Tvrdím, že vodoléčba není špatná. Ani ta nedobrovolná, studenou vodou, hnanou z trysky pod tlakem ve výhradně ženském psychiatrickém ústavu Andrewa W. Sidarise. Ale nepředstavujte si pod dojmem povědomého jména na druhém konci hadice Julie Strainovou v síťovém negližé. Právě naopak. Sice se ta osoba na druhém konci hadice skutečně jmenuje podle sexy bohyně mých dětských polučních snů, ale jinak jde o pořádný kus vousatého potetovaného motorkářského pořeza. Vrátím se k tématu později. Zatím vám musí stačit mé tvrzení, že vodoléčbu shledávám být celkem příjemnou zábavou. Na rozdíl od bukkake. I to mi tu od zdravotních „sester“ hrozí.
Výbor z motáků ze zachráněné matrice po velkém bombardování v rámci světového resetu vyhlášeného ve jménu světlé každoroční vzpomínky na zvěčnělého imperátora Donalda Johna Trumpa Augusta I. Původně publikováno detašovaným vydavatelstvím ’89 Publishers v 평양시. Přeloženo ze severokorejštiny.
Říkají mi tady pacient číslo osm a tvrdí mi, že se občanským jménem zovu Danny Smiřický. Ale s tím já se nikdy nesmířím. Jednak pacientovi číslo devět tvrdí, že jeho jméno je Ozzy Osbourne a pak, já si na rozdíl od prince ztraceného v temnotách psyché, pamatuji záblesky minulosti. Na motácích je pronáším z patra.
Mé skutečné zvolené jméno jsem si osvojil po vzoru uvědomělých umělců, kteří jsou vždy předvojem nové lepší společnosti. Kráčím tak v průkopnických šlépějích velkých osobností minulosti jako byli a jsou například:
Chaka Khan (dříve Yvette Marie Stevens) s jejím africkým rodným jménem ve významu „Žena z ohně zrozená“ vhodně začleněným do celkového Chaka Adunne Aduffe Hodarhi Karifi,
Karolina Světlá (vlastním slovansky nedostatečně znějícím německým jménem Johanna Nepomucena Rottová),
Muhammad Ali (pocitově otrocké otcovské jméno opustil Cassius Marcellus Clay Jr. při přestupu na islám),
A pak tu máme širokou kategorii – lžinežidy. Někdy si jméno změnili sami, aby mohli prosazovat v co nejširších kruzích svou ideologii jako Lev Davidovič Trockij - L.D. Bronštejn. Jindy se jim změněné jméno hodí, aby pomáhali jako Sir Nicholas Winton - Nicholas George Wertheim, který ze spárů nacistů zachránil skoro 700 převážně židovských dětí. Aby to působilo co nejlépe, jeho židovský původ byl později zamlčován, protože lépe divácky působilo etnickou sounáležitost nepřiznávat. Na rozdíl od nějakých nezajímavých Čechů, například diplomata Vladimíra Vochoče nebo kazatele Přemysla Pittera, tak získal krásnou kýčovitou sochou na Hlavním nádraží. Aby pak o něm Hollywood natočil film „Jeden život“, kde zatajili pro změnu původ jím zachráněných dětí.
V propagačních materiálech „Jednoho života“ byli změněny na děti středoevropské. Oficiální marketing distribuční společnosti Warner Bros. změnil materiály až po protestech na „převážně židovské“. Přitom pouze cca stovka ze 669 židovských dětí zachráněných před jistou smrtí v plynových komorách patřila do rodin nežidovských.
Od bitvy Izraelců s Palestinci se už fandění židům v lepších kruzích evidentně opět nenosí. Teď jsou populární jména z pásmu Gazy, ve směnném kurzu s emocemi jsou tvrdou měnou.
A proti všem jménovekslákům široce rozkročen stojí umělec i politik Arnold Schwarzenegger.
Já však nejsem tak pevný jako morálně volný peň štýrského dubu. Příští týden se plánuji z vazebně strategických důvodů nechat překřtít buď na Jásir Arafat, celým jménem Muhammad Abd al-Rahmán Abd al-Ra'úf Arafát al-Qudwa al-Husajní nebo možná oldie but goldie Nelson Rolihlahla Mandela.
Moták první – mrtvý v pos(nečitelné)ran(nečitelné) uličce.
Toho času jsem soukromý detektiv. Jmenuji se Hercule Thornton kapitán Exner Poirot.
Když ta žena vpluje do mé kanceláře, málem si cvrnknu, nábojem RWS Subsonic HP 22 LR 5,6 mm ze své výkonné přesné a nepřekonatelně stylové, nové Buck Mark Plus Vision, vysoce technické pistole, která mne už roky drží na vrcholu pódia díky své ocelové a hliníkové hlavni Vision a oboustranné FX pažbě, do suspenzoru.
Její jméno: letos Lauren Bacall, pohlaví: cis žena, etnicita: běloba titanová, rodinný stav: vdova, přechylování: zakázáno vyhláškou číslo 1052, případ „Kramer versus Kramer“ Spojených pronárodů OSERN.
Mé představivosti dá velkou námahu vykreslit si před vnitřním zrakem podobu jejího manžela, pana Bacally. Přestavuji si pod tím jménem někoho jako milionáře s doutníkem, lidské sharknádo, který své kapitalistické zuby zakrývá rouškou hodnotovosti a neúnavným havlováním. Vše je jinak. Praví, že pokud má dobrou paměť ještě včera dopoledne byla vdána za doktora Queer Laboratories, humánního antroposexuologa a specialistu geografie pohlavnosti, což je „dynamicky se rozvíjející obor na pomezí přírodních, sociálních a humanitních věd, zabývají především prostorovým rozměrem lidských sexualit, tj. časoprostorovostí sexualit jako zkušenostních kategorií.“ Ale jako vdova se prý cítila poslední dva roky bezdětného manželství. Spíše než cis byl manžel dis. Každopádně však workoholik. Dělal to doslova všude, takže když přišel večer orvaný jak LGBTQ+grešt z práce, na soukromý rozměr lidské sexuality už mu síly nezbývaly.
Monolog to je poměrně dlouhý, ale přesto v jeho průběhu nedokážu odtrhnout oči od poprsí návštěvnice. V tomto bodě její letošní jméno sedí. Časoprostorovost mé vlastní sexuality se smrskává na teď a tady, sledujeme vnady, slintáme hlady a mohu pokračovat v oplzlém básnění tak dlouho, že by se i Jaroslav Seifert začal červenat a to byl nějaký cis prasák.
Utíkám se k oficiálním kategoriím a čtu z monitoru „Sociologicky nahlížíme na sexualitu tímto způsobem: biologicky lidské sexuální projevy vedou k reprodukci rodu nebo touhy po uspokojení.“
Shovívavě se na mne usměje. „Víte, mého manžela ani jedno nezajímalo, on studoval výhradně buzeranty.“
Trtknu sebou leknutím. My drsná soukromá očka máme také svůj kodex stavovské cti, nemyslete si. A ten nás s pevnou udržitelností svírá za koule. Je velmi detailně zpracován na webových stránkách, ale každý z nás by ho dokázal z paměti poskládat i ve dvě ráno. Navíc ho máme povinně vytetován na předloktí. Patří do něj na prvním místě tyto položky – neurážet menšiny, ať už rasové nebo sexuální, ani náznak bodyshamingu, vyvarovat se mikroagrese, pokud možno skrýt své pohlavní znaky, odbourat manspreading, vnímat citlivost jako pozitivní hodnotu, ale především a hlavně, potlačit a pokud možno maximálně odtoxikovat vrozenou toxickou maskulinutu. Jsem připraven vše na místě vyjmenovat a upozornit ji na nemístný projev homofobie. Ale netroufám si opravit ženu. Jsem muž, nemohu o čemkoli poučovat opačné pohlaví. To by byl jasný mansplaining, který nám pravidla drsné školy asociace soukromého detektivnictví zakazují už v hlavě tři. Zachraňuje mne však příručka Intersekcionality, kterou mám pro podobné případy vždy v pootevřeném šuplíku po ruce. Neváhám ani vteřinu, tasím brožuru a začínám číst. „Žijeme ve složitém a komplexním světě. Málokterý člověk a málokterá skupina lidí zažívají zvýhodnění či znevýhodnění jen po jediné linii. Když zažívají lidé znevýhodnění po vícero osách, jen vzácně budou tyto osy oddělené. To, co ti lidé zažívají, se děje v souhře. Jsou to spojené nádoby, znevýhodnění se nabalují, někdy sčítají, někdy násobí. Intersekcionalita zdůrazňuje, že je třeba tato znevýhodnění studovat společně, nikoliv odděleně. Např. jinak bude zažívat přístup ke vzdělání v technických oborech jakákoliv dívka a jinak specificky romská dívka žijící ve vyloučené lokalitě. Na trhu práce bude jiným překážkám čelit mladá žena těsně po studiích, matka malých dětí vracející se do práce a žena 50+, která pečuje současně o dospívající děti a o rodiče svoje nebo partnerovy. Jinak vnímají přístupnost veřejného prostoru řidiči aut, lidé s kočárkem, lidé na vozíku. V USA se bude řešit např. úmrtnost černošských žen při porodu atp.“ Trochu mne uráží, že na Sinty se vždy zapomene, ale tyto reakcionářské slinty si nechávám pro sebe.
Navíc registruji, že manévr s brožurkou se podařil i po jiné ose znevýhodnění oponentky, než té ideologické. Teď je pro změnu řada na paní Lauren, aby si zazírala. Na mé růžově nalakované gelové nehty autoritativně šermující spásnou literární pomůckou. Rychle svým speciálním pištivým Monty Python hlasem lidské uvědoměle zorientované skvrny pokračuji.
„Intersekcionalita řeší, jak se kombinují různé lidské zkušenosti, různé úrovně diskriminace či naopak zvýhodnění, v jakých různých mocenských dynamikách různé skupiny lidí žijí. Genderové stereotypy a zpochybňování tradičních genderových rolí se řeší v komplexu se znevýhodněními na základě rasy či etnické příslušnosti a kulturní identifikace, sexuální orientace a genderové identifikace. Ve spojení s genderem dochází ke kritice socioekonomického systému, pojetí práce, péče a volného času, diskutují se environmentální problémy, práva zvířat, duševní zdraví, zdravotní postižení či chronická onemocnění, migrace a chudoba.“
„Bezva svazácký kecy,“ paní Lauren jde jako vždy k věci, „jste ochoten vypátrat, proč byl můj manžel zavražděn?“
Lehce zmaten přisvědčím. Tak proto přišla za soukromým detektivem. Nikoli, aby ji hodnotově zorientoval. Ale aby něco vypátral. Jak nezvyklé. Nejsem si jist, jestli na toto dostanu dotaci.
Moták druhý – pos(nečitelné)ra(nečitelné)nní brněnská ulička.
„Neformální brněnský feministický kolektiv, který prosazuje intersekcionální, trans-inkluzivní a antikapitalistický feminismus podporující nikoliv meritokratický a apolitický individualismus, ale silné, angažované a pečující komunity!“
Nevím, jak se vztahuje k případu, asi jsem se zase začetl do návodu, jak spolehlivě dostat dotaci a začal snít o novém lepším světě.
Moták třetí – ANTABU-(poslední písmeno takřka nečitelné, S nebo Z).
Rozhodl jsem se k případu přistupovat holisticky a tak jsem se nejprve oholil. V podpaždí.
Můj přístup přináší první výsledek. Vrah, kterého zde nebudu jmenovat, stejně se přejmenovává každý čtvrtek, takže bychom si nepomohli, se mne nejprve pokusí svést, následně mi vhazuje do pití pilulku. Jak později zjišťuji, jde o dosud nevyzkoušený lék s pracovním zaváděcím názvem ANTABU-. S omluvou vysvětluji, že by mi bylo ctí nechat se pohostit drug rape od muže na lovu, abych nenarušil jeho inkluzivní právo na cruising, ale má příručka mi promiskuitu zakazuje. Naše asociace je kolektivně v pohlavní stávce. Dokud nebude schváleno manželství pro všechny, pro náš dojebáno jest.
Frustrován se XY alespoň přiznává k vraždě. Rafinovaný přístup. Spolehlivě si tak získává mou pozornost. Motiv je jako vždy osobní. Žárlivost. Vědecký pracovník v oblasti genové manipulace XY byl milencem dis. PaedDr. Bacally.
Čímž se vysvětluje mnohé. Zaprvé PaedDr. nebyl titul, ale přejaté křestní jméno. Dále je hned jasné, jak mohl dis. Bacalla odolat křivkám své bílé cis manželky, po které bolestivě touží každý cis muž bez ohledu na barvu kůže. Značím si křížkem do příručky inkluzivně zodpovědného soukromého očka Sviště, že ani v této oblasti vrozené rozdíly neexistují. I běžci z Keni by za Lauren Bacall běželi úplně stejně zoufale slintajíc jako ostatní. A do tohoto cis peletonu se pomocí pilulky hodlal zapojit i dis. PaedDr. Bacalla.
K tomu měl pomoci právě ANTABU-. Převratný medicínský výrobek, vyvinutý XY v jeho soukromých čínských laboratořích umístěných do jednoho stánku v rohu tržiště čínského Wu-chanu. No to víš, že jo. Právě vzorek ANTABU- mu dis. PaedDr. odcizil a proti vůli svého milence, který tento tah považuje za vysoce neetický, také sebeaplikoval. ANTABU-, tedy čípky torpédovitého tvaru se do těla vpraví podle sexuální orientace buď perorálně nebo rektálně. Kdo jednou zkusil perorálně, chce už vždy jinak, tedy rektálně a naopak. Slovy mé klientky – ANTABU- je vlastně ANTABUZ, nabuzňovač i odbuzňovač v jednom. To podle výchozí situace příjemce. Dalo by se říci případ uzavřen. Ale pro mne se teprve rozevírá.
Moták čtvrtý – Mr. Beast.(čitelné, ale těžko k pochopení)
Jeden z nejúspěšnější světových YouTuberů, který se z vágního Jimmyho Donaldsona sebepojmenoval pan Bestie, upřel svou pozornost na charitu. Pomáhal znevýhodněným komunitám a poskytoval lékařskou péči lidem v nouzi. Především jeho pomoc slepým lidem se však ukázala být problémem velmi viditelným.
Organizace zaměřené na tento handicap se proti YouTubeasterovi ostře vymezily. Postižení přece není něco, co by se mělo napravovat. Natož odstraňovat. Postižení je dar. Jediný správný přístup zní inkluze, Pride Parade a vůbec, je to přece paráda, být postižený nebo deviant. Nahlédl jsem pro jistotu do své příručky Hard Boiled Woke Rules a ano „postižení“ je politická identita. A ano, slovo „deviant“ se už nepoužívá. Protože kdo chce určovat, co je normální, snad ne staří bílí heterosexuální páprdové, jako jsem já? No „fuj teufel.“ Pardon „fuj osoba s rohy a kopytem.“
Moták pátý – plně konečný (těžce čitelné, pokud konečník, potom čitelně, ale neakceptovatelné)
Ideopolicie nikdy nespí. A když náhodou spí, pak alespoň sní o zatýkání politicky nekorektních jedinců, jakým jsem se ukázal být i já. Přestože na černém trhu se přípravek na změnu pohlavní orientace ANTABU- rozšířil rychlostí růžového světla, oficiálně jde o dezinformaci. Kam by moderní západní společnost dospěla, kdyby ji opanoval narativ, že homosexualitu lze léčit. Řekli jsme si už přece, že nic jako deviace neexistuje. Při představě, že místo dotovaného členství v iniciativě „jsme fér“ nabídneme odlišně orientovaným prášek, se musí každý uvědomělý sociální inženýr otřást hnusem. Kam bychom došli, být společnost jedna velká heterodina. A tak jsem skončil pod zámkem. V psychiatrickém ústavu Andrewa W. Sidarise. Čímž se vracím na začátek našeho příběhu. I když vlastně ne tak úplně. Těsně před umístěním na celu jsem stihl spolknout pilulku ANTABU- vypreparovanou z drinku od XY.
Změna mé sexuální orientace byla otázkou několika minut. Ode dneška je snazší měnit si pohlavní preference, než se nechat úředně přejmenovat. A já jsem nyní feminista nejen teoretik. Zálibně jsem si prohlédl růžové nehtíky a načechral si kadeře po stranách své nyní feminně delikátní plešky. A šup se mnou na ženské oddělení. Vyzrál jsem na vás, vy buzeranti. Stal jsem se jedním z vás. Teď už to slovo můžu používat a příručku si můžete strčit někam. Co někam, do hnědky. I to je málo, strčte si ji do prdele! Už to mohu říci naplno, jsem beztrestný, sem buzna, sem buzna, sem buzna a perfektne urobená. Běda, jak to někdo z vás po mně zopakuje, vy cis latentní hejtři, vy homofobové, odpůrci hate free culture, zrůdy ke zvětšujícím se potřebám menšin necitlivé.
Jenže jsem nepočítal s tím, že se to všechno nakonec zvrhne ve svůj vlastní opak. A zákony zvrhu způsobily, že se v hystericky krátkém čase přípravek na změnu sexuální orientace ANTABUZ natolik rozšířil, až se stal dostupným doslova všem. Prohřešek neprohřešek proti zásadám inkluzivního soukromého očka, kašlu na příručku i přechylování, píšu na starej kůl, prostinkej nápis, Julius Strain je úchyl!
Úryvek z úvodního článku, Deník Duhové právo
„Pašování pilulek přípravku ANTABUZu do věznic a psychiatrických ústavů se stalo natolik rozšířeným, že se mužská oddělení zcela vylidnila a ženská naopak praskají ve švech. Někteří odsouzení pomocí této všeobecně dostupné pilulky mění svou orientaci už při čtení rozsudku a prohlašují se za ženy. Někteří soudci, kteří je v tom houfně následují, tvrdí, že v této společnosti je bezpečnější být ženou, než mužem.“
Kulturní rubrika, Deník Duhové právo (cenzurováno)
„Pozdějším zkoumáním v místě pobytu autora reportáže psané na obrátce sexuálních preferencí, tedy na starém kůlu výběhu vodoléčby ve výhradně ženském psychiatrickém ústavu Andrewa W. Sidarise jsme pozdějším zkoumáním našli na starém kůlu nápis „Kulturní válka je vůl.“
Rubrika knižních recenzí, Deník Duhové právo
„Inspirativní“, podepsán Jana Rejžková.
Dodatek pod čarou neboli spodnička, Deník Duhové právo
„Aktivisté za práva LGBTQ+AUTOBUS, tedy bigamických, zoofilních, ekosexuálních aj. sňatků deklarují, že společnost ještě čeká mnoho práce, než budeme moci prohlásit, že se skutečně srovnala práva všech znevýhodněných menšin.“
Reklamní banner, Deník Duhové právo
„Nabízíme terapeutickou variantu vodoléčby s výhodně H2O udržitelnou přidanou hodnotou, elefantbukkake u všech dobrých psychiatrů jednou týdně zdarma.“
Rubrika dopisy čtenářů, Deník Duhové právo
„Jasně, milej pane Winton, Sira se vám zachtělo, ale co my Sintové? Zachraňovat svý malý děti židovský, tak ste hrdina. Co my echt poctiví rodilí Cikáni? Kde ste byl, když nás cpali do dobytčáků? Jó, na nás se gádža zvysoka vykvajzne. Jako ta příručka tý vaší Intersekcionality, ,specificky romská dívka žijící ve vyloučené lokalitě‘. My jsme proti! Podívejte se do WikipediE ,Od Mezinárodního romského sjezdu v roce 1971 se objevuje požadavek Romů, aby nebyli označováni jako Cikáni, ale jako Romové, sdružení Sintů naopak proti tomuto požadavku protestovalo.‘ Jenže na nás nikdo ohled nebere. My malé menšiny jako Manušové, Kale, Kalé, Romanichalové, nemluvě o podskupinách jako Lovárové a Kalderaše. Kde je o nás něco v těch vašich příručkách? Nic, ani fň. Jsme utiskováni Sér nesér!“
|