Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Anorexie? Pohled na tuto nemoc očima 14leté dívky, která již vydala román

12.02.2024
Anorexie? Pohled na tuto nemoc očima 14leté dívky, která již vydala román

Foto: Se svolením Barbory Koutné

Popisek: Barbora Koutná

ROZHOVORY NA OKRAJI Musím se přiznat, že žánr young adult mi není právě nejbližší. Dalo by se to přeložit jako literatura pro dospívající. Ať už ten žánr nazýváme jakkoli, je vlastně skvělé, že ho ve svých edičních plánech nakladatelé mají a že také u nás máme autory a autorky, kteří ho píší, jelikož toto vše svědčí o tom, že mladí stále čtou, byť i třeba jiné knihy než jsme četli my za našeho mládí. Svoji prvotinu Všechno bude dobrý, Beth napsala Barbora Koutná teprve ve čtrnácti letech. Nyní je Barboře sedmnáct a já mám příležitost si s ní o její knize promluvit.

Autorčinou inspirací byly zejména přednášky a osvětová činnost Centra Anabell, jež nabízí terapeutickou pomoc osobám s poruchami příjmu potravy a jejich rodinám. A také osobní příběh kamarádky, která se z anorexie úspěšně vyléčila.

Každá generace má svoje problémy dané dobou, v níž ji bylo dáno vyrůstat. Jaké problémy podle vás tíží dnešní dospívající?

Na základě pozorování mého okolí mi přijde, že problémů je poměrně hodně. Ráda bych zmínila například nárůst psychických onemocnění v posledních letech, zvlášť po covidové pandemii. Připadá mi, že velká část mých vrstevníků se s něčím takovým potýká… S tím se pojí i špatná dostupnost psychologické či psychiatrické péče. Patří sem mimo jiné i poruchy příjmu potravy, kterými se také zabývám ve své knize.

Svoji knihu jste napsala již ve čtrnácti. Tak tomu říkám výkon a gratuluji. Co vás přivedlo ke psaní? Osobní zážitky?

Od malička jsem chtěla být spisovatelkou. Už na prvním stupni základní školy jsem ráda psala krátké příběhy a snila o vydání knihy. Když přišel covid, byla jsem pořád doma u počítače a měla hodně času. Byla jsem uvězněná mezi čtyřmi stěnami svého pokoje, potřebovala jsem, aby se se něco dělo, a tak jsem prostřednictvím hlavní postavy prožívala její příběh. A když jsem knihu dopsala, připadalo mi, že by mohla pomoct i někomu dalšímu.

 

Bethany je obyčejná deváťačka. Narodila se v USA, ale nyní žije s mámou a tátou v Čechách, v paneláku na sídlišti. Má spoustu dobrých i méně dobrých kamarádů. Když rodiče na začátku školního roku odjedou pracovat na Srí Lanku, přestěhuje se k babičce. Dál chodí do školy, vymýšlí si příběhy… a taky hubne. Její kamarádky Matylda a Hortenzie jsou tak „hodné“, že jí pomáhají nakupovat hezké oblečení a ukazují jí kouzla posilovny. Bethany každý den pilně cvičí a jídlo prostě vynechává. Jedna otravná spolužačka si toho všimne a snaží se jí pomoci, už je ale pozdě. Beth odvezou do nemocnice a stanoví jí jasnou diagnózu: mentální anorexii.

Zvládne se Beth uzdravit, najít si nové kamarády a možná i prvního kluka? A co návrat do školy a přijímačky na střední?

Vydalo nakladatelství Cosmopolis (obálka s jeho svolením).

 

O čem ta kniha vlastně je?

Všechno bude dobrý, Beth je kniha o přátelství, lásce, dospívání, anorexii… Hlavní hrdinka Bethany chodí do deváté třídy a sní o lepší postavě. Chce být štíhlá, a proto přestává jíst. Její stav se zhorší, takže je hospitalizována s anorexií. Po nějaké době se v nemocnici vyléčí a snaží se vrátit do každodenního života. Zažívá první lásku, přechod na střední školu, řeší rodinné tajemství…

Jak se to stalo, že vám knihu vydali? Poslala jste nakladateli rukopis a bylo to? Či snad za tím úspěšným startem stojí účast v nějaké literární soutěži?

Vydání nebylo úplně jednoduché. Když totiž kontaktujete nakladatelství s tím, že je vám patnáct a něco jste napsali, často je takový věk rovnou odradí a rukopis si ani nepřečtou. Já jsem se rozhodla oslovit různá nakladatelství, bylo jich docela hodně. Ze všech mi postupně přicházely odpovědi, že o knihu nemají zájem. Chtěla jsem ji tedy vydat pomocí crowdfundingu. Knihu by si lidé kupovali v předprodeji, a kdyby se vybralo dost peněz, vyšla by. Začala jsem na tom pracovat, ale během procesu se mi ozvalo nakladatelství Grada, kde měli můj rukopis delší dobu, že by se mé knihy rádi ujali. Bylo to jako zázrak! Nakonec kniha vyšla přibližně rok poté, co jsem ji dopsala.

Co se týče literárních soutěží, pravidelně se jich účastním s různými povídkami. Napsat román vyžaduje mnoho času, napsat povídku lze i v běžném školním režimu.

Inspirovaly vás při psaní nějaké knihy či autoři?

Moji tvorbu poměrně ovlivňuje i to, co zrovna v danou chvíli čtu. Nejradši mám právě žánr young adult, a proto v něm píšu. K vydání knihy v mladém věku mi dodal odvahu třeba román 100 přání od italské autorky Ericy Bertelegniové, která ho napsala ve třinácti letech.

Přiznám se, že pro mne je svět dnešní mládeže úplně cizí planeta. Jak vnímají současný svět? Co mají rádi? Jaké mají cíle? Zeptám se tedy vás, jak to všechno vidíte?

Rozhodně si netroufám tady v jednom odstavci mluvit za celou svoji generaci napříč světem. Kolem sebe mám naštěstí lidi, kteří jsou hodně angažovaní v různých směrech, ať už je to ochrana životního prostředí, politika, vlastní umělecká tvorba, organizace výukových a jiných akcí, sportovní reprezentace… A to mi přijde super, protože jestli chceme v nějakém aspektu změnit svět k lepšímu, musíme pro to něco dělat. Netvrdila bych tedy, že je moje generace pasivní. Spíše se potýká s problémy, které dřívější generace neměly. Samozřejmě to souvisí se světem internetu a sociálních sítí, v současnosti pak i s vývojem umělé inteligence.

Předpokládám, že studujete. Co? A co vaše plány do budoucnosti? Životní, tvůrčí?

Studuji na osmiletém Gymnáziu Elišky Krásnohorské v Praze. Jelikož budu příští rok maturovat, zaměřuji se teď na výběr vysoké školy. V psaní bych ráda pokračovala, protože mě to naplňuje a uklidňuje. Jestli to bude na profesní úrovni, nebo si ho nechám jen jako koníček, to se ukáže časem.

Co vás baví? Hudba? Filmy? Sport?

Ráda čtu, prakticky cokoli, od Jane Austenové až po Harryho Pottera. Hraju na flétnu, zpívám a tančím. Hudba je v mém životě velmi důležitá, poslouchám ji i u psaní, protože mě dokáže inspirovat. Tanec mi pomáhá ventilovat mé emoce, a jelikož nejsem úplně sportovní typ, udržuje mě ve fyzické kondici. Díky němu mohu prožívat různé příběhy a stávat se někým jiným, je to vlastně podobné jako s literaturou.

 

QRcode

Vložil: Jiří Kačur