům. Leo Perutz (1882-1957) napsal pozoruhodný krimi-román Od devíti do devíti (1918, česky 1924), jenž zaujal i Alfreda Hitchcocka. Vytvořil ale mnohé další knihy, jež koncipuje natolik virtuózně, že je lze číst i jako střízlivě racionální příběhy, i co děje s ryze fantaskním řešením zápletky. Ve slavném historickém románu Švédský jezdec (1936, česky 1938, 1995) vyplývá průběh děje z úplně fantaskního předpokladu. Ten koncept, jinak pro historický román zničující, autor váže s principem nespolehlivých anebo ve vlastní identitě otřesených vypravěčů. Půvab jeho tvorby ale tkví jinde: ve strohé a zdrženlivé dikci bez kudrlinek, která příkře kontrastuje s fantaskní výstředností znázorněných událostí. Je to až britský odstup a klid. V Anglii podobně psal John Buchan, zakladatel špionážního románu.

Autoři naší knihy srovnávají Perutzova díla s - literárně úpadkovější - knihou Rudolfa Slawitscheka (1880-1945) Pražský dobrodruh (1939, česky 1943), ale víc je zajímá Karl Hans Strobl (1877-1946). Napsal sto románů a povídkových sbírek, básně i dramata, a mj. čerpal z folklóru, jak dokládají díla Kostnatá ruka (1911), Kouzelný brouk (1923) a Baziliščí vejce (1926). Strach umí Strobl zvolna stupňovat, jak si lze ověřit ve sborníku Lemurie (1917), a jeho povídka Muniční mužíček je hřbitovně upíří. Byl i vydavatel, a to edice klasických fantastických povídek Půlnoční příběhy, a v románu Eleagabal Kuperus (1910) má figuru Thomase Bezuga, což je typ demagoga a předzvěst Hitlera. Podobně jako brakovější doktor Mabuse z díla Norberta Jacquesa.

Celkem odpudivý je Stroblův horor Hlava (1901, česky 1922), autor za to ale možná ani nemůže. Očividně trpěl obsesí ohledně oddělování částí lidského těla.

Zvláštním spisovatelem byl - v Litoměřicích narozený - Alfred Kubin (1877-1959). Ilustroval Meyrinka, Hoffmanna, Poea, miloval Šumavu a román Země snivců (1909, česky 1947, 2009) je alegorií zanikající habsburské monarchie. Strašlivý pesimismus, který v něm zaráží, čerpal Kubin plnými hrstmi ze Schopenhauera.

Gustav Meyrink (1868-1932) strávil v Praze deset let a proslavil se expresionistickým Golemem (1913-14, česky 1916), ilustrovaným kongeniálně Hugo Steinerem, a charakteristickým halucinačním, místy delirickým slohem. Autor hromadí až trapně pomlčky a vykřičníky, ale jinak to funguje. Golem je kolektivní duší Židů, materializující se jednou za generaci, a pro rytce kamejí Athanasia Pernatha, zamilovaného právě do krásné a moudré Židovky, je kontakt s ním iniciací. Vynese jej nahoru z krize. Zvláštní, strašidelná nálada i atmosféra všudypřítomné hrůzy nekoresponduje s dějem. Vlastní příběh děsivý není. Ale titulní stvůra je duševní dvojník a celá kniha vděčí za svůj půvab atmosférickým popisům židovské čtvrti, později asanované. Antisemitské klišé, ztělesněné tu vetešníkem Aaronem Wassertrumem, kontrastuje s osvíceným židovským mudrcem.

Kabalistické nauky podrobil Meyrink zkoušce přesvědčivosti ještě v románu Zelená tvář (1916, česky 1925, naposled 2009), aby se přiklonil v dalších knihách k okultní tradici. Bílý dominikán (1921, česky 1927, 1999) čerpá z mýtu a z nauky rosenkruciánů a Anděl západního okna (1927, česky 1937, naposled 2005) vytěžil astrologii. A naše kompendium? Je doplněno rejstříkem a naštěstí neskýtá jen pohled na horor a fantastiku. Dokazuje, že je německy psaná literatura zasazena do českého prostoru daleko intenzivněji, než si dnes umíme představit.

 

QRcode

Vložil: Ivo Fencl