Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Demokraticky zvolení politici jsou loutky globálních korporací a masmédií, myslí si spisovatel a monarchista Petr Stančík

16.02.2024
Demokraticky zvolení politici jsou loutky globálních korporací a masmédií, myslí si spisovatel a monarchista Petr Stančík

Foto: Se svolením Petra Stančíka

Popisek: Petr Stančík

ROZHOVORY NA OKRAJI Ojedinělá gotická kaple Božího Těla a Krve stála ve středu Karlova náměstí v Praze. První odbornou monografii o ní po letech usilovné badatelské práce napsal Petr Stančík, který toho ovšem napsal mnohem více. Romány plné barokní zauzlenosti, doslova ohňostroje nápadů a fantazie. A k tomu má ještě dost sil k tvorbě pro děti a mládež. Napsal například vtipnou a hravou sérii o jezevci Chrujdovi.

Petr Stančík se narodil v Rychnově nad Kněžnou. Studia na pedagogické fakultě ani na DAMU nedokončil. Působil jako televizní režisér a reklamní textař, od roku 2016 je spisovatelem na volné noze. Původně publikoval své básně, prózy i divadelní hry pod pseudonymem Odillo Stradický ze Strdic (Admirál čaje, První kost božího těla, Zpěv motýlů, Ryby katedrál, Černý revolver týdne, Fosfen aj.), po roce 2006 pod svým občanským jménem.

Když byl Petr Stančík ještě malý chlapeček, maminka pro něj vymýšlela pohádky o víle Zpěválce poletující vesmírem v raketě vydlabané z vlašského ořechu a podobné fantazie. Tím v něm roztočila setrvačník imaginace, který se dodnes nezastavil. V Meandru vyšla jeho knižní série o Jezevcovi Chrujdovi, leporelo Ohou? Kolik má kdo nohou? a dobrodružná interaktivní pohádka s prvky dětského hororu Mrkev ho vcucla pod zem.

Řekl bych, že váš zájem o tuto kapli nevychází pouze z kunsthistorického zájmu, ale bude mít hlubší kořeny?

Na gotickou kapli Božího Těla a Krve jsem narazil úplně náhodou. Stála přesně uprostřed dnešního Karlova náměstí a zbourali ji do základů na konci 18. století, protože překážela v cestě povozům. I když to byla velmi krásná a ve své době i důležitá stavba, v Čechách se jí mohla rovnat snad jenom svatovítská katedrála, úplně zmizela z historické paměti a dnes už ani nevíme přesně, jak vypadala. Je to prostě velká historická záhada a pokouším se ji vyřešit. Navíc bych kapli na Karlovo náměstí rád vrátil, alespoň symbolicky.

Mohl byste prosím našim čtenářům tento pozoruhodný stavitelský počin Karla IV. přiblížit?

Po svém zvolení římským králem Karel IV. přivezl do Prahy korunovační poklad Svaté říše římské, v čele s takzvaným Kopím osudu, tedy hrotem kopí, jímž římský voják Longin probodl bok Ježíše přibitého na kříži. Karel IV. k říšským svátostinám přidal další ostatky a všechny ty relikvie přikázal každý rok veřejně vystavovat na dnešním Karlově náměstí. Dokonce si kvůli tomu nechal od papeže založit zvláštní svátek Kopí a hřebů. Na něj pak přijížděly do Prahy každoročně desetitisíce poutníků z celé Evropy, náměstí jich bylo plné, tehdy tam samozřejmě ještě nebyl park. Za Karla IV. relikvie vystavovali z ochozu dřevěné věže, kterou pak rozebrali. Za vlády Karlova syna Václava IV. pak na tom místě Bratrstvo obruče s kladivem postavilo kapli Božího Těla a Krve, a vedle ní kamennou věž na vystavování relikvií.

S jejím vybudováním je tedy spojeno záhadné Bratrstvo obruče s kladivem. Co jste o něm při práci na knize zjistil vy?

O Bratrstvu toho víme zoufale málo. Zůstává tajemstvím, kdy a jak vzniklo i zaniklo. Dodnes se zachovalo jen pár dokladů, nejdůležitější je právě zakládací listina kaple Božího Těla a Krve, k níž je připojeno čtyřicet jmen a pečetí tehdejších členů Bratrstva. Z nich se mi podařilo všechny až na dva ztotožnit s historicky doloženými osobnostmi. Většinou to byli nižší šlechtici – rytíři a zemanové, pak církevní hodnostáři a pár měšťanů. Až na výjimky, jako byl třeba kanovník vyšehradské kapituly Václav Králík z Buřenic, to byli nepříliš známí lidé. 

Mimo jiné dát dohromady tuto první monografii věnovanou této stavbě muselo asi být hodně náročné. Vyhledávání vyobrazení, dokumentů. Jak dlouho jste se práci na knize věnoval?

Asi sedm let, ale bavilo mě to. Je to totiž jedno z mála témat českých dějin, kde se ještě dá objevit něco nového.

 

Vůbec první monografie věnovaná zbořenému gotickému chrámu na půdorysu hvězdy, který stál uprostřed dnešního Karlova náměstí v Praze. Kniha přináší překvapivý důkaz záměru Karla IV. vystavět Nové Město jako metaforu mystického Nebeského Jeruzaléma z Apokalypsy a v jeho středu obnovit Šalamounův Chrám. Zkoumá souvislosti stavby Kaple s nastupujícím hnutím kalichu i vazby s legendou o svatém Grálu. Také porovnává veškerá známá vyobrazení Kaple a předkládá její originální architektonickou rekonstrukci. V další části analyzuje původ a hierarchii záhadného Bratrstva obruče s kladivem a přináší životopisy všech známých členů. Knihu zakončuje rozsáhlý soubor dobových listin a dokumentů, většina je přeložena z latiny do češtiny. Řada překvapivých závěrů vychází s ověřených historických pramenů a publikace je doplněna rozsáhlým poznámkovým aparátem. Doprovází ji celkem 219 unikátních černobílých fotografií, reprodukcí, náčrtků a mapek.

Vydalo nakladatelství Krasoumná jednota (obálka s jeho svolením)

 

Určitě vás ale musela ta práce vnitřně obohatit a jistě jste při ní možná dospěl k dalším překvapujícím objevům a nálezům?

Duchovně mě to obohatilo velmi. Za svůj největší objev považuji odhalení souvztažnosti mezi půdorysem Nového Města pražského a Jeruzaléma. Karel IV. totiž kapli plánoval jako reinkarnaci zbořeného Šalomounova chrámu, Nové Město se tedy mělo stát novým Jeruzalémem a jako takové i metropolí Svaté říše římské, možná i útočištěm před očekávanou Apokalypsou. I když přímé důkazy o tom chybí. Taky jsem odhalil, proč kapli postavil až Karlův syn Václav – oba panovníci tím totiž rituálně napodobovali starozákonní krále Davida s Šalomounem: Jeruzalémský chrám chtěl postavit už David, ale Bůh mu to zakázal a proto jej zbudoval až jeho syn. Nemůže to být náhoda, souhlasí totiž počet let – Šalomoun i Václav začali chrám stavět přesně čtyři roky po smrti svého otce.

Možná jste při této příležitosti také objevil to nečekané vyobrazení kaple na picím rohu z doby Václava IV, kterému jste věnoval další odbornou knihu?

Ano, to mi dodnes připadá jako zázrak. Poprvé v životě jsem přišel do drážďanské klenotnice Zelená klenba a první, co jsem uviděl, byl ten picí roh. Je nesmírně důležitý, protože na jeho špičce stojí miniaturní trojrozměrný model novoměstské kaple Božího Těla a Krve zhotovený ze stříbra. Podle něj se dá totiž zrekonstruovat její skutečná podoba.

Každopádně ta doba panování Karla IV. byla pro naše dějiny klíčová. Jak ji hodnotíte vy?

Byl to vrchol našich dějin, naše země byla tenkrát politickým i kulturním středem Evropy a tedy i celého křesťanského světa. Pak ale přišly kališnické bouře a pustošivé války, ze kterých jsme se vlastně dodnes nevzpamatovali. Tak to ale v historii chodí často – po vrcholu nastává pád.

Vy jste prý přesvědčený monarchista. Otázka je, zdali přesvědčivý. Mohl byste mi podat vysvětlení, proč je pro vás monarchie lepší než třeba demokracie? A kde chcete vzít panovníka?

Hlavní výhodou monarchie, myslím skutečné monarchie, ne jen formální, jakou dnes mají třeba v Británii nebo ve Španělsku, je dlouhodobá perspektiva. Vláda se dědí z pokolení na pokolení, král vede svůj stát k obecnému blahu a prosperitě nejen pro sebe, ale i pro své potomky. Krále taky není možné zkorumpovat, stát mu přece patří. Kdežto v zastupitelské demokracii veškerá vláda směřuje k jedinému cíli: získat co nejvíce hlasů v příštích volbách. Demokraticky zvolení politici jsou pouhé loutky v rukách globálních korporací a majitelů masových médií. Rádi se nechávají podplácet a sami podplácejí své voliče nezřízeným hmotným konzumem, což devastuje nejen duchovní sféru, ale také přírodu celé naší planety.

Pokračujete dále ve svých historických a duchovních bádáních?

Ovšem, právě chystám novou knihu o takzvané Bibli Václava IV., což je středověký rukopis, v jehož iluminacích se dá najít spousta odkazů na novoměstskou kapli i Bratrstvo obruče s kladivem.

Jak jste se dostal od svých románových opusů, jazykových hříček plných překvapivých zvratů až k tvorbě pro děti a mládež? Mimo jiné jsem si všiml, že minulý rok vyšlo další pokračování Jezevec Chrujda a jak přetekla trpělivost. Komu vlastně přetekla? Chrujdovi?

Je to taková slovní hrátka - jezevci Chrujdovi přetekla trpělivost s alotrii tchoře Smradolfa, hlavního padoucha lesa Habřince. A zároveň přetekla přehrada, kterou stavěl jeden pyšný bobr.

Jaký vlastně máte vztah ke svým románům? Jsou tací, kteří v nadšení píší. Dokonce je potěší, že jim vyjde kniha, ale tím je záležitost uzavřena. Jak to máte vy? Ale možná je vám některý z nich bližší než ty ostatní.

Já mám vždycky nejradši tu knihu, kterou právě píšu. Kdybych to tak neměl, tak bych vůbec nepsal. A až budu mít jednou pocit, že to, na čem dělám, není dost dobré, tak toho nechám.

 

Sluníčko pálí a jezevec Chrujda s lasičkou Aničkou se těší na pořádnou koupačku. Nejdřív ale musí vyřešit záhadné zmizení vody z lesního koupaliště. Stopy vedou k bobru Broňovi a jeho zálibě ve stavbě přehrad. Nakonec jako obvykle vyplují na hladinu nekalé rejdy tchoře Smradolfa. Nové dobrodružství kamarádů z lesa Habřince přečtete z jedné vody načisto!

Vydalo nakladatelství Meandr ǒbálka s jeho svolením).

 

Mohou se dětští čtenáři těšit na další pokračování jezevcových dobrodružství?

Ano, s ilustrátorkou Lucií Dvořákovou chystáme další knížky Chrujdových dobrodružství a také druhou řadu televizních Večerníčků. Ta první se totiž Lucii a režiséru Davidu Súkupovi moc povedla.

Připravujete také něco zajímavého a nového pro odrostlejší čtenáře?

V současnosti román pro dospělé s názvem Zasvěcení temnotou. Bude to postapokalyptická mysticko-erotická literární road movie z blízké budoucnosti a jednou z postav bude taky Umělá inteligence.

 

QRcode

Vložil: Jiří Kačur