Strach je aktuální téma a dotýká se většiny z nás; příběh je s nádechem fantasy, i když draky nečekejte, říká o své knize Jan Linhart

Foto: Jiří Kačur

Popisek: Jan Linhart

ROZHOVORY NA OKRAJI Jan Linhart je milý mladý muž. V nakladatelství Talent Pro ART mu vyšla téměř pohádková kniha Zámek v oblacích. Jak to vím? Protože na našem stánku na adventním trhu v Holešovicích měl malou, ale pěknou autogramiádu. Tam jsme se seznámili a já si řekl, že by byla škoda na jeho prvotinu neupozornit v rozhovoru. 

Jan Linhart je člověk, kterého baví psaní, což je asi nejdůležitější bod. Původně se zabýval psaním básní a textů k písním, což občas dělá i v dnešní době. Později zkusil vytvářet scénáře k celovečerním filmům a nabízet je do televize, případně přímo konkrétním lidem od filmu, k realizaci. Kolem roku 2021 přišlo na řadu přepisování scénářů do knižní podoby. Zde se pustil do neznámých vod, jelikož literární formát je specifický a mnohem komplikovanější, než ten scenáristický. Díla nabízel do nakladatelství a soutěží, až se mi podařilo domluvit vydání prostřednictvím Talent Pro ART, čímž byla kniha na světě.

Tak Honzo, jak vzpomínáš na to naše společné prodávání?

Musím říct, že samozřejmě v dobrém. Těšil jsem se, že si vyzkouším prodej, což mě docela baví, navíc byl takový hezký předvánoční mumraj, zejména o víkendu. Hezky se povídalo, občas nějaká ta káva zavoněla, takže se dala překonat i zima. Co jsem tak pochopil, prodávání knih je specifické a musí k tomu mít člověk vnitřní vztah. Co mě překvapilo, i v době digitalizace se najde hodně lidí, které láká se začíst do psaného textu ideálně s nádechem historie nebo nostalgie, což je pěkné. Zároveň autora vždy potěší, jakmile někdo vezme jeho dílo do ruky nebo se jen o něj začne zajímat. No, a pokud si jej rovnou zakoupí, tak to je nejpříjemnější pocit. Občas jsem si představoval, že jedu třeba MHD a vidím člověka s mojí knihou v ruce, mohlo by to být vážně zajímavé. Třeba se tohoto okamžiku dočkám.

Pověz mi, jak to přišlo, že ses pustil do psaní téměř pohádkového příběhu?

Píšu různé druhy knih, vždycky říkám, že jsou trochu šmrncnuté duchovnem, o které se zajímám, a pak se mi stává, že před napsáním příběhu mám takový vnitřní pocit, co by to mělo být za žánr. Jako by to někde uvnitř ťukalo a chtělo na povrch, aniž bych znal děj. Tenkrát jsem cítil, že bych chtěl vytvořit něco podobného Nekonečnému příběhu. Vzpomínám, že jsem byl v příjemném meditativním stavu se zavřenýma očima a před sebou jsem viděl mladého chlapce kráčejícího na okraj skály, což je vlastně prvotní obraz scénáře, potažmo prolog knihy. Poté už inspirace přicházela automaticky a dal jsem dohromady kostru příběhu / námět.

Tak, teď máš skvělou příležitost přesvědčit naše čtenáře o přednostech Zámku v oblacích.

Hlavním hrdinou je patnáctiletý chlapec Petr, který se snaží zbavit strachu a po čtení dědovy knihy se společně s přáteli dostanou do „tajemného lesa,“ kde žijí převážně děti, od jejichž představeného se dozví, že jediný člověk, jenž mu dokáže pomoci zbavit se strachu, žije v zámku v oblacích. Cestou mladé hrdiny čeká samozřejmě spousta překážek, které budou muset překonat. Každopádně všechny směřují k hlavě neboli k myšlení, strachům. Proto není překvapením, že jsou v Petrově příběhu znázorněny v podobě… raději si to přečtěte. Vzhledem k tématu se v příběhu může vidět každý, a jak si postupně knihu mezi sebou aktéři předávají, stejně tak by to mohlo být v reálném životě. Pokud to zní příliš ambiciózně, jakožto člověk, zabývající se duchovnem věřím, že stejně veškerá poselství nepřichází ode mne.

Když se podíváme na tuto krátkou anotaci, tak si myslím, že sžít se s hlavním hrdinou není těžké, ať už jste mladí nebo dospělí. Strach je aktuální téma a dotýká se většiny z nás, navíc je příběh prostoupený nádechem fantasy, i když draky a cosi podobného nečekejte, a může rezonovat s každým. A kdo nerad čte, kniha je krátká.

Na stánku jsme si samozřejmě povídali. Odtud také vím, že máš rád film a že jsi se zkoušel dostat na FAMU. Jaký obor jsi tam hodlal studovat?

Chtěl jsem studovat VŠ FAMU obor scenáristika a dramaturgie, ale nedostal jsem se na ni. Pak jsem na to v podstatě zanevřel a věnoval se úplně něčemu jinému, studoval geografii v Ústí nad Labem, kde jsme se se spolužákem přihlásili do soutěže o propagační video pro školu. To jsme vytvořili formou filmu s příběhem, měl přes dvacet minut, a tím jsem opět přičichl k filmové tvorbě. Řekl jsem si, že bych mohl napsat scénář na celovečerní film. Tak jsem začal psát svůj první o otci, který musel nechat dceru v sirotčinci, jelikož byl chudý a přítelkyně umřela při porodu. Slíbil si, že zbohatne a jednou se pro ni vrátí, tak se jmenuje i scénář (Jednou se pro tebe vrátím). Následně jsem jich napsal více, přihlásil do soutěží a nabízel do televize, případně přímo někomu od filmu, ale bez úspěchu. A v roce 2020 jsem se rozhodl zkusit jinou cestu, jak příběh dostat na světlo světa a jeden ze scénářů jsem přepsal do knižní podoby, kterou jsem také nabízel. Zúčastnil jsem se mimo jiné soutěže Talent Pro ART, kde jsem se dostal do finále, a s majitelem nakladatelství jsme se dohodli, že knihu vydáme... Nakonec vyšla v říjnu loňského roku a já od té doby přemýšlím, jak ji ideálně propagovat.

A natočil jsi tedy nějaký film?

Vzhledem k tomu, že jsem se začal věnovat něčemu jinému, tak mě to ani nenapadlo. Studoval jsem geografii, ale s kolegou jsem se k tomu oklikou vrátil. Dostali jsme možnost natočit film pro školu. Tam mě po letech opět filmařina chytla a řekl jsem si, že zkusím napsat scénář na celovečerní film, jak už jsem zmiňoval. Každopádně kolem filmu se točím, chodím na komparzy, díky podpoře filmu Princezna zakletá v čase 2 jsem se dostal do studia, což byl také super zážitek. Rovnou přiznávám, že mým cílem je, aby si knihy někdo od filmu všimnul a třeba…

Co tě baví na scenáristice? Většinou slíznou smetanu režiséři a představitelé hlavních rolí.

Nejvíc mě baví psaní a vymýšlení příběhu. Je pravda, že o scénáristech se moc nemluví, přitom si myslím, že děj je klíčový. Proto bych asi, kdyby byla příležitost, chtěl být u tvorby filmu na place. Ne pouze odevzdat scénář a odejít. Je pak určitě hezké sledovat, jak se něco z vaší hlavy rodí před očima, přesto v trochu odlišné podobě. Jelikož co má v hlavě scénárista a režisér jsou dvě minimálně částečně odlišné verze.

Ale zpět ke tvé knize. Hodláš v rozvíjení svého příběhu pokračovat či se pustíš rovnou do dalšího?

Hodlám pokračovat v rozvíjení světa, kde se příběh odehrává. Neboli bych chtěl, aby vznikla volná pokračování ze „stejného světa“. Pracovně je nazývám příběhy z lesa. Každý má dnes svůj vesmír, svoje universum, tak já mám FU (forest universe). Jak se můžete dočíst na stránkách pribehyzlesa.cz, existují čtyři příběhy, které na sebe nějakým způsobem navazují. Zároveň ale chci podotknout, že Zámek v oblacích má uzavřený děj a není potřeba číst cokoli dalšího.

A kde vlastně pracuješ? Oba víme, že uživit se prodejem nejenom vlastních knih je téměř nemožné.

Aktuálně pracuji na Odboru letecké meteorologie v Komořanech (ČHMÚ) coby manažer provozní bezpečnosti.

Vložil: Jiří Kačur